Látky, které nám pomohou k harmonizaci našeho imunitního systému, nám postupně od A do Z v letošním ročníku Magazínu HealthComm představuje PharmDr. Tomáš Arndt.

„Ve svých sloupcích bych se rád věnoval některým vitaminům, minerálům či léčivým rostlinám, které tak či onak mohou přispět posílení imunitního systému. Každé látce přiřadím stručnou charakteristiku a zmíním, v čem konkrétně může být prospěšná, " říká autor.

Připomeňme si měsíc po měsíci na Magazínu abecedu naší imunity...

A a B ZDE

C a Č ZDE

D a E ZDE

F a G ZDE

H a Ch ZDE

ČERVENEC: I, J

Ibišek súdánský
Inulin
Indický angrešt
Jablka
Jahody
Jablečný ocet

Ibišek súdánský (Sléz africký, Hibiscus sabdariffa) patří do široké rodiny ibišků, kterých je na celém světě kolem 200 druhů. Patří do rodu slézovité (Malvaceae). Ibišek súdánský je charakteristický svými dužnatými červenými kalichy, v době plodnosti masitými. Tyto kalichy mají kyselou chuť a jsou používány jako pochutina, potravina i léčivo.

Ibišek súdánský obsahuje řadu důležitých přírodních látek: flavonoidy (jako například kvercetin, apigenin nebo kaempferol), anthokyanidiny (barviva jako například kyanidin, odpovědná za červené zbarvení květů nebo pelargonidin stojící za oranžovým zbarvením), cyklopeptidové alkaloidy, ß-sitosterol, kyselinu šťavelovou, kyselinu citronovou a vitaminy. Kvercetin (někdy jako quercetin) je přírodní látka ze skupiny flavonoidů. Je označován za jeden z nejsilnějších flavonoidů. Významně pomáhá při řadě nemocí, což je dáno tím, že patří mezi silné antioxidanty, tedy látky, které pomáhají likvidovat volné radikály a bránit peroxidaci lipidů. Mezi nemoci, při kterých pomáhají, lze například zařadit záněty, kardiovaskulární onemocnění či virové nebo bakteriální infekce.

Další obsažený flavonoid, apigenin má prokázané antioxidační, protizánětlivé a protinádorové účinky. Celkově flavonoidy z ibišku súdánského podporují činnost mnoha enzymů v organismu, účastnících se antioxidačního procesu.

Beta karoten (také provitamín A) patří mezi karotenoidy. Jedná se o fotosyntetická barviva, která odpovídají za barevnost ovoce a zeleniny. Jsou rovněž řazeny mezi antioxidanty přírodního původu. Jejich zásadní přínos spočívá v antioxidačním působení. To znamená, že chrání buňky před poškozením nestabilními molekulami kyslíku, tzv. volnými radikály. I když jsou si podobné, je důležité, že každý z nich specificky působí na určitou tkáň. Beta karoten se v organismu mění na vitamin A (na vitamin A se mohou přeměnit i další karotenoidy, alfa karoten i kryptoxantin, ale ne v takovém množství).

Sitosterol (také označovaný jako beta sitosterol) je rostlinný sterol odvozený od steroidního uhlovodíku sitostanu. V těle působí jako antioxidant a regulátor činnosti řady enzymů. Má také protizánětlivý účinek. 

Inulin je látka zařazena do skupiny polysacharidů neboli složených cukrů. Patří do skupiny prebiotik. Přínos této skupiny látek pro posílení naší imunity spočívá v tom, že představují potravu pro bakterie tvořící střevní mikroflóru. Tyto „přátelské" bakterie jsou označované jako probiotika a jedná se o tělu prospěšné bakterie. Mezi nejznámější probiotické bakterie patří především ty z rodu Lactobacillus, Bifidobacterium a Streptococcus. Chrání organismus před patogeny, které mají negativní vliv na lidský organismus. Inulin jako silné bifidogenní prebiotikum působí v zažívacím traktu ke zlepšení zažívací mikroflóry, ochraně proti zažívacím infekcím, přispívá ke snížení hladiny cholesterolu a v neposlední řadě podporuje zvýšení imunity buněk. K největším zdrojům inulinu patří čekanka.

Čekanka je vytrvalá bylina z čeledi čekankovitých, dosahující výšky i více než jednoho metru. Lodyha je hranatá, listy podlouhlé, květy nápadné, blankytně modré. Roste hojně na mezích, lukách, příměstských parcích a dalších travnatých plochách. Roste na většině míst Evropy, najdeme ji v Africe a Asii. Kromě inulinu obsahuje ještě další cukry, a to fruktooligosacharidy. Inulin je získáván z kořenů čekanky pomocí horkovodní extrakce. V porovnání s oligofruktózami je inulin 100 % rostlinného původu. Díky své velmi nízké energetické hodnotě je inulin používán v potravinách pro diabetiky.

Kromě inulinu obsahuje čekanka zejména fruktooligosacharidy, které patří mezi rozpustnou vlákninu s výrazným probiotickým efektem. V posledních letech se předmětem zájmu staly i epigenetické účinky čekanky.

Fruktooligosacharidy a inulin obsažené v čekance vykazují ochranný účinek vůči procesům vedoucím ke vzniku rakoviny. Ovlivňují například důležité bakteriální mechanismy související se vznikem nádorů tlustého střeva a také regulují tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt.

Indický angrešt (Emblica officinalis)

Indická tradiční medicína, ajurvéda, využívá ve své praxi mnoho nejrůznějších léčivých rostlin, pro nás ovšem velmi exotických. Jednou z nich je i emblika (též embilika) lékařská (latinsky Emblica officinalis). Někdy je též nazývána amalaki (též amla, amalaki nebo amlaka). Lidově je také označována (v angličtině) jako indický angrešt (indian gooseberry).

Není rozšířená jen v Asii, ale také v Evropě či Jižní nebo Severní Americe. Vlastně se nejedná o léčivou rostlinu, ale o strom, který dosahuje výšky až 15 metrů. Používají se z ní její semena, listy, kořeny, kůra nebo květy, které se suší.

V ajurvédě se amalaki používá pro ochlazování tělesné energie. Vzhledem k této charakteristice se používá u řady nejrůznějších nemocí. Pro zařazení do tohoto výčtu je důležité, že se také používá k posílení imunity.

Amalaki obsahuje celou řadu zajímavých látek jako kyselina gallová (působí antimikrobiálně a jako antioxidant), elagová, pyrogallol, seskviterpeny (terpeny ze tří isoprenových jednotek, jsou často součástí silic), taninové třísloviny, flavonoidy (nejznámější je kvercetin), fytosteroly (beta-sitosterol), karotenoidy, vitaminy C a E, soli vápníku, fosforu, hořčíku, zinku.

Některé z nich se staly objektem zájmu vědců. Například zmíněná látka pyrogallol. Vzniká z kyseliny gallové a jedná se o fenolickou látku, jíž jsou přisuzovány antibakteriální účinky. 

Jablka patří k nejběžnějším druhům ovoce nejen u nás, ale i na celém světě. Než je začneme jíst, nesmíme si oloupat slupku. Proč? Protože ve slupkách se skrývá nejen vláknina, ale celá řada dalších látek, zejména vitamínů. Z přírodních látek obsahují již zmíněnou vláknina, dále vitamín C, E, pyridoxin, niacin), beta-karoten, bioflavonoidy, minerály (draslík, hořčík, železo, v menším množství vápník nebo fosfor), stopové prvky (železo, síra, křemík, mangan, chlor) a další látky. Z cukrů je obsažena v jablkách sacharóza (třtinový a řepný cukr), fruktóza (ovocný cukr) a glukóza (hroznový cukr). Z dalších přírodních látek (někdy označovaných jako fytochemikálie) jablka obsahují uhlohydráty (glycidy, tedy cukry a škroby), pektiny, kyseliny, tuky, bílkoviny, třísloviny, enzymy, barviva a další látky.

Vitamín C, E, beta karoten a bioflavonoidy patří mezi antioxidanty. Antioxidanty jsou látky, které pomáhají chránit náš organismus před negativním vlivem škodlivých volných radikálů z okolního prostředí. Vitamín C přispívá k normální funkci imunitního systému.

Obsažená vláknina má schopnost absorbovat vodu, bobtnat a v trávicím traktu fermentuje, proto může být zdrojem energie. Reguluje trávení tuků a sacharidů, váže na sebe vodu a tím nabývá na objemu. To vede k pocitu nasycení. Z větší části je živinou pro mikrobiální flóru v trávicím traktu, působí tedy jako tzv. prebiotikum.

Zmíněné enzymy podporují trávení. Pektiny přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi (snižují množství cholesterolu, které člověk přijímá s tučnými pokrmy) a k omezení nárůstu hladiny glukózy v krvi po tomto jídle. Snížením špatného LDL-cholesterolu pomáhají předcházet vzniku aterosklerózy a potížím s ní spojeným, a nepřímo tak chrání před infarktem myokardu. Pektin rovněž příznivě podporuje střevní flóru, pomáhá odstraňovat zažívací potíže, reguluje funkci trávicího traktu a rovněž přispívá k dobré peristaltice střev.

Vůbec nejvýhodnější je jablka sušit, protože tímto způsobem se zachová největší množství obsažených látek. Sušením se v ovoci koncentrují ovocné cukry, což zabrání vývoji nepříznivých mikroorganismů. Takto zpracovaná jablka si udrží charakteristickou chuť, vůni a vzhled. 

Jahody jsou plody jahodníku obecného, který patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Lesní jahody, jsou vlastně nepravé plody (souplodí). Jejich povrch je plný drobných nažek. Obsahují poměrně velké množství zajímavých látek: větší množství kyseliny salicylové a další organické kyseliny (například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové či ellagové) a rovněž cukry, vitamin C (kyselina askorbová), draslík, další vitamíny (A, E a ze skupiny B), aromatické látky, pektiny a třísloviny. Z minerálů a stopových prvků obsahují převážně draslík, zinek, hořčík, síru, vápník, bór, fluor, kobalt či molybden. Řada z obsažených látek patří mezi antioxidanty, které zmírňují negativní vliv volných kyslíkových radikálů ze životního prostředí.

Zmíněné organické kyseliny jsou velmi důležité, stojí za typickou chutí a vůní lesních jahod. Kyselina salicylová je velmi zajímavá složka. Díky jejímu protizánětlivému působení se plody jahod používaly v přírodním léčitelství proti revmatickým bolestem. Lesní jahody jsou také důležitým zdrojem vitamínu C, který má i dobrou biologickou dostupnost z tohoto zdroje.

Obsažená kyselina elagová (též kyselina ellagová) je chemicky řazena mezi polyfenoly. Odborníci uvažují, že by mohla pomoci v prevenci vzniku nádorových onemocnění. Důležité je si uvědomit, že tyto uvedené vlastnosti jsou stále ve stádiu výzkumu.

Molybden je obsažen v našem těle ve stopovém množství, ale má značný význam. Je součástí některých enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek nukleových kyselin. Aktivně se účastní v některých enzymatických systémech, které odpovídají za metabolismus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a mozek).

Citlivé osoby (často děti) mohou mít po požití většího množství jahod alergické příznaky (například kopřivku).

Je důležité zmínit, že existuje více druhů jahodníku. Při pěstování se používá vyšlechtěná forma jahodníku vzniklá křížením mnoha druhů jahod. Tyto odrůdy mají větší výnosy plodů, ztratily ale část z aroma a obsahových látek lesních jahod. Pěstovaná forma jahod se nazývá Fragaria ananassa (jahodník velkoplodý). V přírodě můžete narazit na příbuzné jahodníku obecného, kteří mají stejně chutné jahody. Je to jahodník truskavec (Fragaria moschata) a jahodník trávnice (Fragaria viridis). Jahodník trávnice se odlišuje vrcholem listu, který je jakoby vykrojený dovnitř. Jahodník truskavec se rozpoznává hůře, většinou až v květech nebo plodech, nejsnáze podle jahod - ne zcela červených.

Jablečný ocet se vyrábí kvašením čerstvé jablečné šťávy. Obsahuje mnoho přírodních látek: octovou kyselinu (odpovědná za jeho chuť), vitamíny ze skupiny vitamínů B - B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin), niacin, kyselinu panthotenovou, kyselinu listovou, vitamín C, beta karoten, draslík, vápník, hořčík, sodík, fosfor, železo, jablečný pektin či kyselinu maleinovou. Takže sám o sobě představuje vydatný zdroj vitamínů a minerálů.

Obecně jablečný ocet posiluje metabolismus, podporuje imunitu. Také se v přírodní medicíně používá pro odstraňování toxinů z těla. Rovněž je dobrý pro zlepšení trávení.

Jablečný ocet obsahuje výrazné množství draslíku, který je důležitý pro správnou činnost srdce a cév a dále příznivě působí na pokožku. Vápník je důležitý pro tvorbu kostí a zubů a hořčík podporuje látkovou výměnu.

Kyselina maleinová podporuje srážlivost krve, proto by jablečný ocet neměli užívat pacienti s poruchou srážlivosti krve.

Pozitivně působí při menstruaci a na cévy.

Vitamin C přispívá k optimálnímu fungování imunitního systému a společně s beta karotenem patří k antioxidantům, které chrání náš organismus před vlivem škodlivých volných radikálů z okolního prostředí.

PharmDr. Tomáš Arndt

ABECEDA HOMEOPATIE

Homeopatické léky jemně stimulují organismus tak, aby všechny systémy těla byly v rovnováze, aby se zmobilizovala vnitřní síla těla a celý náš imunitní systém. Tuto léčebnou metodu lze použít bez omezení věkem, u těhotných, kojících, dětí i starších osob. Průvodcem homeopatií od A do Z je PharmDr. Lenka Štýsová.

I - Ignatia amara

Pro výrobu matečné tinktury se používají semena kulčiby - tzv. boby svatého Ignáce. Obsahuje alkaloidy, mezi nejvíce zastoupené patří strychnin a brucin. Strychnin způsobuje především spazmy hladkého svalstva a výraznou přecitlivělost smyslových orgánů a emocí, kterou doprovází paradoxní reakce. Spasmy hladkého svalstva se nejvíce projevují jako spastický kašel a v oblasti obličeje. Velká část spasmů je na podkladě silných emocí. Mezi spastické projevy patří i pocit knedlíku v krku až dušnost a pocit tíhy na prsou s nemožností se nadechnout. Potíže se zlepšují rozptýlením a odvedením pozornosti jinam.

Reakce bývá většinou paradoxní. Při bolesti v krku se lépe polykají pevná sousta než čaj či jiná tekutina, nevolnosti se zlepšují jídlem, bolestivost hemoroidů je větší u řídké stolice než tuhé a podobně. Příznaky se při utěšování zhoršují, stejně tak k zhoršení dochází silnými emocemi i pachy. Ke zlepšení příznaků dochází při rozptýlení a v teple.

Přecitlivělost na bolest bývá často spojena s pocitem celkové slabosti. Silné emoce mohou bát doprovázeny funkční tachykardií. Přecitlivělost se projevuje také v emocích. Dotyčný má sklony k hysterické reakci. Častěji to bývají ženy, ale ani muži nejsou výjimkou. Nálada může být velice rychle proměnlivá. Snadno se rozpláčou, ale velice snadno přejdou k smíchu. Často se objevují vzdechy a spastické zívání.

Na tento lék bychom měli pomyslet vždy, když jsou potíže proměnlivé, paradoxní a nejde přesně stanovit příčinu symptomů.

I - Ipecacuanha

Cephaelis ipecacuanha, neboli hlavěnka dávivá, je rostlinou, z níž se připravuje matečná tinktura léku Ipecacuanha. Již z jejího názvu je patrné, k jakému účelu se v minulosti používala. V alopatii se používala jako dávidlo, expectorans a protiprůjmový lék. Obsahuje kromě jiných složek alkaloidy emetin a cefelin, tanin a kyselinu ipekakuanhiovou a ipecacuanhin.

Mezi nejčastější indikace patří zažívací potíže. Nevolnost doprovází nauzea. Hlenovité zvracení ale nevolnosti neulevuje. Jazyk je většinou čistý, vlhký, bez povlaku, nebo se vyskytuje slabý povlak. Nevolnost doprovází zvýšené slinění. Kolikovité bolesti s křečemi kolem pupku bývají doprovázeny jakoby zkvašenou zpěněnou stolicí. Stolice může být i vodnatá se zeleným nádechem. Tento lék se velice často uplatňuje při průjmech po nezralém ovoci a u těhotenské nevolnosti. Potíže jsou vždy doprovázeny hypersalivací s čistým nepovleklým jazykem.

Lék má velkou citlivost k dýchacímu systému. Používá se u spastického, až dávivého kašle, který je doprovázen nevolností a zvracením. Kašel se zhoršuje pohybem a na vzduchu, zlepšuje se v klidu a teplem. Lék je vhodné použít i při nahromadění hlenu v průduškách, které ale má malý poslechový nález s dusivým a dávivým kašlem. Kašel může být někdy doprovázen také epistaxí.

Většinou se užívá v nízkém ředění (5C, popř.9C) při odkašlání, u spastických potíží se používá ředění o něco vyšší (9C nebo15C). Dávkuje se podle rytmu potíží.

I - Iris versicolor

Iris versicolor, neboli kosatec různoborevný. Matečná tinktura se připravuje z oddenku a má účinek na zažívací trakt s vedlejším účinkem na nervový systém.

V obrazu léku se vyskytuje hojné slinění, intenzivní pocit pálení, zvracení řídké tekutiny s hořkou pachutí a hojný pálivý průjem. Velice dobře zabírá na bolesti hlavy, které se opakují a jsou doprovázeny kyselým nebo hořkým zvracením.

Charakteristickým znakem pro tento lék je pálení úst a jazyka, pálení anu při průjmu i pálení žaludku

U zažívacích potíží se používá nižší ředění (5-9C) dle stavu a při migrénách a bolestí hlavy je lepší podat lék ve vyšším ředění (9, popř. 15C).

PharmDr. Lenka Štýsová