V šestém pokračování exkurze po doplňkových, ne příliš známých, přesto veřejností v současnosti často vyhledávaných formách léčebných přístupů a metod, se autor blíže podívá na metodu homotoxikologie.
Homotoxikologie je metoda, jejímž "otcem" je německý lékař Hans-Heinrich Reckeweg (1905-1985). Po otevření své ordinace v Berlíně v roce 1932 používal jak "klasickou" medicínu, tedy alopatii, tak homeopatii. Současné střídavé používání obou metod ho zcela neuspokojovalo. Snažil se najít metodu, která by v sobě spojovala rychlost a efektivnost alopatie a zároveň měla biologický a regulační charakter jako homeopatie.
Tou metodou se stala homotoxikologie. Ta definuje nemoc jako přetížení prostředí našeho organismu toxickými látkami tzv. homotoxiny (někdy jsou v literatuře označovány prostě jako toxiny). Ty se dělí na exogenní a endogenní.
K endogenním patří například bakterie, viry, paraziti, pesticidy, jedy či chemické konzervační látky. Homotoxikologie jim v kombinaci se znečištěným prostředím přisuzuje podíl na vzniku různých druhů rakovin, poruch imunitního systému, nervové soustavy, pohlavního ústrojí nebo hormonálního systému (čímž se blíží klasickému pojetí). Endogenní toxiny pocházejí z metabolismu buněk (není možné je odbourat v organismu jako za správných okolností cholesterol nebo kyselinu močovou).
Nemoc je reakce organismu, který se snaží tyto homotoxiny vyloučit z těla. Nemoc byla v této terapii definována jako narušení biologické rovnováhy, kdy se již tělo není schopno bránit. Pokud je obrana úspěšná, homotoxiny se v játrech slučují a jako neškodné tzv. homotoxony jsou vyloučeny z těla. Lidské těla má za normálních okolností k dispozici detoxikační systém, který, pokud je funkční, homotoxiny vylučuje potem, močí, stolicí, slinami nebo dýcháním. Pokud poměr toxinů vstupujících do těla a toxinů vylučovaných ven v rovnováze, obranné mechanismy našeho těla to zvládnou. Pokud jsou v převaze toxiny vstupující do organismu, je tu problém. Toxiny se nejdříve budou hromadit kolem buněk a v tkáních. Pak postupně začnou způsobovat různá poškození celých orgánů a soustav.
Důležité ovšem také je, že v homotoxikologii se klade důraz i na další, exogenní faktory, které mohou mít negativní vliv na vznik a průběh nemoci - stres, špatná stravy a životospráva vůbec, fyzická zátěž, znečištěné životní prostředí, užívání návykových látek nebo také emocionální nestabilita (podle výkladu této metody může blokovat metabolismus). Obvykle ale hraje roli působení více faktorů současně.
Průběh obranné reakce na homotoxiny má mít šest fází: exkreci, reakci, depozici, impregnaci, degeneraci a maligní zvrhnutí.
Reckeweg zastával názor, že se organismu nesmí v jeho obranných reakcích bránit a vylučoval užívání chemoterapeutik (později i antibiotik). V dietě nemocný nesměl pít alkohol, čaj nebo kávu. Rovněž nesměl konzumovat potraviny, které obsahovaly konzervační látky.
Doktor Reckeweg a jeho následovníci vyvinuli pro léčbu řadu specifických léků (či z našeho hlediska přípravků), které se vyrábějí dodnes. Vyrábí je německá firma Heel (založená Reckewegem v roce 1936), která je exportuje do přibližně 50 zemí. Působí antihomotoxicky, tedy proti homotoxinům. V současnosti je v Německu k dispozici kolem stovky takových přípravků. Mezi nimi jsou homeopaticky ředěná alopatika, organopreparáty (zdrojem jsou živočišné tkáně) nebo tzv. nosody (vytvořeny homeopatickým ředěním z produktů určité nemoci). Homeopaticky ředěné přípravky obrannou reakci organismu mají podpořit indukcí specifických enzymů v játrech a tím stimulovat imunitní systém k reakci. Homotoxikologie už od svého zakladatele kromě nich také používala "klasická" homeopatika.
Homotoxikologie má také své příznivce u nás. Existuje Česká lékařská společnost pro homotoxikologii a antihomotoxickou medicínu pod záštitou České lékařské homeopatické společnosti.
PharmDr. Tomáš Arndt
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA I. (Homeopatika)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA II. (Bachovky)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA III. (Tkáňové soli)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA IV. (Clusterová medicína)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA V. (Antroposofická medicína)
V souvislosti se zvýšeným výskytem virové hepatitidy A (VHA) požádala hlavní hygienička o pravidelné zprávy k epidemiologické situaci v ČR, které se následně zveřejňují na stránkách Státního zdravotního ústavu. Poslední zvýšené výskyty VHA v ČR byly zaznamenány na konci 90. let dvacátého století a od té doby se výskyt onemocnění neustále snižoval. Celkem bylo zatím letos od 1. 1. 2025 do 5. 10. 2025 hlášeno 1842 případů. Nahlášené případy v roce 2025 tak významně převyšují průměrné i maximální počty hlášených případů v letech 2018 - 2024. Nejvíce VHA hlásí hl. m. Praha (737), Středočeský kraj (302) a Moravskoslezský kraj (150 případů). Celkem 1491 osob bylo hospitalizováno na infekčním oddělení (80,9 %), dalších 106 osob v jiném zdravotnickém zařízení a 180 osob hospitalizováno nebylo. Do 5. 10. bylo hlášeno 21 úmrtí, většinou u osob s rizikovým chováním a již chronickým postižením jater. Vzhledem k tomu, že ČR patřila v posledních desetiletích mezi země s relativně nízkým výskytem VHA, je velká část populace k onemocnění vnímavá. Máme k dispozici bezpečné a účinné vakcíny pro děti i dospělé. Základní ochrany je dosaženo po jedné injekčně podané dávce. K získání dlouhodobé ochrany proti infekcím způsobeným virem hepatitidy A je nutné přeočkování druhou dávkou, které se provádí za 6 – 18 měsíců po podání první dávky.
5. listopadu 2025 uplyne 100 let od chvíle, kdy byl slavnostně otevřen Státní zdravotní ústav v Praze (SZÚ). Vznikl v čase, kdy bylo Československo poznamenáno následky první světové války a čelilo mimo jiné vysokému výskytu infekcí včetně tuberkulózy, která byla dlouhá léta hlavní příčinou úmrtí v populaci. Proto se již za prvního ministra zdravotnictví samostatného Československa, lékaře a politika Vavra Šrobára, zrodila myšlenka na vybudování instituce, která bude dbát o veřejné zdraví. Již od ledna 2025 se zájemci o historii i současnost SZÚ mohou podívat na speciální webové stránky: https://100let.szu.cz