KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA IV.

V seriálu KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA se PharmDr. Tomáš Arndt věnuje více či méně známým směrům alternativní medicíny, které v současné době zažívají renesanci a těší se poměrně velké popularitě mezi uživateli. Mají své zastánce i odpůrce a oba tábory mají své argumenty. Autor proto v každém článku uvádí základní fakta bez hodnocení samotného přístupu či metody. Úsudek pak nechává na „laskavé čtenářce či laskavém čtenáři", jak sám říká.

Clusterová (klastrová) medicína je méně známý směr alternativní medicíny a odhaduje se, že v současnosti se jím u nás zabývá jen několik desítek lékařů. Vychází ze středověké léčebné metody označované jako spagyrie (léčiva z této oblasti se označovala jako spagyrika). Název pocházel ze dvou řeckých slov, tedy spao (vytahovat, extrahovat) a ageiro (spojovat).

PARACELSOVSKÉ KOŘENY

Poprvé metodu použil slavný středověký alchymista, astrolog a lékař Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, známější jako Paracelsus (1493-1541). Byl přesvědčen, že rostliny, živočišné tkáně i minerály v sobě obsahují léčivý duchovní princip, který je třeba pouze uvolnit. Byl autorem několika významných objevů a předchůdcem moderního lékařství. Spagyrie měla společné body s tehdy nesmírně populární alchymií. Vycházela z její zásady, tedy Solve et coagula (Odděluj a spojuj) v jejím celostním chápání Unus mundus, jednoho světa.

Cílem, kterým má být dosažen při přípravě spagyrik, je sestavování elixírů, extraktů, esencí nebo arkán z kvintesencí neboli duchovní podstaty rostlin. Arkánum, pro nás neznámý termín, vychází z latinského výrazu pro tajemství ("arcanum") a obecně zahrnoval přípravky neznámého složení ("tajemného"). Výraz kvintesence - pátá esence, je podstatou chemické látky v jejím spirituálním smyslu.

Spagyrici věřili, že základní esence (nebo sůl z popela či šťávy rostliny) v sobě udržuje nezvratnou tendenci vytvořit tentýž tvar, ze kterého byla extrahována. Vycházeli z tohoto principu a například na jaterní choroby podávali esence z jaterníku podléška, zvaného také trojlaločný (Hepatica nobilis) pro podobu svých listů s játry, nebo extrakty z typického listu jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) na podporu mozkové činnosti.

S použitím alchymistické teorie se ve spagyrii uvádí, že má rostlina tři tzv. filozofické principy, na které je třeba ji nejprve rozložit. Jsou označeny jako Merkur (někdy také rtuť), Síra a Sůl, jinými slovy duch (spiritus a hlavní činitel), duše (anima) a nakonec tělo (solný corpus). Z toho důvodu jsou někdy označovány jako esenciálie. Zpracování rostliny podle spagyrie začíná extrakcí éterických olejů, které představují prchavou část neboli Síru. Přestože v alchymii tyto termíny mají širší symboliku, je možné si zjednodušeně představit Síru jako zásadu, Merkur jako kyselinu a Sůl jako výsledek jejich neutralizace. Alchymistickou Síru je možné z rostliny získat destilací, ovšem v případě spagyrických přípravků se obvykle připravuje tinktura. Po slití základní substance zůstává vymacerovaná bylina.

Spagyrik pak teprve z hmoty nasáklé alkoholem začne vyrábět Merkur (tedy kyselinu). Obvykle bylinu spálí na kovové podložce a malé množství získaného popelu vyžíhá. Promění se v jemný bílý popílek a tím je, řekněme, dosaženo fáze Merkura. Závěrečnou část přípravy znamená dokonalé spojení při vytvoření třetího principu soli (Sal). Tinktura popílek vsákne a nezůstane po něm žádná stopa. Pak je přípravek hotový. Dávkuje se se stejně, jako u klasických výtažků, jenom silnější koncentrace se mají podávat v čaji nebo vodě. Popis je zjednodušující, pro podrobnější vysvětlení by byl třeba obsáhlejší článek.

V Německu jsou spagyrika vyrábějí podle Homeopatického lékopisu (HAB) a vztahují se na ně stejná právní ustanovení, jako na homeopatika. Při registraci není třeba prokázat účinek (ostatně nebyl z farmakologického hlediska nikdy prokázán), ale nesmí škodit pacientovi.

MODERNÍ VARIANTA SPAGYRIE

Nyní se dostáváme k tzv. clusterové medicíně. Jedná se o novodobou variantu spagyrie, jejím autorem je léčitel K. H. Heinz. V Čechách se dostala pod hlavičku České homeopatické společnosti. V Praze bylo vybudováno diagnosticko-terapeutické centrum, v Litoměřicích diagnostická základna. Diagnostika se provádí tak, že se ze vzorků od pacienta (moč, krev, stolice nebo sekret) destilací získá tekutina, ve které se rozpustí po spálení zbytků popel a ze vzniklého roztoku se dvě kapky vysuší na sklíčku. Z krystalické sraženiny, clusteru (z toho název metody), se podle tvaru, velikosti a uspořádání krystalů určí podle tabulek diagnóza. K terapii se pak používají homeopaticky ředěné původní destiláty, zvané „doty", např. Sangudot (z krve) nebo Soludot (z moči). Působení je v této teorii vysvětlováno tak, že tzv. „doty" přenášejí do organismu léčivou „informaci", která byla obsažena v bílkovinách pacienta a která má působit jako autovakcína. Ta nastartuje v organismu zpětný chod, „rekurzi", zasahující třeba až do doby před porodem, do doby počátku onemocnění, kdy se zruší příčina nemoci. Clusterová medicína si získala zájem některých českých imunologů, ale narazila na tvrdý odpor České lékařské společnosti i České lékařské komory, které ji označily za metodu nevědeckou, a tím pádem neúčinnou.

PharmDr. Tomáš Arndt