Se seriálem Eponyma a vžité názvy v lékárně se rozloučíme šesticí přípravků, které nesou jména svých objevitelů: pediatrů, dermatologů, revmatologů nebo internistů, kteří svými objevy obohatili léčebné procesy i mimo svůj obor.

Poláčkovy prášky 

Tyto prášky - zde se jednalo opravdu o prášky, latinsky pulveres, se předepisovaly do voskovaných papírků (chartae ceratae) a rozpouštěly se v čaji. Skládaly se z chloridu sodného (Natrii chlorati), chloridu draselného (Kalii chlorati) a hydrogenuhličitanu sodného (Natrium hydrogencarbonicum, soda bicarbonata). Předepisovaly se k náhradě iontů při dětských průjmech.

Jsou pojmenovány po prof. Emilu Poláčkovi (1908 - 1974), profesoru pediatrie a autoru mnoha publikací z tohoto oboru. Byl přednostou tehdejší I. dětské kliniky VFN v Praze. Tuto kliniku vedl po odchodu prof. Švejcara na nově vzniklou dětskou kliniku ILF v Thomayerově nemocnici v Krči. V roce 1971 se klinika přestěhovala do motolské nemocnice. Poláček kliniku vedl až do svého penzionování v roce 1973, kdy vedení převzal profesor MUDr. Kamil Kubát. Významně se podílel na dlouholetém vedení časopisu Československá pediatrie, jehož byl hlavním redaktorem. 

Horvátovy prášky 

Tyto prášky byla analgetická směs, která se skládala z kyseliny acetylsalicylové (Acidum acetylosalicylicum), citrátu kofeinu (Coffeinum citricum) a fosforečnanu kodeinu (Codeinum citricum). Je zajímavé, že se podávaly v dnes již téměř neznámých tzv. oplatkách, latinsky Capsulae amylaceae (též škrobové tobolky). Jednalo se o pevné přípravky s tvrdým obalem, obsahující jednu dávku jedné nebo více léčivých látek. Škrobové tobolky byly tvořeny dvěma oplatkami s vypouklým středem, které do sebe vzájemně zapadaly, připravenými obvykle z rýžové mouky. Před použitím bylo potřeba tyto tobolky navlhčit a poté spolknout s douškem vody. Pamatuji se na ně ještě jako dítě (dovolíte prosím osobní vzpomínku), když jsem chodil v sedmdesátých letech za matkou do lékárny a s chutí jsem je mlsal (prázdné!).

Autorem této analgetické směsi byl piešťanský revmatolog MUDr. Gabriel Horváth, CSc. (1912 - 1998). Gabriel Horváth maturoval roku 1930 v Trenčíně. Lékařská studia ukončil v Bratislavě roku 1937. Poté pracoval v Trnavě a Trenčianských Teplicích. V březnu 1952 začal pracovat jako vedoucí zdravotního oboru při Správě lázní, sanatorií a zotavoven ROH v Bratislavě. V roce 1955 se stal vedoucím lékařem léčebného ústavu Jalta v Piešťanech, od roku 1973 v Balnea Grande a Splendide, kde setrval až do odchodu do důchodu v září 1989. Je autorem více než 150 odborných prací a článků. Spoluzakladatel Společnosti pro výživu a zdraví, aktivní člen ČK, člen balneohistorické sekce při SAV, člen redakční rady Balneohistorického zpravodaje, dlouholetý předseda TJ Piešťany. Jeho pacienty byly takové sportovní osobnosti, jako Věra Čáslavská, Martina Navrátilová, Jan Kodeš, Ludvík Daněk, Josef Golonka, Josef Adamec a mnozí další. 

Unguentum Holt (Holtova mast, Holtův krém) 

Cremor Holt je, odborně řečeno stearinový krém zahuštěný hydrogelem škrobu. Podporuje tvorbu nových buněk pokožky a používá se jako doplňková péče při povrchových zarudnutí kůže či ekzémech. Obsahuje tinkturu kamenouhelného dehtu (Tinctura carbonis detergens), geraniovou silici (Oleum geranii) a levomentol (Levomentjolum). V Českém lékopisu 2009 se můžeme setkat s názvem Gelato Holt. Holtova mast vytváří na povrchu kůže ochrannou vrstvu odnímající vlhkost a vyvolává chladivý pocit díky obsahu mentholu.

Její autor, Luther Emmett Holt (1855 - 1924), byl americký lékař považovaný za jednoho z nejvýznamnějších pediatrů USA. Proslul dílem vydaným roce 1894: Péče a krmení dětí: Katechismus pro použití matek a dětských sester. Luther Holt se narodil poblíž Rochesteru v New York a vystudoval University of Rochester v roce 1875. Byl průkopníkem pediatrie v Americe té doby. V roce 1888 se stal vedoucím lékařem v New York's Baby Hospital. Pod jeho vedením se stala přední pediatrickou nemocnicí své doby. Jedním z jeho novátorských činů byla certifikace mléka podávaného kojencům. Došel ke zjištění, že do té doby bylo mléko často infikováno baktériemi, které zapříčinily smrt mnoha kojenců. V souvislosti s touto aktivitou se také doktor Holt zasloužil se o vytvoření tzv. mléčných komisí a poradních sborů odboru zdravotnictví města.

Pokud si vybavíte při návštěvě nemocničních oddělení ceduli s údaji o nemoci a nemocného u jeho lůžka, pak by vás možná zaujalo, že doktor Holt si jako vedoucí lékař ve zmíněné nemocnici při vyšetřeních pacientů se zájmem všiml praxe tamních sester při udržování cedulky u lůžka pacienta, na které se uchovávaly důležité klinické informace. Začal k tomu přidávat pozorování lékařů, a tak se zrodil „zdravotní záznam" nebo „tabulka".

Holt byl v letech 1901 až 1922 profesorem na Columbia University College of Physicians and Surgeons. V roce 1923, navzdory jeho vysokému věku, ho Rockefellerův institut pozval, aby přednášel na Peking Union Medical College. Holt nabídku přijal jednak jako na příležitost pozorovat čínské děti při svých vlastních studiích, jednak za představení pediatrie čínským lékařům. Dny před svým návratem domů utrpěl Holt infarkt a zemřel v Pekingu 14. ledna 1924.

Lassarova pasta

Jedná se o mast s obsahem oxidu zinku, škrobu a salicylové kyseliny v měkkém parafinovém základě - Zinci oxidi pasta salicylata. Předepisuje se (nyní poměrně málo, ale občas se objeví v receptuře lékařů) k léčbě a prevenci plenkové dermatitidy (kůže je podrážděná a mokrá použitím pleny). Dále se používá k léčení ekzémů (zejména suchém a počínající mokvavém) a příbuzných onemocnění.

Jejím autorem je Oskar Lassar (1849 - 1907), významný německý dermatolog, který také proslul jako propagátor hygieny a veřejných lázní. Po získání doktorátu v roce 1872 krátce pracoval jako nemocniční asistent v Berlin Charité. Později založil soukromou nemocnici pro dermatologii a syfilis v Berlíně. Jeho klinika byla známá tím, že byla technologicky vyspělá, a byla moderně vybavená včetně nejnovějších přístrojů. V roce 1902 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně. Stal se známým pro vytvoření veřejných lázeňských domů pro jednotlivce s nízkými příjmy v Německu a Rakousku. Tyto lázeňské domy byly postaveny v zájmu veřejné hygieny v době, kdy chudší lidé neměli soukromé vany ani sprchy. Publikoval různá pojednání na toto téma, včetně Die Cultur-Aufgabe der Volksbaeder (1889). Založil Berlínskou společnost pro dermatologii a Zeitung für Dermatologie. V roce 1902 se stal profesorem dermatologie na univerzitě v Berlíně. Lassar, který sloužil ve francouzsko-pruské válce, byl vyznamenán Železným křížem za statečnost. Byl také známý jako spisovatel povídek.

Whitfieldova mast

Whitfieldova mast obsahuje kyselinu salicylovou (Acidum salycylicum, 8 %), kyselinu benzoovou (Acidum benzoicum, 12 %) v tuku z ovčí vlny jako základu (Adeps lanae). Někdy je zmiňován jako masťový základ tuk z ovčí vlny s vodou (Lanolin, Adeps lanae hydrosa). Je to žlutá měkká stejnorodá mast charakteristického zápachu. Předepisuje se pro ošetřování plísňových infekcí. Působí nespecificky antimykoticky, mírně antisepticky, antimikrobiálně a keratolyticky. Používá se k profylaktickému ošetřování plosek po vyléčení dermatomykózy. Vhodný je zejména u hyperkeratotických forem, kde se uplatní i keratolytický efekt přípravku. Je rovněž oblíbená na plísně povrchové i hluboké; i na pyodermie a jiné afekce.

Je pojmenována po Arthuru Whitfieldovi (1868 - 1947), anglickém dermatologovi. Arthur Whitfield začal v roce 1887 studovat medicínu v King's College Hospital v Londýně a v roce 1891 se kde získal tituly známé v anglosaském světě pod zkratkami LRCP a MRCS. Společný diplomy LRCP a MRCS byly neuniverzitní kvalifikační zkoušky z medicíny a chirurgie udělované společně Royal College of Physicians of London, Royal College of Surgeons of England a Společností lékárníků. V roce 1892 promoval (jako „Bachelor of Medicine, MB) v Londýně. Postupně zastával několik funkcí, včetně Sambrooke Medical Registrarship, v King's College Hospital. V roce 1893 promoval jako doktor medicíny (MD). V letech 1893 až 1896 absolvoval postgraduální studium na klinikách ve Vídni a Berlíně. V roce 1896 byl jmenován pomocným lékařem v nemocnici West London Hospital a poté v Royal Northern Hospital. V nemocnici King's College byl v roce 1906 jmenován řádným lékařem a profesorem dermatologie. Tam byl také v letech 1904 až 1905 děkanem lékařské fakulty a za první světové války praktickým lékařem pro ambulantní pacienty. Jeho základním dílem byla příručka „Whitfield's A Handbook of Skin Diseases and their Treatment „(1907). V letech 1926-1927 byl prezidentem Britské asociace dermatologů. Jeho nejcennější výzkum se týkal plísňových infekcí.

Lužova pasta

Tato pasta obsahuje oxid zinečnatý (Zincum oxydatum), kyselinu boritou (Acidum boricum, 8 %) a kyselinu salicylovou (Acidum salicylicum, 3 %) s přidáním tekutého parafínu (Paraffinum liquidum) a levandulového oleje (Oleum lavandulae) do bílé vazelíny (Vaselinum album) jako základu. Používá se na nehojící se rány, například bércové vředy.

Do medicíny ji uvedl jako vlastní objev Elo (Elemir) Luža (1918 - 2015), docent chirurgie, autor vlastní léčebné metody u bércových vředů s použitím právě této původní pasty. Elo (Elemír) Luža se narodil 25. července 1918 v Trnavě, kde vystudoval reálné gymnázium. Na podzim roku 1938 zahájil studia medicíny, které ale bohužel vzhledem k válce (a svému židovskému původu) nemohl dokončit. Od července roku 1940 byl trvale internován v židovském pracovním táboře. Šťastnou shodou okolností (možná i pro svou fyzickou zdatnost) nebyl povolán do transportu jako jeho rodiče a sourozenci, kteří byli poté zavražděni v Osvětimi. Koncem srpna 1944 se mu podařilo odtud uprchnout a po dvou týdnech skrývání se připojil na západním Slovensku k mezinárodní partyzánské jednotce. Po válce dostudoval medicínu a v říjnu 1953 se přestěhoval do Čech, do Roztok. V letech 1954 až 1955 působil jako lékař v korejské válce, v letech 1961 až 1964 působil v africké Guineji. Po návratu se kromě práce na I. chirurgické klinice v Praze věnoval pedagogické praxi na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde se habilitoval v oboru žilní chirurgie. V této oblasti mu bylo uznáno deset patentů a certifikováno několik nových léčebných postupů. Jeho bibliografie čítá téměř stovku titulů. Zemřel v srpnu 2015. 

PharmDr. Tomáš Arndt

Slovo autora:

Tím ovšem seznam farmaceutických eponym nekončí - můžeme uvést jako okrajově známé či již dokonce vymizelé (nebo také spíše známé v jiných zemích): Lenochovy prášky, Přerovského směs, Hebrův líh, Mikuličova mast, Trýbova pasta, Pickův liniment, Arijevičova mast, Fraeserův roztok, Sackova tinktura, Arningova tinktura, Wilkinsonova mast, Dreuwova mast, Bechtěrevova mixtura, Morova mast, Rosenthalův liniment, Rachmanovova pasta, Šostakovského balzám atd. Samostatnou kapitolu tvoří autorství dnes stále velmi populárních tzv. Bendových nosních kapek.

Věřím, že to zůstává výzvou pro farmaceuty, aby si vytvořili podrobnější monografii těchto svých eponym, neboť velmi zajímavě odrážejí spojenou historii farmacie a medicíny a přinášejí poučení až do dnešních dní.

Četli jste i předešlé díly?

EPONYMA V LÉKÁRNĚ II.

EPONYMA V LÉKÁRNĚ I.

EPONYMA V LÉKÁRNĚ III.

EPONYMA V LÉKÁRNĚ IV.

EPONYMA V LÉKÁRNĚ V.