V předchozím dílu nám PharmDr. Tomáš Arndt rozkryl příběhy několika osobností, které daly jméno léčivým přípravkům - pilulkám či roztokům, které se více či méně používají v medicíně a farmacii dodnes. Některé lékárny je mají stále ve svém sortimentu.

Solutio Jarisch (Jarischův roztok)

Jedná se o roztok kyseliny borité s glycerinem rozpuštěné v demineralizované vodě. Jeho pH je mírně kyselé. K jeho přípravě je potřeba 20 g kyseliny borité, 40 g glycerinu (85 %) a 940 g destilované vody nebo konzervační vody. Připravuje se konzervovaný (c. P.) nebo bez konzervačních látek (sine parabenis). Předepisuje se zejména k oplachům a obkladům vysušené a podrážděné pokožky. Rovněž se používá při akutním akné, ekzému a zapařeninách vzhledem k dezinfekčním, protizánětlivým a keratoplastickým účinkům. Osvěžující efekt má obsažený glycerol, jenž hydratuje a utlumuje citlivou pokožku. Dlouhodobé užívání bez dozoru kožního lékaře se nedoporučuje, protože nemáme dostatek informací o kumulaci kyseliny borité v organismu.

Do praxe byl uveden Adolfem Jarischem (1850-1902), významným rakouským dermatologem. Po studiích medicíny ve Vídni nastoupil na dermatologické klinice Ferdinanda von Hebry (1816-1880). Pak se stal přednostou dermatologické kliniky univerzity v Innsbrucku (1887) a univerzity ve Štýrském Hradci (1892). Specializoval se na léčbu pohlavních nemocí. S jeho jménem je také spojena tzv. Jarischova - Herxheimerova reakce, zánětlivá reakce, kterou zaznamenal po léčbě syfilis. Jarisch byl otcem známého farmakologa Adolfa Jarischa Jr. 

Vítkovy prášky 

Dodnes je mají ještě v oblibě někteří lékaři. Obsahují sušený extrakt z beladony, rulíku zlomocného (extractum belladonnae siccum), kodein, fenobarbital, fenacetin a phenazon s kofeinem a kyselinou citronovou (phenazonum cum coffeino et acido citrico). Používaly se jako analgetikum. Složení se někdy může mírně lišit. Ovšem složky jak fenacetin či phenazon mají řadu nežádoucích účinků, a proto se dnes již téměř nepředepisují.

Jméno nesou po lékaři, profesoru Jiřím Vítkovi (1901-1974). Byl významným neurologem. Promoval v roce 1924 na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1933 získal titul docenta a v roce 1966 profesora. Za meziválečného Československa si otevřel v roce 1936 léčebné sanatorium ve Vráži u Písku. V letech 1950-1970 působil jako vedoucí lékař neurologického oddělení polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jeho syn, MUDr. Jiří Vítek, byl také významným lékařem. 

Višněvského balzám

Je stále velmi oblíbeným léčivým přípravkem. Jedná se o suspenzi tribromfenolátu bismutitého v ricinovém oleji. Další složkou je podle původního předpisu peruánský balzám (Balsamum peruvianum). Je to balzám získaný z popáleného a poraněného kmene druhu Myroxylon Balsamum. Višněvského balzám působí dezinfekčně, protizánětlivě a má mírně znecitlivující účinek. Urychluje ohraničení zánětu a jeho vyhnisání a zhojení. Rovněž podporuje vstřebávání zánětlivého výpotku a urychluje regeneraci tkáně.

Je pojmenován po vznikajícím sovětském vojenském chirurgovi, Alexandru Vasiljeviči Višněvském (1874-1948), který ho poprvé použil v roce 1927. A.V. Višněvskij v roce 1899 promoval na lékařské fakultě carské Kazaňské univerzity. Na Kazaňské univerzitě a v Alexandrovské nemocnici v Kazani poté pracoval až do roku 1934. Na konci roku 1934 se přestěhoval do Moskvy, kde vedl chirurgickou kliniku Ústředního ústavu pro pokročilá lékařská studia. Na podzim roku 1941 se vrátil do Kazaně, kam byla evakuována chirurgická klinika Všesvazového ústavu experimentální medicíny. V prosinci 1947 byl zvolen řádným členem Akademie lékařských věd SSSR. V roce 1947 byl v Moskvě zřízen Ústav experimentální a klinické chirurgie, jehož se stal ředitelem. Byl řádný člen Akademie lékařských věd SSSR (1946) a laureát Stalinovy ceny druhého stupně (1942). Vypracoval vědecký koncept vlivu nervového systému na zánětlivý proces. Na tomto teoretickém základě přišel s novými metodami léčby zánětlivých procesů, hnisavých ran nebo traumatického šoku.

Za druhé světové války byl nedostatek peruánského balzámu a autor předpisu ho vyměnil za březový dehet z břízy bělokoré (Pix betulae). V současnosti existují dvě verze Višněvského balzámu-jedna s peruánským balzámem a druhá s bukovým dehtem (Pix fagi), který nahradil dehet březový. Liší se vůní. Verze s bukovým dehtem má charakteristickou vůni, připomínající uzeninu nebo maso z komína. Verze se s peruánským balzámem má příjemnější vůni. Ošetřený pacient si musí dát pozor na sluníčko-balzám totiž obsahuje fotosenzitivní látku.

Elsinorské prášky 

Jedná se o kombinace efedrinu s kofeinem. Název pochází z toho, že poprvé byla využita v léčbě obezity praktickým lékařem v dánském Elsinoru (Helsingør). Helsingør je přístavní město na ostrově Sjælland na severovýchodě Dánska, 40 km severně od Kodaně. Ve světě se město proslavilo Shakespearovou hrou Hamlet, ve které vystupuje pod jménem Elsinore (v českých překladech tradičně přepisováno jako Elsinor). V odborném tisku se první zpráva o použití kombinace efedrinu s kofeinem v léčbě obezity objevila již v roce 1981.

Elsinorské prášky působí na základě termogenního efektu, zvyšují tepelný výdej. Na výsledném efektu se z 75 % podílí noradrenergní mechanismus, kterým tlumí chuť k jídlu a z 25% zvýšení energetického výdeje a oxidace tuků. Navíc působí jako nespecifická termogenní farmaka v periferních tkáních. Tímto mechanismem mohou zabraňovat poklesu energetického výdeje při větším omezení energetického příjmu. Smějí se užívat maximálně 3 měsíce. Neměly by se ovšem příliš předepisovat kvůli řadě omezení a nežádoucích účinků. K nežádoucím účinkům patří přechodné zrychlení tepové frekvence, vzestup systolického krevního tlaku, psychická agitovanost, nespavost, deprese, závratě a suchost v ústech. Nesmí je užívat pacienti s těžší hypertenzí, ischemickou chorobou srdeční, arytmiemi, neurocirkulační astenií, epilepsií, psychickými poruchami, glaukomem, při těžších poruchách jaterních a ledvinných funkcí. Jsou zakázány podávat dětem, starým lidem a těhotným a kojícím ženám.

PharmDr. Tomáš Arndt

EPONYMA V LÉKÁRNĚ I.