Firma Spolek pro chemickou a hutní výrobu se trochu vymyká z představy typické farmaceutické firmy. Dlouhou dobu se specializovala na výrobu (mimo jiné) chemikálií a přímo léky jako takové nevyráběla. Nicméně už výrobou chemikálií zde byla od počátku souvislost s farmacií a posléze se do portfolia firmy dostaly také "klasické léky". U této firmy se dá skutečně mluvit o dlouhé existenci. Existuje, byť v různých podobách, už 169 let!

Ale začneme od počátku...

V roce 1856 padlo v paláci knížete Schwarzenberga ve Vídni (centru tehdejšího Rakouského císařství) rozhodnutí o založení akciové společnosti s názvem Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu (německy Österreichischer Verein für Chemische und Metallurgische Produktion). Nutno poznamenat, že firma byla dlouhou dobu "cizí", tedy rakouská, i když alespoň v podobě knížecího rodu Schwarzenbergů zde souvislost s českými zeměmi je. Firma byla založena jako velká akciová společnost se základním kapitálem jednoho milionu zlatých rakouské měny, což byl na tu dobu ohromný kapitál. Byl rozdělen do 2000 akcií, každá měla hodnotu 500 zlatých. Pro zajímavost můžeme uvést některé tehdejší akcionáře: kníže Johann Adolf Schwarzenberg, kníže Max Egon Fürstenberg, hrabě Otto Chotek, svobodný pán Werner Friedrich Riese-Stallburg, podnikatelská rodina von Haberů, Alexander von Schoeller a další. Takže akcionáři byli nejen šlechtici, ale také významní průmyslníci nebo bankéři.

Zakladatelem byl chemik dr. Christian Gustav Glemm. Krátce po založení se však ukázalo, že doktor Glemm byl bezesporu výborný chemik, ale funkce šéfa velkého podniku mu zřejmě "nesedla". Proto akcionáři firmy povolali do vedení Spolku (tato funkce byla označena jako "speciální technický ředitel") Maxe Schaffnera (bylo mu tehdy 28 let!). Narodil se v Meisenheimu (město v Porýní-Falcku v Německu) 25. května 1830. Po vystudování vysoké školy působil jako asistent na technice v Karlsruhe. Poté pracoval ve funkci ředitele Sasko-durynského těžařstva v Eisenachu. Díky jeho vedení, po nástupu v roce 1861, se stal Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem nejvýznamnějším chemickým podnikem celé habsburské monarchie a získal posléze také světovou proslulost. Nejvíce vyráběl chemikálie: sodu, kyselinu sírovou, sulfáty, kyselinu chlorovodíkovou nebo chlorové vápno.

Spolek byl prvním průmyslovým závodem Rakouska-Uherska, ve kterém byla založena vlastní laboratoř už v sedmdesátých letech 19. století. 

Návštěva císaře, sociální program a expanze do světa

Významnou osobností byl také Richard Brandeis (1851-1921), který pracoval dlouhodobě ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu jako chemik. V roce 1909 se stal jedním z ředitelů ústeckého závodu. V roce 1901 navštívil spolek císař František Josef I. a udělil mu při té příležitosti kříž Řádu Františka Josefa I. Od počátku devadesátých let se výzkum soustředil na záměr zavést ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem výrobu organických barviv. Určitou představu o rozvoji firmy si rovněž můžeme udělat z počtu zaměstnanců a jejich platu. V roce 1865 v něm pracoval 500 dělníků (průměrná mzda 70 krejcarů za den), ale již v roce 1875 firma zaměstnávala 1000 dělníků s průměrným denním výdělkem 1,15 rakouského zlatého! Aby si své zaměstnance udržela, stavěla pro ně rovněž byty, což rozhodně nebylo v té době obvyklé.

Spolek se zajímal o nové technologie. V roce 1905 založil společně s belgickou chemickou firmou Solvay (založena 1863) továrnu na výrobu sody v Neštěmicích (Ústí nad Labem). Právě ve spolupráci s touto firmou se podařilo Spolku ovládnout chemický průmysl v celé tehdejší rakousko-uherské monarchii a expandoval i do Německa.

Areál Spolku pro chemickou a hutní výrobu v roce 1906.

Zdroj: historyofscience.cz 

Spolek, už ne rakouský

Po vypuknutí první světové války se firma přizpůsobila situaci a začala zásobovat rakousko-uherskou i spojeneckou německou armádu. K důležitým výrobkům patřilo aktivní uhlí, které bylo používáno do plynových masek (o něm se ještě zmíním). Po skončení první světové války zůstal Spolek na území nově vzniklého Československa a tomu se také přizpůsobil. Od roku 1920 byl změněn název společnosti na Spolek pro chemickou a hutní výrobu (bez přívlastku 'rakouský').

V meziválečném období byl klíčovým hráčem na poli československého chemického průmyslu (finančně spolupracoval s proslulou Živnobankou). Nadále spolupracoval s firmou Solvay, ale také s firmami Ciba, I.G.Farbenindustrie, Carbo Union a dalšími. Ve svém centrálním závodě v Ústí nad Labem, kde vybudoval nové provozy pro výrobu azových barviv, sirných černí a sirných pestrých barviv. Součástí Spolku byly například chemické závody v Neštěmicích, v Hrušově, v Sokolově, v Ostravě. Snaha Spolku přenést některé své výroby z Ústí nad Labem ve 30. letech do vnitrozemí dala vznik dnešní firmě Spolana v Neratovicích (amalgámová elektrolýza) a Synthesia v Pardubicích-Rybitví (organická barviva). Další pobočky byly ve Falknově nad Ohří (od roku 1948 Sokolov) a Ohří a Hrušově nad Odrou (dnes součást Ostravy). Pobočku měla firma i na Slovensku v Žilině.

V roce 1936 v inzerátu v tisku uváděla firma tento sortiment: těžké chemikálie, chemikálie chemicky čisté, aktivní uhlí, minerální barvy, dehtová barviva a organické mezivýrobky, pomocné chemikálie pro barvírny, bělírny, tiskárny a kožařský průmysl, tiskařské barvy, prostředky na potírání škůdců rostlin, hnojiva, keramické výrobky, kyselinovzdorné, ohnivzdorné a stavebně keramické výrobky, dehtové produkty nebo hnědé uhlí.

Čili vidíme, že sortiment firmy byl opravdu široký. 

Ve výčtu je zmíněno aktivní uhlí.

V meziválečném období firma už inzerovala jako lék aktivní uhlí Ostakol. 

V dobovém tisku (1938) byl uveden jako přípravek, který... "vyhovuje svou nejvyšší účinností proti jedům a jedovatým produktům výměny látek nejpřísnějším požadavkům moderních lékopisů. Jest neškodným a indiferentním lékem bez vedlejších účinků při onemocnění žaludku a střev, a to při otravách masem, houbami a konzervami, při průjmu s vrhnutím, nadýmání, hyperaciditě, při otravách jedy nerostnými nebo rostlinnými, při následcích nemírného požití alkoholu a nikotinu".

Po odstoupení Sudet, po Mnichovské dohodě, připadly pobočky v Ústí nad Labem a Falknově nad Ohří Německu. V roce 1939 se firma plně začlenila do farmaceutického průmyslu, protože odkoupila významnou firmu Ing. Robert Heisler v Chrasti u Chrudimi (psal jsem o ní v jednom z předcházejících článků), a tím přebrala její portfolio vyráběných léků. Důvodem bylo posílení podniku po odstoupení pohraničních poboček.

Robert Heisler byl židovského původu a prozíravě prodal svůj podnik a emigroval se svojí partnerkou do Anglie. Zde žil až do své smrti v roce 1970. Jeho žena zemřela už v roce 1967. Z převzatých léků můžeme zmínit například Digitalin tablety a kapky, Strophosan tablety a injekce nebo Piperazidin granulát (rozpouštědlo kyseliny močové). 

V období druhé republiky, v listopadu a prosinci 1938, probíhala jednání mezi Spolkem a Živnobankou na jedné straně a německým seskupením I. G. Farbenindustrie spolu s Chemische Werke von Heyden na straně druhé. V tomto jednání hrála ovšem prim za války pak smutně proslulá firma I. G. Farbenindustrie. Továrny v Ústí nad Labem a Falknově pod společným označením Chemische Werke Aussig - Falkenau byly pak prodány za dohodnutou cenu 280 milionů Kč se všemi právy. Pro válečné potřeby nacistů byly v Ústí uvedeny do provozu nové výrobny trichlóretylénu, perchlóretylénu a sirouhlíku pro produkci střiže. V roce 1941 byla postavena nová usměrňovací stanice pro elektrolýzu se rtuťovými usměrňovači.

Po válce byla firma znárodněna dekretem prezidenta republiky 101/1945, uveřejněným ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé, částka 47 ze dne 27. října 1945. Stal se z ní národní podnik Spolek pro chemickou a hutní výrobu.

V tomto období byla firma různým způsobem podrobena různým změnám - rušily se některé pobočky, byla začleňovány jiné, měnil se sortiment a podobně. 

Spolek samotný byl součástí tzv. výrobní hospodářské jednotky UNICHEM, z níž se vydělil a osamostatnil jako státní podnik v roce 1989. 

V poválečném odborném tisku se již pod hlavičkou firmy objevují další léky, takže zde již byla plně začleněna kromě chemického i do farmaceutického průmyslu.

Jako příklady lze zmínit následující přípravky: Chemovit D Forte, Ophtalmo-Merfen nebo Carditalin.

Chemovit D Forte - k nárazové terapii vitamínem D. Lahvička obsahovala 300 000 m.j. vitaminu D3

Ophtalmo-Merfen ungt. Indikace: blepharitisinfectiosa, hordeolum, conjuctivitis, dakrocystis acuta et chronica 

Carditalin pilulae - inzerováno jako „přesně dosované, digitalisované cardiotonicum se spolehlivým a konstantním účinkem". Jedna pilulka obsahovala 0,1 mg Digitoxini puriss. cryst. Obsahoval 40 pil.

V roce 1990 se stala firma akciovou společností. Poté následovala privatizace, která byla dokončena v roce 1994.

Dnes působí pod názvem: SPOLCHEMIE - Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost.

PharmDr. Tomáš Arndt

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité obrázky z Národní digitální knihovny Kramerius.
Úvodní ilustrační foto seriálu: Penicilinová výrobna, pro běžné lidi známá jako „Penicilinka". Zdroj: Aktualne.cz

SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: VŘÍDLO, KARLOVY VARY

SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: FR. SCHNÖBLING, PRAHA

SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: NORGINE