Nový letošní seriál, který připomíná (zapomenutou?) slávu českých a československých farmaceutických firem, jsme odstartovali příběhem společnosti Mariatherma z Mariánských Lázní. Na počátku firmy stála společnost "Průmysl léčiv", která byla založena společně PhMr. Gustavem Welzem a PhMr. Karlem Kosinkou. Jak připomíná autor seriálu, PharmDr. Tomáš Arndt, firma sice nepatřila v meziválečném Československu k největším, přesto ale byla úspěšná a řadu jejích přípravků převzal po druhé světové válce národní podnik SPOFA.

K největším farmaceutickým firmám meziválečného Československa ale rozhodně patřila firma Ing. Robert Heisler, o které pojednává aktuální díl. Jednalo se o rodinný podnik. Její historie souvisí také s dalším podnikáním rodiny Heislerů, obecně i s rozvojem podnikání v českých zemích ještě v 19. století, ale také s významným podílem židovských obyvatel na něm. Na začátku všeho byli manželé Heislerovi (psali se ještě Häuszlerovi), Mojžíš (1816-1883) a Sára, rozená Weissensteinová (1813-1893). Do Chrasti u Chrudimi se přestěhovali na počátku druhé poloviny 19. století pravděpodobně z Hroubovic, kde byla židovská komunita. Měli tři dcery a čtyři syny. Pro nás jsou zajímaví dva: Josef (1842-1899) a Jindřich (1851-1912).

Podnikatelská dynastie

Už zakladatel, dá se říct, podnikatelské dynastie, Mojžíš Heisler se věnoval obchodu. Jeho syn Josef začal podnikat už v 18 letech, založil si firmu na zpracování lidských vlasů (společně s dalším bratrem, Jákobem) a postupně ji rozšiřoval. V expanzi firmy pokračoval jeho syn Bedřich (Friedrich Wilhelm) Heisler (1872-1950), který ještě navíc zpracovával žíně z buvolích ocasů. V jeho případě už můžeme hovořit o prosperující továrně. Jak se dá tušit, vyráběly se z lidských vlasů zejména paruky, ale také dámské umělé copy, účesy a z těch méně kvalitních vlásenky pro loutky apod. Bedřich Heisler vyvážel do Německa, USA a Velké Británie a byl také, podle dobových svědectví, velmi oblíbený u zaměstnanců. Proto mezi nimi zavládlo rozčarování, když firmu v roce 1918 prodal a odstěhoval se do Berlína. Josef Heisler navíc ještě založil (společně s dalším podnikatelem, Hynkem Kobiasem) továrnu na výrobu dámského prádla. 

Další ze zmiňovaných synů, Jindřich (Heinrich) Heisler stál u zrodu farmaceutické továrny. Ovšem na začátku byla továrna na tehdy velmi módní špičky k doutníkům a cigaretám (kromě toho byl ještě majitelem továrny na likéry). Doutníkové špičky se vyráběly z husích brků, na kterých se po úpravě v náustek připevnily papírové kornoutky potažené různobarevnými vinětami. Velmi důležité pro prosperitu firmy bylo také, že tyto špičky sloužily jako reklamní předměty hotelů, restaurací a lázní, které si je objednávaly ve statisícových nákladech (až někdy údajně milionových). Velký rozvoj závodu vedl k další výstavbě a modernizaci technického vybavení. Jeho firma velmi prosperovala, zúčastnil se mezinárodních výstav a podařilo se mu dokonce prorazit až na americký trh. Za svoje zásluhy získal titul c. a k. císařského rady (1900). Byl váženým občanem a stal se také prvním chrasteckým radním, který byl židovského vyznání.

Jindřich Heisler se oženil s Marii Frankovou (1856-1939), s kterou měl tři syny: Františka (1882-1932), Roberta (1884-1971) a Oskara (1887-1943).

Po jeho smrti převzali továrnu jeho synové.

Rodina Jindřicha Heislera (zdroj: pardubice.rozhlas.cz)

Robert absolvoval Vysokou školu chemickou v Praze, kde obdržel i diplom doktora chemie. Praktické znalosti získal při svém pobytu v Německu. Nezávisle na otci si v roce 1911 otevřel v Chrasti Lučební továrnu Ing. Robert Heisler. Za rok poté jeho otec zemřel, Robert převzal jeho továrnu a sloučil ji se svou firmou. Výroba nejprve chemikálií, a posléze léků, postupně vytlačila původní sortiment doutníkových a cigaretových špiček. Ve firmě Robert Heisler spolupracoval se svými bratry Františkem a Oskarem. František byl spolumajitelem a měl na starosti ekonomické oddělení. Druhý bratr, Oskar byl ve vedení firmy a měl na starost tu část společnosti, která vyráběla chemické výrobky.

První jejich úspěch na poli farmaceutického průmyslu ještě vycházel z původního zaměření firmy jejich bratrance Bedřicha Heislera, který používal ve své firmě peroxid vodíku k barvení vlasů. A právě Robert Heisler se stal dvorním dodavatelem peroxidu pro rakousko-uherskou armádu. V roce 1914 vypukla první světová válka, a to znamenalo obrovskou poptávku po "Heislerově vodě", jak znělo dobové označení pro výrobek. Ten byl dodáván na frontu až v padesátilitrových demižónech.

Nicméně už v době války začala firma vyrábět "opravdové" léky. Na začátku se jednalo o tehdy velmi rozšířené tzv. organopreparáty (nativní adrenalin a pituitrin), které se vyráběly z hovězích a vepřových hypofýz. V roce 1919 portfolio firmy obohatil ethylchlorid, piperazin nebo glycerolfosfát. Ethylchlorid se používal pro lokální anestezii i pro narkózu. V roce 1921 bylo otevřeno zvláštní oddělení pro výrobu alkaloidů jako arekolinu, fysostigminu a dalších.

Kokain a heroin

Na počátku třicátých let se firma zaměřila na další skupinu léků, na opiáty. V roce 1931 začala vyrábět ethylmorfin, diacetylmorfin a od roku 1932 kokain. Příklad léčivých přípravků z těchto surovin byl lék Novopon, který obsahoval souhrn alkaloidů opia bez balastních látek s konstantním obsahem morfinu. Vyrobený heroin byl distribuován pod obchodním názvem Herolan. Léky byli prvotřídní kvality a staly se oblíbenými mezi lékaři, ale bohužel také mezi domácími narkomany. Ovšem firma v tomto ohledu spolupracovala velmi vstřícně s policií a na její podnikání nepadl nikdy stín pochybností z porušení zákona. Rodinný charakter firmy potvrzuje, že jejím generálním ředitelem (sídlili v Praze) byl Richard Frankl, bratranec Roberta Heislera. Lékárníkem, který uváděl léky firmy na trh (tzv. smluvní oznamovatel), byl chrastecký lékárník, PhMr. Jan Lupp. Funkce smluvního ohlašovatele vycházela ještě z rakousko-uherských zákonů, konkrétně z c. k. ministerstva vnitra a obchodu č. 152/1883.ř.z., z něhož vyplývala povinnost uvádět léky na trh přes smluvní lékárny.

Jak byly proslulé léky firmy?!

Kathesin (účinná látka syntetický derivát cholinu - bromocholin) - proti vysokému tlaku a dalším kardiovaskulárním nemocem. Podle dobového výkladu měl stimulovat parasympatomimetickou inervaci a brom působil sedativně.

Isoneurin (bromisoval) - byl určen jako sedativum a hypnotikum. Je zajímavé, že bromisoval jako účinná látka se vyráběl u nás až do začátku 90. let minulého století jako Bromisoval SPOFA.

Piperazidin (piperazin) - vyráběl se ve formě šumivých granulek a byl předepisován jako uratolytikum při dně a revmatismu. Poučné pro farmaceuty je, že obsažená látka, piperazin, chemicky hexahydropyrazin, se posléze v poválečném Československo používala jako anthelmintikum. Pod názvem Helmirazin Spofa se vyráběla až do 90. let minulého století a předepisovala se při askarióze (proti škrkavce), ale také ve veterinárním lékařství.

Menthylan (menthol-thymol-terpilan) - k léčbě pneumonie a bronchitidy.

Tablety, injekce a prášek Dormiral (fenylethylmalonylcarbamid) - jako silné hypnotikum, sedativum a antiepileptikum.

Dražé Ovarsinat (ovarialferrsinat) - k léčbě anémie a chlorózy (tzv. blednička, nedostatek železa) u žen.

Kapky Otalgicin (novoponglycerinový roztok) - k léčbě zánětu středního ucha.

Tablety Dormotropin (kombinace dormiral - atropin) k léčbě epilepsie.

Bismosalin (bismuthum subsalicylicum) - byl předepisován k léčbě syfilidy, ale také akutní tonsilitidy (při syfilis inhiboval růst spirochet), Ještě v 60. letech minulého století byly používány sloučeniny bismutu jako doplněk léčby syfilis penicilinem (vyráběl se jako Bismosalin Spofa).

K nežádoucím účinkům patřila velké riziko intoxikace (kolitida, nefróza), při akutní otravě smrt v kolapsu.

Kathesin (bromacetylcholin) byl předepisován na zvýšený krevní tlak, při arterioskleróze, ledvinových chorobách spojených s hypertenzí nebo u anginy pectoris.

V psychiatrii byl používán k vyvolání šoku. 

Lék Kathesin patřil v meziválečném období k předním exportním lékům chrástecké firmy Ing. Robert Heisler. 

Úspěšný export

Firma rovněž úspěšně vyvážela své výrobky do zahraničí: do Německa, Jugoslávie, Polska, Španělska nebo Švýcarska. V Jugoslávii založila dokonce v roce 1922 pobočnou továrnu (tehdy se ještě stát nazýval Království SHS - Srbů, Chorvatů a Slovinců). Vydávala také velmi podrobnou příručku Remedia s podrobnými informacemi o svých výrobcích včetně cen a referencí.

Okupace a emigrace

Slibný rozvoj firmy ukončily tragické události konce 30. let dvacátého století. Robert Heisler pochopil, že je vzhledem ke svému původu ohrožen a po okupaci Sudet nacisty prodal svoji továrnu firmě Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Praze, která potřebovala náhradu za své továrny, které zůstaly v obsazeném pohraničí. Robert Heisler po prodeji emigroval s družkou Alžbětou a synem Jiřím do Anglie. Zde žil až do své smrti v roce 1970. Jeho žena zemřela už v roce 1967. Syn Roberta, Jiří Heisler se stal v Anglii elektroinženýrem (zemřel 2009). Poslední z bratrů Oskar, bohužel takové štěstí neměl. Jeho vilu mu nejprve zabavili nacisté. Za okupace byl v 9.12.1942 deportován se svou manželkou Zdenou do terezínského ghetta (transport Cg, č. 304/308 z Pardubic) a odtud 6.9. 1943 do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byli zavražděni (transport Dl, č. 756/757). Válku přežila jejich dcera Hana, která emigrovala do Švýcarska (zemřela 2010). Třetí z bratrů, František, zemřel před válkou již v roce 1932.

Po válce byl nový majitel továrny, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, mezi farmaceutickými firmami znárodněnými 24. 10. 1945 Dekretem prezidenta republiky a v roce 1946 zařazena do národního podniku SPOFA. V roce 1949 byla ukončena výroba opiátů a přesunuta posléze až do Lučence na Slovensku.

O tři roky později, z laboratoří Spolku pro chemickou a hutní výrobu vznikl Výzkumný ústav organických syntéz. Zůstala pouze výroba kartonáží, která už neměla s farmacií nic společného, a tak byla začleněna do národního podniku Východočeské papírny. Po pádu komunistického režimu byl podnik v roce 1994 přejmenován na Orlické papírny a 10 let později prodán firmě Slunap.

Na závěr bych zmínil, že jeden ze členů rodiny Heislerových se dostal dějin nejen české, ale také francouzské poezie a výtvarného umění.

Jednalo se o syna Františka Heislera, Jindřicha (1914-1953). V duchu rodinné tradice začal studovat chemickou průmyslovku v Praze, ale tu nedokončil (maturoval v Banské Štiavnici).

Básník Jindřich Heisler (cs.wikipedia.org) a obálka knihy Na jehlách těchto dní (antikvariat benes.cz)

V druhé polovině 30. let minulého století se Jindřich Heisler zapojil do činnosti surrealistické skupiny v Československu (po roce 1938 z ní vystoupil). Velmi úzce se přátelil s proslulou malířkou Marií Čermínovou, dnes známější pod pseudonymem Toyen. Ta mu také pomohla (společně s dalšími přáteli z uměleckého světa, jako byl Karel Teige nebo František Tichý) se celou válku skrývat před nástupem do transportu. Po válce byla obnovena činnost Surrealistické skupiny a Heisler s Toyen byli jejími členy. V březnu 1947 oba odcestovali do Paříže, kde spolupracovali na přípravě "Mezinárodní výstavy surrealismu". Do Prahy už se ani jeden z nich nevrátil. V Paříži se spřátelil a spolupracoval s André Bretonem, který byl vůdčí osobností surrealismu ve Francii. V Paříži také (4. 1. 1953) při cestě na návštěvu k André Bretonovi předčasně zemřel. Po roce 1989 začalo být jeho dílo znovu vydáváno, ale soubornou výstavu dosud neměl.

Z jeho děl je možno uvést Na jehlách těchto dní (1941, báseň v próze, s fotografiemi Jindřicha Štyrského z let 1934-1935) nebo Z kasemat spánku (1940; sbírka realizovaných básní, s Toyen). Svými básněmi doprovodil malby Toyen v cyklu kreseb Střelnice (z let 1939-1940) a Schovej se, válko! (1944). Obě díla vyšla až po roce 1945.

PharmDr. Tomáš Arndt

Použité obrázky: Pokud není uvedeno jinak, obrázky jsou z Národní digitální knihovny Kramerius. 

Další díl přinese: ...v roce 1907 v Ústí nad Labem vzniká nová chemická továrna s názvem Norgine, kterou založil Dr. Victor Stein...

SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: MARIATHERMA

SLAVNÉ ČESKÉ LÉKY III.: KATHESIN