V minulých dílech miniseriálu PharmDr. Jana Martina, Ph.D. byly zmíněny účinky rutinu, aescinu a extraktů ze zeleného čaje na kardiovaskulární systém. Jak autor upozorňuje, v doplňcích stravy se u nás často objevuje i extrakt z olivových listů. Proto se dnes společně podíváme, zda je pravdou vše, co se o něm píše v marketingových materiálech jejich výrobců.
Starou kulturní dřevinu - olivu evropskou - není třeba představovat. Její jedlé plody zná asi každý a olivový olej patří celosvětově mezi nejpoužívanější potravinářské oleje. Surový olivový olej má intenzivně hořkou, natrpklou chuť. To je způsobeno obsahem sekoiridoidů, které se při následném zpracovávání z oleje odstraňují. Malé množství těchto látek ale v oleji zůstává, a tak i ten potravinářský po chuti snadno poznáte.
V listech jsou sekoiridoidy přítomny ve větších množstvích - obvykle od 5 do 15 %, ale byly naměřeny i hodnoty okolo 23 %. Hlavními látkami této skupiny jsou oleuropein a oleacin.
Sušený olivový list byl sám o sobě tradičně používán jako rostlinná droga, ovšem v poměrně velkých dávkách: 5 až 10 g. Navíc se užíval jako odvar. Velikost dávky a náročnost přípravy pro běžného pacienta vedla k výrobě extraktů a jejich užívání ve formě želatinových tobolek.
Ve druhé polovině 20. století byla provedena řada in vitro i in vivo experimentů s olivovými extrakty i čistým oleuropeinem a ty ukázaly, že sekoiridoidy by mohly být schopny pozitivně ovlivnit rizikové faktory spojené s kardiovaskulárními chorobami. Pozitivního efektu bylo dosaženo u zvýšeného krevního tlaku, metabolismu glukózy a u profilů krevních lipidů.
U klinických studií na lidských pacientech provedených v posledních letech byly výsledky mnohem více rozporuplné, přičemž výrobci doplňků stravy, a také producenti olivového oleje, citují pouze ty, které vyšly veskrze pozitivně. Marketing je také hodně založen na citování experimentů s multikomponentními přípravky.
Přesto se zdá, že sekoiridoidy z olivového listu přeci jen přispívají k poklesu krevního tlaku. Docházelo k němu ale spíše u dlouhodobějších studií, kde užívání dávky 500 mg extraktu dvakrát denně přesáhlo 12 týdnů. Pokud se extrakt z olivového listu užíval kratší dobu, nebo se užívaly dávky menší, k žádnému efektu to u hypertoniků nevedlo.
V médiích je často zmiňováno i snižování hladin celkového cholesterolu, ale ty byly významněji sníženy pouze u jediné klinické studie ze sedmi, které tuto hodnotu sledovaly. A podobně je to i s celým lipidovým profilem.
Nekonzistentní výsledky se projevovaly i u sledovaných biomarkerů zánětu, snižování hladin glukózy a citlivosti buněk k inzulinu. A tak i protizánětlivý a antidiabetický účinek je více než sporný. A u ostatních indikací zatím nemáme dostatek dat.
Olivové extrakty lze tedy doporučovat pouze u mírné hypertenze, a i v této oblasti známe přírodní látky s rychlejším nástupem účinku a nižším dávkováním, jako je například list hlohu s květem.
PharmDr. Jan Martin, Ph.D.
Seriál Přírodní látky při prevenci a léčbě cévních onemocnění je připomínkou důležité úlohy fytoterapie v komplexním přístupu ke kardiovaskulárnímu a cerebrovaskulárnímu zdraví. Zároveň je pozvánkou na květnový on-line kongres Healthcomm Professional KARDIO 2024, kde autor, PharmDr. Jan Martin, Ph.D. přispěje do odborného programu svojí přednáškou „Rostlinná diuretika při léčbě hypertenze".
PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ I.: RUTIN
PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ II.: AESCIN
PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ III.: ZELENÝ ČAJ A JEHO EXTRAKTY
V souvislosti se zvýšeným výskytem virové hepatitidy A (VHA) požádala hlavní hygienička o pravidelné zprávy k epidemiologické situaci v ČR, které se následně zveřejňují na stránkách Státního zdravotního ústavu. Poslední zvýšené výskyty VHA v ČR byly zaznamenány na konci 90. let dvacátého století a od té doby se výskyt onemocnění neustále snižoval. Celkem bylo zatím letos od 1. 1. 2025 do 5. 10. 2025 hlášeno 1842 případů. Nahlášené případy v roce 2025 tak významně převyšují průměrné i maximální počty hlášených případů v letech 2018 - 2024. Nejvíce VHA hlásí hl. m. Praha (737), Středočeský kraj (302) a Moravskoslezský kraj (150 případů). Celkem 1491 osob bylo hospitalizováno na infekčním oddělení (80,9 %), dalších 106 osob v jiném zdravotnickém zařízení a 180 osob hospitalizováno nebylo. Do 5. 10. bylo hlášeno 21 úmrtí, většinou u osob s rizikovým chováním a již chronickým postižením jater. Vzhledem k tomu, že ČR patřila v posledních desetiletích mezi země s relativně nízkým výskytem VHA, je velká část populace k onemocnění vnímavá. Máme k dispozici bezpečné a účinné vakcíny pro děti i dospělé. Základní ochrany je dosaženo po jedné injekčně podané dávce. K získání dlouhodobé ochrany proti infekcím způsobeným virem hepatitidy A je nutné přeočkování druhou dávkou, které se provádí za 6 – 18 měsíců po podání první dávky.
5. listopadu 2025 uplyne 100 let od chvíle, kdy byl slavnostně otevřen Státní zdravotní ústav v Praze (SZÚ). Vznikl v čase, kdy bylo Československo poznamenáno následky první světové války a čelilo mimo jiné vysokému výskytu infekcí včetně tuberkulózy, která byla dlouhá léta hlavní příčinou úmrtí v populaci. Proto se již za prvního ministra zdravotnictví samostatného Československa, lékaře a politika Vavra Šrobára, zrodila myšlenka na vybudování instituce, která bude dbát o veřejné zdraví. Již od ledna 2025 se zájemci o historii i současnost SZÚ mohou podívat na speciální webové stránky: https://100let.szu.cz