PharmDr. Jan Martin, Ph.D.
Vítejte u našeho nového seriálu. Měl by být připomínkou důležité úlohy fytoterapie v komplexním přístupu ke kardiovaskulárnímu a cerebrovaskulárnímu zdraví. Je ale také zároveň pozvánkou na květnový on-line kongres Healthcomm Professional KARDIO 2024, kde autor, PharmDr. Jan Martin, Ph.D. přispěje do odborného programu svojí přednáškou „Rostlinná diuretika při léčbě hypertenze".
Rutin (syn. rutosid) asi není nutné lékárníkům představovat. V lékárnách je tento flavonoid běžně dostupnou látkou, která se v léčivých přípravcích i doplňcích stravy objevuje buď samostatně, nebo v kombinacích s jinými flavonoidy (diosmin, troxerutin apod.), případně spolu s vitamínem C.
Přípravky s obsahem rutinu se předepisují zejména při prevenci a léčbě cévních potíží: od zvýšené lomivosti a propustnosti kapilár přes žilní nedostatečnost, a s tím spojených otocích dolních končetin, po problémy s hladinou cholesterolu a s vysokým krevním tlakem. Lékaři často předepisují rutin i při menších krváceních nezjištěného původu, například při výskytu krve v moči. Otázkou je, zda je ve všech těchto indikacích rutin přínosem a zda je možné ho dodávat tělu přímo prostřednictvím léčivých rostlin?
Zdálo by se, že rutin bude dostatečně prozkoumanou molekulou s dostatkem klinických důkazů o účinku. Tak tomu ale úplně není. Byla sice provedena celá řada testů in vivo, kde skutečně rutin prokázal účinnost na výše zmíněné potíže kardiovaskulárního systému, ale v relativně vysokých dávkách. U myší, krys a králíků se podávalo většinou od 10 do 100 mg rutinu na kilogram hmotnosti.
Klinických testů na pacientech a zdravých dobrovolnících bylo provedeno jen několik, a i zde je několik drobných otazníků. Například u chronické žilní nedostatečnosti byly klinicky testovány jen semisytetické deriváty rutinu (hydroxyethylrutiny - oxerutiny), nikoli vlastní rutin. Ovšem dá se předpokládat, že vzhledem k podobnosti molekuly a k podobným vlastnostem a pozorovaným mechanizmům, ani ten nebude bez efektu.
Účinnost na pružnost cévních stěn, snižování hladiny cholesterolu a krevního tlaku lze považovat za reálný, ovšem s tou poznámkou, že léčba musí probíhat dlouhodobě (1 až 6 měsíců) a s poměrně vysokými dávkami: 200 až 1000 mg denně. Takže u nás poměrně časté předepisování Ascorutinu v dávce 1 nebo 2 tablet na den rozhodně není dostačující. Alespoň ne z hlediska obsahu rutinu.
Rutin se průmyslově izoluje z citrusů - lépe řečeno ze zbytků citrusových plodů, které zůstanou po zpracování dužiny pro potravinářské účely. Udávaný obsah rutinu v citrusech je cca 10 až 50 mg na 100 g, což řadu laiků vedlo k domněnce, že stačí každý den zkonzumovat jeden nebo dva pomeranče a dávka je splněna. Udávané hodnoty se ovšem vztahují k sušině celého plodu, takže potřebná dávka je obsažena ve více než 200 g sušených citrusů! Navíc, rutin není v citrusech obsažen rovnoměrně - je ve velkém množství v oplodí (kůře), v dužině je ho minimálně.
O něco použitelnější je pohanka. Na internetu se dočtete, že je bohatým zdrojem rutinu. To je jistě pravda, ovšem jen, pokud hodláte pojídat její květy - tam je skutečně až 400 mg ve 100 g sušiny. V loupaných plodech, které se jako potravina konzumují o dost častěji, je ovšem pouze kolem 20 mg/100g. Ve skutečnosti by tedy pacient musel pohanku jíst v opravdu pořádné porci každý den po dobu několika měsíců.
Z našich klasických léčivých rostlin vychází nejlépe květ bezu černého s obvyklým obsahem rutinu od 300 do 900 mg/100g, Takže denní dávka je obsažena v cca 20 až 50 g sušených květů, a i to je na objem obtížně konzumovatelná dávka, ať už přímo nebo formou bylinného čaje.
Výhodou přírodních zdrojů je, že neobsahují pouze rutin, ale i další flavonoidy, často s podobným účinkem. Také musíme připočíst k dobru přítomnost jiných obsahových látek, vlákniny, vitamínů, minerálů a dalších tělu prospěšných látek. Na stravě s dostatkem všech těchto látek je sice možné založit dlouhodobou prevenci, ale zcela nahradit dávky rutinu při léčbě kardiovaskulárních chorob pomocí přírodních materiálů je dosti nereálné.
Další díl přinese informace o aescinu, směsi triterpenických glykosidních saponinů z rostliny jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum L). Zejména α-escin. má jasné protiedematózní, protizánětlivé a venotonické vlastnosti.
Nenechte si ujít letošní on-line kongres s problematikou prevence kardiovaskulárních chorob, který na květen a červen připravuje pro lékárníky a farmaceutické asistenty Healthcomm Professional. V rámci akreditované akce vystoupí například PharmDr. Veronika Kunešová, Ph.D., prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA, PharmDr. Jan Martin, Ph.D. nebo PharmDr. Bc. Hana Kotolová, Ph.D.
Sledujte proto https://www.healthcomm.cz/, kde budou postupně doplňovány informace o programu.
V souvislosti se zvýšeným výskytem virové hepatitidy A (VHA) požádala hlavní hygienička o pravidelné zprávy k epidemiologické situaci v ČR, které se následně zveřejňují na stránkách Státního zdravotního ústavu. Poslední zvýšené výskyty VHA v ČR byly zaznamenány na konci 90. let dvacátého století a od té doby se výskyt onemocnění neustále snižoval. Celkem bylo zatím letos od 1. 1. 2025 do 5. 10. 2025 hlášeno 1842 případů. Nahlášené případy v roce 2025 tak významně převyšují průměrné i maximální počty hlášených případů v letech 2018 - 2024. Nejvíce VHA hlásí hl. m. Praha (737), Středočeský kraj (302) a Moravskoslezský kraj (150 případů). Celkem 1491 osob bylo hospitalizováno na infekčním oddělení (80,9 %), dalších 106 osob v jiném zdravotnickém zařízení a 180 osob hospitalizováno nebylo. Do 5. 10. bylo hlášeno 21 úmrtí, většinou u osob s rizikovým chováním a již chronickým postižením jater. Vzhledem k tomu, že ČR patřila v posledních desetiletích mezi země s relativně nízkým výskytem VHA, je velká část populace k onemocnění vnímavá. Máme k dispozici bezpečné a účinné vakcíny pro děti i dospělé. Základní ochrany je dosaženo po jedné injekčně podané dávce. K získání dlouhodobé ochrany proti infekcím způsobeným virem hepatitidy A je nutné přeočkování druhou dávkou, které se provádí za 6 – 18 měsíců po podání první dávky.
5. listopadu 2025 uplyne 100 let od chvíle, kdy byl slavnostně otevřen Státní zdravotní ústav v Praze (SZÚ). Vznikl v čase, kdy bylo Československo poznamenáno následky první světové války a čelilo mimo jiné vysokému výskytu infekcí včetně tuberkulózy, která byla dlouhá léta hlavní příčinou úmrtí v populaci. Proto se již za prvního ministra zdravotnictví samostatného Československa, lékaře a politika Vavra Šrobára, zrodila myšlenka na vybudování instituce, která bude dbát o veřejné zdraví. Již od ledna 2025 se zájemci o historii i současnost SZÚ mohou podívat na speciální webové stránky: https://100let.szu.cz