SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: B. FRAGNER / LÉČIVA / ZENTIVA II.

Po smrti lékárníka PhMr. Benjamina Fragnera, který vlastnil a provozoval lékárnu U Černého orla na Malostranském náměstí, převzal jeho firmu syn Karel, který se v lékárně nejen zaučoval, ale nabyl zde i chemických znalostí.

Karel Fragner ukončil v roce 1881 studium farmacie na Filozofické fakulty pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1884 získal titul doktora po práci v chemickém ústavu profesora Vojtěcha Šafaříka (tehdy doktor filozofie - PhDr.!). Nicméně ještě pokračoval ve studiu v zahraničí, v letech 1884-1886 na Pharmacie Centrale v Paříži. Po otcově smrti se vrací domů a přebírá vedení lékárny a podniku.

Byl velmi aktivní, kromě své vlastní práce ještě například ve výzkumech spolupracoval s chemikem Dr. Bohuslavem Braunerem či lékárníkem O. Schreiberem. Dlouhodobě působil v radě České lékárnické společnost. V letech 1887 až 1890 izoloval v laboratoři své lékárny (!) tři nové alkaloidy: amaryllin a bellamarin (acetylkaranin) z rostlin z čeledi hvězdnicovité a imperialin z řebčíku. Tento fakt je dnes fascinující, představte si, kolegyně a kolegové, jak v laboratoři své lékárny izolujete nové alkaloidy!

Jeho práce na izolaci galeginu (z byliny jestřabina lékařská) přerušila 1. světová válka (publikoval většinou v časopisu Českého lékárnictva, který byl založen v roce 1882). V roce 1896 inicioval uspořádání pražské II. mezinárodní farmaceutické výstavy v Praze. O tři roky později, v roce 1899, se podílel na sestavení první komplexní Lékárnické učebnice, kde napsal stať o organické chemii či sestavil farmakognostické tabulky.

Podle dobových svědectví byla jeho lékárna nejlépe a nejmoderněji zařízenou v Praze

Malá výrobní a výzkumná laboratoř připojená k lékárně měla přístrojové vybavení na výrobu tablet (rotační a excentrické tabletovačky), lisy na čípky, kuličky a tyčinky, válcové mlýny na masti, perkolátory k přípravě tinktur a extraktů a další chemicko-technologická zařízení většinou dovezená z Francie a Německa. Od roku 1890 se zde k pohonu používal parní stroj o výkonu šesti koňských sil.

V roce 1926, uprostřed činorodé práce, nečekaně Karel Fragner v Praze umírá.

Karel Fragner se oženil s Angelikou Jahnovou (1869-1929), se kterou měl několik dětí. Syn Jaroslav (1898-1967) se stal významným architektem, malířem a návrhářem a prostřední syn Benjamin se stal spisovatelem a publicistou, píšící pod pseudonymem Benjamin Klička (1897-1943), v rodině známý jako "strýc Benouš".

Pro další vývoj firmy byl klíčovou osobností další z jeho synů, Dr. Ing. PhMr. Jiří Fragner (1900-1977), který po otci převzal vedení lékárny a podniku a rozšířil je v moderní farmaceutickou firmu.

V roce 1918 Jiří Fragner maturoval na malostranském gymnáziu. Farmacii vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (po válce se farmacie studoval již nové fakultě). V roce 1922, po čtyřletém studiu, vystudoval chemicko-technologické inženýrství na VŠCHT v Praze a stal se inženýrem chemie. O rok později absolvoval v Ústavu organické a analytické chemie u významného chemika prof. Dr. Ing. Emila Votočka a byl promován doktorem chemických věd. Poté se stejně jako jeho otec i dědeček vydal do světa "na zkušenou". V letech 1925-1926 pracoval Jiří Fragner v několika chemických továrnách v USA (pro zajímavost, i tam se vyvážela Pražská domácí mast). V roce 1926 ovšem umírá jeho otec a musí se vrátit do Prahy převzít rodinnou firmu. V roce 1928 byla uzavřena smlouva o ustavení veřejné obchodní společnosti společníky firmy (matka a jejich 8 dětí).

V roce 1930 nechal postavit moderně vybavenou továrnu v Praze-Dolních Měcholupech podle návrhu svého bratra, architekta Jaroslava Fragnera, do které převedl výrobu léků.

Slavnostní provoz byl zahájen už 15. 8. 1930!

Vyráběly se zde léky s obsahem námelových alkaloidů, proti pohlavním nemocem, sulfonamidy a také vitamíny. Během několika let již továrna vyráběla řadu preparátů podle vlastních patentů, např. alkaloidy z námele, antiluetika, sulfonamidy i rentgenovou diagnostiku.

Velmi významná byla stále se rozšiřující paleta vyráběných vitamínů, které byly naprostou novinkou jak na farmaceutickém trhu, tak v klinické praxi. Zde se pak začaly vyrábět nové československé vitamínové, arzenobenzenové (Arsaphen, Spironovan), sulfonamidové (Dipron) a jiné přípravky (za druhé světové války Pelantan pro snižování srážlivosti krve).

Během pouhých 10 let, přibližně od roku 1930 do roku 1940, uvedla továrna BF do výroby okolo 160 přípravků

Přípravky firmy B. Fragner se obecně vyznačovaly vyrovnanou, tj. standardizovanou (a na tu dobu vysokou) kvalitou. Po úspěšném rozjetí výroby kapacita přestává stačit, a tak se firma dohodla s farmaceutickou firmou Interpharma na spolupráci v oblasti vývoje nových přípravků, společně zavedly na trh několik vitaminových přípravků. Komerčně nejúspěšnějším z této řady byl lék Infadin.

Další přípravky: Bepella (vitamin B3-nikotinamid), Celaskon, Infadolan a další.

Jejich spolupráce pokračovala i na poli antiinfekčních léčiv. Již zmíněný Spironovan byl organickou sloučeninou arsenu a sulfonamidů. Tento lék byla česká verze „Neosalvarsanu" - antibakteriálního chemoterapeutika (chemicky 4,4‑dioxo-3,3-diamino-arsenobenzen-methylensulfonát sodný).

Za války se připravovala v utajení výroba české verzi penicilinu, tzv. Mykoin BF 510. Firma B. Fragner se dostala německou správu, ale pokračovala ve výrobě léčiv. Jiří Fragner využil svého vlivu, a zvláště po uzavření českých vysokých škol zaměstnal řadu jejich pracovníků a studentů a zachránil je od nuceného nasazení v Německu. Z řady z nich se po válce stali významní českoslovenští vědci: například farmakoložka Helena Rašková (1913-2010), biochemik Josef Koštíř (1907-2000), mikrobiolog akademik Ivan Málek (1909-1994), analytický chemik Ivo Hais (1918-1996) nebo organický chemik Karel Wiesner (1919-1986).

Významný byl také podíl továrny BF na asanaci epidemie skvrnitého tyfu, která vypukla v koncentračním táboře Terezín a terezínském ghettu v samém závěru války (výroba DDT).

Firma také spolupracovala s Lékařskou fakultou UK v Praze.

Po skončení druhé světové války došlo ke znárodnění podstatné části domácího farmaceutického průmyslu

Ke dni 28. 10. 1945 byly znárodněny všechny farmaceutické firmy, které měly více než 50 zaměstnanců (Fr. Schnobling, B. Fragner, Medica, Remed, Interpharma a další včetně bývalé Norgine, za války Schering AG). Firma B. Fragner byla se svými 750 zaměstnanci a rozsáhlým majetkem (75 mil. Kč) vedoucím farmaceutickým výrobcem v celém Československu a stala se základem této nové firmy. Ze všech farmaceutických firem se vytvořil jednotný podnik pod názvem Spojené farmaceutické závody (SPOFA).

Jiří Fragner byl v roce 1946 v nové společnosti jmenován technicko - výrobním náměstkem generálního ředitele SPOFA. Ovšem přišel bolševický puč (25. 2. 1948), po kterém byl Jiří Fragner označen Akčním výborem SPOFA za „třídního nepřítele a vykořisťovatele" a s okamžitou platností propuštěn ze svého místa. Do roku 1952 pracoval jako společník v soukromé patentové kanceláři, měl na starosti chemická a obecně přírodovědná témata, soukromé patentové kanceláře byly ale brzy zrušeny. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu potravinářského průmyslu. Ovšem roce 1958 se objevila pro jeho další kariéru vážné nebezpečí. Vláda a ÚV KSČ přijala tajné usnesení provést „hodnocení třídní a politické spolehlivosti pracovníků státního a hospodářského aparátu" a výsledky tohoto hodnocení uvést do praktického života. Jiří Fragner byl s poukazem na jeho třídní původ, kapitalistickou a vykořisťovatelskou minulost a bez ohledu na jeho předchozí činnost zařazen do skupiny pracovníků kategorie D - nežádoucí. Bylo mu přiděleno místo posunovače na nádraží v Hostivici u Prahy (!). Proti rozhodnutí prověrkové komise se odvolal a jeho odvolání dopadlo dobře. Asi také díky tomu, že ho podpořila řada významných osobností - akademiků (mimo jiné také těch, které ukryl za druhé světové války před totálním nasazení v Německu ve své firmě).

Proto mohl v roce 1959 nastoupit do Encyklopedického ústavu ČSAV jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení přírodních a technických věd a strávil tam více než 15 let. Během té doby napsal a vydal jako autor (či spoluautor) více než čtyři desítky vědeckých prací a stal se editorem dvoudílné monografie o vitamínech (Vitaminy, jejich chemie a biochemie 1-2, 1961, německy Vitamine, ihre Chemie und Biochemie 1-2, Jena 1964, 1965). V prvních letech pracoval na třísvazkovém Příručním slovníku naučném (1961-1966), později na malém jednosvazkovém slovníku s názvem Malý encyklopedický slovník A-Ž (1972). Na závěr své profesionální kariéry byl pověřen přípravou oborové encyklopedie Člověk a příroda, jejíž koncepci vytvářel. V roce 1973 odchází do důchodu a roku 1977 umírá na rakovinu plic.

Co se dělo mezitím s jeho bývalou továrnou?

V roce 1950 byly vyčleněny závody Dolní Měcholupy, Modřany a Hořátev a vznikl z nich národní podnik Léčiva. Od konce šedesátých let 20. století byla zahájena rozsáhlá výstavba farmaceutického monobloku. V roce 1976 byla uvedena do provozu výrobna injekčních přípravků. O tři roky později (1979) začala fungovat moderní výroba mastí, krémů a čípků. Po dokončení celého projektu byl, obzvláště závod Léčiv v Dolních Měcholupech, po výstavbě moderních výrobních provozů odpovídajícím zařízením na dobré evropské úrovni.

V roce 1989 bylo nutné přijmout mezinárodní standardy související se zaváděním správné výrobní praxe a dalších podmínek nutných pro udržení konkurenceschopnosti.

Je zajímavé, že ještě v 90. letech 20. století vyrábělo v různých závodech SPOFY (před privatizací) 23 přípravků z původního sortimentu firmy B. Fragner.

Původní léky firmy B. Fragner vyráběné firmou Léčiva v 90. letech 20. století: Ajatin-Ajatin tinktura-Aphlox-Bellaspon-Celaskon - Desurol-Ergometrin-Hysteps -Chinascorbin-Infadin-Infadolan-Intrajodin-Spasmopan-Syntophyllin-Vicedrin.

A jak to bylo po roce 1989?

V roce 1997 byla část firmy dána do kuponové privatizace, Na privatizaci se podílel částkou 125 milionů dolarů americký rizikový kapitál fondů Warburg Pincus (získal 70 % akcií), takže nedošlo k vnitřnímu zadlužení firmy. V roce 2004 byla zaregistrována nynější značka Zentiva, a. s a firma tak nesla nové jméno. O rok později Zentiva koupila předního rumunského výrobce generických přípravků Sicomed.

V roce 2007 firma koupila společnost Eczacibaşi Generic Pharmaceuticals, což byl v té době třetí největší výrobce léčiv v Turecku. Firma vlastnila i původní Slovakofarmu Hlohovec (zakoupena 2003).

Poté (2007) získal firmu nový vlastník, farmaceutická společnost Sanofi Aventis. Došlo i k prodeji Zentivy v Hlohovci a chemické části Zentivy Turecko (bývalé Eczacibaşi).

V roce 2018 firmu koupila společnost Advent International s plánem, že by se Zentiva měla stát evropským lídrem v oblasti generik, ale i volně prodejných léků. Z toho důvodu firma uskutečnila řadu akvizic, včetně nákupu indického výrobního závodu Sanofi v Ankleshwaru. Pro posílení pozice ve střední a východní Evropě byly zakoupeny evropské aktivit rumunské firmy Alvogen (více než 1000 zaměstnanců) včetně jejího výrobního závodu Labormed Alvogen.

V současnosti Zentiva má po zmíněných akvizicích čtyři hlavní výrobní místa (v ČR, Rumunsku a Indii) a dvě výzkumná centra (v Praze a Ankleshwaru). Zaměstnává celkem 4700 většinou vysoce kvalifikovanými zaměstnanců.

Její vývoj se dá shrnout tak, že v současnosti představuje Zentiva významného hráče v oblasti generických léčiv.

PharmDr. Tomáš Arndt

Obrazové přílohy jsou z Národní digitální knihovny Kramerius.