SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: B. FRAGNER / LÉČIVA / ZENTIVA I.

Na závěr série článků o slavných českých a slovenských farmaceutických firmách jsem si nechal nejvýznamnější firmu, která ve svém vývoji odráží vývoj české farmacie: Zentivu.

Její vývoj můžeme sledovat vlastně už od lékárny U Černého orla přes vznik vlastní firmy pod jménem B. Fragner, po její "socialistickou verzi" Léčiva až do současné podoby. Navíc je spojena s třemi představiteli lékárenského rodu Fragnerů, kteří stáli postupně v jejím čele, s magistry Benjaminem, Karlem a Jiřím Fragnerovými.

Na počátku stál PhMr. František Benjamin Fragner (1824-1886), který později své křestní jméno František neuváděl. Po absolutoriu na německém gymnáziu v Plzni (kde se narodil) nastoupil jako tiron do lékárny ve Vimperku, a poté v Plzni (praxi ukončil v roce 1844). Bezprostředně po úspěšném absolvování tirociniální praxe ale ještě nezačal studovat, Vydal se na zkušenou do jiných lékáren podle prastaré tradice řemeslných tovaryšů. Jako lékárenský sustentant pracoval postupně v lékárnách v Salcburku (tehdy Solnohrad), Českých Budějovicích a v Linci. Funkci sustentanta mohl v lékárně zastávat úspěšný absolvent tirocinální praxe. Přibližně by se dala přirovnat k dnešní pozici farmaceutického asistenta (dříve laboranta).

V roce 1851 se zapsal na studium farmacie na (tehdy ještě nerozdělené) Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Tehdejší dvouleté studium ukončil úspěšně o rok později s titulem magistra farmacie na Filozofické fakultě této školy. Je zajímavé, že již během studia si přivydělával jako sustenant v lékárně U Černého orla na Malé Straně v Praze, u tehdejšího majitele lékárny PhMr. Jana Purmanna. Nicméně po ukončení studia pracoval jako asistent v lékárně v Písku (odkud pocházela část jeho rodu) u magistra Stotzkého. Tato praxe pomohla nasměrovat jak jeho profesní, tak životní osud.

V Písku se seznámil s dcerou bohatého kupce Jana Antonína Otty (a také městského radního), slečnou Cecilií Barborou Ottovou (narozenou 1835). Její otec si ověřil, že nápadník je solidní a perspektivní partie, a dal ke sňatku svolení (pomohlo také doporučení pana magistra Stotzkého, který byl členem městské rady). Díky tchánovým penězům (ostatně, jak se ukázalo, byla to skvělá investice) mohl odkoupit v roce 1857 svojí osudovou lékárnu U Černého orla na Malé Straně od předchozího majitele, magistra Jana Purmanna (který tak vyřešil svoje dluhy).

Lékárna U Černého orla stála (a dodnes stojí) tam, kde se stýkaly ulice Zámecká a Nerudova (dříve Ostruhová) a kde ústí do Malostranského náměstí.

Zde se nalézá dům č.p. 205. Na protilehlém rohu jsou domy č.p. 203 a 204.

Abychom si udělali představu, jak náročná operace byl koupě lékárny v Praze v druhé polovině 19. století - lékárna stála tehdejších 18 500 zlatých. Pro srovnání: úředník si měsíčně vydělal průměrně 25 zlatých, zedník 35 zlatých (už tehdy platilo, že řemeslo má zlaté dno!), 100 kg brambor stálo necelé 2 zlaté a například 1 kráva stála 60 až 100 zlatých!

Záhy po zakoupení lékárny se Benjamin Fragner osvědčil jako zkušený magistr a zdatný podnikatel.

V lékárně Fragner vybudoval malou výrobní a výzkumnou laboratoř, kde začal vyrábět své tzv. domácí speciality. Tyto vyráběl ve větším množství. Nabízel je nejen ve své lékárně, ale také je nabízel ostatním lékárnám nebo na zásilku. Hojně také inzeroval v dobovém, nejen lékárnickém tisku. Inzeráty jsou z let 1881 a 1897.

K těm nejslavnějším patřily Balzám (tehdy se psal jako Balsam) dr. Rosy a proslulá Pražská domácí mast.

Balzám dr. Rosy, též „Dr. Rosy životní balsám" byl doporučován pro žaludeční potíže. Poloviční lahvička stála 50 krejcarů, celá 1 zlatý. Podle informace uvedené v roce 1886 v Časopise českých lékárníků obsahovala "10 dílů aloe, 4 myrhy, po 2 dílech reveně, hořce (encianu), zedoarie (kurkuma cicvárová, Curcuma zedoaria, zdroj koření kurkuminu), galgantu (galgán lékařský, Alpinia officinarum), houby modřínové (těch existuje více, např. šťavnatka modřínová, Hygrophorus lucorum) a šafránu, po 1 dílu anýzu a jalovce, 5 dílů theriaku (electuarium theriacum, přesné složení neznámé, zřejmě směs léčivých rostlin) a 3 cukru, zavlažovaných 200 díly lihu a vody." Balzám byl doporučován jako stomachikum takto: „Balsám tento poslouží při všech obtížnostech zažívání, zejména při nechuti k jídlu, při kyselém krkání, při nadýmání, dávení, křeči, v žaludku, zašlemování, zlaté žíle, přecpání žaludku pokrmem atd." (inzerát 1881). Přípravek se udržel se na trhu až do začátku 50. let 20. století (ještě v roce 1950 byl v seznamu léčiv SPOFA Balsám dr. Rosy). Pak se přestal vyrábět, zřejmě z toho důvodu, že nebylo možné vypracovat kvalitativní normy pro jednotlivé suroviny.

V případě slavné Pražské domácí masti se předpokládá její vznik v roce 1866 dle různých pramenů. Měla tak velký úspěch, že bylo nutné lékárnu rozšířit. V roce 1895 byla "připuštěna" k všeobecnému volnému prodeji Ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy. Od roku 1930 byla vyrobena již továrně. Měla různé použití: podporovala hojení rány, působila na bolesti, chladila (například u popálenin), léčila nežity, záněty a bolestivé stavy. Nebylo možné vypracovat kvalitativní normy pro jednotlivé suroviny. Nicméně na její jméno odkazovala v období socialismu vyráběná mast Everon. Původní Pražská domácí mast se exportovala do mnoha zemí (např. Německo - Prager Haussalbe, Chorvatsko a Slovinsko - Pražka univerzalna domada mast aj.)

A jaké bylo její složení? Překvapivě prosté: obsahovala výtažek z ibišku (proskurník lékařský, Althea officinalis) ve formě masti, přírodní lesní pryskyřici (stabilizovala ji), hovězí lůj (sebum bovinum) a japonský vosk (Cera japonica).

Benjamin Fragner nebyl ale jen lékárník a podnikatel. Byl velmi společensky činný. Stal se členem výboru Červeného kříže (založený roku 1863) a v roce 1868 podepsal zakládací listinu Národního divadla v Praze. Za jeho zásluhy při péči o raněné při prusko-rakouské válce roku 1866 mu byl posléze udělen Zlatý záslužný kříž. Také podporoval Ženský výrobní spolek český (založený především z iniciativy Karoliny Světlé, Elišky Krásnohorské a Emílie Bártové). Tento spolek podporoval nemajetné a vdovy a rovněž provozoval řemeslnou a obchodní školu.

Benjamin Fragner měl se svou manželkou syna Karla a dcery Barboru a Marii. Po jeho smrti v roce 1866 (manželka ho přežila o mnoho let, zemřela až v roce 1916) převzal jeho lékárnu a podnik syn Karel (1861-1926).

O další cestě farmaceutickou historií rodu Fragnerů a o přerodu v slavnou českou firmu se dočtete v pokračování tohoto dílu:

SLAVNÉ ČS FARMACEUTICKÉ FIRMY: B. Fragner / Léčiva / Zentiva II.

PharmDr. Tomáš Arndt

Obrazové přílohy jsou z Národní digitální knihovny Kramerius.