O ZKUŠENOSTECH S EPIDEMIÍ A ROLI LÉKÁRNÍKA V NÍ



PharmDr. Stanislavem Havlíčkem jsme si domluvili rozhovor během zářijového natáčení jeho příspěvku pro III. 3D 360° KONGRES HEALTHCOMM PROFESSIONAL. Vracel se v něm ke zkušenostem ze 4 misí, které absolvoval pod hlavičkou Lékařů bez hranic, nastínil jeden běžný den lékárníka v uprchlickém táboře Bangladéši a představil svoji další knihu Hlas větru, která shrnuje právě zážitky z této asijské mise. 

1. Pane doktore, když jsme si spolu naposledy povídali, měl jste za sebou mise dvě. Jak důležité pro ty následné byly zkušenosti, které jste si odnesl z předešlých misí Lékárníků bez hranic? Měl jste stejné, nebo aspoň podobné zařazení a úkoly?

Já už jsem to do nějakého rozhovoru asi říkal. Z každé mise jsem si odnesl nějakou zkušenost a dovednost, která se mi nesmírně hodila nejenom na další misi, ale i pak v životě. A každá další mise mi umožnila si předchozí zkušenost zasadit do nového kontextu a zkombinovat s novým prostředím.
První mise byla samozřejmě výjimečná už jenom tím, že byla první, ale také proto, že se jednalo o komplexní nemocnici se širokým spektrem poskytované péče. Byl jsem proto rád za svou domácí zkušenost v okresní nemocnici.
V Agoku v Jižním Súdánu jsem ale měl, kromě standardního zásobování nemocnice, možnost se podílet na očkovacích kampaních, nutričním programu u podvyživených pacientů, vedení lékárny na partnerské poliklinice a v neposlední řadě na zásobování infekčního oddělení pro pacienty s lékově rezistentní tuberkulózou. Všechno se mi pak náramně hodilo na misi v uprchlickém táboře v Bangladéši: systém nastavení očkovací strategie, zásobování poliklinické lékárny i zavádění hygienických opatření na infekčních odděleních nemocnic s pacienty se záškrtem. Tahle bengálská zkušenost se záškrtem mě pak velmi dobře připravila na rok 2020, kdy se velmi podobná opatření zaváděla i u nás kvůli covidu.

Mezitím jsem ale dvakrát vyjel do Jemenu. Traumacentrum v Mokka s převahou zranění souvisejících s probíhajícím ozbrojeným konfliktem bylo vzpomínkou na oddělení chirurgie v Africe. Mnohem větší výzva bylo vybudování nové lékárny namísto té, která po zásahu raketou lehla popelem do základů včetně celého vybavení a zásob. Druhá jemenská zkušenost se celá odvíjela na pozadí probíhající pandemie covid a měl jsem na starosti shánění ochranných osobních pomůcek a zdravotnického materiálu pro nemocnici. Můžete si to představit jako u vás v lékárně na začátku dubna v České republice. Nic nebylo a co bylo, nedosahovalo potřebných parametrů a stálo o řádově stovky až tisíce procent víc, než vycházelo z jakéhokoliv předchozího odhadu.

Na poslední misi v Palestině jsem pak celý komplex zkušeností zúročil v nové roli národního koordinátora zdravotního zásobování. 

2. Jak vypadá klasická výbava lékárny v uprchlickém táboře? Odhaduji zásobu antibiotik a léky pro urgentní medicínu...

V uprchlickém táboře jsme (alespoň v mém projektu) urgentní specializovanou péči neposkytovali. Majorita našich intervencí zahrnovala z 30 % infekce dýchacích cest, 21 % akutních vodnatých průjmů, 9 % kožních chorob, od infekcí k parazitům, a dalších 20 % horečnatá onemocnění nespecifické etiologie. Je zřejmé, že naším největším zdrojem potíží byla kontaminovaná pitná voda a nedostatečné ošetření vody odpadní. 
Co se týče spektra léčiv, využívali jsme standardní výbavu meziagenturní základní humanitární sady (to je velmi jednoduchý základ vybavení podle pravidel přijatých světovou zdravotnickou organizací) a náš sortiment jsme postupně rozšiřovali podle jeho dostupnosti a také podle potřeb našich pacientů. Brzy jsme se museli zaměřit na zajištění makrolidových antibiotik, která do základní sady nepatří, ale pro zvládnutí šíření epidemie záškrtu byla nezbytná. K tomu samozřejmě patřilo zajištění difterického antitoxinu a celé sady očkování pro několik na sebe nasedajících očkovacích kampaní.
Postupně jsme vybudovali i něco na způsob stacionární péče a několik porodnic.

 

3. Vaše poslední mise v Jemenu v létě 2020 Vás zavedla do covidové jednotky. Jaká byla Vaše role zde?

Už jsem to zmínil v první odpovědi. Vracel jsem se do Jemenu po třech nebo čtyřech měsících od konce mojí mise. Covid v té době prakticky zastavil všechnu osobní i nákladní dopravu a všechny naše dodávky se zdržely někde na cestě. Mezitím se také významně omezila přítomnost zahraničních pracovníků na misích, a protože já jsem znal strukturu našich objednávek z mého předchozího projektu, přijel jsem, zjednodušeně řečeno, přijmout zboží, které jsem si sám objednal.
Mimo to jsme ale otevřeli v Adenu i Covidovou jednotku, takže jsem měl za úkol nákup a validaci zdravotnického materiálu, který se dal sehnat na místním trhu. 

4. V Magazín (v srpnu 2018, ZDE) jste popisoval, jak jste v Jižním Súdánu skladovali inzulin v domácím prostředí pacienta v hliněných nádobách zakopaných v zemi. Jak se v Jemenu řešilo skladování vakcín proti covidu?

Já byl v Jemenu v zimě, když ještě covid nebyl, a podruhé v létě, když ještě nebyly vakcíny. Skladování vakcín proti covidu jsem tedy nemusel řešit. Ostatní vakcíny a obecně všechny léčivé přípravky s podmínkami skladování v rozmezí 2-8 °C ovšem patří do standardního skladu Lékařů bez hranic. Co řešíme navíc, jsou reakce a opatření při situacích, kdy dojde k nepředvídaným událostem, které naruší stabilitu chladového řetězce. Nejčastěji jsou to výpadky elektrické energie, ale připravujeme se i na její dlouhodobý nedostatek nebo na výrazné prodloužení transportní doby mezi jednotlivými projekty. Pro veškeré monitorování standardně používáme nepřetržité monitorování teploty pomocí aktivních senzorů, takzvaných logtagů. Zmrznutí monitoruje malé zařízení, takzvaný freezetag a pro jistotu ještě používáme záložní metody postavené na fyzikálně chemickém principu, 3M karty. Paradoxně je tak monitorování teploty na misích podstatně sofistikovanější než zápisy teplot v běžné lékárně v Evropě. Zapisování teplot do sešitu ale na misích používáme taky a osvojení tohoto návyku je jedním ze základních pilířů vzdělávání našich místních spolupracovníků.

Zpátky k vaší otázce, skladování covidových vakcín s velmi nízkou teplotou skladování. Očkování proti covidu je celosvětově spíše doménou zdravotnických systémů a až na výjimky se do něho naše týmy nezapojují. Zkušenosti se skladováním mRNA vakcín s velmi nízkou teplotou skladování ale Lékaři bez hranic mají. V polních podmínkách jsme skladovací režim testovali už při prvním použití mRNA vakcíny. Šlo o očkování vakcínou proti viru Ebola v Kongu a dalších zemích západní Afriky před čtyřmi lety. 

5. V rozhovoru pro zářijový online kongres jste zmínil, že jste si na misi poprvé uvědomil, jak velký význam hraje při zvládání pandemie epidemiologie a trasování. Byla pro Vás o to situace kolem koronavirové epidemie v ČR čitelnější? Možná, že jste měl určitý náskok v tom, jak situaci analyzovat...

Možná jsem lépe rozuměl používané terminologii a lépe jsem chápal nutnost včasného trasování. Pro samotnou analýzu stavu v ČR to ale nemohlo stačit, naopak jsem z tehdejších vyjádření představitelů ministerstva zdravotnictví a obecně politiků rychleji chápal, že to neděláme úplně nejlíp.

6. U nás je stále probírána (ne)vhodnost a (ne)účinnost očkovací kampaně. Měl jste během misí zkušenost s kampaněmi pro vyšší proočkovanost?

Sám jsem se účastnil a organizoval kampaně v Jižním Súdánu a v Bangladéši. Na první misi v Africe jsme očkovali proti spalničkám. Jenom v roce 2015 na ně ve světě zemřelo 134 000 dětí do pěti let, ke zhruba 60 % úmrtí došlo v subsaharské Africe. Proto nebylo veliké kampaně potřeba. Matky malých dětí mají buď přímou nebo velmi blízko sdílenou zkušenost s úmrtím dětí, a to je velmi silný motivační faktor, aby na očkování své děti přivedly.

V Bangladéši jsme v uprchlickém táboře očkovali zejména jako prevenci proti choleře a pak různé skupiny populace různými očkovacími schématy pro zastavení epidemie záškrtu. I toto jsou choroby, které zabíjely.

S rizikem smrti v zádech se lidé rozhodují sice více pod tlakem, ale rozhodně s převahou správné intuice, než zpochybňujícího „selského" rozumu. Pokud by bylo dostatek vakcín v období, kdy v Čechách týdně umíraly stovky lidí na covid, asi by byl zájem lidí vyšší. Dnes je to ale už jedno. Vládě ani odborníkům se nepodařilo zvládnout hybridní kontra kampaň postavenou velmi dovedně na chybách, kterých se vláda a ministerstvo dopouštěly v průběhu uplynulého roku. A překážkou jsou pak také metody, které pro podporu očkování v kampani volí dnes. Nemůže fungovat vydírání hrozbou trvání omezujících opatření, ani kontraproduktivní hra na city a odpovědnost. Sám to vnímám jako selhání při vysvětlování bezpečnosti vakcín.

Velkým paradoxem s hořkou pachutí jsou pak postoje odmítačů očkování, kteří při závažném průběhu onemocnění žádají biologickou léčbu. Míra zásahu do organismu je pak nesrovnatelná. Ale už jsem říkal, že s rizikem smrti v zádech přestává být zpochybňující hlas selského rozumu tak hlasitý. 

7. Připravil jste kompilaci článků, kterými jste přispíval pro Časopis českých lékárníků, o významných vynálezech lékárníků. Byla tato práce pro Vás určitým relaxem? Jaký vynález Vás překvapil, že vzešel zrovna z hlavy lékárníka?

Je to loňský seriál pro Časopis českých lékárníků a jako takový zrál docela dlouho. Už od studií jsem věděl o Coca Cole a prášku do pečiva. Zbytek přicházel postupně, ale neměl jsem všechny dopředu rozmyšlené, když jsem je začal sepisovat. V průběhu psaní se mi podařilo dohledávat další a další a některé lékárnické vynálezy, třeba kopírovací stroj, mě opravdu překvapily. Do knihy se jich pak dostalo ještě o málo víc než do seriálu a pořád ještě jich dost zbývá na případné rozšířené vydání v budoucnosti.

Vydání souboru vynálezů v knižní podobě se pak nabízelo jako reakce na požadavky čtenářů, kteří se sami přihlásili o publikaci jako takovou. Vzhledem k tomu, že letošním rokem završila Česká lékárnická komora třicet let své existence, je její rozhodnutí ukázat důležitost lékárníků pro obyčejný život lidí chvályhodným počinem a také dárkem pro lékárníky samotné.

Na rozdíl od mých předchozích knih je publikace Lékárníci mění svět výrazně barevnější a veselejší. 

......

ZAPOJTE SE DO NAŠÍ SOUTĚŽE A ZÍSKEJTE ŠANCI VYHRÁT KNIHU HLAS VĚTRU S PODPISEM AUTORA

Nová kniha PharmDr. Stanislava Havlíčka Hlas větru vznikla na základě autentických prožitků z jeho humanitární mise

a) v Jemenu

b) v Bangladéši

Své odpovědi zasílejte do konce října na magazin@hcom.cz, v předmětu uveďte heslo HLAS VĚTRU. Kromě zvolené odpovědi připište své jméno a poštovní adresu, kam máme v případě Vaší výhry knihu zaslat. Odměníme 3 šťastné výherce.

Zpět