V dalším příspěvku bych se rád věnoval lékaři a lékárníkovi Adamovi Zalužanskému ze Zalužan, který byl významnou osobností své doby.

Život a akademická dráha

Pocházel z městské české utrakvistické rodiny. Vzdělání získal na univerzitách ve Wittenbergu a Karlově univerzitě v Praze, kde se stal mistrem svobodných umění. Zde také vyučoval na Novém Městě pražském na farní škole u svatého Jindřicha. Potom odcestoval do Dolního Saska, kde na univerzitě v Helmstedtu získal v roce 1584 titul doktora medicíny. V roce 1587 se vrátil na pražskou univerzitu jako profesor, postupně se stal děkanem, a nakonec v roce 1593 rektorem. Byl znalcem klasických jazyků a přednášel řečtinu. Snažil se také přispět k obnovení Univerzity Karlovy do její původní slávy. 

Adam Zalužanský byl také vrchní dozorce nad pražskými lékárníky a měl funkci zemského protomedika, což byl nejvyšší lékař Království Českého. Tento úředník působil jako odborný poradce ve zdravotních záležitostech u císařského dvora, dohlížel na lékařskou praxi a hygienu v zemi. V českých zemích se jednalo o klíčovou zdravotnickou funkci. Jeho role protomedika mu dávala pravomoc a motivaci tyto cechy a jejich pravidla reformovat.

Zemřel na mor při epidemii v Praze v roce 1613 při ošetřování nemocných.

Zdroj: Wikipedia: Adam Zálužanský ze Zálužan (kresba J. L. Pomíjela, cca rok 1940) 

Správa zdravotnictví v království

Tato činnost souvisela s rozvojem organizovanosti lékárníků v našich zemích. V druhé polovině 16. století došlo v Čechách k významnému posílení postavení městských cechů, mezi které patřily i lékárnické cechy (apatekářské cechy). Jejich organizace vycházela z širšího středoevropského modelu, zejména německé, italské a vídeňské tradice, ale v Praze byly patrné i vlivy univerzitních lékařských fakult. Cechovní příslušnost byla povinná pro každého, kdo chtěl provozovat lékárnu. V čele cechu stál cechmistr a po jeho boku starší cechu. Kontroly lékáren vykonávali přísežní dozorci z řad lékárníků. Cech organizoval učňovskou a tovaryšskou výchovu, přijímání nových mistrů, odborné zkoušky, dohled nad kvalitou léčiv nebo regulaci cen léčiv v souladu s městskými či zemskými nařízeními. Lékárníci podléhali městské radě a kontrolu lékáren měl na starost tzv. městský fyzik (též fyzikus), městem pověřený lékař.

Nejvýznamnější apatekářský cech byl v Praze. Jeho první tzv. artikule (čili jakýsi cechovní řád) byly vydány už ve 14. století. Existovaly i různé receptáře (dispensatoria nebo Receptář Jiříka z Prahy a další), ale na přelomu 16. a 17. století chyběl jak řád pro lékárníky odpovídající době, tak i modernější receptář. Roli hrálo i to, že v té době začaly pokusy o obnovení činnosti lékařské fakulty Univerzity Karlovy (nefungovala od husitských válek).

Řád apatékářský: průlom v organizaci lékárenství

Právě Adam Zalužanský ze Zalužan významně přispěl k posílení a postavení apatykářské obce v zemích Koruny české svým dílem „Řád apatékářský, kterýž by při prodeji všelijakých lékařství, jak v těchto slavných Městech Pražských, tak také jiných v Království Českém držán a zachován býti měl". Obsahoval celkem 54 artykulů (článků). První polovina byla věnována provozu lékáren, hlavně co se týče morální a odborné způsobilosti lékárníků a dalších pracovníků v lékárně. Druhá část byla Materii medicou (obdobou dnešního lékopisu) - řešila chovávání, přípravu a cenu léčiv a léčivých látek.

Předpisy v tomto řádu určovaly, že lékárník (apatykář) nesmí léčit, pouze připravovat léky, a musel mít k dispozici specifické vybavení (například „pres apatekářský", formy na marcipány). Úvodní články (v originálu „artikuly") řádu uvedly podrobně o povinnostech lékárníků. Od dvacátého článku byly popsány zásady přípravy a vydávání léků a také obecně tvorba jejich cen. Dvacátý osmý až třicátý osmý článek určoval ceny vybraných léčivých látek. 

Na obrázku: 1. Řád apatekářský (z knihy Česká farmacie); 2. Ilustrace z roku 1961 ke článku o historii farmacie doby Adam Z.; 3. Řád lékárenský reprint 19. století. Zdroj obrázku:Národní digitální knihovna Kramerius.

Dispensatoria - lékopisy 16. století

Ve třicátém devátém článku byla zmíněna čtyři dispensatoria, podle nichž se má postupovat při přípravě léků. Mezi nimi jsou dva městské lékopisy: augsburský (Pharmacopoeia seu Medicamentarium pro Republica Augustana) a norimberský (Dispensatorium Valerii Cordi), který vyšel roku 1546 a byl nejstarším úředním středoevropským lékopisem. Zbývající dvě dispensatoria (tj. Dynameron Mikuláše Myrepsa a Grabadin od Pseudo-Mesue) byla v tu dobu zastaralá, neboť pocházela ze 13., resp. 14. století a osvědčené předpisy byly z nich převzaty do výše uvedených městských lékopisů. Další dva články Zalužanského řádu se zabývaly konkrétními pokyny při přípravě léků a poté následuje deset článků, v nichž jsou přípravky rozděleny podle lékových forem. Tam se podrobněji pojednává o jejich přípravě a cenách. Kromě léčivých přípravků připomněl Zalužanský také „lékařství Amuletum řečené, to jest kteréž jen zavěšené, nepatrnou mocí svou nemocem odporuje".

Léčivé přípravky

Celkem je v řádu uvedeno jen 85 vybraných přípravků, které slouží jako příklady:
(podle článku P. Drábka - Léčivé přípravky v pražských lékárnách koncem 16. století)

• Octy (ocet z mořské cibule - Acetum squilliticum)

• Sirupy

• Julepy (druh aromatizovaného roztoku, tekutá emulze nebo směs, původně to byla růžová nebo fialková voda)

• Růžový med (růžový med - Mel rosatum)

• Octomedy (vinný ocet z cibule - Oxymel squiliticum)

• Sirupy (lékořicový sirup - Sirupus de liquiritia)

• Lektvary (kassiový (senna) lektvar - Cassia extracta)

• Mitridat (složitý lektvar, často ve formě medových tablet nebo pasty, obsahoval více než 50 složek, považován za univerzální protijed, podle krále Mithridata VI. Pontského, který vládl v letech 120-63 před Kr.), řazen mezi lektvary

• Theriak (obdoba mitridatu, druh lektvaru, složený lék z mnoha desítek složek, také považován za univerzální protijed), řazen mezi lektvary

• "Konzervy" (růžová "konzerva" - Conservae rosarum)

• Pulveres neboli složené prášky (žaludeční prášky - Pulveres digestivus)

• Čaje (růžový aromatický čaj - Species Aromatici rosati)

• Syrečky (syreček z plodů kolokvinty - Trochisci alhandal)

• Trochisci (vlastně pastilky ve tvaru koleček, jako pojidlo se používal tragantový sliz)

• Morsulky (cukrovinky, které se připravovaly svařením cukru s růžovou vodou - Aqua rosaceae),

• Pilulky (pilulky z kořene fenyklu - Pilulae succus foeniculi)

• Oleje (škorpionový olej (!) - Oleum scorpioni)

• Masti (bílá mast - Unguentum album)

• Náplasti (původně se jednalo o směsi pryskyřic a tuků smíchané s práškovanými drogami, později se tak označovaly olovnaté nebo železité soli mastných kyselin, který po přiložení na kůži měkly a přilepily se, jako příklad náplast šafránová - Emplastrum oxycroceum)

.....................

Zatímco lektvary se připravovaly z více složek, používala se k přípravě „konzerv" jen jedna rostlina a cukr, což bylo v té době novinkou.

.....................

Jaký byl přínos Řádu pro běžné pacienty a zákazníky lékáren té doby?

• Zvýšení bezpečnosti a odbornosti péče: Řád kladl důraz na morální a odbornou způsobilost lékárníků a ostatního personálu, což pro zákazníka znamenalo vyšší jistotu, že mu léky připravuje kvalifikovaná osoba.
• Jasné oddělení rolí (prevence neodborné léčby): Předpisy výslovně zakazovaly lékárníkům (apatykářům) léčit - jejich úkolem byla výhradně příprava léků. To chránilo pacienta před potenciálně neodbornými lékařskými zásahy ze strany prodejců léčiv.
• Standardizace kvality léčiv: Díky tomu, že se lékárníci museli při přípravě řídit osvědčenými lékopisy (např. augsburským či norimberským), dostal zákazník lék připravený podle modernějších a ověřených standardů místo zastaralých receptur.
• Regulace a transparentnost cen: Řád obsahoval pravidla pro tvorbu cen a u vybraných látek byly ceny přímo určeny, což chránilo zákazníky před svévolným předražováním ze strany lékárníků.
• Ochrana před padělky: Zalužanský v řádu varoval před konkrétními falšovanými přípravky (např. „trochisci z ještěrův" dovážené z Benátek) a doporučoval domácí poctivou přípravu, což přímo zvyšovalo šanci pacienta na účinnou léčbu.
• Dohled nad hygienou a vybavením: Lékárny musely mít specifické vybavení (např. lékárnický lis) a podléhaly kontrolám dozorců, což zajišťovalo lepší technickou úroveň přípravy léků.
• Dostupnost nových lékových forem: Řád definoval různé formy přípravků (sirupy, lektvary, pilulky, masti) a zaváděl i tehdejší novinky, jako byly „konzervy" z jedné rostliny a cukru, čímž se rozšiřovala nabídka pro potřeby nemocných.

Všestranný odkaz

Kromě zmíněného řadu byl Adam Zalužanský ze Zalužan také autorem odborných lékařských a botanických spisů (v roce 1592 vydal knihu "Methodi herbariae libri tres", česky "Bylinné metody, kniha třetí).

Jako zajímavost lze zmínit, že vydával také tzv. minuce. Minuce či minucí je označení pozdně středověkých a raně novověkých kalendářů, které se vyvinuly ze seznamů dní vhodných pro pouštění žilou (latinsky minutio sanguinis). Vhodnost těchto dní přitom byla stanovena na základě astrologie, minuce proto obsahují i astronomický a astrologický materiál.

PharmDr. Tomáš Arndt

Další díl seriálu nám představí historika dávných časů lékárenství - významného pražského lékárníka PhMr. Emila Šedivého.

1. díl: ANGELO Z FLORENCIE, DVORNÍ LÉKÁRNÍK KARLA IV.