V seriálu, který obohatí obsah Magazínu v ročníku 2026, bych se rád věnoval významným osobnostem české, a také slovenské, farmacie. Nejen lékárníkům. Bylo by dobře, abychom si uvědomili, že v jejich řadách bylo opravdu mnoho významných osobností, z nichž na některé dnes neprávem zapomínáme.

Prvním z nich byl významný pražský lékárník Angelo z Florencie (někdy jen Angel nebo Anděl z Florencie, latinsky Angelus nebo Angelius de Florentia), který přišel do Prahy už jako dvorní lékárník tehdejšího českého krále a pozdějšího římského krále a (od roku 1355) císaře Karla IV (1316-1378). Do Prahy přišel se svým bratrem Nicolausem (Mikulášem). První zmínka o něm pochází z roku 1346 (významný historik druhé poloviny 19. století V. V. Tomek uvádí rok 1360). 

Na obrázku: Angelo z Florencie představuje Karlu IV. významného politika té doby, kterým byl Cola di Rienzo (1350).

Zdroj obrázku: Národní digitální knihovna Kramerius

Itálie (míněna geograficky, tehdy nebyla sjednocena v jeden celek), dobově nazývaná Vlachy, představovala kulturní špičku Evropy a prožívala epochu renesance. Proto ani nepřekvapuje, že Angelo pocházel odsud.

...
Nakonec, není název části Prahy Florenc odvozen z Florencie?
...

Vážený měšťan Angelo

Angelo z Florencie se stal díky svém postavení významným staroměstským měšťanem. Vlastnil několik nemovitostí a byl velmi bohatým mužem. Jeho lékárna sídlila v domě "U Anděla" na rohu dnešního Malého náměstí (tehdy Malého rynku) a Karlovy ulice (její původní název byl Svatoklimentská). Dům stále stojí na Malém náměstí č.p. 144/1. Samozřejmě byl opakovaně přestavován, jeho současná podoba je z konce 19. století a je národní kulturní památkou. Byly zde také nalezeny gotické nástěnné malby. Kromě domu s lékárnou vlastnil Angelo na tomto náměstí ještě jeden dům (měl to být dům v rohu náměstí oproti jeho lékárně, zmínka o něm je z roku 1374). Dále také vlastnil vinici za tehdejší Koňskou branou (tehdy součást opevnění Prahy, dnes je na jejím místě Národní muzeum).

Jak vypadala lékárna v té době?

Byla označována také jako "apatykářský krám". Jednalo se o krám otevřený do náměstí nebo ulice, ve kterém byly na poličkách vyrovnány různé džbánky nebo nádobky na uchování léčiv a plátěné sáčky, v nichž byly uloženy usušené byliny a drogy. Hlavní náplň apatykářského povolání představovala starost o výrobu různých léčiv, jejich zapracování do léčivých přípravků a správné uchování. V prvé řadě Angelo nabízel v lékárně kromě připravených léků ((například léčivé přípravky pomáhající při porodu, při jaterních nebo srdečních potížích) a léčivých rostlin i cukrovinky, aromatizované pochoutky a další speciality, což bylo tehdy neobvyklé. Je možné, že vyráběl ovocné a kořeněné zavařeniny, které byly oblíbených sortimentem tehdejších lékáren. Mohlo se jednat o určitý druh lektvarů, které byl v lékárenství v 19. století definovány jako směsi prachů s povidly, medem, extrakty nebo šťávami, které měly konzistenci hustého medu nebo povidel.

Kromě svého věhlasu lékárníka proslul také botanickou zahradou

Angelova zahrada v té době představovala bez nadsázky evropský unikát. Angelo zde pěstoval řadu rostlin, které nikdo jiný v Čechách nepěstoval. Založil ji vedle svého sídla v dnešní Jindřišské ulici (dnes tu stojí hlavní budova České pošty). Nazývala se Andělská zahrada neboli Hortus Angeli (či Angelicus, znalci latiny prominou). Její rozloha byla přibližně jeden hektar. Její přesný vzhled neznáme, mohli bychom jen odhadovat z podob pozdějších botanických zahrad v 17. století. Primární funkce byla v pěstování léčivých rostlin, které pak Angelo využíval ve své lékárně. Byla ovšem významná i po estetické stránce. Rostly zde okrasné dřeviny a květiny. Podle tradice ji rád navštěvoval sám Karel IV. a později i Václav IV. Kromě nich měl navštívit zahradu v roce 1356 významný renesanční básník a spisovatel Francesco Petrarca (1304-1374), který proslul svými sonety Lauře, jeho velké platonické lásce, Lauře de Noves (provdané de Sade - sic!), kterou obdivoval (byly součástí sbírky Zpěvník neboli Canzoniere). Historické zdroje poznamenávají, že Angelo pěstoval „rozmanité léčivé rostliny a vonné byliny, které pěstoval v celých Čechách pouze on" a že jeho zahrada obsahovala „všechno dostupné a potřebné pro jeho lékárnu". Můžeme se domýšlet, že zahrada obsahovala základní léčivé byliny evropské medicíny 14. století, doplněné o vzácné středomořské druhy, které Angelo znal z praxe ve Florencii. Můžeme si zaspekulovat, že například mohla obsahovat níže uvedené léčivé rostliny, které byly základem středověkého lékárenství a je možné, že byly součástí Andělské zahrady a Angelo z nich vyráběl masti, lektvary, odvary apod.:

• Meduňka lékařská (Melissa officinalis) - uklidňující a posilující srdce
• Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) - univerzální léčivka středověku
• Řebříček (Achillea millefolium) - na rány, krvácení a trávení
• Tymián (Thymus vulgaris) - antiseptikum a prostředek při respiračních potížích
• Levandule (Lavandula angustifolia) - uklidňující, dezinfekční, vonná bylina
• Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) - oblíbený v italské tradici, v Čechách tehdy vzácný
• Majoránka (Origanum majorana) - léčivá i kulinární rostlina
• Fenykl (Foeniculum vulgare) - na trávení, do sirupů i cukrovinek
• Anýz (Pimpinella anisum) - pro sladké pochoutky a léky na kašel

Císař Karel IV. zahradě udělil roku 1360 osvobození od daní (stejně tak domu, kde Angelo sídlil), což dokládá její výjimečný význam. Rychtář i konšelé z Nového města, jak poznamenává již zmíněný V. V. Tomek, dali k tomu své svolení listem, ve kterém se Anděl z Florencie nazývá "slovutným mužem, apotekářem a dvořenínem císařovým" (famosus vir Angelus de Florentia, apothecarius et familiaris domesticus domini imperatoris).

Lze konstatovat, že Andělská zahrada přispěla k rozvoji botaniky, farmakognosie i zahradnické kultury v českých zemích. Její existence potvrzuje také otevřenost Prahy 14. století evropským vědeckým trendům.

Vlivný muž

V roce 1350 navštívil Angela slavný římský tribun Cola di Rienzo (1314-1354), který se snažil získat Karla IV. pro podporu myšlenky sjednocené Itálie. Král si vše promyslel, ale tribuna dal po zralé úvaze pro jistotu vsadit do vězení a předal ho papeži Klementu VI. do Avignonu. Angelo z Florencie se také významně podílel na společenském životě nejen Nového Města Pražského, ale také Starého Města Pražského. V roce 1380 zde získal měšťanské právo a rok poté (a ještě znovu v roce 1394) byl jmenován konšelem v městské radě. Během svého života Angelo udržoval přátelské styky s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a královským kancléřem Janem ze Středy. V roce 1373 Karel IV. povolil Angelovi volný bezcelní obchod s vínem a jiným zboží ve všech zemích Koruny české. Po smrti Karla IV. se stal Angelo z Florencie dvorním lékárníkem nového českého krále Václava IV. (český král v letech 1378-1419 a římský král v letech 1376-1400). Zde bych jen podotkl zcela na okraj, že mezi postavením a titulem římského krále a římského císaře (Svaté říše římské) byl rozdíl, ale nechci se tím zabývat do podrobností, které nesouvisejí s postavou Angela z Florencie.

Dědicové lékárnického řemesla

V roce 1384 se do Prahy přistěhoval Angelův bratr Jan Stukfuchs ze Žitavy. Žitava, dnes Zittau ve spolkové zemi Sasko, se nacházela v té době v Horní Lužici, která patřila k zemím Koruny české. Spolu s jeho bratrem se také přistěhoval jeho synovec (ve staré češtině půvabně sestřenec) Ludovico (též Aloysius, česky Ludvík nebo Lojza). Po smrti Angela v roce 1408 se stal jeho synovec Ludovico univerzálním dědicem včetně lékárny, domu, vinic i Andělské zahrady. Stal se také lékárníkem. U tehdejšího krále Václava IV. získal stejný status, jaký měl jeho strýc u Karla IV. V roce 1403 zdědil po svém tchánovi Ješkovi dům na Dlouhé třídě, který o 2 roky později prodal. Na počátku 15. století povolil také Václav IV. Ludovicovi stejné výsady ohledně obchodu s vínem, jako jeho otec Angelovi. Ludovico zbohatl zřejmě více než jeho strýc, například v roce 1416 získal Okoř s příslušenstvím za vysokou cenu 4 000 kop grošů (zda v něm už tehdy sídlila Bílá paní ze známé písničky, jsem nezjistil...). Patřil k nejbohatším měšťanům té doby. Byl také majitelem několika pražských domů a vesnic v okolí města. Ludovico byl stejně jako jeho strýc členem městské rady Starého Města Pražského v letech 1413-1420. V březnu 1420 ale ve strachu před husity Prahu opustil. Později se mu přeci podařilo do Prahy vrátit. Zemřel někdy před rokem 1427. Majetek včetně lékárny připadl jeho ženě Kateřině, se kterou měl syny Jana (Janka) a Anděla, který později lékárnu nějaký čas vedl. Nicméně mezi roky 1430 a 1440 lékárnu i s domem prodali. K její tradici se přihlásila proslulá lékárna "U zlaté koruny", která byly zařízena v klasicistním slohu PhMr. Františkem Schnoblingem v letech 1887 až 1890 na Malém náměstí.

Osud Andělské zahrady na Novém Městě Pražském

Po smrti krále Václava IV. nebylo již možné bez jeho podpory zahradu pro potomky Angela udržet. Novým majitelem se stal měšťan Starého Města pražského Matouš od Zlatého lva, po něm následovali další vlastníci: známý humanista Jan Hodějovský z Hodějova (1496-1566), Malovcové z Malovic a jiní. V první polovině 18. století se stal majitelem zahrady František Antonín, hrabě Špork. Ten nechal vedle ní postavit klášter řádu celestýnek, který byl dokončen roku 1744 (hrabě se toho nedožil, zemřel v roce 1738). A tak se z Andělské zahrady stala zahrada klášterní. V roce 1782 byl klášter podle nařízení císaře Josefa II. zrušen. Po zrušení kláštera byla budova zcela přestavěná architektem Palliardim a Hegerem na tabákovou továrnu, která tu stála až do roku 1871. V jejich prostorách byl také umístěný úřad císařsko-královské finanční správy. V roce 1871 zahrada definitivně zanikla. Mezi léty 1871-74 zde byla vystavěná dle návrhu architekta J. Bělského novorenesanční budova pražské Hlavní pošty, která zde stojí dodnes. Objekt zabral celou původní výměru Andělské zahrady.

...
Jako jistou vzpomínku na slavnou zahradu můžeme vnímat rostlinné motivy na stěnách pošty.
...

Zajímavost na závěr - Angelo z Florencie a Voynichův rukopis

V roce 2011 vydal český spisovatel historických a mysteriózních románů, a také knih o záhadách, Arnošt Vašíček útlou knížku Nedobytná šifra, kde Angela z Florencie označuje za autora proslulého rukopisu z 15. století, tzv. Voynichova rukopisu psaného záhadným písmem, které je dodnes nerozluštěno. Kromě textu obsahuje stovky ilustrací neznámých rostlin, dosud neobjevených souhvězdí, podivných předmětů a zařízení. Kniha je pojmenována po Wilfridovi Michaelu Voynichovi (Wojniczovi, Vojničovi), americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, jenž rukopis získal v Itálii v roce 1912. Od roku 1969 je text ve vlastnictví Yaleovy univerzity. Zájem o rukopis údajně projevil také císař Rudolf II (1552-1612), když ho vlastnil známý anglický alchymista John Dee (1527-1608).

...
Někteří spekulují, že ho alchymista před svým vypovězením z Prahy císaři prodal za horentní sumu 600 dukátů.
...

Arnošt Vašíček vyšel ve své knize z předpokladu, že autor Voynichova rukopisu musel mít znalosti botaniky, vyznal se v astronomii a astrologii. Tedy tehdejší lékař nebo lékárník. Navíc jsou zde spojovací body: Praha a Lucemburkové (podle Vašíčka obsahuje rukopis jedno vyobrazení, které souvisí s mytologií Lucemburků). 

Teorie asi zůstane jen velmi zajímavou a půvabnou hypotézou, ale nám lékárníkům může jen a jen lichotit, že náš dávný kolega a předchůdce Angelo z Florencie je považován za autora nejtajemnější knihy světa...

PharmDr. Tomáš Arndt

Další díl nám seriálu představí autora Řádu apatekářského, Adama Zalužanského ze Zalužan, který měl svoji lékárnu a v Praze vykonával dohled nad staroměstskými lékárnami. Než přišel mor...