James Fallon je profesorem na oddělení psychiatrie a lidského chování při University of California v Irvinu a působí i na lékařské fakultě, na oddělení anatomie a neurobiologie. Je okouzlující, je inteligentní a taky trochu psychopat. James H. Fallon je nositelem několika ocenění i majitelem úspěšných firem v oboru biotechnologií, spolupracuje s americkým ministerstvem obrany. Pravidelně se objevuje v médiích. 

Své poznatky o tom, kdo je vlastně psychopat, jak se to projevuje na snímcích mozku a jak v chování a proč neskončil ve vězení za kriminální činy, i když k tomu má jisté předpoklady, o tom všem napsal v mnohém převratnou a velmi čtivou knihu Psychopat v mém mozku (k dostání i jako e-kniha).

Vydejte se spolu s neurovědcem Fallonem na fascinující procházku po jeho temném já.  

Ukázka:

Pokud bych tím mužem na lavičce vedle vás byl já, nejspíš byste mě považovali za docela zajímavého člověka. Kdybyste se mě zeptali, kde pracuji, odpověděl bych, že se zabývám výzkumem mozku. Kdybyste se vyptávali víc, řekl bych, že jsem profesorem na oddělení psychiatrie a lidského chování při University of California v Irvinu a navíc působím i na lékařské fakultě, v oddělení anatomie a neurobiologie. Vyprávěl bych vám, jak jsem během své kariéry učil studenty lékařství, stážisty a postgraduální studenty o mozku.

Pokud byste se tvářili, že vás to zajímá, pověděl bych vám o svém výzkumu dospělých kmenových buněk a modelů Parkinsonovy choroby a chronické mrtvice u zvířat a prozradil bych vám, že základní výzkum mé laboratoře vedl k vytvoření tří biotechnologických společností, z nichž jedna své zisky sčítá už pětadvacet let a druhá zrovna zvítězila v národní soutěži podobných biotechnologických firem. Pokud byste pořád vypadali zaujatě, mohl bych zmínit své členství v organizacích a think tancích, které se zabývají uměním, architekturou, hudbou, vzděláváním a medicínským výzkumem, nebo že jsem sloužil jako poradce Ministerstva obrany USA v otázce vlivu války na mozek. Pokud byste se ptali ještě dál, mohl bych uvést televizní pořady a filmy, v nichž jsem hrál, nebo prozradit, že jsem si nefalšovaně užíval svá dřívější zaměstnání coby barman, dělník, učitel a tesař a že stále schovávám své osvědčení neaktivního řidiče z dob, kdy jsem žil za volantem kamionu. V určitou chvíli byste si možná pomysleli, že se rád chvástám a možná si ty věci vymýšlím, zejména kdybych zároveň zmínil, že mě ve čtrnácti letech v diecézi Albany, New York, zvolili Katolickým chlapcem roku a že jsem se během střední a vysoké školy závodně věnoval pěti sportům.

Ale jakkoli byste si mohli myslet, že moc mluvím, nebo mě považovali za kecala, zároveň byste zjistili, že se vám během rozhovoru dívám do očí a pozorně naslouchám všemu, co povídáte vy mně. Možná byste byli až překvapení, jak se zajímám o váš život, vaše názory a váš pohled na svět. A pokud byste se chtěli potkat znovu, třeba by se z nás stali přátelé.

Časem byste si u mě možná všimli věcí, které by vám neseděly - občas byste mě přistihli při lži nebo byli zklamaní, že jsem nepřišel někam, kam jste mě pozvali. Navzdory lehkému narcismu a pravidelným záchvatům sobectví bychom si ale společné chvíle užívali. Nakonec jsem prostě normální chlap. S jedinou výjimkou.

Jsem hraniční psychopat.