
Aktualizovaná publikace poskytuje ucelený pohled na problematiku péče o uživatele služeb - seniory v pobytových zařízeních sociálních služeb, odpovídající současnému stavu. Seznamuje čtenáře s nejčastějšími typickými a problémovými situacemi, které zde vznikají a s doporučením k jejich řešení.
Jedinečnost publikace spočívá především v prvním globálním pojetí celé rozsáhlé problematiky.
Kniha je určena jako odborná příručka pro nelékařské zdravotnické pracovníky a sociální pracovníky a pracovníky managementu v pobytových sociálních zařízeních.
Autorka, mimo jiné, vychází ze zkušeností, které získala při práci s klienty v nemocnici, v domácím prostředí nebo v hospicu a také v domově pro seniory. Eva Malíková působí také jako lektorka a předává své zkušenosti na kurzech pro pracovníky v sociální a v ošetřovatelské péči.
Z kapitoly 6.4.4 Preterapie
I přes nutnost používání doporučených technik při kontaktu s klientem je nezbytné si uvědomit, že nejde jen o pouhou aplikaci metody, ale jde o zcela novou, jinou formu přístupu k osobám s omezenou možností kontaktu. Jedná se o zcela jiné, diametrálně odlišné chápání těchto jedinců a o globální změnu přístupu k nim. Tato determinanta je totožná s dalšími „metodami", např. validační terapií, rezoluční terapií aj. Společným znakem všech zmíněných metod je zásadní změna přístupu a zcela jiné chápání osob se specifickými potřebami.
Autor Garry Prouty poprvé představil preterapii za hranicemi Spojených států v roce 1985 a od té doby formou seminářů vzdělává odborníky - psychology, psychiatry, všeobecné sestry a další. Díky tomu se metoda rozšířila a dnes je běžně aplikována v praxi v mnoha oblastech (Prouty a kol., 2005, s. 175).
Preterapeutický přístup se používá v psychiatrických léčebnách, psychoterapeutické praxi, v organizacích pro lidi se speciálními potřebami a v každodenní péči. Ve Spojených státech je preterapeutický přístup aplikován i sestrami na lůžkových odděleních klinik u pacientů a prokazatelně dosahuje ve většině případů velmi dobrých výsledků. Dlouhodobá, systematická aplikace preterapeutického přístupu postupně umožňuje přiblížit se ke klientovi, porozumět jemu samotnému i jeho potřebám. Klient postupně „roztává" ze své uzavřenosti, odkládá svou nepřístupnost, sociální izolaci, negace, apatii, otevírá sebe a své nitro a umožňuje pracovníkům, kteří o něj pečují, aby mu porozuměli. Stává se sdílným, radostnějším, optimističtějším.
Metoda umožňuje podporovat lidi se speciálními potřebami v jejich každodenním životě; přístup zaměřený na klienta je přesně to, co potřebují.
Pörtnerová (in Prouty, 2005, s. 187) zdůrazňuje přínos preterapie nebo preterapeutického přístupu pro zmatené starší osoby; pro ně znamená navázání kontaktu cestu k lepší orientaci v čase i prostoru. Kontaktní reflexe je možné velmi snadno zařadit do každodenní péče o klienta (např. při mytí, oblékání, koupání, při stravování apod.) - klientům to pomáhá v pochopení toho, co se děje s nimi i kolem nich. Snižuje se především jejich úzkost, protože si uvědomují průběh jednotlivých situací a událostí. Pörtnerová poukazuje na dva důležité aspekty: důvěru a porozumění - definuje je jako klíčové body přispívající ke zlepšování kvality života klientů i jejich pečovatelů. Preterapie, jak již bylo zmíněno, vyžaduje zcela jiné chápání a přístup ke klientům v jejich situaci ze strany pracovníků. To podle autorky dává pracovníkům možnost „vystoupit z otupělé rutiny a objevovat a využívat při hledání nových a lepších reakcí na klienty svých vlastních zdrojů". Pečovatelské úsilí pak pracovníkům samotným připadá více smysluplné a méně stresující.
V závěru lze přínos metody shrnout jako oboustranně prospěšný, obohacující obě zúčastněné strany: pracovníky v přímé obslužné péči i klienty. Podstatou je opět změna chápání klienta a zcela jiný přístup pracovníků k osobám s narušeným kontaktem s okolím a se specifickými potřebami.
Největší přínos preterapie spočívá v tom, že otevírá prostor pro navázání kontaktu a komunikace s osobami, u nichž jiná forma výměny informací a kontaktů není možná. Této skupině pacientů dává velkou šanci, aby konečně mohli svému okolí sdělit to, co potřebují, a současně aby jim bylo dopřáno vědět, že okolí jim rozumí.
Podmínkou úspěchu při použití preterapie je trpělivost, vytrvalost, cit, schopnost nenechat se odradit dílčím neúspěchem a tím, že nejsou okamžité výsledky a první pokusy se nezdařily.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.