V osmém pokračování seriálu PharmDr. Tomáše Arndta si připomeneme slávu Pražské domácí masti, která se nejprve připravovala v prostorách jedné pražské lékárny a později i v tovární velkovýrobě.

Příklad svého času velmi slavné Pražské domácí masti je velmi pozoruhodný, protože se dá říct, že jak ona sama, tak masti, které na její odkaz navazují, se vlastně vyrábějí dodnes, takže její "stopa" v dějinách českého lékárenství trvá už zhruba 160 let!

To je také důkaz toho, že historie farmacie není suchá vědní disciplína, která současnému lékárníkovi (nebo farmaceutickému asistentovi) nemá co povědět. Naopak může, a hodně. Stačí mít zájem a naslouchat...

Zpět k Pražské domácí masti

Byla typickým příklad tzv. "domácích specialit", které vlastně představovaly spojovací můstek mezi léky připravovanými na předpis a léky vyráběnými v továrnách (tehdy tzv. "tovární speciality"), jejich doba začala v poslední třetině 19. století přicházet...

Vznikla v jedné z nejslavnějších českých lékáren, v lékárně U černého orla na Malé Straně v Praze. Jejím "otcem" byl tehdejší majitel lékárny, PhMr. Benjamin Fragner, který stál na začátku vzniku naší největší československé farmaceutické továrny - B. Fragner, po kterém ji ostatně jeho syn, PhMr. Karel Fragner pojmenoval (po "znárodnění" v roce 1945 SPOFA, pak Léčiva, Zentiva, Sanofi-Aventis...).

PhMr. Benjamin Fragner se narodil se 19. 7. 1824 v Plzni​. Po ukončení německého gymnázia v Plzni nastoupil jako tyron (dnešní laborant) do lékárny ve Vimperku (praxi ukončil v roce 1844)​. Od roku 1847 (stále v postavení tyrona) pracoval v lékárnách v Neumarktu u Salcburku, Českých Budějovicích a Linci​. Farmacii vystudoval na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Mezi roky 1852 až 1857 pracoval jako magistr v lékárně v Písku. A toto jihočeské město se mu stalo osudným. Zde se oženil s dcerou zámožného kupce, který novomanželům jako věno koupil v roce 1857 právě malostranskou lékárnu U černého orla od jejího zadluženého majitele.

Pro zajímavost: podle zdrojů stála tehdy lékárna 18 500 zlatých. Aby byla možná určitá představa, našel jsem, že v roce 1883 (pravda, o něco později) pobíral úředník měsíčně 25 zlatých, zedník 35 zlatých (už tehdy mělo zřejmě řemeslo zlaté dno!), 100 kilo brambor stálo 1,9 zlatého a 1 kráva 60 až 100 zlatých...

Benjamin Fragner byl jak šikovný lékárník, tak zdatný obchodník. U lékárny vybudoval malou výrobní a výzkumnou laboratoř, kde začal vyrábět své tzv. domácí speciality​, tedy léky vyráběné v lékárně ve větším množství, ale nikoliv továrně (dalo by se to dnešními slovy označit jako "rozšířená" výroba).

Kdy se začala zcela přesně Pražská domácí mast vyrábět, nevíme. Dostupné zdroje uvádějí přibližně rok 1866. Původní recepturu údajně předepsal jistý dr. Schrank dne 20. listopadu tohoto roku. Údajně paní Štýdlová doporučila ženě magistra Fragnera, Cecílii, že by právě tuto mast měl její manžel ve velkém vyrábět ve své lékárně Jednalo se v podstatě o lékařský předpis, který pro ni vystavil dr. Schenk.

Z dobového tisku víme, že vyráběna a inzerována byla již roku 1869. Mast měla tak velký úspěch, že bylo nutné rozšířit výrobní prostory v lékárně. Byla adjustována do plechových krabiček. Používala se tak, že se nanesla na tzv. měkký klůcek (tedy hadřík) a přikládala se na postižené místo podle potřeby (na 4, 6, 8 nebo 12 hodin). Potom se obklad vyměnil.

Magistr Fragner mast s úspěchem inzeroval v tehdejším odborném i neodborném tisku, včetně tehdy oblíbených tzv. kalendářů.

Je zaznamenáno, že v roce 1895 byla, jak zní dobová terminologie, připuštěna ke všeobecnému ​volnému prodeji Ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy​ (to ovšem neznamenalo, že by se neprodávala už dříve). 

Za první světové války byla výroba Pražské masti omezena kvůli nedostatku surovin. Podle dobového tisku velká krabička stála v roce 1896 35 krejcarů a malá 25 krejcarů. V roce 1892 proběhla v Rakousku devalvace měny, místo krejcaru byl v poměru 1:2 zaveden haléř, stále inzerát uvádí krejcar. Tomu by odpovídala i cena z roku 1910, kdy velká krabička stála 70 haléřů a malá 50 haléřů.

Syn Benjamina Fragnera, PhMr. Karel Fragner, pokračoval v její výrobě. Plánoval otevření továrny, ale zabránila mu v tom předčasná smrt v roce 1926. Vedení firmy převzal jeho syn PhMr. Jiří Fragner, který započal se stavbou moderní farmaceutické továrny v Dolních Měcholupech v roce 1929. O rok později byla již továrna otevřena a Pražská domácí mast se začala vyrábět továrně. Tudíž se přesunula z kategorie "domácí specialita" do kategorie "tovární specialita." Byla inzerována jako mast, která podporuje hojení ran, působí proti bolesti, chladí a je vhodná na spáleniny, nežity, záněty a bolesti. byla exportována do mnoha zemí: do Německa pod názvem Prager Haussalbe a do Jugoslávie jako Pražka univerzalna domaca mast.

Obaly Pražské domácí masti - řazeno chronologicky.

Obrázky jsou z rigorózní práce Mgr. Stupkové a plechovka s mastí z aukro.cz  

Otázkou zůstává její složení

František Kříž v článku První československá specialita uvádí tento předpis:

Překlad: 2 skrupuly přírodní lesní pryskyřice​ (skrupul = český kamínek), vař s 2 ½ drachmami​ ibiškové masti. To vše sceď a přidej 1 ½ drachmy​ hovězího loje a 1 ½ drachmy​ japonského vosku. Vše roztav, aby vznikla mast.

Použitá pryskyřice byla údajně nejdříve borovicová, pak se přešlo na smrkovou.

Ještě upřesnění: drachma je jednotka hmotnosti řeckého původu (nepatří do soustavy Si), hmotnost jednoho drachmé (jedné drachmy po našem) je rovna 0,004 kilogramu (někdy 0,0034 kg)​. 

Odborný název Pražské domácí masti byl Unguentum althaeae resinatum. Podařilo se mi najít, že v roce 1941 stála 5,30 protektorátních korun.

Pražská domácí mast přežila druhou světovou válku

Pražská mast byla ještě v seznamu SPOFA z roku 1950. Nicméně krátce potom se přestala vyrábět. Jedním z důvodů bylo to, že nebylo možné vypracovat kvalitativní normy pro jednotlivé suroviny. I tak podle testů uskutečněných mezi roky 1940 až 1946 lze potvrdit, že pryskyřice měla roli stabilizující substance. Naposledy se objevuje v Seznamu farmaceutických přípravků SPOFA z rok 1950, v tom z roku 1951 se již nenachází.

Tradice masti ovšem přetrvávala

V koncernu SPOFA se začala vyrábět mast Everon, která přímo na obalu odkazovala na tradici Pražské domácí masti, ale její složení nebylo podobné. Na trhu se objevila přibližně v polovině osmdesátých let minulého století. Obsahovala výtažky z měsíčku lékařského, jitrocele kopinatého a mateřídoušky obecné. 

S Pražskou domácí mastí měla mast Everon podobné pouze indikace.

Výrobce u ní zmiňoval účinky dezinfekční, protizánětlivé a slabé antimykotické. Rovněž měla také přispívat ke zlepšení prokrvení (derivans).

Obrázek je z rigorózní práce Mgr. Stupkové

Pro zajímavost, v roce 1990 stála 8 Kčs. Je rovněž zajímavé, že za první republiky se vyráběla se stejným názvem kolínská nebo levandulová voda, ale také ústní voda a zubní pasta. Mast se vyráběla ještě na přelomu tisíciletí. Dnes je na trhu pod stejným názvem tyčinka na rty od firmy Weleda.

V osmdesátých letech se také výrobou vlastní varianty Pražské domácí masti zabýval lékárník František Kříž.

Lékárna U černého orla na Malé Straně existuje i v současnosti a věrná své historické tradici se stále specializuje na hromadně vyráběné léky připravované v lékárně podle vlastních receptur. Tak se vyrábí také Nová pražská mast z Fragnerovy lékárny. Tak přetrvává dávná tradice (skoro až) z poloviny 19. století do dnešních dnů...

PharmDr. Tomáš Arndt

Seriál „SLAVNÉ ČESKÉ LÉKY" slibuje zajímavé čtení, kde se dozvíte celou řadu obohacujících informací z historie svého oboru. Příště se můžete těšit na další Fragnerův „hit": Dr. Rosy životní balsám pro žaludeční potíže.

Všechny předchozí díly najdete také v záložce SERIÁLY na Magazínu.