PharmDr. Tomáš Arndt si pro sedmé pokračování svého seriálu připravil ohlédnutí za vitaminy, které se u nás vyráběly a následně prodávaly v lékárnách. Asi jedním z nejznámějších léků je Celaskon. Stále zůstává v kategorii "lék", zatímco někteří jeho "vitaminoví kolegové" se dostali do skupiny doplňků stravy. Co je už méně známé, je fakt, že na našem trhu existuje už téměř 90 let!

Celaskon byl jeden z vitaminových léků, který se objevil na našem trhu ve třicátých letech minulého století: Celaskon, Infadin (plus Infadin A, Infadin forte, Infadin biforte a Infadin rybí tuk), Bepella, Betuna (a Betuna forte), Infadolan, Viadeninin a Kapathrom. Zajímavé je, že celá tato série vznikla ve spolupráci dvou firem: B Fragner a Interpharma. O úspěšnosti této řady svědčí fakt, že značky Celaskon a Infadolan jsou stále na našem trhu a Infadin a Bepella byly dostupné do konce devadesátých let minulého století (Infadin ještě o něco déle).

Výrobci

Firma B Fragner byla v té době nejvýznamnější firma v Československu. Jméno nesla po svém zakladateli, PhMr. Benjaminu Fragnerovi (1824-1866), který od roku 1857 začal v lékárně U černého orla na Malé Straně (existuje dodnes!) vyrábět své proslulé speciality, jako byla například Pražská domácí mast (Red. pozn.: autor jí věnuje 8. díl seriálu). Pro velký zájem výroba nestačila a postupně ji rozšiřoval, v čemž po jeho smrti pokračoval jeho syn, PhMr. Karel Fragner (1861-1926). Od roku 1899 začal vyrábět strojově. Po něm firmu vedl jeho syn, Dr. Ing. PhMr. Jiří Fragner (1900-1977). Ten nechal postavit právě v třicátých letech minulého století v Dolních Měcholupech moderně vybavenou továrnu, do které převedl výrobu léků.

Firma Interpharma byla založena roku 1932 třemi vědci, kteří se zabývali výzkumem v oblasti farmacie - byli to Ing. Jan Rosický, dr. Ing. Josef Tamchyna a dr. Ing. Artur Steinhauer. Po úspěšném rozjetí výroby kapacita přestávala stačit, a tak se firma dohodla s farmaceutickou firmou B. Fragner na spolupráci v oblasti vývoje nových přípravků. 

Společně firmy zavedly na trh několik vitaminových přípravků. Komerčně nejúspěšnějším z této řady byl lék Infadin.

Výsledky spolupráce shrnula firma Fragner v publikaci "Vitaminy" vydané v roce 1939.

Spolupráce obou firem neskončila jen na poli vitaminových léků. Společně vyrobili několik antiluetických léků, protože léky proti kapavce (i dalším pohlavním nemocem) byly velmi žádané. Velmi často byly založeny na obsahu arsenu či bismutu. Patřily k nim: arsenobenzolový Spironovan, bismutový Neobis a arsenový Arsaphen.

Celaskon - vitamin C

Vitamin C izoloval (1927) a odborně pojmenoval maďarský profesor A. Szent-Györgyi jako kyselinu askorbovou (tehdejší literatura uváděla i název askorbinová). Název byl odvozen z latinského názvu kurdějí, tedy skorbut (nemoc vznikla nedostatkem vitaminu C). V roce 1933 připravili syntetický vitamin C Reichstein, Grüssner a Oppenhauer. V třicátých letech minulého století se vitamin C začal vyrábět. Bylo zjištěno, že tento vitamin má redukční účinky, což se dá ověřit tak, že pokud se citronová šťáva kápne do roztoku dusičnanu stříbrného, dojde k vyloučení stříbra. Výchozí surovinou pro tehdejší výrobu byl řepný cukr (je zajímavé, jak jsem našel v dobovém tisku, že první vitamin C byl izolován z lidských nadledvinek).

Celaskon byl uveden na trhu společně československými firmami B Fragner a Interpharma Praha prostřednictvím tzv. oznamovatele, tedy lékárníka, s kterým měl výrobce smlouvu. V tomto případě vlastně ani nebyla smlouva potřeba, protože firma B Fragner měla svoji vlastní lékárnu U černého orla na Malé Straně. Balení obsahovalo 20 tablet pod 25 miligramech (tehdejší doporučená denní dávka byla 50 mg) za 17,50 Kč pro lékárny a injekce 10 x 1 ccm v ceně 33 Kč pro lékárny. K dispozici byla také "velkoobchodní" balení po 200 tabletách a 50 injekcích. Doporučená denní dávka pro zdravého člověka bylo 50 mg. Byl předepisován jako doplněk léčby například při zánětech v dutině ústní. 

Infadin - vitamin D3

Vitamin D se již tehdy získával z jaterního tuku mořských ryb. Jeho přítomnost byla vysvětlována přítomností mořského planktonu Diatomae (rozsivky) v potravě ryb. Již tehdy bylo ovšem známo, že tento vitamín se tvoří v kůži člověka vlivem UV záření. Byl označován jako faktor antirachitický nebo antirevmatický. Byl předepisován při různých projevech alergie, jako byla spasmofilie (sklon ke křečím) dětí, astma, senné rýmě, oslabené imunitě či na začátku pneumonií. V tehdejších lécích se vyskytoval vitamin D2 čili ergokalciferol.

Tehdejší avitaminóza byla u dětí poměrně dost rozšířena (křivice, rachitis). Vitamin D byl obsažen v léku Infadin, který obsahoval v 1 cm³ (25 kapek) 15000 mezinárodních (antirachitických) jednotek (dále IU). Výrobci také avizovali, že Infadin je jako lék kontrolovaný Státním zdravotním ústavem. Kojencům byla profylakticky podávána dávka 3 x 3 kapky a terapeuticky 3 x 5 kapek. 

Dalším lékem s tímto vitaminem byl Infadin forte, jehož 25 kapek (1 cm³) obsahovalo už 300 000 antirachitických IU (v přepočtu 7,5 mg vitaminu D).

Na trhu se později (1943) objevil Infadin biforte injekce, kdy v 1 cm³ bylo 600 000 IU vitaminu D.

Jedna antirachitická dávka (též označovaná jako mezinárodní) byla denní dávka, která uchránila krysu krmenou vitaminem D před tím, aby neonemocněla křivicí (rachitis). Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, byla ve stejné době používaná ještě klinická jednotka, která vyjadřovala denní potřebu vitamínu D u dítěte (přibližně 100 IU).

Dále byl vyráběn Infadin A + D, což byly roztok obsahující v jednom cm³ 6 000 IU vitaminu D a 3 000 IU vitaminu A. 

Kapathrom - vitamin K1

Byl předepisován při jeho nedostatku, kdy docházelo ke krvácení do svalů a vnitřních orgánů (v těle člověka ho vyrábějí bakterie, hlavně Escherichia coli). Dobová definice zněla:"Nedostatek brzdí krvácení a činí organismus náchylný ke krvácení". Byl používán při léčbě mozkové menoragie novorozenců. 

Lék Kapathrom byl vyráběn ve formě tablet a injekcí. Pro zajímavost: chemicky byl označován jako etylfytolnaftocinon.

Bepella - niacin

P-P vitamín (podle tehdejší terminologie) protipelagrový vitamin, dnes niacin, vitamin B3 nebo kyselina nikotinová (tehdy také pyridin beta-karbonová kyselina). Při jeho nedostatku vznikaly na kůži červené a drsné skvrny a docházelo k poruchám gastrointestinálního traktu a nervové soustavy.

Betuna - vitamin B1

Vitamin B1 (thiamin) se dříve také nazýval aneurin. Byl označován za "ochránce nervové soustavy" nebo za antineuritický vitamin (aneurin). Pokud ho nemá tělo dostatek, dochází k degenerativním a zánětlivým změnám periferních nervů (polyneuritidy). Jeho nedostatek způsobuje nemoc beri-beri (v dálněvýchodních zemích jako je Japonsko nebo Čína lidé jedli upravenou rýži bez slupek, odborně perikarpu, která tento vitamin obsahovala). Mezinárodní jednotkou byla tehdy tzv. holubí jednotka, tedy množství vitaminu B1, která dovedla uzdravit avitaminózou nemocného holuba za 24 hodin. 1 mg se rovnal 500 takových jednotek. Lék Betuna se vyráběl ve formě injekcí ve dvou silách. Buď jeden cm³ obsahoval 2 nebo 5 mg vitaminu. Ke konkurenčním výrobkům patřily B-Neurotamin a Fytotamin firmy Schnöbling a Bioklein Pražských chemických závodů.

Viadenin - vitamin A

Jak tehdy konstatoval významný botanik Bohumil Němec, provitaminem u vitaminu A jsou karoteny, oranžová barviva. Jejich jméno vychází z názvu pro mrkev (Daucus carota), tedy karotka. Ženy mají v těle více tohoto vitamínu než muži.

Lékaři v meziválečné době uváděli: "Nedostatek působí rozpad epiteliálních povlaků lidských tkání". Byl předepisován při vysychání rohovky, zánětech spojivek, vysychání kůže a také při oslabené imunitě. Je zajímavé, že byl tehdy považován do jisté míry za antagonistu vitaminu D. Byl předepisován pro torpidní (přetrvávající beze změny k lepšímu) epiteliální poruchy a následující záněty, pro urychlení hojení rohovkových vředů, chronické a také exematózní konjunktivitidě nebo při náchylnosti ke kožním zánětům.

Vitamin A obsahoval lék Viadenin, v jehož 1 cm³ bylo 120 000 IU vitaminu A.

Jedna IU byla 0,6 miliontin gramu (0,6 mikrogramu) krystalického beta karotenu, což platí i dnes.

Vitamin A byl rovněž součástí mastí podporující hojení Infadolan (dodnes je součástí masti Infadolan s vitaminem D). V tehdejším Infadolanu bylo ve 100 gramech 100 000 IU vitaminu A a 30 000 IU vitaminu D.

Infadolan byl předepisován v chirurgii, dermatologii, pediatrii a gynekologii pro stimulaci granulace ran, vyčištění defektů nebo regulaci epitelizace.

Po roce 1945

Po druhé světové válce došlo ke znárodnění farmaceutického průmyslu (28. 10. 1945) a oba výrobci se stali součásti tzv. Spojených farmaceutických závodů (označovaných jako SPOFA) od 1. 1. 1946.

SPOFA převzala celý společný vitaminový program obou firem.

Všechny zmíněné léky se vyráběly nadále.

Jako první se v polovině 50. let přestal vyrábět Viadenin a místo něho se s vitaminem A začal vyrábět lék Axerophtol. 

Kapathrom byl ve stejné době přejmenován na Vitamin K SPOFA. Pod tímto názvem byly na trhu tablety a injekce. V 60. letech k nim přibyl Kanavit kapky, které se vyrábějí dodnes.

Začátkem 50. let uvedla SPOFA na trh Betuna forte SPOFA, které obsahovaly v jedné tabletě 50 mg thiaminu (pod tímto názvem se vyráběl i dříve, nicméně v roce 1951 to bylo oznámeno jako uvedení nového léku). Podle zmínek v odborné literatuře můžeme usoudit, že se přestal vyrábět nejpozději na začátku 60. let.

Ostatní uváděné přípravky (Bepella, Infadolan, Celaskon, Infadin) byly dostupné ještě v 80. letech, na začátku 90. let se přestala vyrábět Bepella.

Infadin kapky a Infadin rybí tuk se přestal vyrábět během prvního desetiletí 21. století.

Nakonec zůstal Celaskona a Infadolan, oba stále vyráběné léky, byť jejich výrobce se měnil.

Společná historie těchto vitaminů ukazuje propojení minulosti se současností, světa starých lékáren s těmi moderními a dokazuje nám platnost obecného úsloví: "Historia magistra vitae."

PharmDr. Tomáš Arndt

Seriál „SLAVNÉ ČESKÉ LÉKY" slibuje zajímavé čtení, kde se dozvíte celou řadu obohacujících informací z historie svého oboru.

Všechny předchozí díly najdete také v záložce SERIÁLY na Magazínu.