V ročníku 2024 si pro vás Magazín spolu s PharmDr. Tomášem Arndtem připravil nový seriál. Věříme, že stejně jako předešlé seriály autora, které můžete najít v záložce SERIÁLY, vás ten nový zaujme. Již název „SLAVNÉ ČESKÉ LÉKY" slibuje zajímavé čtení, kde se dozvíte celou řadu obohacujících informací. S autorem si můžete společně připomenout například léky Darmol či Dormiral, nebo se projít dlouhou historií Acylpyrinu či Avirilu. Léky, kterým je dnes 100 a více let, si svůj seriál jistě zaslouží!

Anginol - první české antibiotikum

Málokdo ví, že v českých zemích existovalo již na přelomu 19. a 20. století antibiotikum, dávno před Flemingovým objevem penicilinu.

Nejenže existovalo - bylo také úspěšně použito při léčbě řady infekčních nemocí!

Vše odstartovaly bércové vředy

Na začátku byla snaha (psal se rok 1892) dvou pražských lékařů, MUDr. Ivana Honla a MUDr. Jaroslava Bukovského. Nicméně izoloval ho (v českých zemích) první z nich. Ivan Honl (1866-1937) patřil mezi průkopníky v oblasti antimikrobiální léčby. Byl žákem význačného bakteriologa a patologického anatoma MUDr. Jaroslava Hlavsy (1855-1924). Společně vydali v roce 1900 první českou učebnici bakteriologie. MUDr. Bukovský byl dermatolog.

Vraťme se ale do roku 1892 k oběma lékařům, kdy hledali lék na účinnou terapii bércových vředů. Největšího úspěchu dosáhli s látkou získanou z baktérie Bacillus pyocyaneus. Tato bakterie byla také označována jako Pseudomonas aeruginosa, což je název, pod kterým ji známe i v současnosti. Dnes je Pseudomonas aeruginosa řazena mezi gramnegativní aerobní bakterie. Kolonizuje hlavně sliznice močového a dýchacího ústrojí. Často je původcem nemocničních nákaz. Způsobuje infekce hlavně u osob s oslabenou imunitou (autoimunitní choroby, po transplantaci, po léčbě širokospektrými antibiotiky) nebo u lidí se závažnými nemocemi (cukrovka, tumory, cystická fibróza plic). Léčí se kombinací dvou léčivých látek, obvykle antibiotik (cefalosporiny 3. generace, aminoglykosidy, karbapenemy), případně antibiotik a jiné antibakteriální látky (fluorochinolony, monobaktamy).

Objevenou látku označil Honl jako ferment pyocyanázu, což bylo tehdejší označení pro enzym. Jiné označení bylo pyocyaneoprotein. Je zajímavé, že její přesné složení nebylo dosud zjištěno. Nicméně bezesporu to bylo antibiotikum. Dalo by se dnešní terminologií označit za širokospektrální, protože bylo uváděno, že působilo proti původcům sněti slezinné (antraxu), záškrtu, cholery či dokonce moru. 

Ještě před první světovou válkou se z nově objeveného enzymu začal vyrábět lék Anginol coby první české antibiotikum.

Dobová reklama na lék z roku 1935.

Museum of Arts and Crafts in Prague
Zdroj obrázku: https://en.esbirky.cz/ (Národní muzeum)

Ovšem Pseudomonas aeruginosa nebyla zdrojem pouze pyocyanázy. Profesor Guttman uvedl v článku "O léčbě tonsillitis acuta pyocyanasou" z roku 1910 v Časopise lékařů českých, že Schoental získal z kultur Pseudomonas aeruginosa tři antibakteriálně účinné substance, kromě bezbarvé pyocyanázy ještě modré barvivo pyocyanin a žluté barvivo oxychlororaphin.

Lék Anginol firma Medica ("akciová továrna lučebnin a léčiv") vyráběla již od svého založení v roce 1911. Původně se uvažovalo o spreji jako o lékové formě, ale protože takto se obtížně a nepřesně dávkoval, doktor Honl vypracoval předpis na výrobu jiné lékové formy - tablet. A takto začal být Anginol Medica vyráběn. Byl také lidově označován jako "Honlovy anginolky".

Pro zajímavost uvádím původní složení léku:

Rp.
Enzymi proteolytic. sec. prof. Dr. Honl
(e cultur "pseudomonas eruginos")
evapora in vacuo ad reman. 1/10
Portem unam
misce cum
Sacchar. alb.     partibus Centum
adde
Ol. thymi serpylli
Mentholi                   aa 0,5
Comprime in tabl. pond. 0,5
ad tub. gelat. No. XV.

Nicméně, firma Medica pyocyanázu vyráběla ještě v přípravku Tonsillan, což byl roztok pro vnější použití a používal se k aplikaci na postižených míst v krku (namočila se vata, "obtočená na drátě nebo štětci", a tou se potíralo).

Zdroj obrázku: Národní digitální knihovna

Již v lednu 1911 dr. Spilka na přednášce pro Spolek českých lékařů s názvem "Antiseptické působení Anginol-tablet vyráběných akciovou společností Medica v Praze" referoval o velmi dobrých zkušenost s Anginolem při léčbě záškrtu, antraxu (sněti slezinné), choleře, stafylokokových a streptokokových infekcích. Lék se užíval tak, že se tableta měla rozpustit v ústech a pak se slinou spolknout. Později se složení přípravku změnilo, a to se odrazilo také v úpravě dávkování.

Úspěch i za hranicemi

Pyocyanáza jako substance byla ale známa a vyráběna také v sousedním Německu. Roku 1888 izoloval německý vědec E. de Freudenrich ji rovněž z Bacillus pyocyaneus. V Lingnerově bakteriologickém ústavu v Drážďanech byla produkována podle Honlova receptu a pod synonymním názvem pyocyaneoprotein vyráběna firmou E. Merck v Darmstadtu. V Drážďanech vyráběla pyocyanázu podle předpisu vědců Emmrich a Löwa firma Sächsisches Serumwerke.

Lék byl nejvíce populární mezi světovými válkami. Dokonce pražská firma Farmaka vyráběla konkurenční přípravek Anginan, rovněž s obsahem pyocyaneoproteinu podle předpisu prof. Guttmana. Nicméně ze vzájemného srovnání vycházel Anginol lépe (do tablet se dávkoval ve formě substance). Byl předepisován při infekčních zánětech sliznic, chřipce nebo angíně. 

Původní dávkování léku bylo 3x až 5x denně jednu tabletu. Po nástupu sulfonamidů se dávkování zvýšilo na celkem 5 až 10 tablet denně.

Používal se také profylakticky.

V roce 1926 bylo možné koupit za korunu padesát haléřů 15 tablet.

Zdroj obrázku: Národní digitální knihovna

Věděli jste, že zmínku o Anginolu můžeme najít například v pohádce "Případ s hejkalem" Karla Čapka?

Je zajímavé, že v roce 1915 c. a k. místodržitelství pro Dolní Rakousy prodej Anginolu zakázalo pro jeho údajnou neúčinnost prokázanou laboratorními pokusy. Nicméně po první světové válce byl používán a oblíben. Zákaz byl odvolán také úřady nově vzniklé Rakouské republiky. Celou kauzu zmiňoval v roce 1935 časopis Pestrý týden a přisuzoval ji politické pozadí, když centrální rakouská vláda intrikovala proti úspěchům českého lékaře. 

Anginol se vyráběl i po druhé světové válce v pozměněném složení Neo-Anginol.

Obsahoval vázaný formaldehyd a ve formě pastilek byl používán pro dezinfekci úst a při bolestech v krku.

Byly zmiňovány ještě v Praescriptiones magistrales z roku 1964. 

Zdroj obrázku: Aukro

Na ukončení jeho existence se podílely dobové názory lékařů, považující léky k léčbě v dutině ústní, jako kloktadla či pastilky, za buržoazní přežitek, kapitalisty vyráběný k zvýšení zisku a oklamání pacientů ohledně jejich účinku. Tak právě psal v časopise Věda a život v roce 1961 akademik Málek: "Kapitalističtí výrobci léčiv brzy poznali, že na přípravě kloktadel lze dobře vydělávat, a přivedli tento způsob zisku na skutečně vysokou úroveň. Kloktání jsem kdysi důvěřovali, ale když byl celý pochod kloktání sledován rentgenem, ukázala se jeho neúčinnost. I nejrůznější tzv. léčebné bonbóny jsou sice velmi příjemné, ale bez valného léčebného vlivu".

Dnes je použití pyocyanázy ve zmíněných lécích samozřejmě již obsoletní, je uznávaná jejich dobová účinnosti při lokálním použití, nicméně při systémovém použití převažovala podle dnešních zjištění negativně toxicita léků nad jejich léčebnými účinky.

PharmDr. Tomáš Arndt