PharmDr. Tomáš Arndt

V poslední době můžeme jistě v lékárnách (a nejen tam) zaznamenat vyšší nároky zákazníků ohledně kvality doplňků stravy. Jednou z možných otázek je původ jednotlivých surovin v těchto přípravcích. V tomto článku bych se rád zamyslel nad několika otázkami, které s těmito požadavky souvisí. Suroviny, které tvoří složení doplňků stravy, se dají přibližně rozdělit do čtyř základních skupin podle jejich původu: mohou být rostlinného, živočišného, nerostného (minerálního) nebo to může být kombinace těchto tří skupin.

ČLÁNEK NA PŘÁNÍ

Mezi tématy, která by rádi na Magazínu četli účastníci ústeckého kongresu HealthComm Professional, se objevila i problematika používaných surovin v  doplňcích stravy.

Jaké suroviny jsou běžné a jaké nesmí produkty obsahovat?Kdo kontroluje a hlídá kvalitu doplňků stravy na českém trhu?

Téma pro Magazín zpracoval PharmDr. Tomáš Arndt.

Nejčastěji se vyskytují suroviny rostlinného původu, zejména výtažky (extrakty) z léčivých rostlin. Může se jednat o různé části: natě, listy, kořeny, semena, plody či pryskyřici (masticha z řečíku lentišku, Pistacia lentiscus) nebo mízu (tzv. dračí krev z Croton lechleri).

V současnosti vzrůstá také podíl nejrůznějších hub, převážně exotického původu (lesklokorka lesklá-Reishi, trsnatec lupenitý-Maitake, rezavec šikmý-Čaga, houževnatec lesklý-Shiitake a další). Nicméně některé houby obsažené v doplňcích stravy rostou i u nás doma - penízovka sametonohá (v Asii známá jako Enoki), hlíva ústřičná nebo korálovec ježatý (Hericium). U hub bych učinil poznámku, že původně byly jednoznačně zařazeny do rostlinné říše, dnes se můžeme se setkat také s názorem, že mají blíže k živočichům. Někteří je řadí do samostatné kategorie. Totéž platí o řasách, ať už sladkovodních (známá chlorella) či mořských (například nori z Japonska). Také dobře známá spirulina není řasa, ale sladkovodní sinice.

Surovin živočišného původu je méně. Nejznámější je kolagen (původně z hovězího dobytka, nyní po obavách z BSE stále častěji z ryb) nebo kolostrum (též colostrum neboli mlezivo, získávané od krav). Samozřejmě je jich více.  Určitě všichni známe žraločí chrupavku, vaječné biologicky aktivní fosfolipidy (z kuřecích embryí), mateří kašičku nebo chitosan (vláknina živočišného původu). Posledně uvedený chitosan připomíná, že některé suroviny mohou být jak živočišného, tak i rostlinného původu (například lecitin).

Nerostný původ (pokud nepočítáme samozřejmě minerály jako takové) rovněž nemá mnoho surovin v doplňcích stravy. Jako příklad je možné uvést různé druhy solí, jako je mořská nebo himalájská sůl. Méně známý je už třeba zelený jíl (minerál, který vzniká rozkladem jiného minerálu - živce).

Hraniční suroviny

Jak jsem již zmínil u příklad hub, někdy je původ surovin buď smíšený, nejasný, či může pocházet z více druhů. Například u dobře známého mumia dosud není jednoznačně stanovené, je-li původu nerostného nebo rostlinného. Oblíbené aktivní uhlí (lidově a nepřesně "živočišné" uhlí) se může vyrábět z uhlí, dřeva nebo skořápek kokosových ořechů.

Propolis je zčásti rostlinného původu (pryskyřičného povahy), zčásti živočišného, protože včely vyrábějí propolis v úlu jako vedlejší produkt při trávení pylu, a přitom ho obohacují trávicím enzymem a podrobují mléčné fermentaci v trávicím ústrojí.

Velmi pozoruhodná, až se dá říci s trochou nadsázky strašidelná, je housenice čínská (Cordyceps sinensis). Jedná se o houbu, která vystřeluje spory, které napadají hmyz, na jehož těle pak cizopasí. Cizopasí na povrchu těla hmyzu, vlastně, což zní trochu děsivě, pronikne do jeho těla a živí se z něho.

Země původu

Suroviny mohou být buď domácího - českého původu nebo zahraničního. Někteří pacienti preferují naše suroviny, jiní vyhledávají ty z exotických zemí (asijských nebo jihoamerických). Zemi původu je výrobce povinen uvádět na obalu každého doplňku stravy řádně dovezeného do České republiky. Zde je v drtivé většině, věřím, vše v pořádku. Problémem je ovšem objednávání neznámých doplňků stravy ze zahraničních e-shopů, zejména mimo Evropu. Zde už může být úmyslně uvedena jiná země původu jednotlivých použitých surovin, než je tomu doopravdy. Nebo také nemusí být uvedena vůbec. V případě doplňků stravy, které obsahují suroviny z tzv. třetích zemí, doporučuje Státní zdravotní ústav dodání dalších dokumentů týkajících se přípravku (studie hodnocení toxicity, klinické zkoušky, charakterizace fyziologického efektu, popis nutričních vlastností v závislosti na konkrétním přípravku nebo dalších).

Co nesmí doplňky stravy obsahovat

Jedná se o poměrně dlouhý výčet, byť jsou to suroviny, které bychom většinou opravdu v doplňcích stravy nečekali. Nesmí samozřejmě obsahovat léčivé látky. Zde se můžeme nejčastěji setkat se steroidními hormony (testosteron, clostebol, stanozolol a jiné), psychotropní látky (největší riziko výskytu THC, méně častěji morfin) nebo inhibitory fosfodiesteráz (nejčastěji sildenafil nebo taldanafil).

Méně známější je, že doplňky stravy také nesmějí obsahovat rostliny, nebo jejich části, které jsou uvedeny v příloze č. 4 vyhlášky č. 225/2008 Sb. Zde je ovšem důležité si uvědomit, že jedna část může být například dovolená a jiná nikoliv. V tomto seznamu se například nacházejí: rojovník bahenný (známý z homeopatie pod latinským názvem Ledum palustre), kroton počistivý (také známý z homeopatie jako Croton tiglium) nebo bolehlav plamatý (Conium maculatum, už z názvu je zřejmé proč). Zakázaný je také pepřovník opojný (Piper methysticum), který se u nás dříve objevoval pod názvem kava-kava (objevily se případy těžkých poškození jater u některých jeho uživatelů).

Z částí rostlin je to například kořen reveně lékařské (Rheum officinale), kořen kramerie trojmužné (Krameria triandra) či kůra řešetláku Purshova (Rhamnus purshiana, též krušina Puršova). Důležité je ovšem zmínit, že se tato omezení týkají doplňků stravy, v lécích samozřejmě mohou být obsaženy.

V doplňcích stravy se rovněž nesmějí objevit prekurzory kategorie 1 přílohy (podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekurzorech drog). Jedná se o chemické látky, z kterých může být vyrobena psychotropní nebo omamná droga. Asi nejznámější je neblaze proslulý pseudoefedrin.

Další skupinou jsou látky, které jsou obecně vymezené definicí, že u nich nesmí být prokázán toxický, genotoxický, teratogenní, halucinogenní, omamný či jiný nepříznivý účinek na lidský organismus.

Tím ovšem ještě výčet nekončí. Doplňky stravy nesmějí obsahovat suroviny patřící mezi mykotoxiny, alergeny (u obou těchto skupin nicméně záleží na výši dávky, potraviny obsahující alergeny běžně konzumujeme, pokud nejsme na ně alergičtí), přírodní toxiny, některé (toxické) druhy alkaloidů, zakázaná barviva, melamin (organická sloučenina, používaná při výrobě umělých hmot a průmyslových hnojiv), rezidua pesticidů, látky s nežádoucími biologickými efekty, polycyklické aromatické uhlovodíky a řadu dalších.

Samozřejmě nesmí dojít k mikrobiální (Salmonella, E. coli nebo Listeria) či virové (například BSE nebo vir ptačí chřipky) kontaminaci.

BSE a doplňky stravy

Od časů epidemie tzv. nemoci šílených krav (BSE, bovinní spongiformní encefalopatie), která propukla hlavně ve Velké Británii v devadesátých letech 20. století, je také často u surovin živočišného původu z hovězího dobytka požadováno testování na nepřítomnost prionu BSE. Může se týkat želatiny (surovina, ale také jako želatinové kapsle) nebo například suroviny chondroitin sulfátu, který může být získáván z chrupavek hovězího dobytka. Ovšem odborníci došli k závěru, že právě prion způsobující BSE se v chrupavce nachází ve velmi malé koncentraci. Nejvíce je rozšířen v nervových a glandulárních (žlázových) tkáních. Někteří výrobci uvádějí, že proces, kterým se doplňky stravy na bázi chondroitinu vyrábějí, inaktivují příslušný prion. To se však nedá jednoznačně prokázat. 

Kdo kontroluje a hlídá kvalitu doplňků stravy

V České republice je to Státní zdravotní ústav (SZÚ) a Státní potravinářská inspekce (SZPI).

SZÚ odborně posuzuje doplněk stravy při uvádění na trh. Zvažuje například, zda se nejedná ve skutečnosti o léčivý přípravek. Výrobce či dovozce doplňku stravy hlásí dovoz na Ministerstvu zdravotnictví (MZ). Toto oznámení, tzv. notifikace, probíhá prostřednictvím zaslané etikety výrobku. Ty doplňky stravy, které MZ notifikuje, jsou uvedeny na jeho webových stránkách, kde si můžeme přečíst informaci o zaregistrování výrobku (název výrobku, výrobce, žadatel, kdy bylo vydáno rozhodnutí, platnost tohoto rozhodnutí, číslo jednací, dávkování, příp. způsob přípravy, upozornění na to, jaké skupině obyvatel je výrobek určen, případně není určen, upozornění na zdravotní rizika, aktivní látky a jejich množství). U některých přípravků je uvedeno i detailní složení. MZ prostřednictvím odborného pracoviště SZÚ kontroluje, jestli jsou údaje na etiketě správné a zda obsažené složky (a jejich doporučené dávkování) jsou pro spotřebitele bezpečné. Pokud tomu tak není (obsahuje zmíněné zakázané suroviny), informuje dozorový orgán - CZPI, která provede kontrolu a učiní příslušná opatření.

Je vhodné, aby si výrobce nebo dovozce doplňku stravy nechal vypracovat na SZÚ odbornou studii (není to povinné), která zkontroluje výrobní dokumentaci s uvedením složení, původ přípravku, jeho čistotu a fyzikální a chemické vlastnosti přípravku (laboratorní posudek) a v neposlední řadě návrh textu české etikety (složení přípravku, doporučené dávkování a další podmínky použití, varování před překročením doporučeného dávkování, upozornění na nevhodnost přípravku pro děti, případně těhotné a kojící ženy).

SZÚ také kontroluje, zda některé suroviny nepatří mezi tzv. potraviny nového typu (potraviny, u nichž nebyla doložena historie spotřeby před 15. 5. 1997). Může se jednat o suroviny vyrobené novou technologií nebo (a to častěji) o takové suroviny (potraviny), které jsou tradičně konzumovány mimo státy EU. Jako příklad lze uvést populární chia semínka (šalvěj španělská, Salvia hispanica), již zmíněné mumio (Shilajit Asphaltum), olej z antarktického krilu (Euphausia superba) nebo oleoresin bohatý na astaxantin z řas Haematococcus pluvialis. Ovšem to, že doplněk stravy obsahuje tento typ potraviny, neznamená, že se nesmí uvádět na trh. Obsažená potravina nového typu musí však patřit mezi takové, na které bylo Evropskou komisí vydáno souhlasné rozhodnutí.

SZPI provádí státní dozor nad doplňky stravy uvedenými na trh. Sleduje jejich složení, kvalitu, nežádoucí účinky a podle svého uvážení je stahuje z trhu či uděluje pokuty dovozci nebo výrobci.