Podíváme se na hybatele pokroku v oblasti pochopení fungování lidské imunity. Jejich práce před více jak 100 lety vedly k poznání interakcí složek našeho imunitního systému, což byl zásadní krok v boji s (do té doby) smrtelnými infekčními chorobami. Připomeňme si několik slavných vědců, jejichž práce zásadně proměnila naše chápání lidské obranyschopnosti a položila základ pro moderní imunologickou vědu. 

Edward Jenner: vesnický lékař, který očkoval

Anglický lékař položil základy preventivní medicíny a konceptu uměle navozené imunity, a to díky svojí průkopnické práci na vakcíně proti neštovicím.

V roce 1796 Jenner pozoroval, že dojičky, které prodělaly kravské neštovice (často v mírné podobě, jen například na pažích), byly imunní vůči pravým neštovicím. Z toho vyvodil, že kravské neštovice vytvářejí u lidí odolnost proti pravým (černým) neštovicím. Naočkoval proto materiálem z léze kravských neštovic osmiletého chlapce. Chlapec měl krátce po očkování zvýšenou teplotu a mírné projevy onemocnění. Když se uzdravil, podal mu doktor Jenner virus pravých neštovic, ale chlapec podle předpokladu již neonemocněl. Tento proces, který Jenner nazval „vakcinace", což odvodil od latinského vacca (pro krávu), zahrnoval použití méně virulentního agens k poskytnutí ochrany proti tomu nebezpečnějšímu. Jennerova metoda byla přijata po celém světě, zachránila miliony životů a poskytla první účinnou rozsáhlou ochranu proti infekční chorobě. Jeho práce nastartovala obor imunologie tím, že prokázala, že imunitu lze uměle vyvolat, čímž se stanovil princip profylaktického očkování.

Jennerův objev se uskutečnil koncem 18. století, dlouho předtím, než byla koncem 19. století Pasteurem a Kochem stanovena teorie choroboplodných zárodků. Jeho práce byla převážně empirická, založená na pečlivém pozorování a experimentování, aniž by měl hluboké znalosti základních mikrobiálních mechanismů. Tato skutečnost ukazuje sílu klinického pozorování při řízení vědeckého pokroku a záchraně životů.

Široké přijetí očkování proti neštovicím, navzdory počátečnímu odporu a nedostatku úplného vědeckého pochopení jeho mechanismu, představovalo razantní posun ve veřejném zdraví. Masové očkovací kampaně vyvolaly etické otázky týkající se povinných zdravotních zásahů a rovnováhy mezi individuální svobodou a kolektivním blahobytem. Jennerova práce tak také položila základy pro politiku veřejného zdraví a společenské přijetí preventivní medicíny. V Čechách se s očkováním proti pravým neštovicím začalo v roce 1821 na základě císařského dokumentu. Ukončeno bylo až v roce 1980 po celosvětovém vymýcení pravých neštovic.

Edward Jenner se stal v roce 1805 členem nově ustavené Královské lékařské společnosti v Londýně a v roce 1821 byl jmenován mimořádným lékařem krále Jiřího IV. Z historických záznamů ale víme, že již v 10. století n. l. se v Číně se praktikovala variolace, což byla první doložená forma imunizace proti pravým neštovicím. Usušené strupy z infikovaných jedinců se buď vdechovaly, nebo se vkládaly do malých řezů v kůži.

Louis Pasteur: biolog a chemik, který zavedl vědecké principy vývoje vakcín

Francouzský vědec Louis Pasteur je tradičně považován za „otce moderní imunologie". V letech 1877 až 1887 aplikoval mikrobiologii na medicínu, čímž prokázal, že nemoci jsou způsobeny mikroorganismy. Následně se snažil tyto mikroby identifikovat a bojovat proti nim. Objevil specifické mikroby, jako jsou stafylokoky, streptokoky a pneumokoky, jako původce různých infekcí.

Pasteur vyvinul vakcíny proti drůbeží choleře (1878) a ovčímu anthraxu (1881) vystavením patogenů vzduchu nebo specifickým teplotám, čímž je oslabil. Jeho nejslavnějším úspěchem byl vývoj vakcíny proti vzteklině v 80. letech 19. století, v té době způsobované „neviditelným virem". Virus oslabil (atenuoval) sušením úseků míchy vzteklých králíků. Jeho první lidské naočkování v roce 1885 bylo úspěšné, což prokázalo účinnost jeho metody a vedlo k založení Pasteurova institutu. Jeho systematický přístup k identifikaci patogenů, prevenci jejich šíření a vývoji profylaxe prostřednictvím imunizace zásadně přispěl k chápání imunologie. Jeho práce poskytla vědecký základ pro očkování, posunula se nad Jennerovo empirické pozorování k záměrnému, kontrolovanému procesu atenuace a imunizace.

Pasteurův přínos spočívá v zavedení vědecké metodologie pro vývoj vakcín, čímž se z náhodného objevu stal reprodukovatelný vědecký proces. To připravilo cestu pro vývoj nesčetných dalších vakcín a růst mikrobiologie jako disciplíny.

Ilja Mečnikov: otec vrozené imunity

Posuneme se do konce 19. a počátku 20. století, kdy se vymezila dvě primární ramena imunitního systému: buněčná a humorální imunita.

Ruský zoolog Mečnikov (v angl. uváděn jako Metchnikoff), objevil fagocyty - imunitní buňky, které chrání organismy pohlcováním cizích částic nebo mikroorganismů. Mečnikov je nazýván „otcem vrozené imunity", protože jako první objevil v roce 1882 (při studiu larev hvězdic) proces fagocytózy. Pozoroval pohyblivé buňky, které obklopovaly a pohlcovaly malé citrusové trny, které do larev zavedl. Předpokládal, že tyto buňky (fagocyty) jsou součástí obranného systému organismu podobně jako leukocyty reagující na zánět. Mečnikův objev fagocytózy prosazoval koncept buněčné imunity, kde buňky přímo napadají patogeny. To bylo v kontrastu s tehdy se objevujícím názorem Paula Ehrlicha, který se zaměřil na protilátky v krvi, které umí specificky rozpoznávat a neutralizovat patogenní hrozby. Nakonec se oba vědci v roce 1908 podělili o Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Skutečnost, že sdílel Nobelovu cenu s Paulem Ehrlichem, zastáncem humorální imunity, dokazuje existenci vědecké debaty a následné uznání, že oba mechanismy jsou pro obranyschopnost organismu zásadní. Ukázalo se, že složité biologické systémy často fungují prostřednictvím více propojených mechanismů.

Mečnikov se také intenzivně zabýval mechanismy stárnutí organismu. Předpokládal, že stárnutí a nemoci jsou částečně způsobeny otravou škodlivými látkami, které vznikají působením "hnilobných" bakterií v tlustém střevě. Domníval se, že mléčné bakterie obsažené v jogurtech by mohly vázat a neutralizovat toxiny produkované škodlivými bakteriemi, a tím prodloužit život a zlepšit zdraví. Mečnikovova práce z let 1907-1908 položila základy pro zkoumání mikrobiomu a uznání zdravotního přínosu probiotik.

Paul Ehrlich: objevitel humorální imunity

Paul Ehrlich, německý lékař a imunolog, formuloval „teorii postranních řetězců" imunity, která vysvětlovala základní princip imunity. Tato teorie předpokládala, že buňky mají na svém povrchu „postranní řetězce" nebo receptory, které se mohou specificky vázat na toxiny. Když se toxin naváže, buňka produkuje více těchto specifických postranních řetězců, které jsou pak uvolňovány do krevního oběhu jako „antitoxiny" k neutralizaci toxinů.

Zavedl metody pro standardizaci terapeutických sér, čímž zajistil jejich kvalitu a účinnost, což se stalo základem pro veškerou budoucí standardizaci sér. Ehrlichova teorie postranních řetězců poskytla teoretický rámec pro pochopení specificity protilátek a interakce antigen-protilátka typu „zámek a klíč". Jeho práce na séroterapii prokázala praktické uplatnění humorální imunity při léčbě nemocí, jako je záškrt, čímž posunula imunologii do terapeutické oblasti.

Kromě imunologie je Ehrlich považován také za zakladatele chemoterapie, který hledal „kouzelné střely" - chemické látky se specifickou afinitou k patogenním organismům - což je koncept, který vzešel z jeho imunologických myšlenek. V roce 1910 Ehrlich představil na vědeckém kongresu nový prostředek proti syfilis, kterému dal název salvarsan. Tato organická sloučenina arsenu byla prvním moderním antimikrobiálním chemoterapeutickým činidlem. Jeho terapeutické používání je považováno za základ chemoterapie. 

Ehrlich a Mečnikov (navzdory svým počátečním odlišným názorům na buněčnou versus humorální imunitu) společně odhalili dvojí povahu imunitní odpovědi, uznávající jak vrozenou (aktivní) buněčnou obranu, tak existenci specifických protilátek - tato linie obrany je považována za adaptivní nebo specifickou.

Imunita hraje naprosto klíčovou roli v celkovém zdraví člověka.
Zajímá vás, jak se její kondice může projevit při léčbě běžných i komplikovaných infekcí, u alergie nebo autoimunitních onemocněních? Zajímají vás novinky?

Nenechte si ujít podzimní 2D tematický kongres Healthcomm Professional od 3. 9. do 2. 10. 2025.

REGISTRACE JE JIŽ OTEVŘENA! STAČÍ KLIKNOUT NA BANNER: