Výzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) pomůže i při pochopení duševních onemocnění. Moc obrazů, hluboce zasáhnout mysl svých diváků, je tradičně předmětem zájmu historiků umění, estetiků, ale také psychologů. Současné experimentální přístupy, především zobrazování mozku funkční magnetickou rezonancí otevírají nové perspektivy poznání toho, jak nejen umělecká díla, ale například také mediální obrazy, působí na mozek a lidskou mysl, a tím ovlivňují nejen naše duševní stavy, ale též konání. Právě touto problematikou se zabývá vědecká pracovní skupina Obraz, mysl a mozek v NUDZ.

Přínos i na medicínském poli

„Cílem naší činnosti je teoretický a experimentální výzkum neurálních a psychologických pochodů, které se podílejí na vzniku zkušenosti při sledování vizuálních uměleckých děl, ale i jiných typů obrazů, např. mediálních. Takový výzkum je přínosný i z hlediska psychiatrie: abnormality ve vnímání a kognitivních i emočních mechanismech zpracování obrazu zachycené psychologickými a neurozobrazovacími metodami totiž charakterizují různé duševní poruchy, a jejich studium tak přispívá k lepšímu porozumění podstatě duševních nemocí a jejich diagnostiky. Další významnou souvislost a rozsáhlé výzkumné pole představuje působení mediálních obrazů (obrazo-textů), jimiž jsme zahlceni, na lidskou psychiku a potenciálně rozvoj duševní poruchy," říká doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D., vedoucí pracovní skupiny. 

Úsilí zjistit, co se děje v divákovi při tom, když oceňuje nějaký předmět jako esteticky působivý, můžeme sledovat již od dob britského empirismu. Mimořádný posun pak umožnilo zapojení experimentálních přístrojů, které jsou schopny naměřit biologické odezvy na konkrétní umělecká díla. Vědci z pracovní skupiny v Národním ústavu duševního zdraví tak nejčastěji využívají funkční magnetickou rezonanci v kombinaci s eye-trackerem - přístrojem, který zaznamenává pohyb očí diváka při vnímání obrazu. Díky těmto technologiím například v jednom ze starších výzkumů zjistili, že diváci se zaměřují na jiná místa stejného výjevu zachyceného na obrazu a na zdrojové fotografii, podle níž byl obraz namalován. Vědci tedy zkoumali, nakolik to koresponduje se záměrem malíře určitá místa na obraze zvýraznit, a také prostředky, které k dosažení tohoto cíle nejlépe fungují. 

Obrazy si „řeknou", jak budou vnímány

„V navazujících studiích se pokoušíme potvrdit teorii, že pokud tvůrce obrazu dokáže pozornost diváka přitáhnout na začátku jeho „putování" obrazem do míst s určitou významotvornou hodnotou, bude tímto vstupním bodem ovlivněno jeho následné prohlížení, nebo ve výsledku i jeho reakce na obraz," vysvětluje docent Kesner.

Vědci z NUDZ také experimentálně potvrdili teorii pohledu, kterou zavedl psychoanalytik Jacques Lacan. Tato teorie říká, že obraz, na který se díváme, do určité míry sám určuje, jakým pohledem na něj budeme pohlížet.

Při experimentálním ověření předkládali vědci dobrovolníkům dvojice portrétů - jeden s přímým a druhý s odvráceným pohledem na diváka. Experiment prokázal, že se u každého typu portrétu v mozku aktivují jiná centra, která ovlivňují, jak je obraz vnímán. „Přímý pohled portrétovaných postav diváky skutečně donutil k sociálně angažovanějšímu pohledu, vyvolal v nich větší zaujetí dívat se postavám do očí a na ústa, a tak připravoval diváky k případné interakci obdobně jako s živým člověkem," shrnuje docent Kesner. 

doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. absolvoval filozofickou fakultu UK v Praze a post-doktorské studium na University of California v Berkeley. V NUDZ vede výzkumnou skupinu Obraz, mysl, mozek; přednáší na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Předtím mj. působil jako kurátor a náměstek ředitele Národní galerie v Praze, na University of Chicago a Humboldtově Univerzitě v Berlíně. Ve své vědecké práci se aktuálně zabývá teorií umění a obrazu, vnímáním obrazů a jejich psychologickými účinky a empirickým zkoumání působení obrazů s využitím neurozobrazovacích metod.