
Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní poruchy vůbec. K léčbě úzkosti se používají především anxiolytika a antidepresiva, velká pozornost se věnuje vývoji nových léčiv, pokud možno bez nežádoucích účinků jako je sedace a vyvolání závislosti.
Úzkost je nepříjemně vnímaný pocit strachu, obav a ohrožení, který se neváže s konkrétním důvodem. Z lékařského pohledu je to složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Jedním z nejčastějších příznaků úzkostné poruchy jsou poruchy spánku, úzkostná porucha se ale často projevuje nebo váže i s dalšími tělesnými příznaky jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání, chvění rukou.
Je třeba mít na paměti, že většina pacientů mluví o tělesných potížích, nikoliv o svojí úzkosti - tu si často neuvědomují nebo nepřipouští, a tak často nejsou úzkostné poruchy rozpoznány a postižení pacienti nedostávají přiměřenou léčbu. Obvykle řeší nespavost užíváním hypnotik (a snaží se je získat i bez lékařského předpisu), bolesti hlavy a pohybového aparátu volně prodejnými analgetiky, potíže trávícího traktu projímadly nebo jinými symptomatickými léčivy.
Mezi léčbu 1. volby všech onemocnění z úzkostného spektra patří antidepresiva (AD), zejména selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Benzodiazepiny (BDZ) jsou doporučovány jakožto počáteční doplňující léčba pro situace s akutní úzkostí a agitovaností, k úlevě pacientů při úzkostné dekompenzaci, či k překrytí období čekání na efektivní účinek SSRI či jiného použitého AD. Zde ale hrozí riziko vzniku tolerance a závislosti, nehledě na to, že pacienti často tato léčiva užívají dlouhodobě, někdy i jako jediné léčivo.
FYTOTERAPIE
Lidé se pokouší zvládat úzkost s pomocí rostlin odedávna, nejrychleji působícím anxiolytikem je inhalačně užívaný nikotin, rychlý anxiolytický účinek jeví alkohol. Existuje celá řada rostlin, které se tradičně využívají k léčbě úzkosti a nespavosti, v současnosti máme k dispozici tato registrovaná rostlinná léčiva.
Jediným registrovaným anxiolytikem rostlinného původu je extrakt z levandule úzkolisté, zároveň se jedná o jediné anxiolytikum, jehož výdej není vázaný na lékařský předpis. Klinické studie potvrzují anxiolytický účinek levandulového oleje i formou inhalační, dokonce i ve veterinární medicíně; perorální aplikace je pochopitelně mnohem účinnější.
Mechanismus účinku levandulové silice je vysvětlován inhibicí presynaptických vápníkových kanálů na neuronálních synapsích a snížením vazebného potenciálu receptoru pro serotonin 1A (5-HT1A), což je v klinickém obraze spojováno se zmírněním úzkosti, vnímáním stresu a antidepresivním působením. Můžeme si to představit tak, že snižuje dráždivost nervů podobně jako antiepileptika při léčbě migrén nebo neuropatických bolestí. Díky naprosto odlišnému mechanismu účinku tak na rozdíl od benzodiazepinů, extraktu kozlíku lékařského nebo guajfenezinu nesnižuje pozornost a nemá nepříznivý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Tento mechanismus účinku ovšem vylučuje užití levandulového extraktu jako rychlého hypnotika. Užívání extraktu z levandule spánek sice zlepšuje, ale je to dáno anxiolytickým účinkem, který se projeví nejdřív po týdnu užívání. Dá se říci, že se jedná o léčbu kauzální, nikoliv symptomatickou.
Extrakt z levandule je vhodným lékem na zvládání úzkostných neuróz včetně psychosomatických potíží např. zažívacích potíží, nevolnosti, nespavosti či různých bolestí bez objektivního nálezu při vyšetření. Náhlé vysazení extraktu z levandule není provázeno syndromem z vysazení.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.