Plodné období ženy je poměrně zřetelně ohraničeno. Začíná takzvanou menarche, první menstruací, a končí menopauzou. Plodnost navíc po třicátém roce začíná klesat. Co naopak vzrůstá, je míra rizika, ať už v podobě spontánního potratu, či onemocnění potomka. Současné ženy si toto obvykle velmi dobře uvědomují a vědí, jaký negativní dopad odkládání mateřství obnáší. Vliv vyššího věku otce si ale veřejnost zatím příliš nepřipouští.

Ačkoliv muži také procházejí přechodem, takzvanou andropauzou, jistou míru plodnosti si zachovají často až do velmi vysokého věku, a tak občas získají pocit, že jim na rozdíl od žen při odkládání rodičovství do pozdního věku nic nehrozí. V posledních letech se ale ukazuje, že věk hraje roli i u otců, navíc poměrně zásadní.

Rozličné studie ukazují, že s odkládáním otcovství je spojen vyšší výskyt konkrétních zdravotních komplikací či poruch. A často to začíná již u samotné snahy si potomka pořídit. V historii sice lidé věřili tomu, že za neplodnost nese zodpovědnost žena, dnes ale víme, že v třetině případů je problém na straně muže (přičemž další dvě třetiny si mezi sebe spravedlivě dělí ženy a celé páry). Nezřídka kdy pak hraje zásadní roli právě mužův vysoký věk.

Je to dáno především tím, že u muže se tvoří nové pohlavní buňky v průběhu celého života, s každým rokem navíc se ale vytvářejí spermie s různými stupni poškození a přibývá mutací, které se následně mohou projevit právě u dítěte. Nejčastěji jsou pak na vině mutace takzvaně bodové, tedy takové, jež se týkají jen jednoho nukleotidu, základní stavební jednotky DNA. Právě tento typ mutací stojí za onemocněními, jakými jsou například Crouzonův syndrom, Pfeifferův syndrom či achondroplázie, která se u dětí otců nad 50 let vyskytuje až osmkrát častěji než u dětí mladších otců. Nutno však podotknout, že riziko achondroplázie je i tak velmi malé, neboť v běžné populaci se její výskyt udává v rozmezí 1:15 000 až 1:40 000 živě narozených novorozenců.

Achondroplázie je vrozené onemocnění kostí. Tato nemoc způsobuje nesprávný vývoj kostí a menší vzrůst jedince. Vada se dá zjistit již u plodu pomocí ultrazvuku a následným genetickým vyšetřením.

Psychické nemoci potomků jsou spíše doménou otců

V roce 2014 proběhla ve Švédsku rozsáhlá studie, která analyzovala zdravotní záznamy přibližně 2,6 milionu jedinců narozených mezi lety 1973 a 2001. Kromě jiných aspektů byl pozorován vliv věku otců na potomky z řad sourozenců. Ukázalo se například, že děti, které se svému otci narodily po 45. roce života, měly až 3,5krát vyšší riziko výskytu autismu, 13krát vyšší riziko ADHD, a dokonce 24,7krát se u nich zvýšila pravděpodobnost výskytu bipolární poruchy oproti sourozencům, kteří se jejich otcům narodili mezi 20. a 24. rokem. Zdá se tedy, že vysoký věk otce se může časem nepříznivě projevit na psychické kondici jedince.

„Neznamená to však, že by se muži po čtyřicátém roce života měli vzdávat možnosti mít vlastního potomka. S největší pravděpodobností se totiž narodí zdravé a spokojené miminko, obzvláště je-li početí dopomoženo asistovanou reprodukcí. Například u nás na klinice je standardem provést celé spektrum vysoce úspěšných metod k selekci zdravých a nefragmentovaných spermií. A - nutno poznamenat - k početí vytouženého dítěte postačí byť jen jediná z nich. Je jen třeba mít na paměti, že nejhorším nepřítelem plodnosti je čas, a to nejen u žen, ale i u mužů," říká MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka kliniky reprodukční medicíny Repromeda

Zdroj: LESENSKY.CZ s.r.o.