Laudánum, jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších léků obsahujících opium, sehrál v historii medicíny velmi významnou, byť kontroverzní roli. Jeho příběh, datující se od egyptských papyrů, je úzce spojen s vývojem farmakologie, s léčbou bolesti, ale také s rozvojem závislostí. Je příkladem toho, jak může být lék zneužit a jak důležitý je zodpovědný přístup k farmakoterapii. Přesto laudánum výrazně ovlivnilo vývoj moderní medicíny.

Brali ho za všelék

Laudánum se podávalo buď vnitřně, nebo se aplikovalo na kůži. Lék laudánum, alkoholový roztok z nezralých makovic, obsahoval různé alkaloidy včetně morfinu a kodeinu. Byl často součástí různých dalších léků a tinktur. Laudánum bylo používáno již od středověku jako univerzální lék proti mnoha neduhům. Byl to jakýsi "všelék" proti bolesti, ale také na kašel, průjem, na nespavost, a dokonce i jako sedativum pro neklidné děti. Díky svým silným účinkům si získal značnou oblibu, a to nejen mezi lékaři, ale i mezi obyčejnými lidmi. Lék byl součástí téměř každé domácí lékárničky a byl často lékaři doporučován. Jeho dostupnost a široké spektrum účinků vedly k jeho masovému rozšíření.

Jak se všelék připravoval?

Na nezralých makovicích máku setého se provedly mělké zářezy, ze kterých vytekla lepkavá mléčná šťáva, která na vzduchu rychle tuhla a vytvořila tmavohnědou hmotu - surové opium. To se následně rozpustilo v alkoholu, obvykle v lihu. Poměr opia a alkoholu se mohl lišit podle požadované koncentrace a účinku (někdy až 50 % alkoholu). Výsledný roztok se dále přefiltroval a skladoval v tmavých lahvičkách.

Hlavní účinnou látkou, která způsobovala silné analgetické a sedativní účinky, byl morfin. Ten byl ale poprvé izolován až na začátku 19. století německým lékárníkem Friedrichem Wilhelmem Adamem Sertürnerem. Morfin izoloval z opia v roce 1804 a prováděním testů na psech (a také na sobě) zhodnotil jeho fyziologické účinky. Sertürner pracoval na izolaci morfia z opia od roku 1804 a izolovaný alkaloid nazval „morfium" podle řeckého boha snů Morphea. Sertürner předpokládal, že vzhledem k potřebě nižší dávky k prokázání účinku, bude morfium méně návykové. Stal se však na droze závislý. Později jiný lékárník, Heinrich Emanuel Merck, zahájil prodej morfia. Od roku 1827 byl morfin komerčně vyráběn firmou Merck. V roce 1832 pak byla izolována další složka opia- kodein.

400 let před Merckem

Snadný přístup k rostlině a jednoduchý způsob přípravy pomohl ve středověku a následně v novověku k masivnímu rozšíření laudána. Kvůli neznámé síle jednotlivých obsahových látek, špatnému odhadu dávek a individuální citlivosti docházelo k předávkováním, často i s fatálními následky.

Alchymista a lékař Paracelsus (1493 - 1541) označoval tuto tinkturu za nejúčinnější protibolestivý přípravek. Laudanum bylo Paracelsovým tajným lékem, mimo jiné také prostředkem pro pozvednutí nálady nevyléčitelně nemocných. Termín Laudánum se brzy vžil pro tinktury - směsi opia a koření rozpuštěné v alkoholu, které se v Evropě beze výrazné změny používaly dalších 400 let. Paracelsus do své laudánové tinktury často přidával skořici a semena nebo výtažky z dalších rostlin (z mandragory, blínu apod.) a mohlo obsahovat i perly nebo jantar, proto se vžil speciální název Paracelsovo laudanum.

Další zdokumentované, britské laudánum, byla pilulka vyrobená z opia a šafránu, ambry, pižma a muškátového oříšku. Vyrábělo se na začátku 17. století.

V 60. letech 17. století anglický lékař Thomas Sydenham (1624 - 689) popularizoval opiovou tinkturu, kterou také nazval laudanum, i když se složením podstatně lišila od laudána Paracelsa. Tu pak doporučoval pro řadu zdravotních stavů.

Sydenham's Laudanum obsahovalo:

• opium, 2 unce
• šafrán, 1 unce
• drcená skořice a drcený hřebíček, každé 1 drachma
• sherry víno, 1 pinta

Míchejte a macerujte 15 dní a přefiltrujte. Dvacet kapek se rovná jednomu zrnku opia.

Až v polovině 20. století bylo užívání opiátů obecně omezeno na léčbu bolesti a opium již nebylo lékařsky přijímaným „všelékem". 

Jednoznačně nelze laudánu upřít jeho přínos:

• Během pozdního 18. a počátku 19. století bylo pacientům podstupujícím chirurgický zákrok často podáváno laudanum a alkohol jako analgosedace.
• V 19. století se laudanum používalo v mnoha patentových lécích ke zmírnění bolesti.
• Zkušenosti s laudánem výrazně ovlivnily vývoj moderní medicíny a přispěly k současnému chápání bolesti. Problém závislosti na laudánu a dalších opiátech podnítil vývoj nových, méně návykových analgetik.
• Zkušenosti s laudánem přispěly též k hlubšímu pochopení mechanismů závislosti a vedly k rozvoji oboru adiktologie.
• Změna přístupu k léčbě bolesti - dnes se klade větší důraz na komplexní léčbu bolesti, která zahrnuje nejen farmakologické, ale také nefarmakologické metody.
• Pro zacházení s opiáty ve zdravotnických zařízeních platí zvláštní předpisy.

Ačkoli bylo laudánum v minulosti považováno za zázračný lék, ukázal se jako dvojsečná zbraň. 

-red-

Zdroje: https://www.drogovaporadna.cz/opiaty/opiaty-historie.html

ZAJÍMÁ VÁS PROBLEMATIKA LÉČBY BOLESTI?

Protože bolest může výrazně ovlivnit celkovou kvalitu života, je její včasná a efektivní léčba důležitá pro zmírnění utrpení i prevenci následných komplikací. PharmDr. MVDr. Vilma Vranová, PhD. ve své praktické přednášce Management léčby bolesti zdůrazňuje, že u každého pacienta je třeba postupovat individuálně a vzít v potaz typ bolesti, časový průběh potíží i spouštěče bolesti. Důležitou roli hraje charakter bolesti, a především její intenzita. Více se dozvíte v průběhu on-line kongresu BOLEST lidského těla v souvislostech, který od 20. 11. 2024 do 19. 12. 2024 pořádá společnost Health communication s.r.o.

Přihlášení i pod bannerem nebo na https://www.healthcomm.cz/