
Laudánum, jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších léků obsahujících opium, sehrál v historii medicíny velmi významnou, byť kontroverzní roli. Jeho příběh, datující se od egyptských papyrů, je úzce spojen s vývojem farmakologie, s léčbou bolesti, ale také s rozvojem závislostí. Je příkladem toho, jak může být lék zneužit a jak důležitý je zodpovědný přístup k farmakoterapii. Přesto laudánum výrazně ovlivnilo vývoj moderní medicíny.
Brali ho za všelék
Laudánum se podávalo buď vnitřně, nebo se aplikovalo na kůži. Lék laudánum, alkoholový roztok z nezralých makovic, obsahoval různé alkaloidy včetně morfinu a kodeinu. Byl často součástí různých dalších léků a tinktur. Laudánum bylo používáno již od středověku jako univerzální lék proti mnoha neduhům. Byl to jakýsi "všelék" proti bolesti, ale také na kašel, průjem, na nespavost, a dokonce i jako sedativum pro neklidné děti. Díky svým silným účinkům si získal značnou oblibu, a to nejen mezi lékaři, ale i mezi obyčejnými lidmi. Lék byl součástí téměř každé domácí lékárničky a byl často lékaři doporučován. Jeho dostupnost a široké spektrum účinků vedly k jeho masovému rozšíření.
Jak se všelék připravoval?
Na nezralých makovicích máku setého se provedly mělké zářezy, ze kterých vytekla lepkavá mléčná šťáva, která na vzduchu rychle tuhla a vytvořila tmavohnědou hmotu - surové opium. To se následně rozpustilo v alkoholu, obvykle v lihu. Poměr opia a alkoholu se mohl lišit podle požadované koncentrace a účinku (někdy až 50 % alkoholu). Výsledný roztok se dále přefiltroval a skladoval v tmavých lahvičkách.
Hlavní účinnou látkou, která způsobovala silné analgetické a sedativní účinky, byl morfin. Ten byl ale poprvé izolován až na začátku 19. století německým lékárníkem Friedrichem Wilhelmem Adamem Sertürnerem. Morfin izoloval z opia v roce 1804 a prováděním testů na psech (a také na sobě) zhodnotil jeho fyziologické účinky. Sertürner pracoval na izolaci morfia z opia od roku 1804 a izolovaný alkaloid nazval „morfium" podle řeckého boha snů Morphea. Sertürner předpokládal, že vzhledem k potřebě nižší dávky k prokázání účinku, bude morfium méně návykové. Stal se však na droze závislý. Později jiný lékárník, Heinrich Emanuel Merck, zahájil prodej morfia. Od roku 1827 byl morfin komerčně vyráběn firmou Merck. V roce 1832 pak byla izolována další složka opia- kodein.
400 let před Merckem
Snadný přístup k rostlině a jednoduchý způsob přípravy pomohl ve středověku a následně v novověku k masivnímu rozšíření laudána. Kvůli neznámé síle jednotlivých obsahových látek, špatnému odhadu dávek a individuální citlivosti docházelo k předávkováním, často i s fatálními následky.
Alchymista a lékař Paracelsus (1493 - 1541) označoval tuto tinkturu za nejúčinnější protibolestivý přípravek. Laudanum bylo Paracelsovým tajným lékem, mimo jiné také prostředkem pro pozvednutí nálady nevyléčitelně nemocných. Termín Laudánum se brzy vžil pro tinktury - směsi opia a koření rozpuštěné v alkoholu, které se v Evropě beze výrazné změny používaly dalších 400 let. Paracelsus do své laudánové tinktury často přidával skořici a semena nebo výtažky z dalších rostlin (z mandragory, blínu apod.) a mohlo obsahovat i perly nebo jantar, proto se vžil speciální název Paracelsovo laudanum.
Další zdokumentované, britské laudánum, byla pilulka vyrobená z opia a šafránu, ambry, pižma a muškátového oříšku. Vyrábělo se na začátku 17. století.
V 60. letech 17. století anglický lékař Thomas Sydenham (1624 - 689) popularizoval opiovou tinkturu, kterou také nazval laudanum, i když se složením podstatně lišila od laudána Paracelsa. Tu pak doporučoval pro řadu zdravotních stavů.
Sydenham's Laudanum obsahovalo:
Míchejte a macerujte 15 dní a přefiltrujte. Dvacet kapek se rovná jednomu zrnku opia.
Až v polovině 20. století bylo užívání opiátů obecně omezeno na léčbu bolesti a opium již nebylo lékařsky přijímaným „všelékem".
Jednoznačně nelze laudánu upřít jeho přínos:
Ačkoli bylo laudánum v minulosti považováno za zázračný lék, ukázal se jako dvojsečná zbraň.
-red-
Zdroje: https://www.drogovaporadna.cz/opiaty/opiaty-historie.html
ZAJÍMÁ VÁS PROBLEMATIKA LÉČBY BOLESTI?
Protože bolest může výrazně ovlivnit celkovou kvalitu života, je její včasná a efektivní léčba důležitá pro zmírnění utrpení i prevenci následných komplikací. PharmDr. MVDr. Vilma Vranová, PhD. ve své praktické přednášce Management léčby bolesti zdůrazňuje, že u každého pacienta je třeba postupovat individuálně a vzít v potaz typ bolesti, časový průběh potíží i spouštěče bolesti. Důležitou roli hraje charakter bolesti, a především její intenzita. Více se dozvíte v průběhu on-line kongresu BOLEST lidského těla v souvislostech, který od 20. 11. 2024 do 19. 12. 2024 pořádá společnost Health communication s.r.o.
Přihlášení i pod bannerem nebo na https://www.healthcomm.cz/
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.