
Druhé aktualizované vydání úspěšné publikace. Tato přehledná a dokonale moderní učebnice je určena jak pro přípravu ke zkouškám, tak pro každodenní onkologickou praxi.
Kolektiv autorů z několika komplexních onkologických center České republiky, vedený doc. MUDr. Tomášem Büchlerem, Ph.D., zpracoval naprostou většinu onkologických diagnóz, a to s důrazem na rychlou orientaci. Stručně je vždy uvedena epidemiologie, symptomatologie, etiopatogeneze, diagnostika a diferenciální diagnóza, klinická stadia podle TNM klasifikace, průběh a prognóza. Velmi pečlivě je zpracována terapie, a to jak farmakoterapie (od klasické chemoterapie až po cílenou a biologickou léčbu či imunoterapii), tak radioterapie či léčba izotopy. Právě oddíly věnované terapii jsou ve druhém vydání předmětem významné aktualizace.
Jessie je holka s dramatickým osudem, který se nakonec povede proměnit. Torey Hayden popisuje složité úsilí o získání důvěry malé holčičky, která už se bojí k někomu přilnout. Jessie neuvěřitelně lže, její lhaní je až patologické a slouží jí jako adaptační mechanismus. Alespoň někdy je za hrdinku, i když si to vybájí, a lži jí mají sloužit k tomu, aby ji někdo bral vážně. Díky vytrvalé terapeutické práci se jí ale podaří tuhle „ochranu" postupně opustit a stát se tím, čím doopravdy je - malou, citlivou holkou.
Autor nabízí praktický přístup krok za krokem k vnitřní práci založené na jungiánské analýze snů a spočívá v osvojení schopnosti číst symbolický jazyk snů. Aktivní imaginace pak nabízí využití síly imaginace k rozvoji pracovního vztahu mezi vědomou myslí a nevědomím.
Jak?
Sérií tělesných a duševních kroků, které nám pomohou přistoupit ke snu, rozluštit symboly a odhalit význam, které pro nás mají.
Pokud přenášíme či projikujeme pocity, jaké jsme měli např. ke svým rodičům, na druhé osoby, určujeme, jak se vůči nám tito druzí budou cítit, vyvoláváme u nich protipřenos a vlastně je zaháníme do kouta svých motivů a potřeb.
To může vést ke konfliktům.
Kniha téma vysvětluje srozumitelně, na běžných příkladech a pro odborníky i laické čtenáře.
Multidisciplinární kolektiv autorů z řad neurochirurgů, neurologů, radiologů, intenzivistů a anesteziologů se i v 2. vydání publikace snaží podat ucelený pohled zejména na problematiku neuroanestezie a neurointenzivní péče.
První část publikace je věnována historii neurochirurgie, neuroanestezie a perioperační péče. Na vybrané kapitoly z anatomie a fyziologie CNS navazuje část chirurgická, zabývající se jednotlivými typy operačních výkonů. Samostatnou kapitolu autoři věnují interakci farmak a CNS. Další kapitoly popisují možnosti klinického i přístrojového vyšetřování a monitorování nervového systému. Samostatná kapitola se zabývá neuroradiologií včetně té intervenční. Kapitoly věnované anestezii u neurochirurgických výkonů pojednávají o předoperační přípravě, jednotlivých druzích zákroků s anesteziologickými specifiky a nejčastějších komplikacích či odchylkách, se kterými se může anesteziolog během operačního výkonu setkat. V aktualizovaném vydání je nově zařazena kapitola k tématu dětské neuroanestezie.
V rozsáhlém oddílu věnovaném neurointenzivní péči jsou popsány principy péče o pacienta s kraniocerebrálním poraněním i zásady komplexní péče po neurochirurgických výkonech, včetně ventilační strategie, účelné farmakoterapie, antibiotické léčby a výživy, nově také možnosti prognózování a neurorehabilitace. V závěru knihy čtenář nalezne přehled potenciálních časných i pozdních komplikací souvisejících s operačními výkony na mozku a míše.
Kniha nabízí pomoc a podporu dětem stárnoucích a starých narcistických rodičů v obtížných vztahových situacích, zejména když z různých důvodů není možné se s takovým člověkem přestat stýkat. Navíc společnost jejich chování často připisuje pouze chorobám souvisejícím s touto životní fází.
Každá kapitola obsahuje krátký test, jehož pomocí lze vyhodnotit situaci konkrétního čtenáře.
„Kdybych měl plnovous, tak se nebudu ke kuřákům raději ani přibližovat!"
Známý český psychiatr se opět pozastavuje nad absurditami každodenního života i nad jeho krásou. Nechybí ani půvabné historky z abstinentského života. Věnuje se různým aspektům smíchu a úsměvu, zabývá se mj. bludy a bludíky, cudnou a necudnou reklamou, část knihy pojednává o technikách vedoucích k vyrovnanosti.
Najdete zde krátké příběhy - zamyšlení, pousmání, tu a tam zenovou kontemplaci nebo krátký, úderný verš. Čtenáře textem opět doprovází mudrlant pan Zkoumal.
Ihned poté, co Christopher McCandless dostudoval vysokou školu, věnoval všechny své peníze na dobročinné účely, sbalil si věci a začal se toulat po Americe. Když v dubnu 1992 dorazil na Aljašku, opustil své auto, spálil hotovost, která mu ještě zbývala, a bez mapy a dalších pomůcek se vydal do divočiny - žít po vzoru Londona, Tolského nebo Thoreaua. O čtyři měsíce našli v rozbitém odstaveném autobuse jeho vychrtlé mrtvé tělo. Jeho příběh hluboce zaujal novináře, spisovatele, horolezce a dobrodruha Jona Krakauera, který mapuje celé McCandlessovo putování, dává slovo lidem, s nimiž se mladík setkal, cituje jeho deník a dopisy. Hledá mladíkovy motivy i důvody jeho selhání. Útěk do divočiny je napínavým příběhem, který dokládá autorovo dokonalé vcítění - rozpravou o lidské touze po riziku, volnosti a čistém životě v souladu s přírodou.
Kniha se také stala předlohou slavného filmu Seana Penna.
Nová kniha oblíbeného psychiatra Radkina Honzáka nás provádí světem emocí. Jeho pilíře tvoří strach, hněv, smutek, radost, odpor a údiv - šest základních emocí, z nichž se skládá celé bohaté emoční spektrum. V úvodních kapitolách se dozvíme, že emoce jsou primárně tělesné děje, zatímco pocity popisují, jak tyto děje rozumově vnímáme. Jak prohlásil Antonio Damasio: Emoce se odehrávají v divadle těla a do divadla vědomí jsou překládány jako pocity. Seznámíme se s vývojem bádání o emocích a různými názory na ně, s pokusy, k nimž jsou využívány i moderní zobrazovací metody, a zjistíme, jak se emoce a schopnosti jejich zpracování vyvíjejí v průběhu lidského života a jakou roli hraje rodina.
Jednotlivým emocím jsou pak věnovány samostatné kapitoly. Najdeme v nich k probíraným tématům řadu citátů z básní a písní, na nichž se ukazuje, že umění leckdy poskytuje výstižnější popisy než věda.
Pocity úzkosti a strachu nás provázejí celým životem, někdy však mohou nabýt podoby nemoci. Chorobné úzkostné stavy se vyskytují v populaci mnohem častěji, než lékaři předpokládají. Nejenže zhoršují kvalitu života nemocných, ale nepříznivě ovlivňují i průběh ostatních chorob a celkový zdravotní stav. Jejich terapie není proto etickou otázkou, ale kategorickým imperativem. Úzkost není projevem nedostatku vůle či jiné morální slabosti, chorobná úzkost je nemoc jako každá jiná. Jejími příčinami mohou být nejrůznější rizikové faktory, počínaje genetickými přes nepříznivé vlivy během vývoje a závažné životní události až po diskrétní poruchy „mozkové chemie".
Jeden z našich předních odborníků-psychiatrů v této knížce předkládá své letité zkušenosti z praxe. Uvádí, s jakými různorodými příznaky přicházejí úzkostní pacienti nejčastěji k praktickému lékaři, jak lze rozpoznat poruchu hypochondrickou, fobii, úzkostnou poruchu, depresi, obsedantně-kompulzivní a panickou poruchu. Již druhé vydání úspěšné publikace je primárně určeno lékařům, kniha je však napsána stylem, jakým lze tuto problematiku přiblížit i pacientům. Nechce být ani učebnicí, ani „populárkou", ale mostem mezi těmi, kteří pomoc hledají, a těmi, kteří ji nabízejí.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.