
Vídeňský policejní inspektor Oskar Rheinhardt vyšetřuje nevysvětlitelné úmrtí proslulého média. „Záhada zamčeného pokoje" se točí kolem zavražděné, půvabné mladé ženy, která vedla kroužek spiritistů. Je vrahem odborník na atypické zámky, nevypočitatelný maďarský hrabě nebo aristokratka považující se za vtělení exotického božstva? Čtenář si tak může kromě napínavého příběhu navíc vychutnat i autentickou atmosféru doby počátků psychoanalýzy ve Vídni s mnoha zajímavými detaily.
Kniha představuje Darwinův hlavní příspěvek k dějinám psychologie 19. století a zároveň čtenářsky přístupný úvod do jeho pojetí evoluce.
Darwin spojuje mentální stavy s koordinací pohybů; rozdíl mezi lidmi a zvířaty mnohdy spočívá v tom, že u lidí se jedná o symbolické náznaky, které byly u jejich zvířecích předků míněny doslova (například pohrdání a hnus jsou spojeny s pohyby, jejichž původním cílem bylo vyhnout se odpornému zápachu).
Inhalační cesta podání léků pro pacienty s chronickou bronchiální obstrukcí (CBO), kam se řadí průduškové astma (astma), chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a přesah astmatu a CHOPN (ACOS), je metodou první volby. Inhalačně podané léky působí přímo v dýchacích cestách, kde ve srovnání s perorálním podáním dosahují vyšších koncentrací, s významně nižším rizikem nežádoucích účinků a rychlejším nástupem účinku úlevových léků. Pro daného pacienta je nutno individuálně zvolit lék (molekulu či kombinace molekul - dvojkombinace, v brzké době i trojkombinace), inhalační systém (IS) a dávkovací režim (podávání 1x či 2x denně). Inhalační léky jsou dostupné v různých IS, které mají odlišné charakteristiky i odlišnou inhalační techniku. Nesprávná inhalační technika generuje kritické chyby a vede k selhání léčby, resp. ke ztrátě kontroly nad nemocí.
První vydání této knihy sklidilo velký úspěch mezi pneumology, ale i mezi lékaři dalších oborů. Šlo o první publikaci na českém trhu, která přehledně a srozumitelně seznamuje s celým spektrem dostupných inhalačních přípravků s podrobným vysvětlením výhod a nevýhod pro jednotlivé indikace a typy pacientů. Pro druhé vydání autoři doplnili všechny další novinky, které mezitím přišly na český trh.
Publikace je určena zejména studentům medicíny, farmacie a biologických věd, přináší základní potřebný přehled o farmakologii a slouží i jako pomůcka k jejímu zopakování. Lékařům i lékárníkům v praxi pomáhá prakticky „jediným pohledem" oživit známé farmakologické vztahy. Knihu mohou využít ale i zdravotní sestry a ostatní nelékařští zdravotničtí pracovníci.
Kniha je průběžně aktualizována, včetně obrázků. U schematických tabulí je použita co nejjednodušší struktura informace, která je didakticky názorná a srozumitelná.
Vydání je rozděleno do tří hlavních oddílů: Obecná farmakologie, Systémová farmakologie a Léčba vybraných onemocnění.
V této útlé knížce je zaznamenán příběh české lékařky Evy Hnízdové, která se v době normalizace rozhodla k emigraci do Velké Británie. V Londýně pak téměř třicet let působila jako rodinná doktorka. Útrapy odchodu z komunistického Československa a těžké začátky za „Kanálem" jsou dnes, v době otevřených hranic a volného pohybu osob, minulostí. Ale právě proto stojí za to její příběh číst. Připomíná, jak nesmyslný tehdejší režim u nás byl a jakou odvahu a píli museli prokázat ti, kteří chtěli na Západě začít nový život.
„Bez Nerudů a Čapků by byl náš svět nejen mnohem méně zajímavý a zábavný, ale po všech stránkách horší, protože horší bychom byli i my sami. A tak i dnes, v jednadvacátém století, nacházím přinejmenším jeden dobrý důvod, proč stále psát sloupky, fejetony a povídky." To jsou slova kardiologa Josefa Veselky z úvodního textu jeho třetí knihy Velká vizita. Glosuje v ní současné dění, těžko pochopitelné společenské jevy, ale i různé zákruty lidské povahy. A hlavně situace, se kterými se dnes a denně setkává ve svém lékařském povolání.
Sloupky a povídky doplňují ilustrace novináře a stand-up komika Miloše Čermáka.
Když v roce 1996 vyšla kniha Vzpoura deprivantů, vyvolala zaslouženou pozornost. Šlo o první příspěvek českých autorů k tématu lidí s charakteristickým souborem odchylek citového a sociálního života, pro které je jediným smyslem bytí dosažení a udržení moci. Za uplynulé čtvrtstoletí se svět změnil v mnoha očekávaných i neočekávaných směrech tak rychle a převratně, jak tomu pravděpodobně celé dějiny nebylo. Sociálním úspěchem dnes chápeme vysoký podíl na moci a majetku získaný jakýmkoli způsobem.
Sociálně úspěšní psychopati se v České republice vyskytují a jsou vysoce aktivní stejně jako v jiných zemích, o čemž svědčí bezpočet „kauz" minulých desetiletí.
František Koukolík se k tomuto tématu po 25 letech vrátil a pokusil se shrnout vývoj poznání v uplynulé době. Kniha přináší skutečnosti, o kterých mnohdy nechceme ani slyšet. Probouzejí úzkost a neplyne z nich příliš naděje. Jsme manipulovatelní, rádi slyšíme a vidíme jen to, co si přejeme slyšet a vidět. Citová paměť je nepřenosná, a tak se staré hrůzy vracejí a zrůdní političtí šašci se rodí generaci za generací znovu...
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.