Mgr. Michaela Šťastná (1,2)

RNDr. Lubomír Janda, Ph.D. (1)

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno (1), Masarykova univerzita, Ústav Biochemie, Brno (2)

Celiakie (céliakální sprue, glutenová/glutensenzitivní enteropatie) je imunitně zprostředkované, zánětlivé systémové onemocnění. Je způsobeno glutenem neboli lepkem, který se vyskytuje v obilovinách, jako je pšenice, žito, ječmen či oves. Toto geneticky podmíněné onemocnění doprovází lidstvo pravděpodobně již od zavedení lepkových obilovin do stravy člověka, tedy přibližně od doby 8 až 10 tisíc let před naším letopočtem. V posledních letech však výskyt celiakie narůstá a stává se tak relevantním problémem moderní společnosti

Diagnostika a dostupná léčba

V dnešní době je diagnostika onemocnění založena na průkazu protilátek třídy IgA a IgG proti tkáňové transglutamináze či lepkovým peptidům a na biopsii tenkého střeva. Jedinou dnes známou léčbou tohoto onemocnění je dodržování bezlepkové diety. To však představuje nákladnou variantu stravování, a také sebou přináší i snížení příjmu některých vitaminů, minerálních látek a vlákniny, což může vést k dalším zdravotním obtížím.

Na začátku 20. století popsal celiakii jako chronickou poruchu trávení anglický pediatr Samuel Gee. Vypozoroval souvislost mezi onemocněním a stravovacími návyky dětských pacientů. Navrhoval, že „povolené množství jídel z mouky by mělo být malé". V roce 1928 popsal švýcarský pediatr Guido Fanconi metabolické změny u dětí trpících celiakií, především hypokalcemii, hypofosfatemii a acidózu. Zlomovou událostí bylo spojení obtíží pacientů s konzumací pšenice nizozemským pediatrem Willem Karlem Dickem. Následně Charlotte Andersonová, uznávaná australská lékařka, průkopnice v oboru dětské gastroenterologie, doporučila vynechání glutenu ze stravy u pacientů se zvýšeným množstvím tuku ve stolici.^1-7

Mýty opředená nemoc

Pro rozvoj nemoci jsou nezbytné tři předpoklady, a to genetická predispozice, konzumace lepku a environmentální faktory. O této nemoci je rozšířeno několik mýtů, které nemají racionální základ.

Mýtus č.1: Hlavní příčinnou nárůstu nemoci za posledních dvacet let je pokrok v diagnostice.

Fakta: Hlavní diagnostický marker celiakie, tkáňová transglutamináza, byl identifikován již v roce 1997 a nejméně v posledních deseti letech se diagnostika zásadním způsobem neměnila. Přesto se v České republice za posledních sedm let počet diagnostikovaných zvedl o 15 %! V roce 2015 bylo diagnostikováno 20 331 pacientů a v roce 2021 bylo prokázáno 25 127 celiaků z celkové populace.

......

Mýtus č.2: Za zvyšující se prevalenci celiakie může šlechtění pšenice směrem k vyššímu množství lepku.

Fakta: Z analýz historických odrůd vyplývá, že obsah imunotoxického lepku v odrůdách v dnešní době spíše klesá.

......

Mýtus č.3: Nárůst celiakie souvisí se zvýšenou konzumací pečiva.

Fakta: Od poloviny padesátých let dvacátého století se spotřeba pšenično-žitného chleba v ČR postupně snižuje a spotřeba bílého pečiva zvyšuje. V absolutních číslech je to však mírný pokles spotřeby moučných výrobků (103,4 kg - 1950, respektive 90 kg - 2016). Zda moderní trend v konzumaci pečiva může za zvýšený výskyt onemocnění, není otázka, na kterou lze jasně odpovědět.

......

Přijatelná denní dávka

Vzhledem k tomu, že genetická predispozice je v populaci víceméně konstantní, vyplývá z této rovnice, že za nárůst nemocných mohou environmentální vlivy, jako je moderní životní styl, změny v technologiích přípravy potravin nebo jejich složení, které vedou k narušení střevní bariéry či k dysbiózám. Jedním z hlavních nepříznivých faktorů by mohla být takzvaná „Západní dieta", která je bohatá na cukry i tuky a zároveň se vyznačuje zvýšeným příjmem vysoce zpracovaných potravin. Takovéto potraviny jsou charakteristické značným obsahem aditiv a konzervantů. Přestože aditiva nejsou samostatně pro lidské zdraví škodlivá, je nutné zohledňovat denní příjem jednotlivých látek. Pro tyto účely byla zavedena hodnota ADI (Acceptable Daily Intake - přijatelná denní dávka vyjadřující množství látky, které by při běžné denní konzumaci nemělo představovat zdravotní riziko pro konzumenta. Důležitá však je synergie a vliv těchto látek na střevní mikrobiom.

Moderní hypotézy

Dalším střípkem do mozaiky vzniku celiakie je hypotéza, která není tak často diskutována. Jedná se o propojení mezi celiakií a virovými onemocněními. První spojitost mezi zvýšeným výskytem celiakie a virovou infekcí byla publikována již v roce 1980. Virová infekce jako stimulační mechanismus nebo spouštěč celiakie je jednou z hlavních hypotéz prolomení orální tolerance a některé studie spojily opakované infekce rotaviry a parechoviry se zvýšeným rizikem rozvoje celiakie. Pokud by však docházelo k prolomení orální tolerance jen po virovém onemocnění, bylo by propuknutí nemoci vázáno na první roky života, kdy jsou tyto infekce nejčastější.

V současné době nejvíce diskutovanou hypotézou mezi odborníky je střevní dysbióza - narušení střevní bariéry. Ta tvoří rozhraní mezi přijímanou potravou a vnitřním prostředím. Slizniční bariérová funkce střeva je dynamickou entitou zahrnující mechanickou, chemickou, imunologickou a biologickou složku, kam patří i její mikrobiom. V dnešní době je zdravé mikrobiální osidlování narušováno takzvaným „západním životním stylem", důrazem na sterilní prostředí, aditivy v potravinách, jakou jsou již zmiňované stabilizátory a emulgátory, zvýšenou konzumací trvanlivých potravin, kde je zajištěna jejich asepse, která se může promítat do absence nárůstu citlivé mikrobioty, a v neposlední řadě i nadužívání antibiotik a jiných léků s negativním dopadem na lidský mikrobiom.

Problematiku narušení zdravého mikrobiálního osídlení také popisuje hygienická hypotéza, anebo v modernějším pojetí „Hypotéza mizejícího mikrobiomu". Obě tyto hypotézy tvrdí, že trvale snížená diverzita mikrobiomu střeva u lidí ve vyspělých zemích může být příčinou vyššího výskytu chronických onemocnění.

Zpátky ke kořenům (ke střevu) problému

V dnešní době se vracíme k tomu, co řekl Hippokrates před 2 500 lety: „Všechny nemoci začínají ve střevech". Je však nesnadné odpovědět na otázku, který vnější faktor je schopný ovlivnit střevo tak, aby došlo k propuknutí celiakie, navíc třeba i v pozdějším věku. Je proto vhodné se zamyslet nad tím, zda můžeme ovlivnit dlouhodobou kumulaci změn životního stylu, což vede k narušení střevní bariéry, a tyto změny aplikovat do každodenního života.

„S přibývajícími znalostmi o vlivu environmentálních faktorů na lidské zdraví i kondici mikrobiomu začíná být zřejmé, že kombinací zvýšené střevní propustnosti, dysbiózy mikrobiomu spolu s genetickou predispozicí a konzumací lepku vytvoříme dokonalý koktejl spouštěcích faktorů vedoucích k rozvoji celiakie. Přestože neexistuje jen jeden činitel, který ovlivňuje rozvoj onemocnění, je možné, že faktory jako změna životního stylu, která zahrnuje důraz na vyšší čistotu, změny ve zpracování potravin a stravování, možný zvýšený výskyt virových onemocnění, délka kojení dětí a mnoho dalších, redukují bariérovou funkci střeva, především na úrovni mikrobiomu. Potenciálním řešením by mohlo být doplňování mikrobiomu prospěšnými bakteriálními kmeny jak prostřednictvím probiotických preparátů, tak například fermentovanými potravinami, a dále v případě onemocnění, zejména virového původu, vyloučit prozánětlivý lepek na přechodnou dobu ze stravy. Tato opatření by mohla vést ke snížení rizika rozvoje onemocnění, především u dětských pacientů z rodin, kde se celiakie vyskytuje," uvedli vědci v závěru článku, nově publikovaném v časopise Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie (EMI). Pro naše čtenáře si dva z výzkumníků, Mgr. Šťastná a Dr. Janda připravili stručný souhrn svého výzkumu.

......

Studii „Nárůst prevalence celiakie - kde hledat odpovědi?" autorů Šťastná M., Norek A., Řádková J., Sluková M., Hrunka M., Jabandžiev J., Janda L. si můžete projít v časopise EMI, kde byl článek zařazen k publikování v čísle 3/2023.

......

Reference a literatura pro zvídavé čtenáře:
1. Gee S. J. "On the coeliac affection". St Bartholomew's Hospital Report. 1888; 4: 17-20.
2. Grausgruber H. (2018). Content of the immunodominant 33-mer peptide from α2-gliadin in common and ancient wheat flours determined by the G12 sandwich ELISA.
3. Guandalini S. Historical perspective of celiac disease. In: Fasano A., Troncone R., Branski D (eds.). Frontiers in celiac disease. Pediatric and Adolescent Medicine. 2008; 12: 1 - 11 doi:10.1159/000128267.
4. Hancock J. F. (2012). Plant evolution and the origin of crop species. CABI.
5. Fanconi G. Der intestnal infantlismus und ähnliche formen der chronischenverdauungstörung: Ihre behandlung mit früchten und gemüsen. Berlin: S. Karger; 1928.
6. Dicke WK, Weijers HA, Kamer JH VD. "Coeliac disease the presence in wheat of a factor having a deleterious effect in cases of coeliac disease." Acta paediatrica. 1953; 42.1: 34-42.
7. Anderson CM, Frazer AC, French JM, et al. Coeliac disease: gastro-intestinal studies and the effect of dietary wheat flour. The Lancet. 1952; 259.6713: 836-842.

Přednáška na téma „Zvýšená prevalence celiakie, kde hledat příčiny?" zazní v programu říjnového a listopadového PHARMACY EVENTU V Brně a v Praze.

Registrujte se na dopolední event (9:00 - 13:10) nebo na odpolední event (14:40 - 19:00).  Akci můžete také absolvovat jako celodenní.

Registrujte se ZDE