JE VŽDY NUTNÁ LOKÁLNÍ TERAPIE S ANALGETICKOU SLOŽKOU NA LÉČBU HEMOROIDÁLNÍHO ONEMOCNĚNÍ?

PharmDr. Gabriela Kroupová

Hemoroidy jsou staré jak lidstvo samo. Již v egyptských papyrech se dočteme o onemocnění konečníku, z nichž jistě byly hemoroidy nejčastější. Faraon měl na péči o konečník svého lékaře. Ve starověku také Řekové i Římané měli již zrcátko, kterým byla onemocnění řiti a konečníku vyšetřována. Protože onemocnění je lokalizováno v tabuizované a choulostivé oblasti, nemocní se ostýchají a bojí vyhledávat lékaře. První cesta pacienta s tímto problémem tedy vede do lékárny, kde si žádá buď lokální terapii, o které si přečetl, nebo čeká odbornou radu o nás. 

Na nás - jakožto odbornících je, abychom dokázali pacientovi dobře poradit, doporučit vhodnou terapii, případně prevenci a režimová opatření. K tomu je ale nutné znát velmi dobře problematiku hemoroidálního onemocnění, všechny jeho příznaky, které jsou typické pro jednotlivá stádia této nemoci.

Hemoroidy, žilní pleteně lokalizované v okolí dolní časti konečníku (vnitřní hemoroidy) a řitního kanálu (zevní hemoroidy), jsou anatomickými a fyziologickými strukturami anorekta.^1,2 Kromě odvodu krve z teto oblasti se u zdravých jedinců podílejí na udržování kontinence tím, že se chovají jako hydraulické polštáře a utěsňují řitní otvor.^3,4,5

Hemorodiální onemocnění má 4 stádia:

1. stádium: V prvním stádiu dochází k nepatrnému zvětšení hemoroidů, které při stolici či zatlačení nevyhřezávají ven z konečníku. Krvácení je v tomto stádiu minimální, objevuje v podobě několika kapek krve jednou za 2-3 týdny vždy při vyprazdňování. Mohou se projet první známky diskomfortu.

2. stádium: Při stolici již vyhřezávají hemoroidální uzly ven z konečníku, ale poté se spontánně vracejí do řitního kanálu. V tomto stádiu je patrné krvácení při vyprazdňování, svědění a pálení, pocitu tlaku.

3. stádium: Hemoroidální uzly jsou v tomto stádiu již trvale vyhřezlé mimo vnitřní kanál. Sliznice je na nich mechanickým drážděním ztluštělá. Nemocní mají pocit zduření, někdy dochází i k úniku řídké stolice a plynu.

4. stádium: Příznaky jsou stejné jako u třetího stádia, ale vyhřezlé hemoroidy jsou komplikované zánětem a trombózou.

Prvním příznakem hemoroidálního onemocnění je nejčastěji krvácení, bez současné přítomnosti bolesti. Krev je světle červená, lpí na povrchu stolice nebo jsou její kapky na toaletním papíře, event. z konečníku odkapává do toaletní mísy. Znalost problematiky krvácení je nutná, neboť krvácení může být také příznakem i jiného onemocnění a dle jeho intenzity je na místě pacienta odeslat k ošetřujícímu lékaři.

V lékárně můžeme pacientům nabídnout terapii konzervativní, která by měla být komplexní a dlouhodobá, abychom mohli i případně předejít opakujícím se atakům.

Typickým pacientem je jedinec ve středním věku, tedy mezi 45.-60. rokem života, ale může to být také těhotná žena, zejména ve III. trimestru. Podíl žen a můžu je stejný. 

Podstatou terapie je především eliminace nepříjemných příznaků, se kterými je toto onemocnění spojeno - nejčastěji krvácení, svědění, ekzém, trhliny, pocit vlhké řiti. Dle nových doporučení má terapie u všech 4 stádiích stejný postup, a to venofarmaka, lokální terapii, režimová opatření a vyprazdňovací návyky. 

Některá venofarmaka dosahují rychlejší absorpce a dosažení vyšších plazmatických hladin, zvyšují rezistenci cévní stěny, potlačují zánět a působí proti krvácení. Díky tomuto komplexnímu efektu lze tato venofarmaka využít jak u pacientů s akutními obtížemi (při dekompenzaci chronického hemoroidálního onemocnění), tak u pacientů s chronickým hemoroidálním onemocněním. Při akutní hemoroidální atace je doporučené zvýšené dávkování.⁶

Co se týká lokální terapie, dostupné jsou masti a čípky, které obsahují jednu nebo více složek. Patři mezi ně venotonika, hemostyptika, adstringencia, antiseptika, lokální anestetika, látky podporující reepitelizaci, kortikosteroidy a protektanty.⁷

Sama ze své praxe znám, že díky stereotypu bereme do ruky přípravky s obsahem lokálních anestetik (lidokain, cinchocain), což dle mého není vždy na místě, neboť bolest je příznakem spíše vyššího stádia onemocnění, a pokud se budeme držet doporučení k léčbě hemoroidálního onemocnění, tak symptom bolesti je jíž v rukou venofarmak. V prvních stádiích se bolest většinou nevyskytuje, a navíc analgetický účinek může zakrývat onemocnění, které pak pacient neřeší. Výběr přípravku by se měl odvíjet od dominujícího symptomu (svědění, krvácení, bolest, praskliny, ekzém) a neměli bychom také zapomínat na období klidu, kdy je možno vhodnou mast či čípek použít i preventivně. Důležitá je také dispenzace, tedy poučit o správném dávkování a aplikaci, neboť zejména starším pacientům může zavádění čípku činit problém. Čípek je nejlépe zavádět v poloze ležmo na boku, kdy se zavede jen cca 2/3 čípku, nechá se lehce rozpustit a po chvíli se zavede zbytek čípku. Doporučuje se klid po aplikaci, proto je vhodné spíše zavádět čípek na noc. Rektální mast se nanese v tenké vrstvě v okolí konečníku (je možné pomocí chomáčku vaty), obvykle 2-3krát denně. Je-li třeba, přípravek je možno nanést přímo do konečníku (nejlépe po vyprázdnění) za použití přibaleného aplikátoru. Nástavec se zavede do konečníku a při současném vytahování z konečníku se na tubu jemně tlačí.

Závěrem je tedy nutné říci, že komunikace za tárou by vždy měla začínat větou: „Můžete mi prosím přesně popsat provázející symptomy?", tak abychom pacientovi skutečně doporučili vhodný přípravek. Nesmíme zapomínat na možné těhotenství a užívání jiných léčiv. Důležitá je edukace - znalost vhodných návyků.

Pokud pacient přichází s receptem na venofarmakum se zvýšeným dávkováním, nabízí se otázka odborného příprodeje masti nebo čípků. Terapie, jak již bylo zmíněno, by měla být komplexní. Jde nám přeci o to společné, tedy, aby byl pacient brzy fit.

V každém případě, ať jsou příznaky jakékoliv, doporučte i návštěvu lékaře, neboť je to onemocnění progresivní, s časem se zhoršující a také případně zmíněné krvácení nemusí vždy znamenat hemoroidy, ale daleko závažnější onemocnění. 

Inzerce