Longevity - to je to, oč tu běží. Hezké slovo „longevity" (česká „dlouhověkost" není tak znělá), které se hodí jako titulek, který upoutá, a v důsledku „bude prodávat". Je to jen marketingový pojem, nebo máme šanci opravdu si život prodloužit? Jaký bude? Všichni se shodneme asi na tom, že by měl být prožitý hlavně ve zdraví.

Obracíme se proto ke zprávám z molekulárních výzkumů dlouhověkosti a zdá se, že je to velmi dynamická oblast, která zkoumá látky potenciálně zpomalující stárnutí a prodlužující zejména tzv. healthspan - délku života ve zdraví. Healthspan je doba, po kterou jedinec žije bez vážných chronických nemocí a omezení. Důraz je kladen na kvalitu prožitých let. Vědci se proto zaměřují na látky, které s věkem ubývají, způsobují chronické záněty, nebo například ovlivňují energetický metabolismus apod. Většina výzkumů těchto látek probíhá buď na modelových organismech (nejčastěji na myších), nebo in vitro v laboratorních podmínkách.

Máme šanci prodloužit si život?

Tématu se věnovaly i prosincové MEDialogy, pravidelné dialogy odborníků se zástupci médií, které pořádá 1. LF Univerzity Karlovy.

Jak připomněl imunolog, molekulární biolog a genetik, prof. RNDr. Jan Černý, Ph.D., probíhá dnes v souvislosti s longevity řada výzkumů a naše poznání o možnostech dlouhověkosti se rozšiřuje. Předpokládá se, že dlouhověkost je ze 40 % dědičná. Proto se hledají genetické variace, které člověka k dlouhému životu predisponují. Takových genů už byly popsány desítky a vyvíjejí se také metody, jak genom upravovat. Vždyť za CRISPR, revoluční metodu editace genomu (označovanou jako "genetické nůžky") získaly v roce 2020 její autorky - Emmanuelle Charpentierová a Jennifer Doudnaová - Nobelovu cenu. Metoda umožňuje vědcům přesně upravovat DNA - vkládat, odstraňovat nebo měnit genetický materiál, což otevírá nové možnosti například v léčbě geneticky podmíněných chorob. Genetické modifikace nemusí cílit jen na předcházení a léčbu chorob, ale právě mohou zvyšovat i šancí na dlouhý život. Medicína dnes bezpochyby dokáže zachránit a prodloužit životy i v případech, které by dříve byly beznadějné. Vysokého věku se tak dožívá stále více lidí, ale zároveň přibývá dlouhodobě nemocných pacientů.

.................................
Průměrná délka života bývá v České republice uváděna u mužů přibližně 77 let a u žen 83 let a dlouhodobě se zvyšuje.
Délka života ve zdraví je u nás ale pouze 62 let, příliš se v čase nemění a v evropském srovnání je spíše podprůměrná.
.................................

„Původní gerontologické teorie z 80. let, že dojde ke kompresi nemocnosti, se nenaplnily," konstatuje přednostka Kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN, prof. MUDr. Eva Topinková, CSc. a dodává, že vzhledem k prodlužování délky života a navyšování věku odchodu do důchodu je „longevity" tématem nejen zdravotním, ale i politickým a ekonomickým.

Na snímku zleva: prof. Jan Černý, Mgr. Ing. Tereza Vágnerová, prof. Eva Topinková, prof. Michal Vrablík

Nic není zadarmo

Ačkoliv se longevity, biohacking, tzv. superpotraviny a potravinové doplňky staly horkým tématem zejména sociálních sítí a vznikají dokonce anti-age nebo longevity kliniky, životní styl Čechů není obecně ideální a podle metodiky Eurostat lze navíc až 25,6 % všech úmrtí v České republice definovat jako předčasná. Odpovídají tomu některé ukazatele zdraví české populace, které s životním stylem souvisí. V naší populaci například stále narůstá obezita, roste počet léčených diabetiků i nově hlášených zhoubných nádorů. Zdaleka nejčastější příčinnou úmrtí v České republice (až ve 40 %) dlouhodobě zůstávají kardiovaskulární choroby. Potenciál ke zlepšení v oblasti kardiovaskulárního zdraví je podle prof. MUDr. Michala Vrablíka, Ph.D. z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v České republice obrovský.

„Na kardiovaskulární choroby se v České republice umírá stále hodně často, úmrtnost je ve srovnání třeba s Francií dvojnásobná," upozorňuje prof. Vrablík s tím, že na prvním místě mezi „tichými kardiovaskulárními zabijáky" je vysoký tlak.

„Obezita je přibližně na sedmém místě, ale je to velmi obtížně měřitelné, protože obezita přispívá k celé řadě dalších komorbidit, mění spektrum krevních tuků a zvyšuje právě i krevní tlak, který je z hlediska ztracených let číslo jedna," doplňuje prof. Vrablík, který je velkým propagátorem prevence. Je mimo jiné spolueditorem monografie Preventivní medicína (2008) a editorem monografie Otazníky kardiovaskulární prevence (2009).

Jak zdůrazňuje prof. Vrablík, je naprostá většina sledovaných parametrů kardiovaskulárního zdraví ovlivnitelná životním stylem: „Nadměrný kalorický příjem, nedostatek pohybu, kouření a alkohol vysvětlí 70 procent rizika infarktu myokardu. Jsou to banální věci, ale týkají se velkého množství Čechů."

Všichni řečníci se shodují, že k cíli, kterým je „prodloužený" a kvalitní život, vede návrat k základům zdravého životního stylu a pravidelné preventivní prohlídky.

Žádná superpotravina nás nespasí

Doktorka Tereza Vágnerová z Kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN uvádí jako jednoduché vodítko osm zásad Americké kardiologické asociace (Life's Essentials 8): jezte zdravě, hýbejte se, nekuřte, kvalitně a dostatečně spěte, udržujte zdravou váhu, hlídejte si hladinu cholesterolu a krevního cukru, dbejte o zdravý krevní tlak.

„Jde o jednoduché zásady, které jsou ale důležité pro prevenci civilizačních chorob a přidají nám zdaleka nejvíce let života," vyzdvihuje nutriční specialistka.

V médiích a na sociálních sítích se lze setkat s mnoha různými druhy diet, ale podle Vágnerové se z hlediska dlouhověkosti navzdory probíhajícím výzkumům zatím žádná neprokázala jako lepší než jiná. Základem je nicméně podle kardiologů i nutričních specialistů pestrá strava, omezení škodlivých potravin, střídmost a několik dalších principů stravování, nikoli superpotraviny.

Všechny potřebné látky by měl člověk do těla dostat vyváženou a pestrou stravou. Jinak se to má v případě deficitu některé esenciální látky, pokud je obtížné ji z potravin získat. V našich zeměpisných šířkách se například doporučuje suplementace vitaminu D vzhledem k nedostatečnému slunečnímu záření v zimních měsících a horší dostupnosti ryb.

Naděje jménem autofagie?

Autofagie je základní a evolučně starý buněčný proces, který je klíčový pro buněčnou homeostázu a je ústředním tématem ve výzkumu dlouhověkosti. Proto podle prof. Černého vědci nyní zaměřují svoji pozornost na význam buněčné autofagie, která funguje jako buněčný recyklační a úklidový mechanismus. Také na mitofagii, specifický druh autofagie zaměřené na mitochondrie, které jsou jakožto „buněčné elektrárny" pro dlouhověkost pravděpodobně zásadní. Mitochondrie jsou vystaveny kyslíkovým volným radikálům, které produkují při výrobě energie, a tím dochází k poškození jejich DNA. Vede to postupně k ztrátě jejich funkce a různým degenerativním procesům spojeným se stárnutím. Mitofagie tyto poškozené mitochondrie odstraňuje, a tím reguluje mitochondriální dysfunkčnost.

Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že kalorická restrikce (konzistentní a dlouhodobé snížení příjmu kalorií pod obvyklou úroveň) procesy autofagie akceleruje. Pozitivní dopad kalorické restrikce pro lidi však zatím prokázán nebyl. Přestože výsledky na zvířatech jsou impozantní, dlouhodobá a extrémní kalorická restrikce je pro většinu lidí obtížně udržitelná a má potenciální vedlejší účinky jako je ztráta svalové hmoty, snížená hustota kostí apod.

Farmaceutické společnosti provádějí výzkumy látek, které by autofagii dokázaly spouštět.

Profesor Černý však upozorňuje na rizika zásahů do fungování buněk: „Pilulky, které umožní identifikovat a selektivně likvidovat mitochondrie s poškozenou genetickou informací, jsou určitě na dohled. Já bych v tom ale byl opatrný, nic totiž není zadarmo. V průběhu evoluce se z lidského organismu stal sladěný orchestr a zasahovat do jeho buněčných regulací se nemusí vyplatit. Když ohneme fungování buněk jedním způsobem tak, jak chceme, mohou se časem objevit nepředvídané důsledky někde jinde."

Proč každé ráno vstávat?

Podle prof. Topinkové potřebuje především člověk „někam patřit", mít pocit, že jeho život má smysl. To často přináší činnosti, které nejsou významné jen pro jednotlivce, ale i pro širší okolí. V tomto ohledu se mluví o japonském konceptu ikigai, tedy o důvodu, proč každé ráno vstávat. Umění stárnout tedy spočívá v posilování sociálních vazeb, vědomí toho, kým jsem, a v přijetí nevyhnutelných změn, které život přináší.

„Významný může být i spirituální přesah - ať už v podobě osobní spirituality, nebo jednoduše hlubšího pocitu smyslu a důvodu, proč žít svůj život naplno i ve vyšším věku," uzavírá prof. Eva Topinková.

-red-
Medialogy 1. LF UK na téma Longevity: Jaké jsou naše šance prodloužit si život? (11. 12. 2025)