AA amyloidóza je nepříliš časté, ale velmi závažné onemocnění, které může vést k fatálnímu selhání ledvin.

Zpravidla vzniká jako důsledek chronického zánětu nebo infekce. V posledních letech se ale zvyšuje podíl pacientů, u kterých se tato nemoc objevuje bez zjevné základní příčiny, což znemožňuje jejich léčbu. Lékařům a vědcům z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK), IKEM a 3. lékařské fakulty UK se po 16 letech vytrvalého pátrání podařilo jako prvním na světě najít mutaci, která by za AA amyloidózu mohla být v těchto případech odpovědná. Spolu s tímto průlomovým objevem také navrhují účinnou léčbu.

„AA amyloidóza je nemoc, při které v důsledku dlouhodobého zánětu dochází k nadměrné produkci specifické bílkoviny - sérového amyloidního A proteinu (SAA1). Bílkovina se následně shlukuje a ukládá v různých orgánech těla a významně zhoršuje jejich funkci. Zdaleka nejčastěji jsou postiženy ledviny," vysvětluje jeden z hlavních autorů výzkumu MUDr. Jakub Sikora, Ph.D., z Laboratoře pro studium vzácných nemocí Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Dodává, že léčba pacientů s AA amyloidózou dosud spočívá výhradně v kompenzaci jejich základního onemocnění.

Existuje ale relativně rostoucí skupina pacientů s AA amyloidózou, kteří žádným chronickým zánětlivým nebo infekčním onemocněním netrpí. Pacienty, u kterých základní diagnóza chybí, lékaři nemají, jak léčit. Jde přitom o život ohrožující onemocnění, které, když je neléčené, vede k chronickému selhání ledvin, nedostatečné výživě, závislosti na dialýze, mnohdy opakovaným transplantacím ledvin, a nakonec k úmrtí.

„Spekulovalo se, že u některých z těchto pacientů by AA amyloidóza mohla být dědičná a vznikat v důsledku mutací přímo v genu SAA1. Pro tuto domněnku ale nebyly žádné důkazy. Zhruba v roce 2006 oslovila naši vědeckou skupinu v tehdejším Ústavu dědičných metabolických poruch profesorka Zdeňka Vernerová z Ústavu patologie 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady s nálezem AA amyloidózy u jedné pacientky, jejíž vzorky ledvin a štítné žlázy vyšetřovala. Základní klinická příčina vysvětlující ukládání SAA1 u nemocné, ale chyběla. Podobné onemocnění u dalších pacientčiných příbuzných vyvolávalo podezření z dědičné povahy amyloidózy v rodině. Prof. Vernerová nás se svojí typickou vitalitou požádala, ať případ geneticky objasníme," vzpomíná dr. Sikora. 

Průlomový objev přinese pacientům šanci na diagnózu a léčbu

Tehdy začalo mnohaleté, takřka detektivní pátrání po dalších členech této rodiny, ať už žijících, nebo zemřelých, a hledání jejich společné genetické mutace, která by mohla nadprodukci bílkoviny způsobovat. Vědci dohledávali staré pitevní protokoly a tkáňové vzorky zemřelých příbuzných. Žijící členy rodiny z různých částí republiky se postupně podařilo svolat na Kliniku nefrologie 1. LF UK a VFN, kde je pak začala klinicky sledovat a léčit prof. MUDr. Romana Ryšavá, CSc.

„Pacientům jsme zkoušeli nejprve nasadit nespecifickou léčbu, která u řady nemocných s amyloidózou může zmírnit projevy onemocnění, dále kortikosteroidy a v některých případech i imunosupresiva. Nic z toho ale nevedlo ke snížení produkce bílkoviny a omezení projevů nemoci, navíc léčba byla spojena s nepřiměřenou toxicitou," přibližuje prof. Ryšavá.

Lékaři monitorovali čtyři generace několika větví rodiny. Někteří z jejích členů v průběhu času na onemocnění zemřeli, u dalších se AA amyloidóza postupně rozvinula. „Podstatné je, že jsme po 16 letech komplexního klinického sledování, analýz tkání a proteinů, a nakonec i celogenomovém sekvenování u všech pacientů v rodině identifikovali sdílenou příčinnou mutaci v genu SAA1, která významně zvyšuje produkci této bílkoviny. Našli jsme tak jako první na světě rodinu, ve které se AA amyloidóza dědí na podkladě mutace přímo v genu SAA1," zdůrazňuje dr. Sikora. 

Účinná léčba

Prof. Ryšavá jim experimentálně nasadila monoklonální protilátku tociliziumab (pozn. látka tocilizumab byla poprvé schválena v EU v roce 2009 pro léčbu revmatoidní artritidy, v současnosti take lék používaný v léčbě covidu-19) blokující regulátor imunitní reakce - cytokin interleukin 6.

„Jelikož víme, že ve vzniku AA amyloidózy hrají klíčovou roli dva cytokiny - interleukin 1 a interleukin 6 - bylo logickou volbou zkusit zablokovat signalizaci některým z nich, a tím se pokusit onemocnění ovlivnit. Už první pacientka lék velmi dobře tolerovala a poměrně rychle se její stav zlepšil," říká prof. Ryšavá.

Vedle uvedených pracovišť z České republiky byli v posledních fázích k projektu přizváni i experti z Mayo Clinic a Wake Forest School of Medicine v USA. Výsledkem je průlomový objev, publikovaný v prestižním časopise Kidney International, který části pacientů s AA amyloidózou bez jasné příčiny dává do budoucna šanci na diagnózu i léčbu.

„Osobně si myslím, že tato zjištění povedou k rychlejší diagnostice a identifikaci dalších nemocných s AA amyloidózou, u kterých nejsme schopni odhalit základní vyvolávající onemocnění. Dnes je to 15-20 procent všech pacientů s AA amyloidózou. Správná molekulární diagnóza u nich pomůže zahájit léčbu dříve, než dojde k masivnímu ukládání bílkoviny do tkání. Podávání tocilizumabu je částečně efektivní, ideální by ale bylo zahájit vývoj léků cílených přímo na SAA1 či jiné (dosud neidentifikované) mutované geny na bázi monoklonálních protilátek či malých interferujících RNA," uzavírá prof. Ryšavá.

Zdroj: Oddělení komunikace 1. LF UK

Reference:
1. Mutace v promotoru SAA1 způsobuje dědičnou amyloidózu amyloidu A, DOI:https://doi.org/10.1016/j.kint.2021.09.007
2. Přednáška dr. Sikory o výzkumu je ke zhlédnutí na youtube kanále 1. LF UK ZDE (od 3:40:00)