
„Z dostupných dat vyplývá, že zhruba třetina osob nakažených koronavirem v loňském roce se mohla infikovat v zaměstnání," říká prof. MUDr. Milan Tuček, CSc., přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Mezi profese, u nichž docházelo k nákaze v zaměstnání nejčastěji, patří kromě sester, učitelů a sociálních pracovníků třeba také úředníci. Podle prof. Tučka má dodržování hygienických opatření právě v zaměstnání nadále velký význam.
Prof. Milan Tuček z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK vychází ve své studii z registru infekčních nemocí Ústavu zdravotnických informací a statistiky (Informačního systému infekčních nemocí, ISIN). „Trasovat, a tedy i určovat místa přenosu koronavirové nákazy lze s rostoucím počtem případů obtížně. Z informací v registru ISIN můžeme nicméně vyčíst, jak často mohlo docházet k infekcím na pracovišti, respektive při výkonu povolání," vysvětluje prof. Tuček, který svá zjištění publikoval ve vědeckém časopise Central European Journal of Public Health.
Ze 732 202 covidových případů evidovaných v ISIN v období od loňského března do konce roku 2020 jich bylo na základě prokázaného výskytu viru na pracovišti a typu pracovního prostředí zařazeno 64 587 (9 %) do kategorie „pravděpodobná pracovní nákaza". To jinými slovy znamená, že tyto nakažené osoby se s největší pravděpodobností infikovaly přímo v zaměstnání. Neznamená to ovšem, že všem těmto osobám lze uznat covid-19 za nemoc z povolání.
Dalších 184 384 (25 %) případů spadá do kategorie „pracovní kontakt", která zahrnuje případy, kdy nakažená osoba byla v kontaktu s koronavirem na pracovišti, ale přímou nákazu nelze předpokládat s jistotou. „S tím, jak na podzim rostl počet případů, přibývalo také nákaz mimo pracoviště. Mimopracovní nákazy převážily, ale celkově zhruba třetina nakažených osob se mohla covidem-19 nakazit v zaměstnání. Riziko, že se v práci nakazíte, bylo tedy značné a dodržovat protiepidemická opatření na pracovištích má velký smysl," zdůrazňuje Milan Tuček. Řada firem také proto podle jeho zkušeností testovala své zaměstnance dříve, než jim to bylo nařízeno ministerstvem.
Nemocí z povolání bude zřejmě přibývat
Nemoc z povolání je pojmem medicínsko-právním. Český právní řád se zabývá otázkou nemocí z povolání v řadě předpisů, vlastní definici pojmu nemoci z povolání a jejich výčet uvádí nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Pro naplnění pojmu nemoci z povolání musí být splněny podmínky uvedené v Seznamu nemocí z povolání. Příslušné předpisy se vztahují i k onemocnění Covid-19, kdy výskyt tohoto onemocnění nevyvolal potřebu jejich úpravy.
......
V České republice je možné za přesně stanovených podmínek uznat covid-19 za nemoc z povolání. V loňském roce tomu tak bylo u 150 nakažených osob, většinou zdravotníků.
......
Lidé podle prof. Tučka často o této možnosti nevěděli nebo si neuvědomili, že ji mohou využít a nárokovat tak odškodnění. Samotná nákaza na pracovišti k tomu ale nestačí. Je třeba doložit ze zdravotní dokumentace klinický obraz průběhu onemocnění, laboratorní průkaz nákazy (antigenní nebo PCR), a k tomu musí epidemiolog hygienické stanice uznat, že na daném pracovišti existuje zvýšené riziko přenosu nákazy oproti běžnému riziku v populaci, a to i v době komunitního šíření nákazy.
Kdo odesílá osobu k poskytovateli uznávajícímu nemoci z povolání?
Každý ošetřující lékař má povinnost odeslat osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání, k příslušnému poskytovateli uznávajícímu nemoci z povolání. Formulář žádosti je stejný jako žádost o jakékoliv jiné konziliární vyšetření, tj. Poukaz na vyšetření/ošetření. Odeslat osobu k uznání nemoci z povolání může i zaměstnavatel, pokud má důvodné podezření, že by se u dané osoby mohlo jednat o nemoc z povolání. Žádost může podat i sama osoba, pokud má podezření, že jí v souvislosti s prací vznikla nemoc z povolání. Žádost o posouzení možné nemoci z povolání lze podat i zpětně.
Covid-19 jako nemoc z povolání se tak týká především zdravotníků, kteří ošetřovali covidové pacienty nebo pracovali s inkriminovaným biologickým materiálem.
„Pro uznání zvýšeného rizika nákazy nepostačuje samotný fakt, že pracujete v nemocnici," upřesňuje prof. Tuček a dodává, že Česká republika patří v uznávání nemocí z povolání spíše mezi země s citlivým přístupem, jako jsou třeba Německo nebo Itálie.
Jaké jsou základní podklady?
Kdo vydává lékařský posudek o nemoci z povolání?
Kompetentní vydávat lékařské posudky o uznání nemoci z povolání jsou pouze poskytovatelé s povolením Ministerstva zdravotnictví k uznávání nemocí z povolání. Lékařský posudek musí být prokazatelně předán posuzované osobě a osobě, které z posudku vznikají povinnosti (tj. zaměstnavateli), které mohou v odůvodněných situacích uplatnit návrh na jeho přezkoumání prostřednictvím poskytovatele, který lékařský posudek vydal.
Odškodnění
Výše odškodnění je závislá na více faktorech, například na rozsahu poškození zdraví, průběhu a náročnosti léčby, výši výdělku atd.
Obecně může zaměstnanec s uznanou nemocí z povolání podle zákoníku práce uplatňovat tyto nároky:
Při úmrtí zaměstnance následkem nemoci z povolání zaměstnavatel poskytne náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění a náhradu věcné škody.
Podle prof. Milana Tučka žádostí o uznání covidu-19 za nemoc z povolání v letošním roce přibývá. V jednotlivých krajích už ministerstvem pověřená zdravotnická pracoviště, většinou ve fakultních nemocnicích, registrují stovky žádostí.
Zdroje: Tisková zpráva 1. LF UK, Informace Ministerstva zdravotnictví k uznávání onemocnění Covid-19 za nemoc z povolání
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.