Kurz společnosti Nutris^® „Poradce pro výživu" byl zaregistrován v roce 2004 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako první rekvalifikační kurz svého druhu u nás. O dva roky později získaly vzdělávací kurzy akreditaci od Aliance výživových poradců ČR. Letos tedy oslaví Nutris^® 15. let své činnosti. Je to příležitost zavzpomínat na začátky, bilancovat a porovnávat. 

Kdo lépe by mohl o cestě od myšlenky po realizaci projektu pohovořit, než zakladatel a odborný garant Nutris^®, přední odborník na výživu a doplňky stravy - Ing. Ivan Mach, CSc., autor mnoha odborných článků, prezident Aliance výživových poradců ČR, který současně vyučuje výživu na třech vysokých školách. 

A protože ve společnosti působí celá řada dalších odborníků, přizvali jsme k rozhovoru i PharmDr. Richarda Pflegera, jako zástupce farmaceutické profese. Ten se během své kariéry spolupodílel na uvedení mnoha desítek originálních léčiv z různých indikačních skupin včetně kardiologie, psychiatrie, onkologie aj. jak na český, tak i evropský trh. V Nutris^® se Richard Pfleger věnuje konzultační činnosti se zaměřením na sportovní a anti-aging výživu a nutričním poradenstvím u určitých typů onemocnění. 

1. Kde vznikla, pane inženýre, myšlenka pořádat odborné kurzy o výživě? A kolik výživových poradců provozuje činnost na základě absolvování Vašich kurzů? Setkáváte se s nimi?

IM: Protože jsem pracoval v zahraniční společnosti, která dodávala doplňky stravy do lékáren, uvědomoval jsem si, že právě lékárníci by měli mít širší povědomí o komplexnosti výživy člověka, když mají nabízet její odborné doplňování, například při potravinových alergiích nebo intolerancích klientů.  Proto jsem v r. 2003 připravil obsah kurzu o základech výživy, energetických výpočtech a bilancích ve výživě, významu jejího doplňování (suplementace) a o tom, co to znamená komplexní výživa, využitelná při prevenci civilizačních nemocí včetně obezity a také u sportovně či pohybově zaměřených klientů. Měl jsem štěstí na první kolektiv přednášejících, které nadchla moje myšlenka „dostat" výživu nejen k odborníkům, ale hlavně k „obyčejným" zájemcům o výživu, jako byly maminky, sportovci, pracující na směny atd. Až na mě byli první lektoři samí lékaři a doktoři přírodních věd. Inspiroval jsem se obsahem knihy Moderní výživa od A do Z od Dr. Michaela Sharona, kterou jsem tehdy pro nakladatelství Euromedia CS přeložil a dočkala se dvou vydání.

2. Jak těžké je dostat společnosti „do hlavy", že správná výživa je základní rovinou životního stylu, že ji nemáme řešit až tehdy, když máme problém? Proč lidé přestali vnímat stravování jako prevenci před nemocí?

IM: Nebylo a není to jednoduché, protože preventivnímu významu výživy se příliš nevěnuje ani náš vzdělávací systém včetně vysokoškolského vzdělání v příslušných oborech. Důraz se u zdravotnických oborů klade především na léčbu, protože jsou zaměřeny na nemocného člověka a jeho léčení. Tehdy jsem si uvědomil, že o prevenci by se každý měl postarat sám a být za ni také zodpovědný, když chce zůstat zdravý, štíhlý a v dobré duševní a fyzické kondici. Ale aby mohl vzít tuto zodpovědnost na sebe, měl by např. o výživě, pohybu resp. o celém životním stylu (včetně odpočinku, regenerace a spánku) mít aspoň základní znalosti. Sám jsem byl jako chemik motivován ke studiu této problematiky, protože jsem se soutěžně věnoval sportu, v němž hrají životní styl, výživa a pevné zdraví klíčovou úlohu - sportovní kulturistice. Dalším důvodem, proč jsem se začal zajímat o prevenci, byla předčasná smrt matky, která po neúspěšné vysilující léčbě zemřela na rakovinu žaludku, když jsem se připravoval na státnice.  

RP: Češi nemají slovo prevence příliš v lásce. Skutečnou zdravotní prevenci dodržuje jen nepatrná část populace.  Když jsme v 90. letech uváděli na farmaceutický trh nové léky na vysoký cholesterol, byla primární a sekundární prevence skloňována ve všech pádech. Uběhlo několik let a z té klasické preventivní kardiologie nezůstal kámen na kameni. Stačí si jenom připomenout základní rizikové faktory: vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, cukrovka, nadváha, kouření a mužské pohlaví. Dříve opomíjené rizikové faktory, jako je stres a zvýšená hladina homocysteinu, jsou více méně dalšími střípky do mozaiky vysoké nemocnosti. Máme tu milion cukrovkářů, přibližně stejné číslo pacientů s vysokým tlakem, kouří nám téměř polovina náctiletých děvčat a obezita ohrožuje každého čtvrtého obyvatele bez rozdílu věku. Lidé předali zodpovědnost za své zdraví systému. S deficitním zdravotnictvím ale roste zájem o lepší formy poradenství, kam bezesporu výživa patří. 

3. Jak naučit veřejnost, že návštěva u výživového poradce není nutná jen v případě potřeby redukce nadváhy (chci zhubnout, tak dám peníze, ať mi někdo poradí)?

IM: Myslím si, že dnes už je téměř každému jasné, že za vzestupem civilizačních nemocí včetně obezity, je vědomé podceňování životosprávy, tj. dlouhodobého dodržování takového životního stylu, který mi vyhovuje nejen po stránce pracovní a rodinné, ale i zdravotní. Jak se máme těšit ze života a užívat si vydělaných peněz - v nemoci, bolestech a „chození" po doktorech? I když je neřešená nadváha a později obezita důsledkem špatného životního stylu, nejsou to jediné zdravotní problémy vyplývající z neadekvátního stravování a absence pohybu. Proto dnes vyhledávají výživového poradce i lidé s trávicími obtížemi, alergiemi, bolestmi kloubů, stagnující sportovci apod.

RP: Tady platí, že zdaleka nejsme to, co jíme. Kvalita života je z velké části dána tlakem vnějšího okolí na náš organismus. Samotná výživa je jen malou, ale podstatnou částí celého příběhu. Zdaleka totiž neplatí ani to, že za všechno můžou geny. To, že špatně jíme i přes snadnou dostupnost všech informací, je nepochopením klíčových metabolických pochodů v organismu. Když vám řeknu, že i v tak moderní a bohaté společnosti jako je ta naše, třetina žen trpí nedostatkem železa, že až 40 % populace nedostatkem kyseliny listové (v důsledku genové poruchy metabolismu folátu, o kterém ale dotyční nevědí), téměř každý druhý má tak nízké hodnoty vitaminu D, že to zcela jistě ohrožuje jejich zdraví, a třetina školáků má hodnoty vitaminu C na úrovni kurdějí. A to, prosím, mluvíme jen o několika základních výživových parametrech. Bohužel pro medicínu jsou tyto drobnosti pod rozlišovací schopnost, přestože můžou zásadně ovlivnit kvalitu života. Výživový poradce by alespoň mohl na tato základní rizika poukázat.

4. Malé děti krmíme podle nejlepšího vědomí, radíme se s pediatry, kojíme, dáváme příkrmy tak, jak radí lékař. Proč si pak v dospělosti správnou stravu už tak nehlídáme?

IM: Dokud jsme mladí a výkonní, tak obvykle v této uspěchané době příliš nemyslíme na to, že hrubé chyby ve výživě a podceňování významu vyváženého životního stylu nás mohou později dovést až do stavu nemocných a práce neschopných. Za vydělané peníze si už zdraví „zpátky" nekoupíme (léky snad ano) a na radikální změny životního stylu bývá téměř pozdě, protože už příliš dlouho „jedeme" ve špatných výživových a pohybových návycích. Navíc nás nasazená léčba může začít omezovat, pokud jde o výběr rozmanité vyvážené stravy a pohybových aktivit doporučovaných zdravým lidem. Proto bychom se už na prahu dospělosti měli motivovat ke zdravému životnímu stylu zejména tím, že se prostě za každou cenu chceme vyhnout nemocem, abychom se až do vysokého věku, který je dnes už naštěstí běžný, nemuseli omezovat v užívání života a volného času. Abychom si aktivně udrželi vlastní moc (kontrolu) nad svým životem a způsobem jeho žití, nenechali se životem vláčet maximalistickými zájmy zaměstnavatelů, potom užívali omezující léky, terapie a nedostali se do stavu bez-mocných tj. ne-mocných.

RP: Kvalita našeho života se odvíjí od nutričního statutu matky, tvoří se tedy již prenatálně. Velkou roli hraje složení a dynamika předaného lidského mikrobiomu po matce, forma a kvalita výživy nebo vliv prostředí během (dejme tomu) prvních 3-5 let, rodinný cluster atd. Těch proměnných je tady spousta. Ale stále platí některá staletími prověřená doporučení, že například fyzická práce snižuje riziko řady moderních onemocnění. Nemoc je rezignace na obyčejný život.

5. PharmDr. Stanislav Havlíček v nedávném interview Pavla Štrunce řekl něco v tom smyslu, že správný farmaceut (lékárník) by již z poslání své profese (i podle lékárnické přísahy) měl umět správně lék nejen doporučit a vydat, ale také odebrat! Což podle mne zahrnuje doporučení například režimových opatření včetně zdravé stravy tak, aby pacient (třeba s DM) nemusel brát tolik léků, které mu pak zatěžují játra a samozřejmě: čím víc léků, tím úměrně vyšší riziko nežádoucích a vedlejších účinků....Je to cesta, kdy začít prostřednictvím zdravotnických profesí (lékárníky zahrnujíc) edukaci, z které si lidé uvědomí, že jídlo může být lék?

RP: Když řekneme jídlo, jako bychom řekli - potraviny. K potravinám legislativně řadíme i doplňky stravy, kam patří i některé extrakty z (léčivých) rostlin, nezbytné vitamíny a minerální látky, které se mohou stát „lékem", pokud jimi doplníme složku, která ve stravě chybí (třeba z častého důvodu eliminace určité potraviny ze stravy), nebo to, na co máme individuálně zvýšené nároky, (např. potřeba esenciálního vitamínu C u kuřáků je až sedminásobná). Ale zároveň se vede nevyhlášená válka proti doplňkům stravy. Jsou označovány jen za formu výživy za hodně peněz. A tady právě nastupuje odbornost farmaceuta, který na rozdíl od lékaře má hlubší znalosti ve vztahu k fyziologii, biochemii, chemii a farmakologii nejen léčiv, a měl by tedy být ve vztahu k pacientovi stejně orientovaný jako lékař. Měl by být schopen poradit i v situaci, kdy pacient bere 5 až 7 léků, řada jeho biochemických parametrů je narušená a neví, kudy kam.

Stačí třeba uvést příklad s užíváním Warfarinu - léku proti srážlivosti krve a jeho možných interakcí s běžnými potravinami. Může tedy pacient užívat Warfarin společně s citrusy, zeleným čajem nebo plody Goji atd.? Donedávna jsme toto vůbec neřešili a nejen u Warfarinu. Řešili jsme pouze interakci Warfarinu s jinými léky, a to je málo! S narůstajícími poznatky tak do hry o zdraví čím dál víc vstupují i takto zdánlivě nepodstatné informace. A to je myslím parketa farmaceuta, protože lékaři na to buď nemají čas, nebo tomu nepřikládají až takový význam.

IM: Před nějakou dobou, když jsme se s rodinou hladoví vraceli z hub, jsme chtěli poobědvat v jedné venkovské hospodě. Když nám obézní dýchavičný číšník, na první pohled hypertonik a prediabetik, přinesl polévku, všichni jsme po chvíli odložili lžíce, jak byla přesolená. Když jsme se na něj znovu obrátili, co s tím, rozesmál se a reagoval: „Vidíte, já jsem dříve taky kvůli tlaku nesolil, a teď už můžu, protože mi pan doktor předepsal prášky na tlak."

Vracím se k vaší otázce: cožpak lékař i farmaceut mají profesně tolik času, aby s pacientem mohli „řešit" režimová opatření, tedy jeho životní styl a životosprávu? To by museli mít prostor na prevenci, který nemají, a primární prevence jim ani nepřísluší. Zodpovědnost za to, co jíme, jak solíme, pijeme, jak se otužujeme a jak se (ne)hýbeme, musíme mít přece sami (resp. v dětství naši rodiče, popř. učitelé, kteří nás to měli učit). O tom je primární prevence, jejíž promyšlená, na každého jednotlivce individuálně „ušitá" ale i obecná preventivní opatření mohou zabránit vzniku nemoci, zdravotního problému a z nich vyplývající, často násobné medikaci a jejím nežádoucím vedlejším účinkům.

Děkuji za rozhovor

Chramst