V tomto díle série článku o farmakoekonomice se dostáváme k jednotlivým farmakoekonomickým analýzám, které jsou klíčovým nástrojem pro hodnocení nákladové efektivity léčiv a zdravotnických intervencí. Používají se při porovnání nákladů a přínosů různých léčebných možností. To pomáhá rozhodovat o tom, které léčby jsou nejefektivnější z hlediska nákladů a přínosů pro pacienty a zdravotní systém. Tyto analýzy jsou důležité pro správní řízení vedená Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) a pomáhají při rozhodování o úhradách léčiv.

Existují čtyři základní metody farmakoekonomických analýz:

o Analýza minimálních nákladů, též analýza minimalizace nákladů (Cost-Minimization Analysis, CMA)

Tato metoda je nejjednodušší. Srovnává cenu různých léčebných postupů, které mají stejný terapeutický účinek. Jedná se o jednu z nejjednodušších metod, protože se orientuje pouze na náklady, nikoliv na výsledky terapie. Příkladem může být, když je uveden na trh nový lék, který vykazuje stejný léčebný efekt jako ty dosavadní ze stejné lékové skupiny. Pak tato analýza porovnává, o kolik je levnější či dražší terapie tímto lékem než ty dosavadní (neboli odborně řečeno hodnotí finanční dopad na rozpočet zdravotnického systému).

K výhodám patří jednoduchost provedení a fakt, že pouze porovnává výsledky intervencí. Naopak k nevýhodám patří, že nelze použít pro odlišné skupiny léků a hodnotí jen omezený typ intervencí.

Příklady:

• Léčba hypertenze: Porovnání nákladů na různá antihypertenziva, které mají stejnou účinnost při snižování krevního tlaku.
• Antibiotická terapie: Porovnání nákladů na různé antibiotické režimy pro léčbu infekcí, kde všechny režimy (podávání léků) mají stejnou úspěšnost.
• Chirurgické zákroky: Porovnání nákladů na odlišné chirurgické techniky pro stejný typ operace, například různé postupy při odstranění žlučníku.

o Analýza nákladů a efektivity (Cost-Effectiveness Analysis, CEA)

Tento druh analýzy je už složitější, hodnotí náklady na jednotku efektivity, klasickým příkladem jsou náklady na jeden rok života upravený podle kvality (QALY). O QALY jsem psal více podrobněji v minulém článku. Dále se také používají jako konečný výstup získané roky života (LYG). Tato metoda slouží k porovnání nákladů a různých typů léčebných intervencí. Ovšem na rozdíl od předchozí metody hodnotí tato metoda náklady v kontextu různých klinických výsledků. Tedy nepožaduje již ekvivalentní výsledky terapie. Náklady se zahrnují jak přímé (cena léků, hospitalizace apod.), tak nepřímé (ztráta produktivity). U této analýzy se také můžeme setkat s pojmem inkrementální poměr nákladů a efektivity (ICER). Ten vyjadřuje dodatečné náklady na jednotku výsledku (např. náklady na získání jednoho QALY).

Příklady:

• Diabetes: analýza nákladové efektivity léčby diabetu, která porovnává náklady a přínosy různých léčebných režimů pro pacienty s diabetem, například porovnání nákladů a účinnosti různých inzulinových režimů nebo antidiabetických léků při kontrole hladiny cukru v krvi a prevenci komplikací.
• Onkologická léčba: porovnání nákladů a účinnosti různých chemoterapeutických režimů. Například hodnocení nákladů na nové biologické léky ve srovnání s tradičními chemoterapeutiky a jejich vliv na přežití pacientů.
• Prevence kardiovaskulárních onemocnění: hodnocení nákladů a přínosů preventivních opatření, jako je předepisování statinů ke snížení cholesterolu nebo změna životního stylu, při snižování rizika srdečních onemocnění.
• Očkovací programy: zde se hodnotí náklady a přínos různých očkovacích programů, například proti chřipce nebo HPV, při prevenci nemocí a jejich šíření.
• Psychiatrická péče: v tomto případě se srovnávají nákladů a účinnosti různých terapeutických přístupů, jako je například kognitivně-behaviorální terapie versus farmakoterapie, při léčbě depresí nebo úzkostných poruch.

o Analýza nákladů a užitku (Cost-Utility Analysis, CUA)

Zde se jedná o metodu podobnou analýze nákladů a efektivity (CEA), která ale bere, na rozdíl od ní, v úvahu kvalitu života pacienta. Porovnávají se náklady (náklady na léčbu, hospitalizaci, léky) a na druhé straně přínosy (zlepšení kvality života-QALY, snížení morbidity). Výsledkem se často prezentují jako poměr nákladů na QALY, což umožňuje srovnání efektivity různých intervencí.

Příklady:

• Očkování proti infekčním nemocem: analýza nákladů a užitku vakcinace (například proti chřipce), jenž hodnotí náklady na vakcinaci proti chřipce ve srovnání s náklady na léčbu chřipky a její komplikace.
• Kardiovaskulární rehabilitace: porovnání nákladů a užitku ambulantní rehabilitace versus lázeňské léčby u pacientů se srdečními onemocněními.
• Léčba chronických onemocnění: hodnocení nákladů a užitku různých léčebných režimů pro diabetes nebo astma.

o Analýza nákladů a přínosů (Cost-Benefit Analysis, CBA)

Tato analýza převádí přínosy léčby do peněžních hodnot a porovnává je s náklady. Používá se ke srovnání nákladů a přínosů různých projektů nebo intervencí. Cílem je zjistit, zda přínosy převyšují náklady a zda je projekt ekonomicky efektivní. Poměr nákladů a přínosů (Benefits to Costs Ratio, BCR) vyjadřuje poměr mezi přínosy a náklady. Pokud je BCR větší než 1, projekt je považován za ekonomicky výhodný. Zahrnuje všechny přínosy a náklady, nejen zdravotní výsledky. To umožňuje komplexnější hodnocení, což se dá využít nejen ve zdravotnictví, ale také u projektů, které mají ekonomické, sociální a environmentální dopady (veřejné projekty, podnikové investice, ekologie).

Příklady:

• Onkologie: analýza nákladů a přínosů nových onkologických léčiv, která porovnává náklady na nové léčivé přípravky pro léčbu rakoviny s jejich přínosy, jako je prodloužení života a zlepšení kvality života pacientů.
• Prevence: Porovnání nákladů a přínosů různých zdravotnických intervencí, jako jsou očkovací programy nebo preventivní opatření. CBA byla použita k hodnocení očkovacích programů proti chřipce. Analýza ukázala, že přínosy v podobě snížení nemocnosti a úmrtnosti, a tím i snížení nákladů na zdravotní péči, výrazně převyšovaly náklady na očkování.

Instituce a farmakoekonomika

V České republice se farmakoekonomickými analýzami zabývá několik institucí a organizací:

• Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL): Tento ústav hraje klíčovou roli při hodnocení nákladové efektivity léčiv a zdravotnických technologií. SÚKL využívá farmakoekonomické analýzy při rozhodování o úhradách léčiv z veřejného zdravotního pojištění.
• Česká farmakoekonomická společnost (ČFES): ČFES je odborná organizace, která se zaměřuje na rozvoj a podporu farmakoekonomiky a hodnocení zdravotnických technologií v ČR. Spolupracuje s mezinárodními organizacemi, jako je ISPOR (International Society for Pharmacoeconomics and Outcomes Research). Česká farmakoekonomická společnost (ČFES) se podílí na mnoha farmakoekonomických analýzách (analýza nákladové efektivity léčby obtížně léčitelného astmatu, analýza nákladů a užitků očkování proti chřipce nebo analýza dopadů na zdravotnický rozpočet při zavedení nových léčiv).
• Akademické instituce a výzkumné organizace: Některé univerzity a výzkumné instituce v ČR provádějí farmakoekonomické studie jako součást svého výzkumu v oblasti zdravotní ekonomiky a veřejného zdraví.
• Farmaceutické společnosti: Tyto společnosti často provádějí farmakoekonomické analýzy, aby prokázaly nákladovou efektivitu svých produktů při jednání se zdravotními pojišťovnami a regulačními orgány.

Tyto analýzy pomáhají informovat rozhodování o úhradách léčiv a zdravotnických intervencí v České republice. Podrobněji se jednotlivým typům analýz budu věnovat v další sérii článků.

PharmDr. Tomáš Arndt

Těšte se na další vydání Magazínu! Čtvrtá kapitola představí podrobně dva druhy farmakoekonomických analýz: analýzu nákladů a analýzu minimalizace nákladů.

Předchozí díly seriálu:

FARMAKOEKONOMIKA NEJSOU JEN NÁKLADY NA LÉČBU

ZÁKLADNÍ FAKTORY SLEDOVANÉ VE FARMAKOEKONOMICE