O závislostech na pracovišti se příliš nemluví, přitom je ale toto téma aktuálnější než kdy dříve. Rapidně totiž přibývá těch, kteří práci obětují příliš mnoho. Zaměstnavatelé tento problém přehlížejí a před wellbeingem a work-life balance zavírají oči. Řada lidí má ale problém v rovnováze mezi pracovním a osobním životem Zásadní chybou je, že lidé vnímají často svoji práci a ostatní oblasti života (rodinu, koníčky volný čas) jako něco odděleného. Práci pak také často před osobním životem upřednostňují.

Již v roce 2008 identifikovala organizace New Economics Foundation 5 způsobů, jak dosáhnout životní pohody:

• propojit se,
• být aktivní,
• všímat si,
• učit se,
• dávat.

Tato opatření se uplatňují v řadě oblastí veřejného zdraví.

Je workoholik zaměstnancem roku? Pravděpodobně není

Ač se může zdát, že workoholici jsou požehnáním pro každého zaměstnavatele, opak je pravdou. Nedávné výzkumy totiž dokazují, že závislost na práci vede spíše k nižší efektivitě a zhoršeným pracovním výsledkům. V tomto kontextu se také stále častěji mluví o konceptech wellbeingu zaměstnanců a tzv. work-life balance, kterým každý zaměstnavatel i zaměstnanec musí věnovat patřičnou pozornost. Pokud workoholik věnuje nadbytečné množství času práci na úkor osobního života nebo odpočinku, propisuje se to i do jeho výkonu na pracovišti.

„Je to taková skrytá past. Workoholici ve většině případů svoji práci nijak nezbožňují, prostě na ni jen nemohou přestat myslet a odtrhnout se od ní. Ve výsledku daleko častěji vykazují na pracovišti známky obsedantně kompulzivního chování, což má za následek nižší výkonnost a v obecné rovině nespokojenost a zhoršenou úroveň psychické pohody. Pokud se naopak od práce nedokážete odtrhnout, protože vás opravdu baví, je to přesně obráceně. Mezi vášní a nutkavou potřebou pracovat je naneštěstí jen velmi tenká dělicí linie," podotýká adiktolog Ladislav Dékány, odborný garant Národní linky pro odvykání 800 350 000. 

Paradox dnešní doby

Workoholismus není oficiálně uznaná diagnóza. Proto je kvantifikace počtu těch, kdo se s podobnými závislostními vzorci chování potýkají, problematická. Dékány nicméně připomíná starší vědecké studie, ve kterých na 90 % respondentů tvrdilo, že kvůli práci nemají dostatek času na to, čemu by se sami chtěli věnovat. Stejných 90 % přitom na druhou stranu tvrdilo, že čas s rodinou je pro ně hlavní priorita. Podle adiktologa obecně tento paradox narůstá v dnešní době - svůj podíl na tom má i přítomnost na sociálních sítích, která u řady lidí může vést ke srovnávání s ostatními. Důsledkem může být i pocit méněcennosti.

„Od workoholismu je to jen krůček k úplnému vyhoření. Dříve či později totiž přijde moment, kdy mě práce přestane bavit, pak většinou nastává kompletní rezignace. Zjednodušeně řečeno už mě nadále nezajímá, proč tu práci dělám, ale logicky potřebuji peníze, takže prostě něco dělám jen proto, abych něco dělal. Vyhořelého neustále provázejí pocity únavy a vyčerpání nebo podrážděnosti. U mnoha jedinců se to projevuje psychosomaticky, takže si k tomu přidejte ještě časté migrény nebo bolesti břicha. V této fázi už člověk není schopen udržovat jakékoliv zdravé hranice, začíná to ovlivňovat i jeho osobní život a vztahy s okolím. Jistě si dokážete představit, že tento mix za žádných okolností nemůže vést k lepším pracovním výsledkům," dodává adiktolog.

Důležitým faktorem je FOMO

Zkratka FOMO (někdy též FoMO) je z anglického výrazu Fear of missing out - strach z toho, že nám něco uniká. FOMO se rozšířlo v souvislosti s mobilními telefony, internetem a sociálními sítěmi, kdy jsme neustále v obraze, každou informaci si můžeme najít (nebo ona nás) a o všech všechno víme. Když se na chvíli odpojíme od online světa, může se probudit strach, že o něco důležitého přijdeme.

Závislosti látkové i nelátkové

Ještě větší problém pak na pracovišti nastává, když se k závislosti na práci připojí nějaká další závislost látkového či nelátkového typu. Ve firemním prostředí se adiktologové nejčastěji setkávají s klasickou trojicí - kuřáky, alkoholiky a závislými na moderních technologiích (a sociálních sítích). Všechny tři skupiny mají problém s pracovní výkonností a negativně se na tom podílí právě závislostní vzorce chování. Vzhledem k tomu, že nějaký tabákový výrobek užije denně skoro třetina Čechů a 7 až 10 % dospělé populace si zas neodpustí pravidelnou skleničku alkoholu, je více než pravděpodobné, že se někdo s problémem s návykovými látkami vyskytne de facto na každém pracovišti.

Poměrně podrobně zmapovaná je situace ohledně kuřáků, a to například i co do nákladů, které musí na takového zaměstnance zaměstnavatel vynaložit. Podle americké studie se střední odhad nákladů, resp. ztráty firmy u kouřícího zaměstnance, pohybuje kolem 5816 dolarů, tedy zhruba 135 tis. korun za rok.

„Částka se skládá z vícero komponentů. Jedním z nich je ztráta produktivity z důvodu nadměrné absence. Dalšími náklady, které zaměstnavatelům vznikají v souvislosti s kouřením zaměstnanců, je tzv. presenteeismus - nižší produktivita na pracovišti, která je důsledkem závislosti na nikotinu. Může se projevovat horší koncentrací, sníženou pozorností či abstinenčními příznaky. S tím velmi úzce souvisí i ztráta produktivity v důsledku kuřáckých pauz. V neposlední řadě to jsou nadměrné i náklady na zdravotní péči," dodává Dékány s tím, že v současnosti je eticky i právně pochybné, pokud by se firma rozhodla zaměstnávat jen nekuřáky.

..........................

Národní linka pro odvykání - 800 350 000 je zřízena Úřadem vlády České republiky a provozována organizací AdiPoint, z.ú.

K původnímu poradenství pro odvykání kouření přibyly další informační a poradenské služby pro odvykání alkoholu, patologického hraní, drog, léků a sociálních sítí, zahrnující i služby pro osoby blízké lidem se závislostí.

Linka je určena všem občanům České republiky starším 15 let.

Vyškolení konzultanti se klientům věnují každý pracovní den od 10 do 18 hodin. Hovory jsou pro volající zdarma. Pokud klient dává přednost komunikaci přes e-mail, může konzultanty kontaktovat na poradte@chciodvykat.cz. 

..........................

Intervence přímo na pracovišti

Firmy a obchodní společnosti si mohou u Národní linky pro odvykání - 800 350 000 objednat pro své zaměstnance adiktologické školení nebo workshop na míru. Programově a obsahově se vychází z debaty mezi školitelem a klientem, během které si obě strany vydefinují, s jakým konkrétním problémem se zaměstnanci potýkají.

„Naše školení jsou navržena tak, aby byla interaktivní a inspirativní. Kombinujeme osvědčené metody s nejnovějšími poznatky v oblasti závislostí a wellbeingu, abychom poskytli účastníkům co nejefektivnější pomoc. Kromě předpřipravených kurzů samozřejmě není problém vytvořit školení na klíč, které reflektuje specifika dané firmy. Programy se vždy snažíme přizpůsobit potřebám a specifikům každého klienta a poskytnout jim ucelenou podporu v jejich cestě k odvykání nebo zlepšení životního stylu," vysvětluje povahu služeb Zuzana Hrzalová, ředitelka Národní linky pro odvykání 800 350 000.

„Všechny programy vytváříme tak, abychom oslovili konkrétní závislost jak po fyzické, tak po psychické stránce. Každá závislost má svá specifika, zde jsou navíc vázána na konkrétní prostředí, tudíž nám z toho některé vyplývají jako rizikovější a těm věnujeme zvýšenou pozornost. Po teoretické části, která má v podstatě formu přednášky, následuje část individuální, kdy s jednotlivými zaměstnanci absolvujeme individuální konzultace. V rámci těch se tak můžeme blíže seznámit s tím, co toho konkrétního člověka trápí, a dát mu konkrétní rady a nasměrování, jak začít efektivně bojovat se závislostí," uzavírá ředitelka Hrzalová.

Další informace na www.chciodvykat.cz

FOMO má svůj protiklad v podobě JOMO? „Joy of missing out" (JoMO, JOMO) překládáme jako radost z toho, že nám něco uniká. Jedná se o zdravý a zodpovědný přístup, kdy sociální sítě využíváme vědomě. 

Ten, kdo aktivně FOMO využívá, jsou reklamy? Obchodníci tak mohou část lidí přimět k impulzivním nákupům. K metodám, které kalkulují se strachem, že o něco přijdeme, patří například časově omezené slevy nebo prezentace výrobku celebritou.

Přestože je wellbeing předmětem odborného výzkumu již několik desetiletí a předpokládá se, že hraje zásadní roli při prevenci duševních onemocnění, nemá jednotnou definici? WHO proto wellbeing označuje jako „Stav životní pohody, v níž každý jedinec realizuje svůj vlastní potenciál."