Snad už od první třídy základky víme, že máme pět smyslů, díky kterým poznáváme svět. Většina z nás si možná myslí, že ten šestý je jakási intuice, předvídavost, tušení...

K těmto vstupním a základním branám informací, které nám dává zrak, sluch čich, chuť a hmat, nověji řadíme třeba vestibulární aparát, který nás informuje o rovnováze, nervus vagus o stavu vnitřních orgánů, a také sem patří tzv. čidla bolesti a v řadě nikoli poslední imunitní systém.

„Někteří lidé jsou na senzorické informace velmi citliví až přecitlivělí," píše prof. Pavel Kolář (Posilování stresem - cesta k odolnosti). „Jsou přehlceni vjemy a důsledkem je smyslové přetížení a častější nemocnost.

A pak je tu věta, kterou by někteří z nás ,tesali do kamene': „Citlivější lidé jsou schopni větší empatie, v důsledku čehož mívají často život složitější, ale o to bohatší."

Pavel Kolář v této souvislosti připomíná Josefa Čapka a jeho Kulhavého poutníka... "Pocit, že putujeme po světě, aniž bychom s konečnou platností poznali klid a spokojenost, a dosáhli konečného a definitivního poznání; jdeme po cestě, která je někdy radostná k zbláznění, a jindy hodně smutná... Nevíme, zda je smyslem a účelem cesta samotná, víme jen jediné - na konci bude smrt, stejně platná pro každého..."

A teď něco veselejšího a pro cestu životem praktičtějšího: naše smysly mají vždy propojení na tělesné funkce a významně ovlivňují jejich kvalitu.

Každý máme svou vůni

Pavel Kolář píše mimo jiné mnoho zajímavého o čichu. Normální jedinec prý rozezná asi čtyři tisíce pachů, trénovaný daleko víc. Každý člověk má svou vůni, stejně charakteristickou jako otisk prstu. Podle ní poznáme některé nemoci - cukrovku, angínu, některá onkologické nemoci, psi prý poznají, že má nemocný covid. Vdechne-li člověk známou vůni, i když se s ní mnoho let nesetkal, octne se na onom místě znovu - v pokoji u babičky, v dědečkově starém autě, v lese svého dětství.

Vůně je zásadní i pro výběr partnera. Jeden dávný pan profesor, jmenoval se Komárek, prý varoval studenty před manželstvím s dívkou, která dotyčnému „nevoní" - a nemyslel tím parfém. Zrak podle něj není důležitý, krása zevšední, hmat klame, zvyknout si je podle něj možné i na ženské skřehotání, ale čich oklamat nelze.

Problémy s čichem mohou signalizovat i některá závažná onemocnění, jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba i roztroušená skleróza. A v poslední době? Jakmile ztratíme čich, už si téměř definitivně diagnostikujeme covid. 

Nově objevená chuť

Primární úkol chuti prý bylo odlišení jedlé a nejedlé potravy. V této souvislosti uvádíme několik zajímavostí; sladká potravina se nám líbí i proto, že obvykle obsahuje mnoho jednoduchých cukrů, které náš mozek miluje. A pozor, sůl je jednou z prvních návykových látek a zkracuje nám život, protože přispívá k rozvoji kardiovaskulárních a ledvinových chorob. To koneckonců víme, ale možná nevíme, která je poslední, v roce 2000 objevená chuť, a to umami. Nachází se uprostřed jazyka a slouží k rozpoznání obsahu kyseliny glutamové a jejích solí. Informuje mozek zejména o obsahu živočišných bílkovin v potravě. 

Zrak a sluch

Oběma těmto smyslům věnuje profesor ve své knize několik desítek stránek. Nepochybně i proto, že výrazně ovlivňují jejich významnou souvislost s pohybovými schopnostmi sportovců, která profesor Kolář umí léčit a vyléčit. Ale přece jen připomenutí potíží, s nimiž se mnozí z nás potýkají - závratě. Nejde jen o postižení vnitřního ucha, ale i o -  zjednodušeně řečeno - úzkostné emoce nebo vestibulární migrénu. Příčinou závratí mohou být i poruchy srdečního rytmu, ischemická srdeční porucha, problémy s krevním oběhem, nedostatek červených krvinek nebo plicní choroby. Anebo, jak by řekl i laik, i horké letní klima. I poruchy tohoto typu (kromě počasí) umí profesor Kolář léčit. 

Šestý je nervus vagus

A teď ke zmíněnému šestému smyslu. Náš mozek přijímá informace, díky našim pěti smyslům, o stavu vnějšího světa. O našem vnitřním světě - o stavu našeho žaludku, jícnu, střev, slinivky - informuje nervus vagus. A co je důležité - i ten významně ovlivňuje naše pocity, emoce a nálady.

„Vnímáme například nechutenství, vyčerpání a slabost, ale i úzkost, smutek nebo hněv (od toho pochází „žlučovitost"), ale i slast a radost. Naše vnitřní prostředí ovlivňuje naše emocionalitu i náladu a má zásadní vliv na naše chování," říká profesor Kolář. 

Naše tělo a duše v sobě skrývají obrovský potenciál udělat nás nejen odolnými, ale i šťastnými. Využijme ho a vezměme odpovědnost za své zdraví a kvalitu svého života do vlastních rukou. Po přečtení knihy se to mnozí z nás naučí, anebo se o to aspoň se střídavými úspěchy pokusí.

Mgr. Jana Ulíková 

Pavel Kolář
Posilování stresem - Cesta k odolnosti
Nakladatelství: Universum, 2021
ISBN: 978-80-242-7465-2

Mohlo by vás dále zajímat:

MEDICÍNA ODPOČINEK PODCEŇUJE