V minulých dílech miniseriálu PharmDr. Jana Martina, Ph.D. byly zmíněny účinky rutinu, aescinu a extraktů ze zeleného čaje na kardiovaskulární systém. Jak autor upozorňuje, v doplňcích stravy se u nás často objevuje i extrakt z olivových listů. Proto se dnes společně podíváme, zda je pravdou vše, co se o něm píše v marketingových materiálech jejich výrobců.

Starou kulturní dřevinu - olivu evropskou - není třeba představovat. Její jedlé plody zná asi každý a olivový olej patří celosvětově mezi nejpoužívanější potravinářské oleje. Surový olivový olej má intenzivně hořkou, natrpklou chuť. To je způsobeno obsahem sekoiridoidů, které se při následném zpracovávání z oleje odstraňují. Malé množství těchto látek ale v oleji zůstává, a tak i ten potravinářský po chuti snadno poznáte.

V listech jsou sekoiridoidy přítomny ve větších množstvích - obvykle od 5 do 15 %, ale byly naměřeny i hodnoty okolo 23 %. Hlavními látkami této skupiny jsou oleuropein a oleacin. 

Sušený olivový list byl sám o sobě tradičně používán jako rostlinná droga, ovšem v poměrně velkých dávkách: 5 až 10 g. Navíc se užíval jako odvar. Velikost dávky a náročnost přípravy pro běžného pacienta vedla k výrobě extraktů a jejich užívání ve formě želatinových tobolek.

Ve druhé polovině 20. století byla provedena řada in vitro i in vivo experimentů s olivovými extrakty i čistým oleuropeinem a ty ukázaly, že sekoiridoidy by mohly být schopny pozitivně ovlivnit rizikové faktory spojené s kardiovaskulárními chorobami. Pozitivního efektu bylo dosaženo u zvýšeného krevního tlaku, metabolismu glukózy a u profilů krevních lipidů.

U klinických studií na lidských pacientech provedených v posledních letech byly výsledky mnohem více rozporuplné, přičemž výrobci doplňků stravy, a také producenti olivového oleje, citují pouze ty, které vyšly veskrze pozitivně. Marketing je také hodně založen na citování experimentů s multikomponentními přípravky.

Přesto se zdá, že sekoiridoidy z olivového listu přeci jen přispívají k poklesu krevního tlaku. Docházelo k němu ale spíše u dlouhodobějších studií, kde užívání dávky 500 mg extraktu dvakrát denně přesáhlo 12 týdnů. Pokud se extrakt z olivového listu užíval kratší dobu, nebo se užívaly dávky menší, k žádnému efektu to u hypertoniků nevedlo.

V médiích je často zmiňováno i snižování hladin celkového cholesterolu, ale ty byly významněji sníženy pouze u jediné klinické studie ze sedmi, které tuto hodnotu sledovaly. A podobně je to i s celým lipidovým profilem.

Nekonzistentní výsledky se projevovaly i u sledovaných biomarkerů zánětu, snižování hladin glukózy a citlivosti buněk k inzulinu. A tak i protizánětlivý a antidiabetický účinek je více než sporný. A u ostatních indikací zatím nemáme dostatek dat.

Olivové extrakty lze tedy doporučovat pouze u mírné hypertenze, a i v této oblasti známe přírodní látky s rychlejším nástupem účinku a nižším dávkováním, jako je například list hlohu s květem.

PharmDr. Jan Martin, Ph.D.

Seriál Přírodní látky při prevenci a léčbě cévních onemocnění je připomínkou důležité úlohy fytoterapie v komplexním přístupu ke kardiovaskulárnímu a cerebrovaskulárnímu zdraví. Zároveň je pozvánkou na květnový on-line kongres Healthcomm Professional KARDIO 2024, kde autor, PharmDr. Jan Martin, Ph.D. přispěje do odborného programu svojí přednáškou „Rostlinná diuretika při léčbě hypertenze".

PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ I.: RUTIN

PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ II.: AESCIN

PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ III.: ZELENÝ ČAJ A JEHO EXTRAKTY