Poruchu ADHD (Attention Deficit/Hyperactivity Disorder; česky porucha pozornosti s hyperaktivitou) si někteří pletou s autismem. Už proto, že tyto nemoci jdou někdy ruku v ruce. Dnes se povědomí o ADHD trochu zlepšuje, ale ideální není. Přitom jde o vůbec nejčastější neurovývojovou poruchu! Málo se ví, že se nejedená pouze o problém spjatý s dětmi. Dospělé s ADHD trápí specifické problémy - od nestálých vztahů po problémy s udržením zaměstnání.

Poruchu si běžně spojujeme se školáky, kteří neudrží pozornost, mají kázeňské problémy a velké potíže s učením. Ve skutečnosti ADHD často přetrvává do dospělosti.

 „Prevalence ADHD v dospělosti je 2 až 5 procent, což je srovnatelné s klinickou depresí. Rozvinuté země hlásí vyšší výskyt než země s nižšími příjmy," uvádí odborník na léčbu této poruchy u dospělých prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D., primář z Národního ústavu duševního zdraví. Důležité podle něj je, že se jedná o poruchu léčitelnou.

Třemi pilíři léčby jsou psychoterapie, farmakoterapie a edukace. Vyvíjejí se nová, účinnější léčiva.

 „Často jde o preparáty s menšími nežádoucími účinky. Inovativní farmaceutické společnosti z USA hlásí, že mají ve vývoji 18 nových léčiv proti ADHD," sdělil Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Dodal, že i v ČR probíhají v oblasti moderních psychofarmak klinické zkoušky, třebaže zdaleka ne tak rozsáhlé, jako je tomu například u léků proti nádorům.

Zajímavé je, za jakých okolností je někdy dospělý diagnostikován.

 „Častým důvodem návštěvy dospělých pacientů u psychiatra je skutečnost, že nejprve byla ADHD diagnostikována u jejich dítěte," uvádí profesor Mohr.

Podle vedoucího oddělení Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol MUDr. Michala Goetze, Ph.D., přejde u 80 % dětí diagnostikovaných ve školním věku porucha i do adolescence.

 „V 16 procentech případů pak plně vyjádřený syndrom přejde i do dospělosti," doplnil lékař.

Porucha neumožňuje plně využít potenciál člověka, zhoršuje jeho uplatnění ve společnosti a kvalitu života, je příčinou nižšího socioekonomického postavení. Provází ji horší studijní a pracovní výsledky, horší schopnost udržet si zaměstnání nebo vztah. Nemocní mají více nehod v autě, častěji se dostanou do křížku se zákonem, impulzivně se zadlužují nebo propadají závislostem. 

Léčba snižuje počty dopravních nehod i kriminálních činů. 

Švédští vědci prokázali sledováním dat 17 400 pacientů s diagnózou ADHD v letech 2006 až 2009, že léčba vedla u mužů ke snížení počtu dopravních nehod o 58 procent ve srovnání s těmi, kdo se neléčili. K podobným výsledkům se došlo v USA při hodnocení dat zdravotních pojišťoven od téměř 2,5 milionů lidí s ADHD. Muži s poruchou měli o 38 procent nižší riziko dopravní nehody, když byli léčeni. U léčených žen byl rozdíl ještě výraznější - riziko se snížilo o 42 procent. Data ze švédského registru také prokázala, že užívání léků na ADHD snížilo do roku 2009 riziko závislosti u léčených o 31 procent ve srovnání s rokem 2006, kdy byly sledovaným lidem léky předepsány. Data ze švédského registru prokazují na základě zkoumání dat 25 600 lidí s ADHD mezi lety 2006 a 2009 snížení kriminálních činů u léčených mužů o 32 procent. Co je pozoruhodné, u léčených žen se počet kriminálních deliktů propadl dokonce o 41 procent.

Příčiny rozvoje poruchy

Je prokázáno, že se jedná o tzv. neurovývojovou poruchu - odlišné vyzrávání mozku, které má z největší části vrozený podklad. Přidávají se vlivy jako konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství, poranění při porodu, škodlivé rodinné prostředí a negativní životní události.

Diagnostika ADHD

Lidé trpící ADHD jsou zatím jen málokdy rozpoznáni. Oni sami i jejich okolí často pokládá jejich nepozornost a roztržitost za projevy lenosti nebo zlý úmysl. A jejich hyperaktivitu a impulzivitu za projevy nezralé osobnosti. V některých případech se jim sice pomoci dostane, ale spíše kvůli jejich dalším potížím (deprese, úzkost, zneužívání návykových látek), zatímco samotná porucha ADHD zůstane nerozpoznána.

ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem. Při pohovoru se důkladně rozebere minulost člověka, průběh jeho potíží od dětství do současnosti. Zhodnotí se, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince, zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem. Diagnóza se stanoví splněním diagnostických kritérií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu například u deprese anebo dalších psychických poruch.

Zdroj: tisková zpráva AIFP, listopad 2018

Designed by Freepik