Živočišné uhlí patří k léčivým přípravkům, které známe snad všichni. Můžeme klidně říci, že tu bylo před námi a velmi pravděpodobně tu bude i po nás. Jako neměnná část sortimentu lékáren s přehledem přežívá reklamní novinky a drží se svého osvědčeného účinku.

Na věci nic nemění ani fakt, že „živočišné" uhlí již dávno není živočišného původu. Dříve se vyrábělo spalováním zvířecích kostí za vysokých teplot bez přítomnosti kyslíku. Nyní se již delší dobu vyrábí zuhelněním rostlinného materiálu. Správných názvů může mít hned několik: rostlinné, adsorpční, aktivní, dřevěné nebo medicinální uhlí. Nicméně název živočišné uhlí houževnatě přetrvává a zřejmě ještě nějakou dobu budou lékárníci tázáni na uhlí živočišné. Protože toto není odborný článek, tak z úcty k tradici budu dále používat termín „živočišné" uhlí (laskavý čtenář i kolegyně a kolegové z lékáren snad prominou).

Živočišné uhlí je jedním z nejstarších léčiv používaných proti průjmu. Jedná se o velmi osvědčený prostředek, který pracuje na principu tzv. adsorpce, což se dá česky označit jako přichycení. Škodlivé látky (toxin, jed nebo jiný původce průjmu) se pevně přichytí k povrchu živočišného uhlí a takto „slepeni" navzájem neškodně odcházejí z těla ve stolici. Nebezpečné látky tak již nemohou škodit. Dávka záleží na původu této látky (ale také na zdravotním stavu či věku pacienta). Pokud máme opravdu vážné podezření na toxin či jed, který může pacientovi po vstřebání do těla velmi vážně škodit, je třeba podat maximální možnou dávku (ba můžeme ji s klidem i překročit!). Nejlepší je rozdrtit živočišné uhlí na menší kousky a vhodit do sklenice vody a důkladně zamíchat. Uhlí se sice nerozpustí, vytvoří se nerozpustná suspenze, ale z hlediska nástupu účinku a velikosti plochy, na kterou se poté v těle mohou „přilepit" škodliviny, je to nejlepší řešení. V případě nouze lze samozřejmě i uhlí buď prostě spolknout, nebo rozdrtit v zubech a pak důkladně zapít.

Je ale zapotřebí zdůraznit, že se jedná jen o nouzovou první pomoc, tak jako tak je třeba neprodleně zavolat lékaře, či s ním konzultovat problém po telefonu, aby mohl radu poskytnout co nejdříve. Lékař pak živočišné uhlí může kombinovat s projímadlem.

Pokud jde ale o průjem bakteriálního původu, pak je lepší nasadit jiné léky, které působí antibakteriálně (Endiaron nebo Ercefuryl).

Samozřejmě v případě, že se jedná „jen" o dietní chybu či o tzv. cestovatelský průjem, je možné podat i nižší dávku, ale i zde bych doporučil horní hranici dávky, jakou u konkrétního výrobku uvádí výrobce (může se lišit u různých přípravků). V případě dietní chyby dochází k průjmu proto, že pacient snědl sice hygienicky nezávadné, ale pro něj nevhodné jídlo (například mastný pokrm u žlučníkáře). Jako „cestovatelský" průjmem je míněna vlastně reakce organismu v případě cestování do prostředí s odlišným klimatem či úplně odlišným jídelníčkem od našeho (roli může hrát i stres).

Živočišné uhlí se někdy vyrábí kromě známých lisovaných tablet živočišného uhlí i v podobě sypkého prášku či tobolek. Živočišné uhlí nemá žádné nežádoucí účinky, snad jen v případě velkých dávek může dojít k zácpě. Ale jednu věc je třeba mít na mysli při jeho užívání. Je dobré ho užívat (pokud to nevylučuje stav nouze) s odstupem od užívaných léků (asi tak dvě hodiny, minimálně ne méně než hodinu), protože může negativně ovlivnit jejich resorpci, a tak i účinek. Na úplný závěr je možné ještě pro každý případ upozornit, že při užívání živočišného uhlí se stolice přirozeně zbarví do černa.

Tím ale věčně oblíbené živočišné uhlí neřeklo poslední slovo. V současnosti se, poněkud možná pro někoho překvapivě, stalo oblíbenou ingrediencí zubních past a kosmetiky.

Nejdříve se podívejme na zoubek zubním pastám se živočišným uhlím.

Ty jsou v současnosti mezi zákazníky velmi oblíbené. Díky obsahu uhlí jim mnoho z nich přikládá bělící efekt. Ale to není zcela přesné. Pokud by se opravdu živočišné uhlí použilo ve větším množství na bělení zubů, došlo by k porušení zubní skloviny. V každém případě platí, že se živočišné uhlí samo o sobě nesmí používat na bělení zubů. Jeho přínos spočívá v tom, že v menším množství pomáhá odstraňovat určité nečistoty: plak a usazeniny z jídla a pití ze zubů. Ty jsou tímto způsobem zbaveny vnějších pigmentací a jeví se tak bělejší. Do jaké míry je tento bělící účinek silný, to zůstává nadále otázkou, o které odborníci diskutují. Ovšem dobré je i tak používat tyto zubní pasty tak maximálně dvakrát týdně, abychom se vyhnuli možnému poškození zubní skloviny.

V kosmetice se využívá díky tomu, že se dá předpokládat, že stejně jako v našem trávicím traktu se na něj navážou na naší pokožce různé škodliviny (nečistoty, chemikálie nebo některé další mikročástice). Proto je živočišné uhlí obsažená v různých čistících kosmetických produktech, jako jsou peelingy, exfoliační masky nebo čistící mýdla. I zde ovšem platí, že mezi dermatology nepanuje shoda, zda a do jaké míry má živočišné uhlí jako přísada v kosmetických přípravcích pozitivní efekt na vyčištění pleti. Někdy je to z marketingových důvodů označováno jako „detoxikace".

Věřím, že živočišné uhlí (rostlinné, adsorpční apod.) si nadále udrží svoji oblibu, protože i jen jako léčivo má stále nezastupitelné místo v terapii průjmu nebo i v případě intoxikace žaludečního traktu. 

PharmDr. Tomáš Arndt

Designed by Jcomp / Freepik