UMĚLÁ A NÁHRADNÍ SLADIDLA

Jitka Andrášková

všeobecná sestra a nutriční terapeutka, Diabetologické edukační centrum FN U sv. Anny, Brno

Historie umělých sladidel je ve srovnání s používáním cukru a dalších sladkých látek přírodního původu poměrně krátká. Téměř všechna náhradní sladidla byla objevena náhodně jako vedlejší produkty či meziprodukty při syntéze jiných látek. V roce 1879 objevil americký chemik Ira Remsen spolu s Fahlbergem náhodně sacharin. V roce 1883 byl objeven DULCIN, v roce 1937 cykla-máty a v roce 1965 ASPARTAM. Některá náhradní sladidla se připravují modifikací ze sacharidů chemickou cestou. Již padesát let se vyrábí SORBITOL, MANITOL a XYLITOL. Z plodů dvou afrických rostlin byly izolovány sladké látky na principu polypeptidů, které mnohonásobně převyšují sladivost cukru - taumantin (TALIN), resp. monelin. Z listů amerického keře byla izolována látka steviosid. Další sladidla byla vyrobena z kořene lékořice - glycirrhizin a z kapradí osladiče OSLADIN. Náhodou se při hydrogenaci flavonoidů přišlo na to, že původně hořké látky se mění na intenzivně sladké.

Umělá sladidla musí splňovat přísné hygienické požadavky, to znamená, že nesmí být zdravotně závadná. U některých sladidel stanovuje společná mezinárodní Komise expertů pro potravinářské přísady (JECFA) při Světové organizaci pro výživu (FAO) a Světové zdravotnické organizace (WHO) denní přípustné dávky (ADI), tj. povolené množství sladidla v jednotlivých druzích potravin. Požaduje, aby sladidlo bylo dobře rozpustné ve vodě, mělo stabilní rozmezí pH 2 až 9 při výrobě poživatin, při dlouhodobém skladování a při působení světla. Sleduje také to, aby nedošlo k nežádoucím reakcím s jinými složkami potravin. Všímá si relativní levnosti ve srovnání s cenou cukru. Protože žádné sladidlo nemůže v plné míře splňovat všechny uvedené požadavky, využívají se směsi sladidel pod různými výrobními názvy. Vytvářejí se speciální směsi, které jsou vhodné pro jednotlivé typy poživatin a více či méně snášejí tepelnou úpravu. Výrobci sladidel sledují, aby při tepelné úpravě nedocházelo k tzv. Maillardově reakci, kdy se sladidlo zbarvuje žlutě až hnědě a má karamelový pach.

Umělá sladidla dělíme:

1. Podle toho, zda jsou na bázi sacharidů nebo aminokyselin

2. Kalorická a nekalorická, případně nízkokalorická

3. Přírodní a syntetická

Náhradní sladidla dělíme dle různých hledisek:

a) Podle způsobu získávání: 1. Sladidla z přírodních zdrojů a 2. Sladidla syntetická.

b) Podle energetické hodnoty

ad 1. Sladidla z přírodních zdrojů

Nesacharidická

STEVIOSID = glykosid z jihoamerické rostliny, obchodní název

MARUMILON 50, neenergetický

NEOHESPERIDIN DC z přírodního žlutého barviva - flavonoidu (v citrusových plodech)

Sacharidická - jsou získána z přírodních zdrojů, sladké látky získané přeměnou cukrů použitím enzymů nebo hydrogenací.

FRUKTÓZA - sladší než cukr. Vyrábí se z řepného cukru nebo ze škrobu.

FRUKTÓZOVÉ SIRUPY - jsou kombinací glukózya fruktózy.

Alkoholické cukry

SORBITOL - hydrogenací glukózy (z řepného cukru nebo škrobu). Energetická hodnota jako cukr, sladivost nižší než cukr.

XYLITOL - hydrogenací D-xylózy, získané z dřevního odpadu. Energetická hodnota jako cukr. Vysoká výrobní cena. Do žvýkaček a cukrovinek.

MANITOL - hydrogenací řepného cukru. Horší rozpustnost. Nižší sladivost. Energetické sladidlo. Vysoká výrobní cena.

ERYTHRITOL - nemá téměř žádnou kalorickou hodnotu.

ad 2. Sladidla syntetická

SACHARIN - nejstarší, nejvíce používané náhradní sladidlo. Je to buď imid, nebo sodná sůl kyseliny o-sulfoben-zoové. Je 300krát sladší než cukr (podle typu). Povolená dávka je 5 mg na kg tělesné hmotnosti. Má hořce kovovou pachuť, proto se používá často ve směsích s jinými sladidly.

ASPARTAM - složení ze dvou aminokyselin - kyseliny asparágové a fenilalaninu. 100 až 200krát sladší než cukr. Patří k nízkoenergetickým sladidlům. Je méně odolný vůči vysokým teplotám. Aspartam nesmí používat nemocní fenylketonurií.

ACESULFAM K - 100 až 200krát sladší než cukr. Nemá žádnou energetickou hodnotu. Dobře se kombinuje s alkoholickými cukry. Dobře snáší vysoké teploty.

CYKLAMÁTY - sladivost 20krát až 30krát vyšší než cukr. V kombinaci se sacharinem = Dukaril, Spolarin.

ALITAM - nové nízkoenergetické sladidlo. Je 2000krát sladší než cukr.

Erythritol - první cukr v dějinách lidstva bez kalorií

Člověk denně zkonzumuje ve stravě asi 100 mg erythritolu. Vyskytuje se totiž běžně v ovoci, zelenině, houbách, a hlavně ve fermentovaných produktech - pivu a vínu. Na rozdíl od ostatních sacharidů neznamená jeho konzumace kalorický příjem. Je totiž po absorpci rychle z těla eliminován v nezměněné podobě. Erythritol je velmi cenným přínosem pro všechny, kdo konečně nechtějí po sladké chuti přibývat na váze. Ocení jej i diabetici, protože erythritol má téměř nulový glykemický index. V grafech jsou ukázány údaje insulinu a glukosy po podání 6 zdravým dobrovolníkům v množství 1 g / 1k g tělesné hmotnosti.

Erythritol je vhodný jako stolní sladidlo i jako přísada při pečení. Nemusíte se obávat zkažených zubů, protože erythritol nemá žádný kariogenní efekt - nezpůsobuje narušení zubní skloviny, jako to dělá sacharóza. V grafu je uvedeno srovnání pH zubního plaku měřeného za 30 minut po podání erythritolu. Jako pozitivní kontrola byl použit 10% roztok sacharózy.

firemní prezentace

EXTRA LINIE = 0 KALORIÍ S ČISTOU SLADKOU CHUTÍ

Extra-Linie (erythritol) je nové nízkoenergetické přírodní sladidlo s energetickým obsahem do 0,2 kcal/g (tj. do 0,8 kJ/g). V přírodě se běžně vyskytuje v ovoci, houbách a ve fermentovaných potravinách. Chutí a vlastnostmi se velmi podobá sacharóze. Je určen ke snížení přísunu sacharidů, zejména u diabetických a redukčních diet.

Extralinie je přírodní, neovlivňuje hladinu glukózy v krvi, nezpůsobuje zubní kaz.

Bez chemické pachutě

Vhodná ke slazení teplých i studených nápojů, sladivost je 60 - 70 % sacharózy

Vhodná k pečení

Není určeno pro děti do 3 let

Nenahrazuje plnohodnotnou stravu

Složení: Erythritol (min. 99,5 %)

Balení: 400 g

http://faveaplus.cz/

Zpět