Tom Rath, Donald O. Clifton
Jak plný je tvůj kbelík?
Pozitivita tvého života
Překlad Ondřej Fafejta
Nakladatelství: Portál
Brož., 112 s., 299 Kč 

Většina z nás vyrostla v kultuře zaměřené na chyby. Ty červené zvýrazněné diktáty s hrubkami, ty škrtnuté výsledky rovnic. Proto je pro nás snazší říkat lidem kolem sebe, co udělali špatně než chválit za to, co se jim povedlo. Ale co když existuje cesta - potvrzená výzkumem - jak naplnit náš „kbelík", jakousi naši míru pozitivity, a dokonce, jak plněním kbelíků cizích přispívat do toho svého?

TEORIE NABĚRAČKY A KBELÍKU

Každý z nás má neviditelný kbelík. Ten se neustále vyprazdňuje nebo naplňuje v závislosti na tom, co nám říkají či dělají ostatní. Když je náš kbelík plný, cítíme se skvěle. Když je prázdný, je nám hrozně.

Každý z nás má i neviditelnou naběračku. Když tuto naběračku užíváme k tomu, abychom plnili kbelíky druhých lidí - tím, že říkáme nebo děláme věci, abychom podpořili jejich pozitivní emoce, naplňujeme i svůj vlastní kbelík. Ale když tuto naběračku užíváme, abychom z kbelíků ostatních odebrali tím, že říkáme či děláme věci, které jejich pozitivní emoce narušují, ubíráme i ze svého kbelíku.

Jako jakýsi přetékající pohár nám plný kbelík dává pozitivní náhled a obnovuje naši energii. Každá kapka, která dopadne do kbelíku, z nás dělá silnější a optimističtější osoby. Avšak prázdný kbelík otravuje náš pohled na svět, obírá nás o energii a podkopává naši vůli. Proto nás to pokaždé, když někdo ubere z našeho kbelíku, zraňuje.

A tak každou chvíli, den co den stojíme před volbou: Můžeme si kbelíky navzájem plnit, nebo z nich můžeme odebírat. Je to důležitá volba, která zásadně působí na naše vztahy, výkonnost, zdraví a štěstí.

Plnění kbelíku v organizacích

Ačkoli plnění kbelíku je mnohem víc než jen uznávání a chválení, jedná se v případě těchto dvou činností o dvě zásadní složky pro vytváření pozitivních emocí v organizaci. Ohledně tohoto tématu jsme se dotazovali více než 15 milionů zaměstnanců ze všech koutů světa. Naše analýza ukázala, že jedinci, jimž se pravidelně dostává uznání a pochvaly:

• jsou výkonnější,
• mají bližší vztahy s kolegy,
• s větší pravděpodobností zůstanou v organizaci, v níž pracují,
• jsou zákazníky hodnoceni lépe,
• počínají si bezpečněji a mají v práci méně nehod.

Abyste si to lépe představili, vzpomeňte na chvíli, kdy se vám v práci dostalo toho největšího uznání. Je dost dobře možné, že jste měli v tu chvíli velmi dobrý pocit ze své organizace, a v důsledku toho jste se stali výkonnějšími. Uznání a pochvala mohou pocit z pracoviště okamžitě proměnit. A jedna jediná osoba může celé skupině dodávat pozitivní emoce tím, že bude častěji plnit jejich kbelíky. Výzkumy ukazují, že vedoucí, kteří kolem sebe šíří pozitivní emoce, mají lépe naladěné týmy, jež jsou spokojenější se svou prací, vykonávají ji s větším nasazením a jsou výkonnější.

(...)

Jak zabít výkonnost

Samozřejmě to má i svou odvrácenou stránku. Množství pochval, které potřebujeme dávat i dostávat, je v současnosti u většiny lidí zcela nedostatečné. V důsledku toho jsme mnohem méně výkonní a v mnoha případech nemáme žádnou potřebu se ve své práci hlouběji angažovat. Podle amerického ministerstva práce spočívá hlavní důvod, proč lidé dávají výpověď, v tom, že „se necítí oceňovaní". Ale tím tento problém nekončí.

Jeden výzkum zaměstnanců ve zdravotnictví ukázal, že lidé pracující pod vedením neoblíbeného šéfa měli mnohem vyšší krevní tlak. Podle britského vědce George Fieldmana může tato nadřízeným vyvolaná hypertenze zvýšit riziko ischemické choroby srdeční o jednu šestinu a riziko mrtvice o jednu třetinu.