Ilse Sand

Citlivý pomocník

Vysoká citlivost v pomáhajících profesích

Portál, 2018

Když je těžké se vžít

Mnoho citlivých lidí má přirozený talent k empatickému naslouchání, přesto je to pro některé v určitých situacích obtížné. Pokud je pro vás těžké vžít se do pocitů druhého a plout na jeho vibracích, může to mít vícero příčin:

■ Schází vám cvik.

■ Na to, abyste pořádně vnímali sami sebe nebo abyste si stáli za tím, co cítíte, se v daném vztahu nebo situaci necítíte dostatečně komfortně.

■ Sami nemáte zkušenosti s pocity či vnímáním toho, co vám partner povídá.

■ Nemůžete zrcadlit druhého s empatickou rezonancí, pokud vyjadřuje pocity, které ani vám samotným nedělají dobře. Možná vám to, čemu nasloucháte, připomíná vaše ošklivé zážitky, na něž jste už zapomněli nebo je vytlačili. Pokud jste tyto pocity dostatečně nezpracovali, jen s velkou nevolí budete chtít slyšet to samé od někoho jiného.

Ať už máte jakýkoli důvod, můžete s ním pracovat.

Uznání a pochopení

Pokud vám ten, komu pomáháte, o sobě sdělil něco, co nikomu zatím neřekl, tak má obzvlášť velkou potřebu se dozvědět, že to chápete.

Níže uvádím několik příkladů, jak lze vyjádřit uznání a pochopení.

Když slyším, že jste o svém otci nic nevěděl celé roky, tak velmi dobře chápu, že jste byl celý naměkko, když zničehonic zavolal. Dobře že jste mu řekl, že se z toho překvapení nejprve musíte vzpamatovat a že mu zavoláte zpátky, až na to budete připravený.

Nebo:

Jen stěží chápu, jaké je teď být ve vaší kůži, protože jsem vždycky měl s oběma rodiči blízký vztah. Ale vaše silná reakce je pochopitelná, když jste ho několik let neviděl.

Součinnost různých postupů

Různé metody, které jsem popsala výše, můžete poskládat dohromady rozličným způsobem. Když budete dostatečně zruční v užívání postupů samostatně, budete mít sílu experimentovat s jejich součinností.

Níže uvádím příklad:

Jens: Dcera má problémy se čtením a její učitel teď navrhl, že má chodit do zvláštní třídy pro žáky s obtížemi se čtením, kde bude po šest týdnů mít výlučně jazyk. Dělá mi to starosti, protože se tak v ostatních předmětech o šest týdnů zpozdí. Taky hodně přemýšlím o tom, jestli je to moje chyba...

Pomáhající: Počkejte, jen abych to správně pochopil. Říkáte, že má vaše dcera problémy se čtením a že její učitel navrhuje, aby šest týdnů chodila do zvláštní třídy. Dělá vám starost, jestli v ostatních předmětech o šest týdnů nezaostane. A co jste chtěl ještě dodat? (vymezení informací a zrcadlení)

Jens: Je mi líto, jestli za to můžu já, protože jsem prostě nevěnoval dost času tomu, abych jí se čtením pomohl. Nevím, jak moc ostatní rodiče cvičili se svými dětmi, a přemýšlím nad tím, jestli jsem se tomu prostě nevěnoval málo.

Pomáhající: Je vám líto, jestli za ten problém může to, že jste jí nevěnoval dost času. (zrcadlení)

Jens: Ano, protože si myslím, že si moje dcera zaslouží jen to nejlepší a dobře si uvědomuju, že ne vždycky se tím zabývám.

Pomáhající: Myslíte si, že si vaše dcera zaslouží to nejlepší a víte, že ne vždy jste se tím zabýval. (zrcadlení) To musí být těžké. (empatie)

Jens: Ano. (se slzami v očích)

Pomáhající: Myslím, že má vaše dcera štěstí, že má tátu, který si o ni dělá takové starosti a který si myslí, že si zaslouží jen to nejlepší. (uznání)

Jens: (usmívá se)

Pomáhající: Chcete si teď se mnou chvíli posedět v tichosti?

Mnoho lidí upoutá celkovou pozornost druhého jen ve vzácných případech na déle než dvě minuty. Může to být vnímáno jako zahrnutí láskou či pohlazení po duši.

Výše uvedenou sekvenci si můžete představit jako článek v dlouhé řadě zrcadlení. Případně si můžete představit, že se naslouchající uprostřed zcela obyčejného důvěrného povídání zarazí a praví: „To, co jste teď řekl, je určitě důležité. Dovolte mi to zopakovat," a pak dojde na výše uvedenou sekvenci zrcadlení, načež rozhovor pokračuje opět zcela běžným způsobem. Jednotlivé články hovoru - naslouchání, zrcadlení, poskytnutí empatie, uznání a mlčení - lze aplikovat v různém pořadí a některé odpovědi můžete vypustit, pokud vám to připadá přirozené.

Je-li ten, komu pomáháte, hodně hektický, může být například dobré začít posezením v tichosti - a empatická poznámka může dodat odvahu k rozpovídání o něčem bolestivém.

Význam vnímání a uznání člověka takového, jaký je

Vyprávět svůj příběh ve vztahu, v němž narážíme na pochopení a citovou rezonanci, může být pro osobní rozvoj nanejvýš přínosné. Lze ho vnímat jako potvrzení citových zážitků - ano, někdy celé podstaty bytí.

Občas si umaneme, že by měl příjemce pomoci projít určitou změnou. Vždy je ovšem důležité začít se konfrontovat s tím, jak to je, a uznat to. Pokud se má člověk odvážit hnout z místa, musí mít pod nohama pevnou půdu. Musí vědět, kdo je, a vědět, že to, kým je, je v pořádku v první řadě v jeho očích, ale nejlépe také v očích jednoho jiného člověka. Když se cítíme milovaní, získáváme odvahu experimentovat a učit se něco nového.

Chceme-li pomoci druhému, aby byl silnější, je potřeba mu poskytnou empatii, uznání a zrcadlení. Pokud dotyčnému řekneme třeba to, že bude lepší, kdyby byl extravertnější, bude to mít za následek opačný efekt. Dotyčný se bude cítit nemilovaný takový, jaký je, a bude smutný, nepřizpůsobivý a ještě více se stáhne do sebe. Říká se tomu „paradox zákona o změně". Pod tlakem se nezměníme. Jen nás to zneklidní, a pokud jsme nejistí, tak na povrch vyplynou naše nejhorší stránky. Takže můžeme být nedůvěřiví, neflexibilní a nesvolní opustit kontrolu, staré zvyky, představu o sobě samých a mnoho dalšího.

Zakladatel analytické psychologie C. G. Jung to vyjádřil následovně: „Nic se nezmění, dokud to nepřijmeme takové, jaké to je." Søren Kierkegaard také zdůrazňoval, jak je důležité, aby se pomocník nejprve seznámil s tím, komu chce pomoci, ve stávající situaci, a teprve potom se s ním pokusil hnout.

Právě proto jsou uznání, zrcadlení a empatie důležitými a neodmyslitelnými základními postupy.

Když se v těchto metodách začnete cvičit, tak ze začátku budete mít pocit, že jste mentálně nepřítomní. Dělat něco nového je náročné a rychle se unavíte, dokud pro vás bude užívání postupů nezvyk. Ale až vám skutečně přejdou do krve, budete mít pro rozhovor víc síly a dosáhnete lepších výsledků.

Obzvlášť pro vysoce citlivé pomocníky jsou výhodou strukturované hovory, které plynou pomalu a jsou do nich včleněné pomlky. Předejdete tak přestimulování a zároveň se zapojíte do toho, co se děje.