Ač je to neuvěřitelné, každý z nás je nositelem triliónů bakterií, které štědře hostíme v našem trávicím traktu. Udává se, že průměrný člověk má ve střevech přibližně 1 až 2 kg čisté bakteriální hmoty. Jedná se skutečně o obrovské množství mikroorganismů, jejichž počet desetinásobně převyšuje součet všech našich somatických buněk, které tvoří lidské tělo. Tento takzvaný mikrobiom, nově označovaný jako mikrobiota, ovládá a řídí naše životy mnohem více, než bychom si byli ochotni připustit. Při použití selského rozumu (bakterie jsou početně v desetinásobné převaze) je to ale naprosto pochopitelné. 

Jedna nejmenovaná mlékárenská společnost udělala před několika lety v České republice díky masivní propagační kampani poměrně velkou osvětu o probiotických bakteriích. Díky ní dnes téměř každý ví, že máme přibližně 70 % naší imunity ve střevě a že jsou to právě trilióny střevních bakterií, které zodpovídají za správnou funkci naší imunity. Ne každý si však uvědomuje, že poškození střevní mikroflóry může být spouštěčem celé řady onemocnění, jako jsou alergie, astma, diabetes, atopické ekzémy nebo dokonce revmatoidní artritida. Koho by to napadlo, že bolestivé onemocnění kloubů má svůj prvopočátek v našem střevě...

Do nedávné doby nám bylo odborníky tvrzeno, že obezita je výsledkem genetických faktorů a nezdravé životosprávy. Nikdo neřešil, zda existuje spojitost mezi obezitou a střevní mikroflórou. Stačil však jeden elegantní experiment provedený týmem Jeffrey Gordona, který jasně dokázal, že jsou to právě střevní mikroorganismy, které hrají klíčovou roli při vzniku obezity. Vědci si vytipovali dvojčata, kdy jedno bylo štíhlé a druhé obézní. Z těchto dvojčat odebrali střevní mikroflóru, kterou přenesli do bezmikrobních myší. Zjistili, že když do myšky přenesou mikroflóru ze štíhlého dvojčete, tak tato myška zůstane štíhlá. Když naopak přenesou do myšky mikroflóru z obézního dvojčete, pak tato myška ztloustne. Vypadá to skoro jako zázrak. I nadále však zůstává platné, že je to zejména naše strava, která ovlivňuje strukturu střevní mikroflóry a následně i to, jestli se nám ve střevě množí „štíhlé" nebo „obézní" bakterie. 

Jeden z mých odlehčujících experimentů vypovídá za vše. V září roku 2013 jsem si koupil v nejmenovaném řetězci bulku s opečeným masem - tzn. hamburger. Tento sendvič mám do dnešního dne v šuplíku v kanceláři a vypadá stále stejně, jako bych ho koupil dnes. Žádná plíseň, žádný náznak hniloby. Z legrace ho ukazuji návštěvám, když diskutujeme nad vražedným potenciálem moderní stravy. Tato strava musí být skvělým zabijákem života, když na ní nepřežije ani ta nejdivočejší plíseň z našeho okolí.

A aby toho nebylo málo, střevní mikrobiota ovládá i naši psychiku, naši náladu a má dokonce spojitost s celou řadou duševních onemocnění. Ovlivňuje produkci serotoninu, tzv. hormonu štěstí nebo například kyseliny gama-aminomáselné, která se ve formě různých derivátů používá při léčbě depresí. Je popsána také spojitost střevní mikroflóry a autismu, depresí či alkoholismu.

Ač se další tvrzení, které uvedu, bude zdát absolutně šílené, přesto ho uvést musím. Nejlepším probiotikum představuje zdravá lidská stolice. První doloženou transplantaci stolice provedli v Americe a bylo to v roce 1958. Vybraným pacientům s téměř smrtelnými průjmy způsobenými infekcí bakterií Clostridium difficile, dali „infúzi" (klystýr) s výkaly zdravého dárce. Všem se během dvou dnů ulevilo. Přesto se však tato nová léčba průjmových onemocnění do praxe neprosadila. Paradoxně to byla konzervativní Evropa, která stojí za zavedením tzv. fekální transplantace do praxe. Dnes už provádějí fekální transplantace v Brně i v Praze. Nutno však přiznat, že nikdo netuší, co vše tento typ transplantace příjemci přináší. Může přenést obezitu nebo změny psychiky? Musíme si také přiznat, že ve fekální transplantaci nejsme žádní průkopníci. Zmínky o tomto způsobu léčby průjmových onemocnění nalezneme již ve staré čínské medicíně ze 4. století nebo v Anglii ze 16. století, kde je tato „transplantace" označována jako tzv. yellow sup (žlutá polévka). Musíme si přiznat, že málokdo by absolvoval léčbu tímto „léčivým bujónem". Když však jde o život, sneseme vše. A tato „transplantace" životy zachraňuje.

Pokud však zůstaneme při zemi a zaměříme se na tzv. moderní probiotika 20. a 21. století, tak můžeme hovořit o 4 generacích probiotik:

První generací jsou standardní zakysané produkty (zejména mléčné), jejichž účinek objevil Ilja Mečnikov. Popsal pozitivní vliv jejich dlouhodobé konzumace na celkový zdravotní stav bulharských venkovanů.

Druhou generací jsou probiotika vyráběná průmyslově avšak bez jakékoliv další úpravy lisovaná do tablet nebo plněná do tobolek.

Třetí generací jsou probiotika enkapsulovaná, jejichž stabilita je zvýšena povrchovou ochranou, která zvyšuje jejich odolnost při průchodu žaludkem.

Nově se na trhu objevují patentovaná probiotika čtvrté generace, která jsou označována jako biofilmová probiotika. Tato probiotika jsou kultivována v obdobné struktuře, v jaké se nachází na střevní sliznici, tzn. ve formě biofilmu. Biofilmová probiotika přináší vyšší míru stability při pasáži trávicím traktem a tudíž vysoký účinek. 

A pokud budeme hodně pokrokoví, tak si musíme uvědomit, že přátelská mikroflóra nám nezačíná ve střevě, nýbrž už v dutině ústní. Ústa jsou jednou velkou mikro-Zoo, která je úzce spjatá s výskytem opakovaných zánětů středního ucha, vleklými angínami nebo chronickými záněty gingivy. Mikroorganismy přítomné v našich ústech tvoří první linii obrany proti patogenům a důležitou část naší imunitní ochrany. Pokud je narušena rovnováha orálních bakterií například stresem, onemocněním nebo antibiotiky, může tento stav rychle vést k již zmíněným problémům.

V současné době se tyto infekce léčí zejména širokospektrými antibiotiky. Nadužívání antibiotik a snaha vědců najít alternativu vedla k úvaze, že by mohla být účinná strategie využívající aplikaci přátelských probiotických bakterií na sliznice dutiny ústní a nosohltanu, kde by byly schopné potlačit nepřátelské bakterie.

Problematikou ústních probiotik se intenzivně zabýval prof. Tagg z katedry mikrobiologie Univerzity v Otagu na Novém Zélandu.  K výzkumu streptokokové infekce prof. Tagga přivedla vlastní zkušenost, kdy jako teenager dostal infekci Streptococcus pyogenes, která u něj vyvolala k revmatickou horečku, a následně musel denně brát penicilin po dobu několika let. V 80. letech minulého století začal odebírat stěry z ústní dutiny školních dětí, které vykazovaly neobvykle silnou imunitní obranu proti sezónním onemocněním. Analýzou jejich slin zjistil, že tyto děti mají v ústech vysoký obsah prospěšných přátelských bakterií (určité kmeny Streptococcus salivarius), které produkují přirozené antimikrobiální látky. Následně se mu podařilo vyizolovat kmen S. salivarius K12.

Bezpečnost kmene S. salivarius K12 byla ověřena sérií studií na základě kterých lze probiotický kmen Streptococcus salivarius považovat za vhodný pro výrobu přípravků určených k udržení rovnováhy mikroflóry dutiny ústní. Tímto započala nová éra v oblasti probiotik, tzv. orálních probiotik. Otevřel se zcela nový svět pro využití přátelských probiotických bakterií v oblasti dutiny ústní a přiléhajících sliznic.

Pečlivě zvolený a otestovaný probiotický kmen S. salivarius K12 je ideálním kmenem pro použití jako probiotikum ústní dutiny a sliznic horních dýchacích cest, protože má přirozenou tendenci ji osídlit a je silně kompetitivní s velkým počtem potenciálních orálních patogenů, které běžně způsobují infekce dýchacích cest.

RNDr. Petr Ryšávka

Designed by valeria_aksakova / Freepik