Parazit je organizmus, který žije celý svůj život, pokud mu v tom nezabráníme, na těle anebo uvnitř těla jiného organizmu - hostitele, kde na něm cizopasí. V boji proti parazitům používáme antiparazitika a boj je to neustálý, vytrvalý a náročný. Antiparazitika tvoří až 45 % finančních prostředků vynaložených za veterinární léčiva.¹  Správnou péčí a pravidelným „odčervováním" chrání chovatelé nejen zdraví svých domácích mazlíčků, ale i to své . Dbát by při tom měli na to, aby chránili své zvíře jak před ektoparazity (organizmy, které žijí mimo hostitele či na jeho povrchu: především blechy, klíšťata, svrab a bodavý hmyz), tak endoparazity (cizopasníci, kteří žijí uvnitř hostitele, v jeho útrobách, tkáních či buňkách: škrkavky, tasemnice a měchovci). U obou skupin hrozí přenos na člověka, tedy nebezpečí nákazy rodinných příslušníků.

Jak na vnitřní parazity?

Vnitřní mnohobuněčné parazity domácích zvířat můžeme rozdělit na oblé a ploché červy, nejčastěji jde o škrkavky a tasemnice.

Škrkavky jsou to vnitřní cizopasníci, většinou osidlující tenké střevo. Škrkavky jsou charakteristické svým vývojem. Po pozření vajíčka dochází k cyklickému vývoji parazita mezi játry, průduškami a střevem. Právě při vývoji v plicích dochází k charakteristickému vykašlávání larev a následnému polykání do hltanu a trávicí soustavy, kde parazité dospívají. Nebezpečnost škrkavek spočívá především v možnosti ucpání průchodnosti střev, v masívním odběru živin hostitelskému organismu a v neposlední řadě v možnosti přenosu na člověka. Například u fen zůstávají tito parazité v těle v jakési „spící podobě" a jsou aktivováni probíhající březostí a infikují štěňata (již těle matky, pak po porodu při sání mateřského mléka). Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí extrémně odolná a infekční po dlouhou dobu (vadí jim ale přímé sluneční záření). Stejně tak i v lidském těle mohou larvy zůstat životaschopné i několik let.

Tasemnice mají na rozdíl od škrkavek ploché, článkované a dlouhé tělo. Parazitují ve střevech, odebírají živiny hostiteli a množí se vylučováním jednotlivým tělních článků do trusu. V trusu nebo v okolí řitního otvoru nacházíme pohyblivé články podobající se semínkům okurky nebo rýži. Dipylidium caninum - Tasemnice psí je nejčastější tasemnicí psů i koček. Zvířata se nakazí pouze pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice.

Prvok Giardia intestinalis žije na povrchu střevních klků, způsobuje jejich ztluštění a tím malabsorpci (porucha vstřebávání živin). Nakažený jedinec vylučuje do prostředí s trusem trofozoity a cysty, ostatní se nakazí z prostředí požitím kontaminované vody či krmivem. Výsledkem tohoto parazitizmu jsou střídavé průjmy s příměsí hlenu, apatie a hubnutí.² Giardia je problém identifikovaný WHO. Už se to netýká pouze zvířat, ale toto onemocnění je přenosné i na člověka, jedná se o tzv. zoonózu. Nejohroženější jsou děti, které často zapomínají na hygienická pravidla. Dávají špinavé ruce do pusy, často si hrají na pískovištích, která jsou kontaminována psími výkaly.

Měchovec psí je u nás méně častým parazitem, neboť preferuje teplo a vlhko.  Nákazu způsobují larvy, které se vyvinou z vajíčka jenom za příznivých podmínek prostředí. Psi se nakazí aktivním proniknutím larev přes neporušenou kůži nebo jejich pozřením. Štěňata jsou napadána také v děloze a po narození se mohou nakazit pitím mléka od feny.

Existují i specifičtí parazité, proti nimž je třeba použít speciální léky

Je nutné provádět pravidelné kontroly a ošetření přípravky proti těmto parazitům. Preventivní podání má svá doporučená schémata, která s chovatelem probere veterinář. Preparáty jsou k dispozici v široké škále přípravků a v různých aplikačních formách (sirup, pasta, tablety), výhodou pro chovatele i zvíře jsou ochucené formy, u nichž odpadá nepříjemnost s podáním. a hlavně jsou na trhu přípravky s kombinovaným účinkem proti většině typů běžných parazitů. Štěňata a koťata by měla být odčervena od 2 do 4 týdnů věku. Dále pak do 3 měsíců věku každých 14 dní. Od 3. do 6. měsíce věku každý měsíc. Dospělé zvíře by mělo být odčerveno zhruba každého čtvrt roku, záleží také na tom, jak často zvíře přichází do styku s ostatními zvířaty a jak často pobývá v přírodě.

Studie České zemědělské univerzity³ popisuje až u 41 % psů s nízkou péčí chovatelů pozitivní parazitologický nález. Dále tato studie popisuje vyšetření 2223 pražských psů, z kterých bylo 259 pozitivních na vnitřní parazity (11,65%). Nejčastěji zastoupeným parazitem byla škrkavka Toxocara canis. Kočky, pohybující se venku, se opakovaně nakazí různými parazity zejména při lovu myší. Ale i kočka chovaná celý život v bytě se může nakazit parazity (zdrojem nákazy může být i obuv členů domácnosti). Prostředí je zamořeno v závislosti na tom, jak často mají neodčervení psi a kočky možnost volně kálet na veřejná místa.

Zdroje: ¹radaveterinare.cz, ²vetrina-info.cz, ³vetmedica.cz 

Veterinární přípravky patří v posledních letech k rostoucímu segmentu, jak v internetových, tak i kamenných lékárnách. Poptávka po nich se výrazně zvyšuje, proto je například téma veterinární péče zařazováno i do vzdělávacích programů zaměstnanců lékáren. Ze stejného důvodu byla do nezávislého průzkumu První volba lékárníka, který probíhal v lednu a únoru 2018 na e-learningovém portálu educomm.cz, zařazena i kategorie Antiparazitní přípravky pro zvířata. Nejčastější volbou byla u lékárníků a farmaceutických asistentů řada veterinárních léčivých přípravků Drontal^®.

Účast, geografické rozdělení a podíl jednotlivých lékáren na hlasování v kategorii Antiparazitní přípravky pro zvířata První volba lékárníka 2018:

firemní prezentace