Pokud jste mladá generace a nepamatujete se na milé usměvavé dámy, které nás zvaly k televizním pořadům, představíme vám jednu z nich. Nebyla to ona, která „nastavovala zrcadlo" ve střediskové vesničce - touto už zlidovělou větou vám připomínám jen její profesi, ale je to stále stejně milá a usměvavá Marie Retková.

K televizi se dostala díky úspěšnému konkurzu už ve svých 20 letech a při práci vystudovala Fakultu žurnalistiky UK. Patřila k nejoblíbenějším hlasatelkám Československé a později České televize až do roku 2006, kdy byly hlasatelky jako takové zrušeny. O její oblíbenosti svědčí i tři ceny TÝTÝ.

Má dvě nyní už dospělé dcery, díky jedné z nich se stala hodně mladou babičkou, a čtyři vnoučata. Dovolila nám, abychom zveřejnili dva zdravotní problémy, s nimž se potýkala a nad kterými zvítězila.

Co vám nejvíc pomohlo? Váš elán a optimismus, nebo doktoři v rodině? Nebo víte o jiném receptu?

Bojovný duch. To hodně pomáhá. Člověk sám musí chtít a musí věřit tomu, že se uzdraví. Je odhodlaný s nemocí bojovat. Ideální je, když má v pořádku své blízké okolí, především rodinu. Není dobré mít ještě k tomu všemu třeba starosti s dětmi nebo třeba rozvod ve výhledu, nemoc a možná i úmrtí rodičů... To se sice hezky řekne, ale stává se to. Život všechno někdy hodně zašmodrchá, ale naštěstí to nebyl můj případ.

Tento bojovný duch máte ze sportu?

Myslím, že to mám vrozené. Sport mi možná trochu pomohl i při nemoci, ale spíš fakt, že jsem optimista od přírody. To je dáno a člověk se to obvykle jen těžko naučí.

KŘESLO PRO FAUSTA s herečkou Magdou Vašáryovou v akademickém klubu 1. LF UK (tzv. Fausťáku) 30. ledna 2020. 

Marie Retková pravidelně moderuje „Křeslo pro Fausta" - setkání se zajímavými osobnostmi z lékařského i nelékařského světa ve Faustově domě.  Z těchto obohacujících besed vydává pravidelně od roku 2014 tištěné knihy rozhovorů. 

Foto: Jana Ulíková

O síle bojovat s nemocí...

Manžel Petr je lékař. Jak to nesl? Trochu hloupá otázka, že?

Byl hotovej, vyřízenej, stejně tak obě holky. Mladší ještě byla na gymnáziu, starší už měla vystudovanou medicínu. Manžel, ale i bratr, jeho žena a manželův bratr jsou všichni lékaři. Ti všichni byli se mnou.

To muselo hodně pomáhat...

No, jak se to vezme. Oni „věděli svý", kdežto já jako laik jsem jen tušila. Onkologická nemoc vás vždycky semele, ale já jsem, i když to bylo hrozné, opravdu bojovala. Už na to nevzpomínám s děsem, je to už 19 let.

Co vám pomohlo nejvíc?

Moc věcí, i drobností... Když nepočítám rodinu, tak i kamarádi.

Druhým zdravotním problémem byla...

...meningoencefalitida. To sice nebylo zhoubné, no jo, ale začalo to dramaticky. Šíleně mě bolela hlava, a tak jsem šla ke švagrovi neurologovi. Ten mi udělal testy, poslal je na odečtení a vypadalo to na masivní metastázy. Manžel se sesypal, ostatní se hroutili, jen já nic netušila, protože mi bylo čím dál líp. Po týdnu se udělal kontrolní odběr - a vyšlo všechno dobře. To se stane, a jak se obecně ví, často právě v doktorských rodinách.

Jaké vlastně máte v rodině odbornosti?

Manžel je chirurg, starší dcera pediatr, mladší praktická lékařka, brácha je oftalmolog, jeho žena dermatolog a manželův bratr neurolog. Takže by mohli založit slušnou kliniku.

Marii Retkové vyšla v loňském roce ve vydavatelství Galén již 6. kniha rozhovorů KŘESLO PRO FAUSTA. Na otázky Marie Retkové odpovídali a v knize se objevili: prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D., Vladimír Hanzel, prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc., doc. MUDr. Pavel Klener, PhD., Lubomír Brabec, prof. MUDr. Václav Smrčka, CSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., doc. Mgr. Karel Černý, Ph.D. a prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc. 

Foto: https://www.lf1.cuni.cz/kreslo-pro-fausta-s-hereckou-magdou-vasaryovou

Ví se o vás, že milujete sport.

Basket, tenis, jízda na koni, lyžování, surfování, kolo. Ne všechno, ale většinu z toho stále provozuju. Sice mi po chorobách zbyly nějaké potíže, ale dělám všechno. Třeba nemožnost nošení krátkých sukní mě netrápí.

Životní styl - oblíbená otázka. Něco jste změnila, vynechala, přidala?

Po první nemoci jsem se snažila přibrzdit, ale za chvíli mě to zase semlelo, a pak se právě projevila ta druhá choroba. A tak se víc snažím.

Ale dost nemocí! Po šedesátce jsem opravdu drobně zvolnila a zkoušíme si s manželem přece jenom trochu víc užívat život, dělat to, co nás baví. Dokud můžeme. Sice manžel ještě na půl úvazku pracuje, ale i já mám své aktivity.

Které to jsou?

Moderuji na Českém rozhlase Dvojka Noční Mikrofórum. Pak „Křeslo pro Fausta" - setkání se zajímavými osobnostmi z lékařského i nelékařského světa ve Faustově domě.  Z nich vždy chystám knihu, která vychází koncem roku - loni byla už šestá. Také čas od času hrajeme s kamarády v Semaforu vzpomínkový pořad na Miloslava Šimka „Návštěvní den"...

Co by podle vás ženy především pokročilejšího věku měly pro sebe dělat?

Začít ideálně dřív, ne až v padesáti nebo šedesáti. Nečekat na důchod a myslet si, že odteď budu cvičit. To samozřejmě mohou, ale pokud si sportovní aktivity zařadím do životního stylu ve 30, 40 a pokračuji, je to lepší. Mohou přidat, ubrat... A důležité je mít s kým. I na tom je podle mne dobré pracovat už od mládí. Máme basketovou partu; známe se od 20 let, postupně jsme byly těhotné, pak vychovaly děti a ty teď jsou na hřišti s námi. Už sice nehrajeme soutěže, ale lítáme stále po tělocvičně jako šílenci. S holkama, se kterýma jsem jako dorostenka začínala, jsme dokonce před lety byly coby veteránky na Novém Zélandě.

Jste soutěživá?

A jak! Pohltí mě to úplně, je to vášeň. Jak se dostanu do hry, neznám bratra...

Mgr. Jana Ulíková