PharmDr. Ivana Lánová je vedoucím lékárníkem mladoboleslavské lékárny BENU U Stadionu, které je věrná přes 20 let. A věrnost se vyplácí nejen u vztahů partnerských, ale i profesních.

Příkladem je právě Ivana Lánová a její pacienti. Za dvacet jedna let, kdy působí ve stejné lékárně, zná nejen tváře, jména a „bolístky" stálých klientů, ale i jejich životní příběhy. Práci za tárou bere jako poslání pomáhat jiným. Profesní život jí naplňuje také přednášková činnost, jak pro studenty, tak i pro své kolegy. Společností BENU byla nominována do odborné poroty studentské vědecké konference Cena děkana na Farmaceutické fakultě VFU Brno. Na VOŠ v Ústí nad Labem působí jako externí vyučující předmětu lékárenství. Spolupracuje s vysokými a vyššími odbornými školami, kde pravidelně pro studenty pořádá semináře a přednášky.

V soutěži Lékárník roku získala letos ocenění za Celoživotní přínos v oboru farmacie.

Paní doktorko, v dubnu jste získala ocenění Lékárníka roku v kategorii Celoživotní přínos v oboru farmacie. Co pro Vás tato pocta znamená?

Pro mě je toto ocenění opravdu poctou, které si nesmírně vážím. Svou práci mám, i po tolika letech, co ji dělám, pořád moc ráda. A když za ni ještě dostanete ocenění ... Je to pro mne dvojnásobná radost. Když byla soutěž Lékárník roku vyhlášena a volal mi pan ředitel, že jsem ho hned napadla a že by mě rád na cenu nominoval, už to samo o sobě bylo pro mě oceněním. Potěšilo mě, že někdo, a přímo pan ředitel ví, co dělám, registruje moji lékárenskou i mimo lékárenskou práci a váží si jí. Každodenním oceněním jsou pro mě ale též moji spokojení pacienti a klienti naší lékárny.

Působíte přes 20 let v jedné lékárně. Neberou Vás klienti jako „domácího" nebo „osobního" lékárníka? Pociťujete tento fakt jako výhodu nebo na Vás naopak kladou pacienti větší nároky?

Opravdu, po tolika letech jsem se stala hodně pacientům jejich osobním lékárníkem. Mnoho klientů naší lékárny znám jménem a dnes neznám jen je, ale také jejich životní příběhy a bolístky, rodinné příslušníky a domácí mazlíčky. Pro mě je tato skutečnost velkou výhodou. Máme stálou klientelu, která se k nám vrací a s důvěrou se obrací nejen na mě, ale i na mé kolegyně, které jsou také u pacientů velmi oblíbené. Z toho, že se k nám klienti vracejí, lze soudit, že svou práci děláme dobře a pochvalou je pro nás spokojená a loajální klientela, která k nám chodí kvůli poskytovaným službám a nikoli kvůli slevám.

Své ocenění jste získala nejen za dobře odvedenou a svědomitou práci za tárou, ale i za rozvoj vzdělávání svých kolegů a také edukaci pacientů. Která z těchto edukačních činností Vás nejvíce naplňuje?

Edukační činnost velmi dobře doplňuje a také obohacuje moji práci za tárou. Možná i proto se u mě po tolika letech nedostavil syndrom vyhoření. Tím, že připravuji edukační materiály, jsem nucena pracovat i na sobě a neustále se vzdělávat. Velmi ráda připravuji edukační materiály pro pacienty, protože ne vždy se stihne při expedici všechno říci a také ne vše, co řeknu, si pacienti zapamatují. Pomocí edukačních brožurek se pacient může k informacím kdykoli vrátit.

Nemohu říci, která z edukačních činností mě více naplňuje. Je to pokaždé něco jiného. Pro své kolegy, odborníky musím materiály zpracovávat jinak, mohu používat odborné a cizí výrazy, kterým rozumí. V případě pacientů se musím vžít do role laika, aby mi rozuměl a informace správně pochopil. 

Věnujete se i pedagogické činnosti. V čem jsou mladí farmaceuti jiní, než jste byla Vy a Vaše generace?

Když jsem byla malá, velmi ráda jsem si hrála na školu a také jsem jednu dobu na základní škole chtěla být učitelkou. Později, když se objevily přírodní vědy, jako biologie a chemie, byla moje volba profese i vzhledem k tomu, že ráda pomáhám, jasná. Teď se mi tedy můj dětský sen splnil a jsem ráda, že mohu své zkušenosti předávat dál.

Často slýchávám, že je dnešní mládež horší, než jsme byli my. Ale já si to nemyslím. Asi mám velké štěstí na studenty. Na VOŠ v Ústí nad Labem učím studenty denního i kombinovaného studia a musím říci, že jsou všichni bezvadní. Studují přece obor, který si sami vybrali pro svou budoucí krásnou profesi. Na své Alma mater, Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové mám cyklus seminářů a odměnou je pro mě plná posluchárna a na konci semináře i potlesk. 

Jak si „čistíte" hlavu od pracovních starostí a jak relaxujete?

Někdy o sobě v legraci říkám, že jsem vskutku renesanční člověk. Také se zabývám, nebo bych se chtěla zabývat různými obory lidského vědění. Zajímá mne spousta věcí, které bych chtěla dělat a umět. Ráda řídím auto a bavilo by mě, zkusit si jet opravdu rychlým vozem, abych nebyla limitována povolenou rychlostí. Ráda cestuji, nejraději mám společné rodinné dovolené na zaoceánských lodích, kdy mohu během jedné plavby navštívit více zajímavých míst. Baví mě tancování, konkrétně jsem chodila na výuku salsy, doma si zacvičím pilates. Chtěla bych třeba umět kreslit. Ráda čtu severské detektivky, vyšívám, dívám se na staré české filmy, skládám puzzle (největší mám složené z 5000 kusů, ale už je nemám kam věšet). Také bych se chtěla vrátit ke hře na klavír a naučit se lépe anglicky. Ráda peču a vařím (všechno včetně nudlí a knedlíků musí být domácí) a vždy mě potěší, když to, co připravím, chutná.

Ještě jednou gratulujeme k ocenění a děkujeme za rozhovor.

Chramst

Fota: lekarnikroku.zdravi.euro.cz/finaliste/, soukromý archiv I.L.