Na kongresech HealthComm Professional jste se mohli setkat s Hrochem, konkrétně s psychologem Mgr. Petrem Hrochem, který si pro Vás vždy připravil nejen poutavou, ale také zábavnou přednášku.

Ať již přednášel Petr Hroch na téma osobního rozvoje, typologie osobnosti nebo o poruchách příjmu potravy, vždy připojil nadsázku, humor a lidský přístup. Proto jeho přednášky v letech 2016 a 2017 figurovaly na prvních místech žebříčku popularity kongresových sdělení.

Petr Hroch, jak sám píše na svém blogu, není jen psycholog a lektor, je to i "velký brácha" Jendy Hrocha - Hrocha na kole.

„Jeník je můj mladší brácha. Je nejmladší ze třech Hrochů", začíná Petr svůj příběh, který se stal úvodníkem nově vzniklého webu hrochnakole.cz.

„Vidět toho věčně rozesmátýho mladšího brášku nejprv v komatu, pak na vozíku, jak se učí mluvit i chodit jak malý mimino, to nebylo lehký," pokračuje psycholog v příběhu, který má sice dobrý konec - Jenda Hroch mluví, píše, sportuje a hlavně bojuje - nic nevzdává, ale ještě pár kilometrů mu do cíle zbývá.

A těch pár kilometrů se nejlépe ujede na kole. Jenda Hroch potřebuje díky svému handicapu kolo speciální, a proto vznikl web hrochnakole.cz a sbírka na „lehokolo", postavené individuálně, aby jej Jenda mohl vzhledem ke svým pohybovým omezením dobře ovládat. Kolo by mělo speciální konstrukci zajišťující rovnováhu, speciální ovládání levou rukou a musí mít také nouzový elektromotor, který by měl zajistit zvládnutí krizových situací.

Jenda Hroch má po všech operacích, a amputovaných orgánech specifický metabolismus. Musí mít pohyb, jinak se mu zhoršuje autoregulace. Je kvadruspastik - zatuhává. Plně funkční má vlastně jen levou ruku. Cyklistika je kromě plavání optimální způsob, jak si zachovává hybnost. Bohužel následky dávného traumatu nespí. Ukazuje se, že Jenda potřebuje stabilnější vozidlo než tříkolku s vysokým těžištěm. Lehokolo, tedy vlastně lehotříkolka s nízkým těžištěm, s pomocným elektromotorem a speciálním ovládáním na jednu ruku je tedy optimální volbou.

Jak říká Petr Hroch: „Tuhle akci jsme s pár kamarády nerozjeli kvůli dávné havárii nebo kvůli tomu, že je Jenda postižený. Handicapovaných, prostě nějak výjimečných lidí je kolem nás hodně. Jde nám o budoucnost. O to, aby měl Jenda šanci žít tak naplno, jak se snaží žít dnes, i dál. Příští rok, za pět let, za deset. Když lidi slyší, že brácha ujede ročně na kole okolo 6000 km, že si jen tak „zajede" ze Šternberka na Praděd, nebo „okolo komína" dá projížďku po 5 okresech za cca 120 km za den, mají ho tak trochu za blázna."

Projekt Hroch na kole! není veřejná sbírka podle zákona o veřejných sbírkách.

Projekt se snaží zjednodušit přátelům, podporovatelům a všem možným lidem i institucím, kteří chtějí Jendu Hrocha podpořit, ten darovací proces. Dary přijímáme na základě darovací smlouvy a rádi vydáme potvrzení o poukázání daru pro daňové či další účely.

Základní formou, jak můžete přispět, je zaslání finančního daru na transparentní účet, který bude po skončení projektu Hroch na kole! dále používán pro účely dalších dobročinných akcí. 

Zde je účet zveřejněn.

Variabilní symbol dejte 2910, což je datum narození Jendy Hrocha .

Z autopříběhu Jendy Hrocha z webu hrochnakole.cz

Když vám říkaj, že jste mrtví, nevěřte jim!

Do mých 20 let mi život připadal normální, tedy nudný. Psal se rok 1996...

...Pár měsíců před mýma dvacátinama se mi život obrátil naruby. Auto se dá spravit, ale tělo moc ne. Nebo pomalu. Když se v brutálním nárazu srazí dvě auta a jedno mé tělo, fakt je to 1000x víc jako bych dostával od boksera Tysona To nedopadá dobře. A pak nic...

...A pak několik týdnu vypnuto. Kóma.

...Učení paměti bylo i je těžké. Ale já jsem nechtěl být pořád na vozíku. Takže víc a víc cvičení, mučení, abych se už mohl pokusit oslovit dámu svých snů.

...Jenže to mě nestačílo, rád zkouším, co mé tělo vydrží. Pár kliků to je málo, zaplavat si v moři, vystoupat na sopku Vesuv. A to bylo pořád málo, musel jsem dokázat víc a víc.

Co takhle se pokusit na tříkolce vyšlapat až na Praděd ze Šternberka? Dával jsem si další a bláznivější nápady. Od Hodonína do Šternberka, z Chocně přes Jablonné. Zábřeh až domů.

Celý příběh si můžete přečíst ZDE