RNDr. Pavel Suchánek je výzkumný a vývojový pracovník Centra výzkumu chorob srdce a cév, Laboratoře pro výzkum aterosklerózy pražského IKEMu.

Jeho pracovním zaměřením jsou sledování, modelování a provádění dietně-fyzických intervenčních studií u obézních pacientů, nemocných s s hypertenzí či diabetem II. typu. Vedle toho je Pavel Suchánek odborným garantem a spoluzakladatelem nutriční poradny FitBee, působí dále jako vedoucí nutriční specialista české fotbalové reprezentace (U15-U21) a je i odborný garant stravovacího režimu mládežnických fotbalových akademií FAČR.

Známe ho z televizních a rozhlasových pořadů o zdraví, často je novináři oslovován pro spolupráci na edukačně-populárních článcích, které se týkají zdravého životního stylu: hubnutí, udržení kondice aj. Ve všech svých sděleních a doporučeních neopomene uvést přínos fyzické aktivity a sportu pro celkový pozitivní výsledek.

Po kongresu v Brně, kde během HealthComm Professional vystoupil s přednáškou Zdravotní přínosy tuků z mořských ryb EPA a DHA pro dospělou populaci, mi řekl:

„ Bez kompenzace sportem nelze intenzivně pracovat."

A že je to v jeho případě pořádná kompenzace, o tom svědčí fakt,

že se letos v dubnu zúčastnil WORLDCUP AUSTRIAN CLASSICS

(pozn. redakce: 12. - 14. dubna 2019 v tyrolském Innsbrucku),

nejlépe obsazeného evropského turnaje v kick boxu.

A domů si dovezl ve své věkové a váhové kategorii stříbro! 

Nedalo mi to, musela jsem se proto pana doktora zeptat:

Vzpomínám si, jak jste kdysi na tiskovou konferenci na Ladronku přijel na kole, sport je Vám tedy vlastní. Od kola k boxerským rukavicím, jak dlouhá je to cesta?

S bojovými sporty se potkávám od 15 let, nejprve karate za tehdejší Uhelné sklady, pak zápas a teď, posledních patnáct let s přestávkami, kick box.

Pane doktore, jako výživový specialista sport jistě klientům doporučujete, proč jste se rozhodl Vy sám právě pro kick box?

Moje rozhodnutí bylo ovlivněno více okolnostmi. První důvodem bylo to, že jsem se seznámil s Martinem Zavoralem, skvělým kick boxerem a trenérem. Přistupoval jsem ke kick boxu nejprve jen jako k možnosti zlepšení kondice a koordinace. Jenže po určité době jsem najednou chtěl zkusit, jaké to je účastnit se na nějakém českém amatérském turnaji pro „hobíky". No a hned napoprvé z toho bylo stříbro, to je sedm let. A možná nejdůležitější je to, že tréninky kick boxu jsou individuální, můžete si je přizpůsobit dle svého času. Moje práce mi neumožňuje chodit pravidelně, třeba každé pondělí v pět, do nějaké tělocvičny.

Jak vypadá Váš den v přípravě na turnaj? Jste pracovně vytížen, jak to stíháte?

Vstávám brzy, cca okolo páté, nasnídám se, sednu k počítači - udělám práci, pak od sedmi mám klienty do cca 10 hodin. No, a pak (tři až čtyřikrát v týdnu) první trénink. Potom oběd a odpolední práce s klienty, pozdě odpoledne (dvakrát týdně) zdravotní cvičení: zdravotní pilátes nebo protahovací jóga. Dvakrát v týdnu stihnu ještě buď běh, nebo „si dám" sparingový trénink. 

Dodává Vám kick box energii do další práce? Je to relax, jistý způsob duševní pohody nebo adrenalinová záležitost? Jak potom vypadá následující den, týden po zápasech, když opět nastoupíte do práce? Jste vyklidněný a vyrovnaný?

Kick box je náročný, a přitom úžasný v tom, že vás nutí se zcela soustředit na trénink. Díky tomu si vyčistíte hlavu, zklidníte se a pak můžete v klidu a pohodě pracovat s klienty a nebýt podrážděný či netrpělivý. Je to doslova aktivní fyzický i duševní odpočinek.

Když se nesoustředíte, tak při tréninku dostanete velmi brzy do nosu (smích)!

Takže trénink je opravdu psychický odpočinek, ale před turnajem je to něco jiného. To jsem lehce nervózní, ale snažím se maximálně soustředit, jít brzy spát, odpočívat, čistit si hlavu. No, pak je najednou ráno před turnajem. Jdete do haly, sledujete časový rozpis turnaje a snažíte se být v klidu, protahovat se a udržovat se v zahřátém stavu.

A najednou je pár minut do prvního zápasu, a to mi srdce buší opravdu rychle! Najednou vyvolají vaše jméno... a jde se. Dvakrát dvě minuty s minutovou přestávku a po chvíli další zápas, dokud nevypadnete. Při zápase necítíte skoro bolest, pokud vás soupeř trefí, vše k sobě začne přicházet tak dvě tři hodiny po posledním zápase. A najednou cítíte naražená žebra, bolavý nos a pár dalších věcí  (smích). Nejvíc tělo bolí týden po zápasech. A pak se to pomalu začne zlepšovat...

Ale do práce jdu hned druhý den, není moc čas se příliš sledovat a litovat se - práce uzdravuje!

Po deseti dnech zase začínám pomalu s tréninkem. Takže je to celkem nudný program (smích)! Ovšem, bez podpory okolí, zejména rodiny, bych tohle nikdy nemohl zvládnout. 

Jste biochemik, co se děje za procesy ve vašem těle před, během a po zápase? Kolik třeba naberete v přípravě a kolik shodíte po zápase?

Dřív jsem v přípravě nabral okolo 5 kilogramů a před závody hubnul tak cca 6-7 kilo za cca čtyři měsíce, v současnosti se snažím hmotnost držet celý rok a před závody hubnout cca 5 kilo, ale to záleží na tom, jaké hmotnostní kategorie vypíše organizátor turnaje. Dříve jsem hubnul celkem bez obtíží, ale po čtyřicítce to jde výrazně pomaleji a hůře. Zajímavé je, že velmi výrazně zhubnu po zápase, když to není třeba :) 

Dosáhl jste skvělého výsledku - stříbra ve světovém poháru. Máte ještě další cíl? Nebo je to vrchol, který jste pokořil?

Když jsem do Innsbrucku odjížděl, tak jsem si nedovedl představit, že bych se dostal do finále. Jel jsem poprvé závodit do zahraničí a po pravdě jsem měl trochu strach, abych si neuřízl ostudu. On totiž Austrian classic je jeden z nejlépe obsazených turnajů v Evropě, a tak jsem měl obavu, jak to dopadne. Že jdu do finále jsem si plně uvědomil až po té, co za mnou přišel kamarád a říká „Ty v..., ty boxuješ o mistrovský pás, chápeš to?" No nedopadlo TO, finále jsem prohrál. Ale zkušenost to byla obrovská a namotivovala mne. Obrovsky mě to nadchlo, úžasný zážitek!

Chci zkusit mistrovství světa, je jednou za dva roky. Letos je v Sarajevu a třeba se zvládnu připravit, abych mohl jet. Když zdraví, kamarádi, rodina a práce dovolí, tak to chci zkusit. Uvidíme. Ale někdy je důležitější cesta než cíl a tohle je zrovna ten případ.

Proč to dělám? Baví mě překonávat svou lenost. Jsem totiž velmi pohodlný a vlastně docela líný člověk (smích). Baví mě se zlepšovat, pozorovat, jak tělo reaguje, překonávat únavu a vlastní pohodlnost. A navíc, jak jsem mimoděk zjistil, inspirací pro pár lidí ve svém okolí. Říkají, že díky mému příkladu také začali pravidelně cvičit, a to mne opravdu těší, že můžu pár lidí přitáhnout k pravidelnému sportování. V neposlední řadě si myslím, že je to důležité i v pozici otce, který jde příkladem svým dětem. Tajně doufám, že i oni se budou jako já celý život věnovat nějakému sportu.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdraví a sil do dalších zápasů.

Chramst