Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Online informace pro lékárny



MAGNESIUM JAKO DOPLNĚK STRAVY: VÍME VŠE O SPRÁVNÉM UŽÍVÁNÍ?



RNDr. Anna Janáková, Ph.D.

Hořčík je důležitý biogenní prvek, který je pro správné fungovaní našeho organizmu zcela nepostradatelný. Naše tělo si ale hořčík nedokáže samo vytvořit, a je proto nezbytné, abychom tuto minerální látku přijímali v dostatečné míře z potravy. Současné dietní studie ukazují, že průměrný příjem hořčíku v industriálních zemích je často pod požadovanou hodnotou a hořčík je v současné době nejčastějším deficitním iontem. Krytí potřeby hořčíku potravou a pitnou vodou je velmi nespolehlivé, protože obsah hořčíku v potravinách a ve vodě kolísá podle jeho obsahu v půdě, a ten je deficitní. 


O významném deficitu hořčíku v české populaci

pohovořil nedávno pro Magazín ve video rozhovoru ZDE i profesor Zadák.

(pozn. redakce)


Hořčík je po draslíku druhým nejvýznamnějším intracelulárním kationtem a je přítomen prakticky ve všech našich buňkách. Podílí se na stovkách buněčných procesů a hraje klíčovou roli při udržování celé řady fyziologických funkcí: je kofaktorem ve více jak 300 enzymatických reakcích v těle, je zcela nepostradatelný pro všechny reakce, které v těle souvisí s přeměnami energie, podílí se na zajištění elektrolytické rovnováhy, je součástí základní stavební jednotky skeletu (mineralizace kostí a zubů) aj.

Jak je hořčík v těle zastoupen?

Celkový obsah hořčíku v těle dospělého člověka se pohybuje v rozmezí 22 - 30 g.

Hladina hořčíku je asi o řád vyšší uvnitř buněk než mimo ně, tedy v extracelulární tekutině. Největší množství hořčíku, asi 60 % je uloženo v kostech, kde je většina hořčíku pevně vázána v krystalické struktuře hydroxyapatitu. Ve svalech se nachází zhruba 25 % hořčíku, který se v případě potřeby uvolňuje rychleji než hořčík z kostí. Asi 14 % hořčíku je obsaženo v dalších měkkých orgánech, kde především játra, slezina a srdce jsou schopné hořčík rychle uvolnit nebo ho naopak vázat, a tak napomáhají udržet jeho normální hladinu v plazmě. Pouhé 1 % hořčíku se nachází v extracelulární tekutině (ECT), ale právě tento hořčík z krve je snadno a rychle dostupný pro potřebu buněk jednotlivých orgánů.

Jak tělo hospodaří s hořčíkem?

Bilance hořčíku je dána na jedné straně jeho příjmem a na druhé straně jeho výdejem. Hořčík, který se z organizmu vyloučí zejména močí, je nutno do organizmu dodat z potravy, aby tělesné zásoby hořčíku zůstaly zachovány. Za normálního stavu je příjem a výdej hořčíku v rovnováze. Hladina hořčíku v séru (ECT) je stabilizována několika mechanizmy (ledviny, parathormon, kalcitonin) a pohybuje se ve velmi úzkém rozmezí.


Klíčovými orgány pro homeostázu hořčíku jsou ledviny, střevo a kost.


Vstřebávání hořčíku ze střeva závisí na jeho absolutním množství přijatém potravou a na jeho tělesných zásobách (tab.1 "Resorbovaný Mg2+ "). Pokud strava obsahuje málo hořčíku, střevo sice vstřebává téměř všechen hořčík, stále však není dosaženo terapeutické dávky. Naopak vyšší přijatá dávka Mg2+ může poskytnout i přes nižší procento resorpce vyšší absolutní množství resorbovaného Mg2+ (viz tab.1).

Kolik hořčíku denně potřebujeme?

V celé Evropské unii platí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, které stanovuje denní referenční hodnotu příjmu (DRHP) hořčíku na 375 mg na osobu a den. Tuto dávku je však třeba brát jen jako orientační, protože byla stanovena pro zdravého člověka s přiměřenou tělesnou hmotností a fyzickou aktivitou (8 400 kJ/2 000 kcal). DRHP tak nekryje potřebu hořčíku u všech osob, ani nedosahuje terapeutických dávek. Denní příjem hořčíku by se měl proto odvíjet především od zdravotního stavu, ale i životního stylu každého člověka.

Potřeba hořčíku se fyziologicky zvyšuje v určitých fázích života např. během těhotenství a kojení či v důsledku rychlého růstu a vývoje také v dětství a v pubertě. Mezi patologické příčiny zvýšených nároků organizmu na hořčík patří např. onemocnění ledvin, která mohou vést ke zvýšeným renálním ztrátám hořčíku nebo malabsorbční syndrom. Potřeba hořčíku roste i v závislosti na tělesné zátěži či v průběhu rekonvalescence.


Na zvýšenou potřebu hořčíku je třeba myslet také při užívání některých léků:

diuretik, inhibitorů protonové pumpy,

digoxinu, kortikosteroidů,

sulfonamidů, hormonální antikoncepce,

u nefrotoxických preparátů, které zvyšují renální ztráty hořčíku.


Kde najdeme dietní hořčík?

Důležitým zdrojem hořčíku v potravě je zelenina, zejména listová, obiloviny, obilné výrobky, luštěniny, ořechy a semínka, kakao či čokoláda. Ostatní potraviny, jako jsou maso, mléko, vejce a většina ovoce, jsou chudými zdroji hořčíku. Biologická dostupnost hořčíku z různých potravin je navíc velmi rozdílná, a i při vysokém obsahu hořčíku v dané potravině, může být jeho využitelnost nízká.

Jak již bylo zmíněno, naše „západní" strava je na hořčík chudá, což je způsobeno především poklesem hořčíku v půdě, zejména v důsledku zvýšení intenzity zemědělské produkce a změn klimatu včetně faktoru kyselých dešťů s vyšším vyplavováním hořčíku z půdy. Nízký obsah hořčíku v půdě se odráží také ve vodě. Důsledkem je nižší množství hořčíku v rostlinách, což se promítá i do výživy hospodářských zvířat a nakonec se projevuje i u člověka. Tento začarovaný kruh ještě zhoršuje zpracování, konzervace a rafinace potravin a demineralizace pitné vody.


Obsah hořčíku v různých potravinách a zelenině

 se oproti období před rokem 1950 snížil o 25 až 80 %!


Změna složení naší „západní" diety v mnoha případech ještě omezuje vstřebávání hořčíku ze střeva. Příkladem může být zvýšený příjem lipidů, kdy mastné kyseliny reagují s hořčíkem za vzniku nerozpustných hořečnatých solí. Výsledkem je nejenom snížené vstřebávání hořčíku, ale i mastných kyselin.


Dietní nedostatek hořčíku se projevuje se ve všech věkových skupinách,

u mužů i žen a stále se prohlubuje.

Nedostatkem hořčíku tak trpí až jedna třetina Čechů!


Která forma hořčíku je nejlepší?

Na českém trhu je hořčík v doplňcích stravy dostupný v celé řadě různých hořečnatých solí. Ze které se bude hořčík nejlépe vstřebávat? Podívejme se do odborné literatury ze dvou hledisek - biologické dostupnosti a také z hlediska hmotnostního podílu hořčíku v soli, který je neméně důležitým faktorem při výběru vhodného produktu.

 Biologická dostupnost hořčíku - výsledky studií

Údaje o biologické dostupnosti hořčíku z odborné literatury zatím poskytují jen nedostatečné informace o nejlepší hořečnaté soli. Jednak existuje jen velmi málo humánních studií hodnotících biologickou dostupnost hořčíku z různých solí (studie obvykle porovnávaly biologickou dostupnost hořčíku jen ze dvou či třech hořečnatých solí) a jednak tyto studie hodnotily množství získaného hořčíku pouze nepřímo (měřením sérové koncentrace hořčíku nebo měřením množství hořčíku v moči), což neposkytuje přesné informace o množství intracelulárního, tedy tělem skutečně využitého, hořčíku. Navíc je velmi obtížné porovnat biologickou dostupnost hořčíku na základě analýzy výsledků získaných z více humánních studií, protože v jednotlivých studiích byla použita různá metodika, rozdílná množství hořčíku a různé formy i kvalita přípravků. Ranade a Somberg (2001), kteří posuzovali biologickou dostupnost hořčíku z různých solí na základě údajů z několika klinických (humánních) studií, konstatovali, že údaje týkající farmakokinetiky různých hořečnatých solí se jeví jako omezené.1 Studie (Coudray, 2005) hodnotila biologickou dostupnost hořčíku z deseti různých hořečnatých solí u potkanů (oxid, citrát, pidolát, glukonát, laktát, uhličitan a další).2 Hodnoty hořčíku byly stanoveny jak nepřímo na základě jeho bilance, tak přímo na základě měření jeho obsahu v buňkách vybraných tkání. Autoři konstatovali, že hořčík byl o něco více dostupný z organických solí než ze solí anorganických, ale tyto rozdíly nebyly markantní (střevní absorpce hořčíku se pohybovaly od 51 - 67 %, výsledná retence hořčíku v rozmezí 40 - 49 %). Autoři dospěli k závěru, že hořčík byl za daných experimentálních podmínek dostatečně biologicky dostupný ze všech 10 hodnocených hořečnatých solí. Nutno ještě podotknout, že podávané množství elementárního hořčíku v jednotlivých solích bylo ekvivalentní (550 mg elementárního hořčíku na kg tělesné hmotnosti).

Hmotnostní podíl elementárního hořčíku v soli

Relativně jednoduchým chemickým přepočtem atomových hmotností jednotlivých prvků v soli dostaneme hmotnostní podíl elementárního hořčíku. Čili něco, jako procento účinné látky v soli/tabletě. Tento podíl je pak důležitým faktorem pro nastavení optimálního dávkování. Pokud vezmeme v úvahu výše zmíněnou denní referenční hodnotu příjmu (DRHP) hořčíku - 375 mg na osobu a den, pak jednoduchým přepočtem dostaneme potřebnou dávku v tabletách (v tomto případě 500mg tablety), za předpokladu její stoprocentní biologické dostupnosti.

Na co dbát při doporučení a výběru doplňku stravy s hořčíkem?

Užívání doplňků stravy s obsahem hořčíku má při jeho deficitu téměř vždy opodstatnění a při normální funkci ledvin je velmi nepravděpodobné, že by perorálně podávaný hořčík vedl k předávkování.

Doplňky stravy jsou potraviny, jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu a které jsou koncentrovanými zdroji živin nebo jiných látek s výživovým nebo fyziologickým účinkem. Jsou uváděny na trh ve formě dávek, určených k příjmu v malých odměřených množstvích.


Zákazníka je vhodné poučit, že hořčík by měl užívat nejlépe spolu s jídlem,

aby se zvýšilo jeho vstřebávání ze střeva, a tím i jeho využití organizmem.


  • Doplňky stravy (ani jiné potraviny) neobsahují volný hořčík, ale vždy hořčík vázaný v anorganické nebo organické soli, ze kterých se musí nejprve uvolnit, aby se mohl vstřebat.
  • Hořčík se lépe uvolňuje v kyselém prostředí, a právě na konzumaci potravin reaguje žaludek vylučováním kyselin a snížením pH.
  • Denní dávku hořčíku by si měl zákazník ideálně rozdělit do několika dílčích dávek, protože čím menší je dávka podávaného hořčíku, tím vyšší je procento jeho absorpce. Nicméně z tohoto způsobu užívání bude profitovat jen v případě, že je skutečně schopen a ochoten takový způsob užívání dlouhodobě dodržet. V opačném případě je lépe užívat raději větší množství v1 tabletě a 1x denně. 
  • Nezapomeňme, že čím vyšší jednorázovou dávku hořčíku přijmeme, tím nižší procento hořčíku sice naše střevo vstřebá, ale absolutní absorbovaná dávka bude přesto vyšší! (tab. 1.: Wilhelm Z., 2007)

Především je důležité vzít v úvahu, že hmotnostní procento elementárního hořčíku je v jednotlivých solích odlišné, a je stejně důležité jako hodnota střevní absorpce. Více elementárního hořčíku obsahují anorganické soli (nejvíce oxid hořečnatý - 60 %), méně pak soli organické (6 - 16 %). U organických solí je tedy potřeba užívat více tablet denně než u anorganických solí (tab.2). 


Naprostá většina doplňků stravy s obsahem hořčíku neobsahuje v 1 tabletě doporučenou hodnotu DRHP,

tedy 375mg elementárního hořčíku a nekryje tedy denní potřebu hořčíku při podávání jedné tablety denně.


Perorální užívání hořčíku by mělo být vždy dlouhodobé, několikaměsíční, protože nedostatek hořčíku v těle se vyrovná nejdříve po 90 - 100 dnech (Wilhelm Z., 2007) dostatečného příjmu.

 

Závěr

V případě nedostatku hořčíku, který je v současné době nejčastějším deficitním iontem, zlepšuje podávání hořčíku nejen četné somatické, ale i psychické potíže a přispívá k životní pohodě. Pro dosažení nejlepších výsledků suplementace hořčíkem bychom měli zákazníka poučit nejen o správném užívání (s jídlem), ale i o správné dávce a o nutnosti dlouhodobého užívání. To pro ně bude pravděpodobně přínosnější než spekulace nad výběrem té nejlepší hořečnaté soli.  

1Ranade VV, Somberg JC., 2001, Bioavailability and Pharmacokinetics of Magnesium after Adrninistration of Magnesium Salts to Humans. American Journal of Therapeuticsg 2001; 8(5):345-357,2 Coudray C et al., 2005 Study of magnesium bioavailability from ten organic and inorganic Mg salts in Mg-depleted rats using a stable isotope approach. Magnesium Research 2005; 18 (4):215-23)
 

Použitá literatura:

1. Wilhelm Z. Co je dobré vědět o hořčíku. Praktické lékárenství 2007; 3:132-138. Dostupné z https://www.solen.cz/pdfs/lek/2007/03/09.pdf

2. Veselý O. Téma: Ionty hořčíku a poruchy jejich bilance v organizmu. Dostupné z http://pfyziolklin.upol.cz/?p=2285

3. Zadák Z. Magnezium a další minerály, vitaminy a stopové prvky ve službách zdraví. Presstempus s.r.o. 2006. I. vydání. ISBN 80-903350-7-1

4. Steidl L. Magnezium donor zdraví a pohody. Interní medicína pro praxi 2001; 4:150-152.

Ostatní zdroje a literatura u autora.


firemní prezentace


MAGNESIUM 1

DOPLNĚK STRAVY


Komfortní užívání
Zajištění dostatečné denní dávky Mg++
Dávka na 3 měsíce

MAGNESIUM 1 420 mg: 1tbl denně pro běžnou potřebu

MAGNESIUM 1 MEGA 835 mg: 1 tbl denně pro zvýšenou zátěž

 

https://www.naturevia.cz/e-shop/vitaminy/magnesium-1-mega-835mg-detail

Zpět

PREVENCE KARDIO-VASKULÁRNÍCH CHOROB ONLINE

Od 29. května do 27. června 2024 můžete vystudovat odborný program kongresu KARDIO 2024, osvojit si aktuální poznatky z problematiky kardiovaskulárního zdraví, obohatit vaše poradenské programy v lékárně, seznámit se s novinkami lékárenského trhu nebo posílat své dotazy na přednášející tak, abyste měli takové informace, které pro vás budou využitelné v praxi. Na akreditovanou akci pro zaměstnance lékáren, kterou pořádá Healthcomm Professional, se můžete registrovat již nyní na www.healthcomm.cz/online-akce

STAN PROTI MELANOMU

Přijďte si zdarma a bez objednání vyšetřit pigmentová znaménka. Akce pro širokou veřejnost zaměřená na prevenci rakoviny kůže proběhne letos již po osmnácté. Generálním partnerem je lékárenská síť Dr. Max. V mobilních stanech vybavených nejmodernějšími dermatoskopy bude pro zájemce k dispozici nejen samotná diagnostika pigmentových znamének, ale také odborné poradenství ohledně vhodné ochrany před slunečním zářením. V loňském ročníku akce bylo vyšetřeno celkem 3 655 osob a odhaleno bylo 103 zhoubných nádorů. Stany se v dubnu 2024 otevřou vždy od 10 do 18 hodin: 22.–23. 4. Praha, Václavské náměstí; 29. 4. Brno, náměstí Svobody; 30. 4. Ostrava, Shopping Park Avion. Více na stan.denmelanomu.cz

LEGIONELÓZA NA VZESTUPU

Letos onemocnělo Legionelózou už 104 osob, meziročně nejvíc za posledních deset let. Odborníci ze SZÚ odhadují, že na vině může být častější snaha lidí ušetřit za ohřev vody. Bakterie Legionelly se množí velmi rychle při teplotách mezi 25 a 45 °C. Studenou vodu je proto potřeba držet pod 20 °C a teplou nad 50 - 60 °C s možností ji ještě přihřát, aby bakterie zahynuly. Bakterie Legionelly se šíří ve vodovodním potrubí, ale také klimatizací, aerosolem z domácích zvlhčovačů a fontán. Onemocnění obvykle začíná horečka, třesavka, bolení hlavy a svalová bolest. Následuje suchý neproduktivní kašel a bolesti na prsou a dochází k rychlému vývoji těžké formy pneumonie. K redukci bakterie ve vodě lze dojít pravidelnou spotřebou, termickou úpravou (teplota vody optimálně nad 55°C na všech místech systému) či chemickou dezinfekcí. Základem je ale pravidelná kontrola a údržba vodovodního systému.

SVĚTOVÝ DEN ZDRAVÍ 7. 4.

7. 4. 1950 vznikla Světová zdravotnická organizace – WHO (World Health Organization). Tento den je připomínkou, že bychom si měli neustále budovat a zlepšovat svou kvalitu života. Zároveň ukazuje, že se WHO neustále snaží o vymýcení různých nemocí, o snižování nemocnosti a úmrtí po celém světě. Činnost této organizace je zaměřena především na prevenci. 7. dubna se tedy zkuste zamyslet, kdy jste byli naposledy na preventivních prohlídkách a naplánujte si je! Ministr Zdraví, ideová a expertní interdisciplinární platforma spojující profesionály z různých oblastí, zjistila, že 14 % Čechů nepodstoupilo za posledních 10 let žádnou preventivní návštěvu u lékaře.

DOPORUČUJEME


JAKÉ TÉMA BY VÁS ZAUJALO V ČLÁNKU ČI PŘEDNÁŠCE?

verbální komunikace
neverbální komunikace
empatie