Virus hepatitidy C (HCV) se přenáší krví. Objeven byl poměrně nedávno, až v roce 1989. Nákaza je rozšířená zejména u nitrožilních uživatelů drog. Častými nositeli viru jsou však i lidé, kteří se nakazili při krevní transfuzi v dobách, kdy se krev dárců na HCV netestovala.

Medicína udělala v posledních letech ohromný skok. Nákazu, kterou dřív bylo těžké z těla odstranit, dnes umí účinně léčit. Mnoho nakažených ale o své nemoci neví. Virus jim přesto soustavně a nepozorovaně poškozuje játra. Lidé v riziku a s podezřelými příznaky by proto měli zvážit vyšetření. Léčbu mohou zkusit i ti, jimž nepomohly starší, méně účinné druhy terapie.

Hepatitida C představuje vážný zdravotní problém u nás i ve světě. Podle dokumentu Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2018 trpí chronickou nákazou tímto virem celosvětově na 71 milionů lidí.

 „Virus je jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater, orgánu naprosto nezbytného pro život. V České republice je podle panelu expertů chronicky infikovaných 0,4 až 0,5 % obyvatel. Ročně však infekci diagnostikujeme jen asi u 1 tisíce lidí. Ostatní o své nemoci většinou neví. Zůstávají neznámí, šíří infekci a nemoc u nich může progredovat do jaterní cirhózy a rakoviny jater," uvedl prof. MUDr. Petr Husa, CSc., přednosta Kliniky infekčních chorob LF MU a FN Brno.

Jedinou účinnou léčbu pokročilé cirhózy představuje transplantace jater. Ta je velice nákladná.

 „Pokud se však neodstraní z těla virus hepatitidy C, onemocní i nová játra. Naštěstí máme dnes k dispozici léky, které infekci celkem spolehlivě vyléčí. Možnosti medicíny v boji s ní se v posledních letech ohromně posunuly," říká výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Mgr. Jakub Dvořáček, MHA. Právě díky velkému pokroku v léčbě HCV zařadila AIFP tuto oblast mezi dvanáct rychle se rozvíjejících oblastí medicíny, na které chce v průběhu roku 2018 upozornit veřejnost.

„Virologie udělala zmíněný velký skok ve velmi krátkém intervalu několika let. Něco takového není běžné," upozorňuje Dvořáček. „Zatímco v boji proti bakteriím jsme v průběhu 20. století zaznamenali ohromné úspěchy díky antibiotikům, s chronickými virovými nákazami si nikdo dlouho nevěděl rady. Dnes naopak jde rychle dopředu tato oblast, zatímco tažení proti bakteriím se vyvíjí hůře. Výzkum se příliš nedaří a roste hrozba antibiotické rezistence," hodnotí ředitel AIFP.

Mechanismus účinku přímých antivirotik vymyslel profesor RNDr. Antonín Holý, DrSc.

První přímá antivirotika byla vyrobena společností Gilead pro léčbu HIV. Koncept vývoje a výroby přímých antivirotik našel pokračovatele a dnes se používají i pro léčbu dalších virových onemocnění včetně chronické hepatitidy C.

Nová přímá antivirotika a jejich kombinace (v jedné tabletě až tři) brání množení (replikaci) viru zabráněním akceschopnosti (inhibici) důležitých enzymů. Právě v cílovém enzymu se přímá antivirotika liší. V důsledku jejich působení dojde až k úplné eliminaci viru z pacientova těla.

Léčba udělala obří skok

Jak se tedy nákaza HCV, jejíž virus byl objeven teprve před třemi desítkami let, donedávna léčila? Po více než dvě desetiletí bylo základem léčby chronické hepatitidy typu C podávání interferonu alfa. Ten působil nepřímo, vlastně jen pomáhal tělu v boji s virem.

„Nejprve šlo o konvenční (standardní) interferon, který se musel aplikovat třikrát týdně podkožně. Od roku 2001 potom pegylovaný interferon alfa, který se píchal podkožně jednou týdně. Současně pacienti brali ribavirin v tabletách nebo kapslích, ten účinek interferonu zesiloval," popisuje prof. Husa.

Interferonová léčba ale měla velmi vážné nežádoucí účinky: horečky, únavu, bolesti a nevolnosti, otoky... Pacienti ztráceli vlasy i váhu. To celé trvalo běžně 1 rok, a přitom zdaleka nebylo jisté, že se virus podaří odstranit. V začátcích léky pomohly jen každému druhému pacientovi.

V roce 2011 vstoupila léčba virové hepatitidy C do úplně nové éry, která je charakterizována rychlým zaváděním přímo působících virostatik (DAA, Directly Acting Antivirals) do terapeutických kombinací. Účinnost léčby dramaticky stoupla. Nakonec se podařilo „nepřímo" působící interferon zcela nahradit léky, které cílí přímo na virus, resp. narušují jeho replikační cyklus.

„V posledních 3 letech se už používají jen kombinace perorálních antivirových léků. Označuje se to jako bezinterferonová léčba. Primárním cílem léčby chronické hepatitidy C je úplné odstranění infekce z organismu. Za důkaz vyléčení slouží nepřítomnost viru v krvi 12 týdnů po skončení antivirové léčby. Jde o zcela odlišný cíl, než je tomu při léčbě infekce virem hepatitidy B nebo HIV. Tam je možné dosáhnout jen dlouhodobé kontroly infekce a úplná eliminace virové infekce není dostupnými léky možná," doplnil prof. Husa.

Účinnost terapie u je podle něj přinejmenším 95 procent, přitom bezinterferonová léčba nemá prakticky žádné kontraindikace. Také nežádoucí účinky jsou minimální.

Je však nezbytné, aby byli nemocní lidé odhaleni, protože jinak se přirozeně nebudou léčit. Jak již bylo řečeno, přítomnost viru v těle může mít vážné následky. Významně se zvyšuje riziko vzniku pokročilé jaterní fibrózy, cirhózy a rakoviny jater. Může vzniknout potřeba transplantace tohoto orgánu.

Při vyhledávání nemocných s chronickou hepatitidou C hrají nezastupitelnou roli praktičtí lékaři i lékaři jiných odborností, než jsou hepatologové. Na přítomnost HCV mohou ukazovat příznaky jako únava, hubnutí, dále různé nemoci ledvin, kůže, diabetes, poruchy kognitivních funkcí, deprese, lymfomy, revmatické, endokrinologické, cévní choroby atd. Prvním krokem v diagnostice jsou jaterní testy a v návaznosti na ně případně test na přítomnost protilátek proti HCV.

Každoročně je 28. červenec označován za světový den hepatitid.

Ačkoli je známo pět typů virových hepatitid (A, B, C, D, E), pozornost ECDC i WHO je zaměřena především na hepatitidy B (HBV) a C (HCV), které jsou závažné z hlediska přechodu do chronicity.

U neléčených vzniká riziko následného vzniku cirhózy a hepatocelulárního karcinomu.

(SZÚ)

Zdroje: TZ AIFP, SZÚ

V ČR žije více než 40 000 osob infikovaných HCV a ročně je nově diagnostikováno přibližně tisíc nových případů, většina infikovaných jedinců o svém onemocnění neví.

Evropská unie i Světová zdravotnická organizace považují HCV za jednu z největších zdravotních hrozeb v současné Evropě.

V roce 2016 přijal Evropský parlament usnesení, kterým vyzval Evropskou komisi a členské státy EU, aby vypracovaly komplexní plán boje proti HCV, cílem je eliminace infekce v evropské populaci do roku 2030.

Ve většině případů probíhá onemocnění bez jakýchkoliv příznaků. Vyšetření na přítomnost viru hepatitidy C má být proto provedeno u osob, které jsou schopny ve své minulosti najít rizikový faktor přenosu infekce, zejména tak: podání krevní transfúze před rokem 1992, injekční aplikace drog, střídání sexuálních partnerů, amatérská tetováž.

(z tiskové zprávy IK+EM)

Designed by Freepik